Pátrejte po Jehovovi, který zkoumá srdce

„Pátrejte po mně a zůstaňte naživu.“ (AMOS 5:4)

1, 2. Co je v Písmu míněno výrokem, že Jehova „vidí, jaké je srdce“?

JEHOVA BŮH řekl proroku Samuelovi: „Pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) Co to znamená, že Jehova „vidí, jaké je srdce“?

² V Písmu je srdce často použito obrazně a představuje to, čím je člověk ve svém nitru — jeho touhy, myšlenky, city a záliby. Když tedy Bible říká, že Bůh vidí srdce, znamená to, že vidí více než jen vnější vzhled. Zaměřuje se na to, jaký je člověk uvnitř.

Bůh zkoumá Izrael

3, 4. Jak Amos 6:4–6 popisuje poměry, které panovaly v desetikmenném izraelském království?

³ Co viděl Ten, který zkoumá srdce, když pozoroval desetikmenné izraelské království v Amosově době? U Amose 6:4–6 čteme o lidech, kteří ‚leží na lehátkách ze slonoviny a rozvalují se na pohovkách‘. Také ‚pojídají berany ze stáda bravu a mladé býky z vykrmených telat‘. Tito lidé si „vymysleli nástroje k písni“ a ‚popíjejí z vinných misek‘.

⁴ Na první pohled by to mohlo vypadat jako naprostá idylka. V pohodlí svých honosných  domů si bohatí lidé pochutnávají na vybraném jídle a pití a nechávají si hrát na exkluzivní hudební nástroje. Také mají ‚lehátka ze slonoviny‘. V hlavním městě izraelského království, v Samaří, našli archeologové nádherně vyřezávané slonovinové výrobky. (1. Královská 10:22) Mnohé z nich byly velmi pravděpodobně upevňovány na nábytek a používaly se jako součást obložení stěn.

5. Co Bohu vadilo na Izraelitech v Amosově době?

⁵ Vadila snad Jehovovi Bohu skutečnost, že Izraelité žili v pohodlí, pochutnávali si na dobrém jídle, pili kvalitní víno a poslouchali příjemnou hudbu? Samozřejmě, že ne. Vždyť je to právě on, kdo takové věci bohatě opatřuje, aby z nich lidé měli potěšení. (1. Timoteovi 6:17) Jehovu však zarmucovalo to, že lidé toužili po nesprávných věcech, že jejich srdce bylo ve špatném stavu a že měli neuctivý postoj k pravému Bohu a nedostatek lásky ke svým bližním z izraelského národa.

6. Co lze říci o duchovním stavu Izraele v Amosově době?

⁶ Na ty, kdo se ‚rozvalovali na svých pohovkách, pojídali berany ze stáda bravu, popíjeli z vinných misek a vymýšleli si nástroje k písni‘, však čekalo nemilé překvapení. „Vypouštíte z mysli neblahý den?“ zeptal se jich Jehova. Měli si dělat vážné starosti s tím, v jakém stavu byl Izrael, ale oni „neonemocněli při Josefově katastrofě“. (Amos 6:3–6) Bůh viděl víc než jen ekonomickou prosperitu národa, a proto si všímal, že Josef, tedy Izrael, je v katastrofální duchovní situaci. Přesto se lidé věnovali svým každodenním činnostem a o nic jiného se nestarali. Dnes mnozí lidé projevují podobný postoj. Možná připouštějí, že žijeme v obtížné době, ale dokud se nic neděje jim osobně, o problémy druhých se prakticky nezajímají a duchovní věci jsou jim lhostejné.

Izraelský národ v úpadku

7. Co se mělo stát s Izraelem, protože nevěnoval pozornost Božím výstrahám?

⁷ Kniha Amos před námi vykresluje obraz národa, který je v úpadku, bez ohledu na to, jak se jeví navenek. Lidé nevěnují pozornost Božím výstrahám, aby změnili svůj postoj, a Jehova je proto vydá do ruky jejich nepřátel. Přijdou Asyřané, seberou Izraelity přímo z jejich honosných slonovinových lehátek a odvlečou lid do zajetí. A bude konec pohodlí.

8. Jak se Izrael dostal do žalostného duchovního stavu?

 ⁸ Jak se vlastně izraelský národ dostal do takového stavu? Situace se začala zhoršovat v roce 997 př. n. l., kdy po Šalomounově smrti nastoupil na trůn jeho syn Rechoboam a desetikmenné izraelské království se oddělilo od kmenů Juda a Benjamín. Prvním králem desetikmenného izraelského království byl Jeroboam I., „syn Nebata“. (1. Královská 11:26) Ten své poddané přesvědčil, že cestovat kvůli uctívání Jehovy až do Jeruzaléma je příliš namáhavé. Ve skutečnosti se však nezajímal o blaho svých poddaných, ale snažil se hájit své vlastní zájmy. (1. Královská 12:26) Kdyby Izraelité nadále cestovali do Jeruzaléma a účastnili se v chrámu výročních svátků oslavujících Jehovu, mohli by se znovu přimknout k judskému království. Z toho měl Jeroboam strach. Aby tomu zabránil, nechal vyrobit dvě zlatá telata — jedno umístil v Danu a druhé v Betelu. V izraelském království se tak uctívání telat stalo státním náboženstvím. (2. Paralipomenon 11:13–15)

9, 10. (a) Které náboženské zvyky zavedl král Jeroboam I.? (b) Jak se Bůh díval na svátky pořádané v Izraeli ve dnech krále Jeroboama II.?

⁹ Jeroboam se snažil tomuto novému náboženství dodat zdání serióznosti. Zavedl zvyky, které se do určité míry podobaly svátkům konaným v Jeruzalémě. V 1. Královské 12:32 čteme: „Jeroboam přikročil k tomu, aby udělal svátek v osmém měsíci, patnáctý den měsíce, jako svátek, který byl v Judovi, aby konal oběti na oltáři, který udělal v Betelu.“

¹⁰ Jehova tyto falešné náboženské svátky nikdy neschvaloval. O více než sto let později to dal velmi jasně najevo prostřednictvím Amose. Ten prorokoval za vlády Jeroboama II., který se stal králem desetikmenného izraelského království v roce 844 př. n. l. (Amos 1:1) Jak je napsáno u Amose 5:21–24, Bůh řekl: „Nenávidím, zavrhl jsem vaše svátky, a nebudu se těšit z vůně vašich slavnostních shromáždění. Budete-li mi však obětovat celé zápalné oběti, nenajdu zalíbení ani ve vašich obětních darech, a na vaše oběti společenství z vykrmených zvířat nepohlédnu. Odstraň ode mne hlučení svých písní; a ať neslyším melodický zvuk tvých strunných nástrojů. A ať se právo valí právě jako vody, a spravedlnost jako neustále tekoucí bystřina.“

Obdoba dnes

11, 12. V čem se uctívání, které praktikuje křesťanstvo, podobá uctívání ve starověkém Izraeli?

¹¹ Je zřejmé, že Jehova prozkoumal srdce těch, kdo se podíleli na izraelských svátcích, a že jejich oslavy i oběti zavrhl. Podobně i dnes Bůh zavrhuje pohanské oslavy, které zavedlo křesťanstvo, například Vánoce a Velikonoce. Jehovovi ctitelé vědí, že spravedlnost nemá nic společného s nezákonností a že světlo se neslučuje s tmou. (2. Korinťanům 6:14–16)

¹² Mezi uctíváním, které praktikuje křesťanstvo, a uctíváním, na kterém se v Izraeli podíleli ctitelé telat, jsou ještě další podobnosti. Někteří z těch, kdo se hlásí ke křesťanství, sice uznávají, že Boží slovo je pravda, ale křesťanstvo jako celek není k uctívání podněcováno skutečnou láskou k Bohu. Kdyby bylo vedeno láskou k Bohu, trvalo by na tom, aby byl Jehova uctíván „duchem a pravdou“, protože takový způsob uctívání se Bohu líbí. (Jan 4:24) Křesťanstvo navíc nedovoluje, aby se ‚právo valilo právě jako vody, a spravedlnost jako neustále tekoucí bystřina‘. Boží mravní požadavky naopak neustále zlehčuje. Toleruje smilstvo i další závažné hříchy, a zachází dokonce tak daleko, že schvaluje sňatky mezi homosexuály.

 „Milujte, co je dobré“

13. Proč musíme jednat v souladu se slovy zaznamenanými u Amose 5:15?

¹³ Jehova se obrací na všechny ty, kdo ho touží uctívat přijatelným způsobem, a vybízí je: „Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré.“ (Amos 5:15) Láska a nenávist jsou silné city, které vycházejí z obrazného srdce. Naše srdce je zrádné, a proto ho musíme usilovně střežit. (Přísloví 4:23; Jeremjáš 17:9) Kdybychom ve svém srdci živili nesprávné touhy, mohli bychom nakonec začít milovat, co je špatné, a nenávidět, co je dobré. A pokud bychom dali svým touhám průchod a začali hřešit, ani sebevětší horlivost by nám nevrátila Boží přízeň. Modleme se proto k Bohu, aby nám pomáhal ‚nenávidět, co je špatné, a milovat, co je dobré‘.

14, 15. (a) Například kdo v Izraeli činil to, co bylo dobré, ale s jakým jednáním se někteří z nich setkávali? (b) Jak můžeme povzbuzovat ty, kdo jsou dnes v celodobé službě?

¹⁴ Ne všichni Izraelité dělali to, co bylo v Jehovových očích špatné. Například Amos a Ozeáš ‚milovali, co je dobré‘, a věrně Bohu sloužili jako proroci. Jiní složili slib nazirejství. Po dobu platnosti tohoto slibu se zdržovali všeho, co bylo vyrobeno z hroznů, zvláště vína. (4. Mojžíšova 6:1–4) Jak se ostatní Izraelité dívali na obětavý způsob života těchto lidí, kteří činili dobro? Odpověď je otřesným svědectvím o hlubokém duchovním úpadku národa. U Amose 2:12 je napsáno: „Dávali jste však Nazirejcům pít víno a prorokům ukládali příkaz a říkali: ‚Nebudete prorokovat.‘“

¹⁵ Příklad věrných Nazirejců a proroků měl Izraelity vést k tomu, aby se zastyděli, zamysleli se nad sebou a změnili se. Oni však místo toho s věrnými lidmi jednali nelaskavě a snažili se je přimět, aby Boha přestali oslavovat. To bychom my nikdy dělat neměli. Průkopníky, misionáře, cestující dozorce nebo členy rodiny betel bychom neměli vybízet k tomu, aby se svou celodobou službou skončili a vrátili se k takzvanému normálnímu životu. Naopak je povzbuzujme, aby ve své znamenité práci vytrvávali.

16. Proč na tom Izraelité byli v Mojžíšově době lépe než v době Amosově?

¹⁶ Přestože mnozí Izraelité v době Amose žili v hmotném blahobytu, ‚nebyli bohatí vůči Bohu‘. (Lukáš 12:13–21) Jejich praotcové v pustině jedli 40 let jenom mannu. Nepochutnávali si na mase vykrmených býků ani se nerozvalovali na lehátkách ze slonoviny. Mojžíš jim však po pravdě řekl: „Jehova, tvůj Bůh, ti . . . požehnal v každém skutku tvé ruky. . . . Jehova, tvůj Bůh, byl s tebou těchto čtyřicet let. Nic ti nechybělo.“ (5. Mojžíšova 2:7) Ano, v pustině měli Izraelité vždy  všechno, co opravdu potřebovali. Co však bylo nejdůležitější, těšili se z Jehovovy lásky a ochrany a měli jeho požehnání.

17. Proč Jehova kdysi přivedl Izraelity do Zaslíbené země?

¹⁷ Jehova Amosovým současníkům připomínal, že jejich předkům dal Zaslíbenou zemi a pomohl jim odstranit z ní všechny jejich nepřátele. (Amos 2:9, 10) Proč ale vlastně přivedl Izraelity z Egypta do Zaslíbené země? Udělal to snad proto, aby vedli zahálčivý život v přepychu a aby zavrhli svého Stvořitele? To jistě ne. Chtěl jim umožnit, aby ho uctívali jako svobodní a duchovně čistí lidé. Obyvatelé desetikmenného izraelského království však neměli nenávist k tomu, co je špatné, ani lásku k tomu, co je dobré. Vzdávali slávu rytým sochám, a ne Jehovovi Bohu. To byla ohavnost!

Jehova účtuje

18. Proč nám Jehova daroval duchovní svobodu?

¹⁸ Bůh však neměl v úmyslu navždy tolerovat to, že ho Izraelité zneuctívali. Svůj postoj dal jasně najevo, když řekl: „Budu [s vámi] účtovat za všechna vaše provinění.“ (Amos 3:2) Tato slova by nás měla vést k zamyšlení, protože i my jsme byli osvobozeni z otroctví v novodobém Egyptě, tedy v nynějším ničemném systému věcí. Jehova nám duchovní svobodu nedaroval proto, abychom sledovali své sobecké cíle. Dal nám ji proto, abychom ho mohli upřímně chválit jako svobodný národ, který se věnuje pravému uctívání. Každý z nás se bude zodpovídat za to, jakým způsobem Bohem danou svobodu využívá. (Římanům 14:12)

19. Co si většina Izraelitů zamilovala, jak je uvedeno u Amose 4:4, 5?

¹⁹ Žel, mocné poselství, které Amos oznamoval, většina obyvatel Izraele ignorovala. Politováníhodný duchovní stav jejich srdce odhalil prorok slovy, která jsou zapsána u Amose 4:4, 5: „Pojďte do Betelu a dopusťte se přestupku. Často se dopouštějte přestupku v Gilgalu . . ., vždyť tak jste si to zamilovali, izraelští synové.“ Izraelité netoužili po správných věcech. Nestřežili své srdce. Většina z nich tedy začala milovat, co je špatné, a nenávidět, co je dobré. Tito zatvrzelí ctitelé telat se nezměnili. Jehova s nimi hodlal účtovat a měli zemřít ve svých hříších.

20. Co dnes znamená jednat v souladu se slovy u Amose 5:4?

²⁰ Pokud chtěl v tehdejší době některý obyvatel Izraele zůstat Jehovovi věrný, byl v obtížné situaci. Není snadné tak říkajíc plout proti proudu — jak dnes dobře vědí všichni křesťané bez ohledu na věk. Ale někteří Izraelité Boha milovali a chtěli se mu líbit, a proto se drželi pravého uctívání. Právě jim bylo určeno Jehovovo vřelé pozvání, které je zapsáno u Amose 5:4: „Pátrejte po mně a zůstaňte naživu.“ Dnes Bůh podobně  prokazuje milosrdenství těm, kdo jsou kajícní a hledají ho tím, že přijímají přesné poznání jeho Slova, a pak činí jeho vůli. To rozhodně není snadné, ale je to cesta, která vede k věčnému životu. (Jan 17:3)

Blahobyt na rozdíl od duchovního hladu

21. Jaký hlad postihl ty, kdo se nepodílejí na pravém uctívání?

²¹ Co čekalo ty, kdo pravé uctívání nepodporovali? Čekal je hlad toho nejhoršího druhu — hlad duchovní. „Přicházejí dny,“ řekl Svrchovaný Pán Jehova, „a pošlu do země hlad, hlad ne po chlebu, a žízeň ne po vodě, ale po slyšení Jehovových slov.“ (Amos 8:11) Tímto duchovním hladem je dnes postiženo křesťanstvo. Avšak upřímní lidé, kteří jsou jeho součástí, vidí duchovní blahobyt Božího lidu a připojují se k Jehovově organizaci. Kontrast mezi situací křesťanstva a situací pravých křesťanů vykresluje Jehova výstižnými slovy: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst, ale vy budete hladovět. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou pít, ale vy budete žíznit. Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat, ale vy utrpíte hanbu.“ (Izajáš 65:13)

22. Proč se můžeme radovat?

²² Každý z nás, kdo sloužíme Jehovovi, si může položit otázku: ‚Vážím si duchovních opatření a bohatého požehnání, které dostávám?‘ Když studujeme Bibli a křesťanské publikace a účastníme se našich shromáždění a sjezdů, máme opravdu chuť radostně volat kvůli dobrému stavu srdce. Radujeme se z toho, že jasně rozumíme Božímu slovu včetně inspirovaného proroctví Amose.

23. Z čeho se těší ti, kdo vzdávají slávu Bohu?

²³ Všem lidem, kteří milují Boha a chtějí mu vzdávat slávu, přináší Amosovo proroctví naději. Snad jsme v nelehké finanční situaci nebo musíme v dnešní bouřlivé době čelit obtížným zkouškám. Avšak pokud milujeme Boha, sklízíme od něj požehnání a máme ten nejlepší duchovní pokrm. (Přísloví 10:22; Matouš 24:45–47) Veškerá sláva tedy patří Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu užitku. Buďme proto rozhodnuti upřímně ho chválit navždy. Tuto radostnou výsadu budeme mít tehdy, pokud pátráme po Jehovovi, který zkoumá srdce.

Jak byste odpověděli?

• Jaké poměry panovaly v Izraeli v Amosově době?

• V čem se dnešní situace podobá poměrům v desetikmenném izraelském království?

• Jaký hlad byl předpověděn pro naši dobu, ale kdo jím není postižen?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 21]

Mnozí Izraelité žili v luxusu, ale o duchovním blahobytu nemohla být řeč

[Obrázek na straně 23]

Povzbuzujme celodobé služebníky, aby ve své znamenité práci vytrvávali

[Obrázky na straně 24 a 25]

Jehovův šťastný lid není sužován duchovním hladem