Kdo je tím pravým vůdcem pro dnešní dobu?

V roce 1940 došlo v britském parlamentu ke krizi, při níž šlo o vůdčí osobnosti. Tehdejší debatě naslouchal sedmasedmdesátiletý David Lloyd George, který v první světové válce vedl Británii k vítězství, a díky své mnohaleté politické kariéře byl tedy schopen kriticky zhodnotit práci vysokých důstojníků. Osmého května pronesl k Dolní sněmovně řeč, v níž prohlásil: „Národ je připraven ke každé oběti, pokud bude mít vedení, pokud mu vláda bude jasně ukazovat, jaký má cíl, a pokud bude mít národ jistotu, že ti, kdo jej vedou, dělají vskutku to nejlepší.“

Z TĚCHTO slov Lloyda George je patrné, že lid očekává od svých vůdců způsobilost a upřímnou snahu věci zlepšit. Jedna žena, která se angažovala v jisté volební kampani, k tomu řekla: „Když lidé dají hlas prezidentovi, dávají hlas člověku, jemuž svěřili svůj život, svou budoucnost, své děti.“ Chránit takové svěřené hodnoty je monumentální úkol. Proč?

Náš svět je zaplaven problémy, jež jsou prakticky neřešitelné. Který vůdce je například tak moudrý a mocný, že by mohl vymýtit zločinnost a války? Kdo z dnešních vůdců má tolik prostředků a je natolik soucitný, aby mohl každému člověku opatřit jídlo, čistou vodu a zdravotní péči? Kdo je odhodlán chránit a obnovit životní prostředí a má k tomu dostatečné vědomosti? Kdo je natolik způsobilý a mocný, aby mohl zajistit celému lidstvu dlouhý a šťastný život?

Lidé takový úkol nemohou zvládnout

Je pravda, že někteří vůdcové dosáhli jistého úspěchu. Mohou však sloužit nanejvýš několik desetiletí — a kdo přijde po nich? Touto otázkou se zabýval jeden z nejschopnějších vůdců, kteří kdy žili, totiž Šalomoun, král starověkého Izraele. Došel k závěru: „Nenáviděl jsem, ano já, všechnu svou tvrdou práci, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval a kterou zanechám tomu, kdo přijde po mně. A kdo ví, zda se prokáže být moudrý, nebo pošetilý? A přece převezme řízení  veškeré mé tvrdé práce, na níž jsem tvrdě pracoval a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem. Také to je marnost.“ (Kazatel 2:18, 19)

Šalomoun nevěděl, zda jeho nástupce bude v jeho dobré práci pokračovat, nebo zda ji celou zmaří. Koloběh, při němž jsou dosavadní vládci nahrazováni novými, se mu jevil jako „marnost“. V jiném biblickém překladu je tento proces označen jako „pomíjivost“. Další překlad zde uvádí: „Nemá to smysl.“

Změna vlády někdy bývá prosazována násilím. Stává se, že schopní vůdcové jsou usmrceni v době, kdy vykonávají svůj úřad. Abraham Lincoln, který byl jakožto prezident Spojených států chován ve velké vážnosti, jednou svým posluchačům řekl: „Byl jsem vybrán, abych na krátký čas zastával důležitý úřad, a nyní mi byl — ve vašich očích — propůjčen vliv, který brzy pomine.“ Prezident Lincoln sloužil opravdu krátký čas. Přestože udělal pro lid mnoho a chtěl udělat ještě víc, vedl svou zemi jen čtyři roky. Začátkem svého druhého funkčního období byl zavražděn. Atentát spáchal muž, který si přál změnu ve vedení státu.

Ani ti nejlepší vůdcové nemohou zaručit svou vlastní budoucnost. Měli byste jim tedy s důvěrou svěřit svou budoucnost, aby vám ji zaručili? Bible říká: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ Podle Ekumenického překladu druhá část čtvrtého verše zní: „Tím dnem berou za své jeho plány.“ (Žalm 146:3, 4)

Přijmout radu, abychom nespoléhali na lidské vůdce, může být obtížné. Bible však neříká, že lidstvo nebude nikdy mít dobré, stabilní vedení. „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost,“ říká Izajáš 32:1. Jehova Bůh, Stvořitel člověka, připravil ‚krále‘,  vůdce, který zanedlouho plně převezme vedení pozemských záležitostí. Kdo to je? Jeho totožnost je patrná z biblických proroctví.

Skutečně způsobilý vůdce

Mladé židovské ženě Marii, která žila před dvěma tisíci lety, jeden anděl řekl: „Počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:31–33) Ano, králem, o němž mluví biblické proroctví, je Ježíš Nazaretský.

Ve výtvarných uměleckých dílech s náboženskou tematikou bývá Ježíš často znázorňován jako děťátko, jako slabý, podvyživený muž nebo jako asketa, který se pasivně podvoluje všemu, co jej postihne. Taková výtvarná díla nevyvolávají důvěru v Ježíše jakožto vládce. Ale skutečný Ježíš Kristus, o němž pojednává Bible, dospěl v energického, statného muže, který byl horlivý a iniciativní. A měl i jiné vlastnosti, jež ho činily způsobilým pro postavení vůdce. (Lukáš 2:52) Podívejme se nyní na několik stránek jeho mimořádné osobnosti.

Ježíš zachoval dokonalou ryzost. Byl čestný a bezúhonný, a mohl proto veřejně vyzvat své nepřátele, aby proti němu vznesli nějaké opodstatněné obvinění. To udělat nemohli. (Jan 8:46) Jeho učení nebylo pokrytecké, a mnozí upřímní lidé se proto stali jeho následovníky. (Jan 7:46; 8:28–30; 12:19)

Ježíš byl zcela oddán Bohu. Byl pevně rozhodnut dokončit dílo, které mu Bůh uložil, a žádní odpůrci — lidé ani démoni — mu v tom nemohli zabránit. Nedal se zastrašit násilnými útoky. (Lukáš 4:28–30) Neodradila ho únava ani hlad. (Jan 4:5–16, 31–34) I když ho jeho přátelé opustili, vždy neochvějně sledoval svůj cíl. (Matouš 26:55, 56; Jan 18:3–9)

Ježíš měl hluboký zájem o lidi. Hladovým lidem opatřoval jídlo. (Jan 6:10, 11) Sklíčeným poskytoval útěchu. (Lukáš 7:11–15) Vracel zrak, sluch a zdraví těm, kdo potřebovali uzdravení. (Matouš 12:22; Lukáš 8:43–48; Jan 9:1–6) Svým těžce pracujícím apoštolům dodával odvahu. (13.–17. kapitola Jana) Prokázal se jako „znamenitý pastýř“, který pečuje o své ovce. (Jan 10:11–14)

Ježíš byl ochoten pracovat. Apoštolům umyl nohy, aby jim dal důležité poučení. (Jan 13:4–15) Jeho vlastní nohy se ušpinily, když chodil po prašných cestách v Izraeli a kázal dobrou zprávu. (Lukáš 8:1) Ačkoli plánoval, že si na ‚osamělém místě‘ odpočine, vyhověl zástupům lidí, kteří ho vyhledali a chtěli další poučení. (Marek 6:30–34) Svou pílí tak dal všem křesťanům příklad. (1. Jana 2:6)

Ježíš dokončil svůj úkol a odešel z pozemské scény. Jehova Bůh jej za jeho věrnost odměnil mimo jiné tím, že mu dal kralování a nesmrtelnost v nebesích. O vzkříšeném Ježíšovi Bible říká: „Kristus, když byl nyní vzbuzen z mrtvých, již neumírá; smrt již nad ním není pánem.“ (Římanům 6:9) Můžete si být jisti, že je tím nejlepším vůdcem, jakého lidstvo může mít. Jakmile se Kristus Ježíš plně ujme vlády nad zemí, nebude již nutné dávat moc někomu jinému a nikdy již nebude třeba měnit vedení. Ježíš ve svém úřadu nikdy nebude usmrcen. Jeho práce nezůstane nedokončená ani nebude zmařena žádným neschopným nástupcem. Ale co konkrétně udělá Ježíš pro lidstvo?

Co tento nový vůdce udělá?

Žalm 72 nám prorocky ukazuje některé podrobnosti o tom, jak bude vládnout tento dokonalý, nesmrtelný Král. Ve verších 7 a 8 čteme: „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od Řeky do konců země.“ Jeho vláda bude panovat k prospěchu lidí a obyvatelé země se  budou těšit z věčného, ničím nerušeného bezpečí. Zničí všechny zbraně, které existují, a z lidského srdce odstraní dokonce i touhu vyvolávat konflikty. Lidé, kteří dnes útočí na druhé jako nenasytní lvi nebo jednají se svými bližními jako mrzutí medvědi, úplně změní své sklony. (Izajáš 11:1–9) Bude hojnost pokoje.

Sedmdesátý druhý žalm dále ve verších 12 až 14 říká: „On . . . osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ Lidé, kteří jsou ponížení, chudí a ztrápení, se stanou částí jedné šťastné lidské rodiny sjednocené pod vedením Krále Ježíše Krista. Jejich život již nebude naplněn bolestí a zoufalstvím, ale naopak bude radostný. (Izajáš 35:10)

Verš 16 slibuje: „Na zemi bude spousta obilí; na vrcholku hor bude nadbytek.“ Miliony lidí na zemi dnes žijí o hladu. Vinu za to, že potraviny nejsou spravedlivě rozdělovány, často nesou politici a lidská chamtivost. Mnoho lidí, a zejména dětí, proto umírá hladem. Ale pod vládou Ježíše Krista tento problém zmizí. Země bude přinášet bohatou úrodu a všichni lidé budou mít dostatek kvalitního jídla.

Chtěli byste i vy žít v těchto požehnaných poměrech, které nastanou díky dobrému vedení? Pokud ano, rádi bychom vás povzbudili, abyste získali víc poznatků o Vůdci, který bude již brzy plně vládnout nad celou zemí. Svědkové Jehovovi vám v tom rádi pomohou. Nebudete zklamáni, protože sám Jehova Bůh o svém Synovi říká: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, své svaté hoře.“ (Žalm 2:6)

[Rámeček na straně 5]

NÁHLE PŘIŠLI O SVOU MOC

Pokud nějaký vládce poskytuje svým poddaným sociální jistoty a určitou míru pokoje, může obvykle počítat s tím, že jej budou mít v úctě a budou jej podporovat. Jestliže v něj však z jakéhokoli důvodu lidé ztratí důvěru, může se brzy ocitnout u moci někdo jiný. Dále je uvedeno několik příkladů, z nichž je patrné, za jakých okolností silní panovníci náhle přišli o moc.

Špatné životní podmínky. Koncem 18. století bylo mnoho občanů ve Francii nuceno platit vysoké daně a přitom měli nedostatek potravin. Tyto okolnosti přispěly k Francouzské revoluci, jež vedla k tomu, že roku 1793 byl král Ludvík XVI. poslán pod gilotinu.

Válka. První světovou válkou skončila vláda několika nejmocnějších císařů v dějinách. Například když byl v důsledku války v roce 1917 v Sankt Petěrburgu nedostatek potravin, propukla zde únorová revoluce. Byl sesazen car Mikuláš II. a toto povstání vedlo k nastolení komunistické vlády. V listopadu 1918 chtělo Německo uzavřít mír, ale Spojenci nepřestali bojovat, dokud nebylo dosaženo změny ve vládě. Německý císař Vilém II. byl v důsledku toho donucen odejít do exilu do Nizozemska.

Touha po změně vládních systémů. V roce 1989 byla odstraněna železná opona. Zdánlivě skálopevné režimy se zhroutily, když lidé, kteří pod nimi žili, zavrhli komunismus a vytvořili si různé vládní formy.

[Obrázky na straně 7]

Ježíš sytil hladové, uzdravoval nemocné a dal všem křesťanům znamenitý příklad

[Podpisek obrázku na straně 4]

Lloyd George: Foto Kurt Hutton/Picture Post/Getty Images