Jak dlouho mohou lidé žít?

TŘETÍHO března roku 1513 se španělský cestovatel Juan Ponce de León vydal na pozoruhodnou výpravu. Vyplul z Portorika a doufal, že se dostane na ostrov Bimini. Vypráví se, že hledal zázračný pramen, totiž Pramen mládí. Ale přistál u břehů Floridy, která dnes patří Spojeným státům. Hledaný pramen ovšem nikdy nenašel, protože žádný neexistuje.

Lidé dnes obvykle nežijí déle než sedmdesát nebo osmdesát let. Podle Guinnessovy knihy světových rekordů 2002 se nejstarší osoba na světě dožila 122 let a 164 dnů, ačkoli v Bibli jsou uvedena jména lidí, kteří žili mnohem déle. (1. Mojžíšova 5:3–32) Bioetik John Harris však prohlásil: „Díky nejnovějším výzkumům lze nyní nahlédnout do světa, v němž stárnutí — a dokonce ani smrt — již nemusí být nevyhnutelné.“ V jednadvacátém století řada výzkumníků mluví mimo jiné o „praktické nesmrtelnosti“, o tom, že „nejpozději v roce 2099 již bude lidský život neomezený“, a o tom, že „buňky mají schopnost rozmnožovat se, aniž by umíraly“.

Mark Benecke ve své knize The Dream of Eternal Life (Sen o věčném životě) píše: „Během života se téměř celé tělo několikrát obnoví. . . . Asi za sedm let jsme v pravém slova smyslu novými lidmi.“ Nedochází k tomu ale donekonečna. Jakmile totiž proběhne předem daný počet buněčných dělení, buňky se přestanou rozmnožovat. Benecke však říká, že kdyby tomu tak nebylo, „lidské tělo by se mohlo regenerovat velmi dlouho — dokonce věčně“.

Zamysleme se také nad úžasnou kapacitou lidského mozku. Ta je daleko větší, než kolik z ní můžeme za svůj poměrně krátký život využít. Dílo Encyclopædia Britannica vysvětluje, že lidský mozek „je vybaven  daleko větším potenciálem, než jaký může člověk během svého života uplatnit“. (vydání z roku 1976, svazek 12, strana 998) Kniha How the Brain Learns (Jak se mozek učí), kterou napsal David A. Sousa, uvádí: „Lidský mozek má prakticky neomezenou kapacitu ukládat informace.“ (strana 78, druhé vydaní, copyright 2001)

Jak to, že vědci nemohou najít žádnou fyziologickou příčinu, proč člověk umírá? A k čemu má lidský mozek tak obrovskou kapacitu? Je snad možné, že jsme byli zkonstruováni takovým způsobem, abychom mohli rozšiřovat své poznání věčně? A jak to, že nás myšlenka na věčný život může vůbec napadnout?

Bible říká: „Dokonce neurčitý čas vložil [Bůh] do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“ (Kazatel 3:11) Z těchto slov je patrné, že představu o věčném životě nám vštípil Bůh. Boha a jeho díla budeme totiž moci poznávat stále. I kdybychom žili nespočetné miliardy let — ano, věčně —, o Božích podivuhodných dílech bychom byli schopni dozvídat se stále něco nového.

Také ze slov Ježíše Krista je patrné, že člověk může žít věčně. Ježíš prohlásil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) A co vy? Chcete žít věčně?

[Obrázky na straně 3]

Juan Ponce de León hledal pramen mládí

[Podpisek]

Ponce de León: Harper’s Encyclopædia of United States History