Co je správné a co nesprávné — Jak to rozhodnout?

KDO má autoritu stanovit měřítka pro to, co je správné a co nesprávné? Tato otázka vznikla již na samém počátku lidských dějin. Biblická kniha 1. Mojžíšova ukazuje, že Bůh označil jeden strom, který rostl v edenské zahradě, jako ‚strom poznání dobrého a špatného‘. (1. Mojžíšova 2:9) První dvojici lidí dal Bůh pokyn, aby ovoce z tohoto stromu nejedli. Ale Boží nepřítel Satan Ďábel naznačil, že pokud budou z tohoto stromu jíst, ‚zcela jistě se jim otevřou oči a zcela jistě budou jako Bůh a budou znát dobré a špatné‘. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1, 5; Zjevení 12:9)

Adam a Eva stáli před rozhodnutím — mají přijmout Boží měřítka pro to, co je správné a co nesprávné, nebo se mají řídit svými vlastními měřítky? (1. Mojžíšova 3:6) Rozhodli se, že Boha neposlechnou  a budou z onoho stromu jíst. Co dali tímto prostým skutkem najevo? Tím, že odmítli respektovat Bohem dané hranice, vlastně vyjádřili přesvědčení, že se jim a jejich potomkům bude dařit lépe, jestliže si pro rozhodování o tom, co je správné a co nesprávné, stanoví měřítka vlastní. Lidstvo se tedy pokusilo uplatňovat moc, kterou má Bůh. Jakých výsledků při tom dosáhlo?

Názory se liší

Encyclopædia Britannica poskytuje přehled nauk, které v průběhu staletí učili význační myslitelé. Pak uvádí, že od doby řeckého filozofa Sokrata až do 20. století „se znovu a znovu debatovalo o tom, co je vlastně dobrota a jaké asi je měřítko pro to, co je správné a nesprávné“.

Například v pátém století př. n. l. tvořili mezi řeckými učiteli významnou skupinu sofisté. Učili, že měřítka pro to, co je správné a co nesprávné, jsou určována všeobecně rozšířeným názorem. Jeden takový učitel prohlásil: „Věci, které se určitému městu zdají správné a přijatelné, jsou pro ono město správné a přijatelné, dokud jsou za takové považovány.“ Podle tohoto pravidla by si Jodie, o němž byla zmínka v předcházejícím článku, měl peníze ponechat, protože právě to by pravděpodobně udělala většina lidí v jeho obci neboli ‚městě‘.

Odlišný názor vyjádřil Immanuel Kant, slavný filozof, který žil v 18. století. Časopis Issues in Ethics o tom píše: „Immanuel Kant a jiní, kteří smýšleli podobně, . . . tvrdili, že každý má právo rozhodovat sám za sebe.“ Podle Kantovy filozofie by to, co Jodie udělá, záleželo pouze na něm samotném, pokud by tím neporušil práva někoho jiného. Neměl by dovolit, aby jeho měřítka byla určována míněním většiny.

Jak tedy Jodie vyřešil své dilema? Rozhodl se pro třetí možnost. Uplatnil učení Ježíše Krista, jehož morálních měřítek si váží křesťané stejně jako nekřesťané. Ježíš učil: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Zákaznice byla velmi překvapena, když jí Jodie podal oněch 82 000 dolarů. Na otázku, proč si je nevzal, Jodie odpověděl, že je svědkem Jehovovým. Řekl: „Ty peníze mi nepatřily, takže jsem si je nemohl nechat.“ Jodie bral vážně Ježíšova slova zapsaná v Bibli u Matouše 19:18: „Nebudeš krást.“

Je spolehlivým vodítkem všeobecně rozšířený názor?

Někteří lidé by asi Jodieho pro jeho poctivost považovali za hlupáka. Ale všeobecně rozšířený názor není spolehlivým vodítkem. Kdybyste například žili ve společnosti, ve které by se považovalo za přijatelné obětovat děti — a takové společnosti v minulosti existovaly —, pokládali byste tento zvyk za správný? (2. Královská 16:3) Co kdybyste se narodili do společnosti, v níž se považuje za ctnost kanibalismus? Znamenalo by to, že na jedení lidského masa ve skutečnosti není nic  špatného? Jestliže je nějaký zvyk všeobecně rozšířený, nemusí proto ještě být správný. Bible již dávno varovala před touto léčkou. Čteme zde: „Nebudeš následovat zástup ke zlým cílům.“ (2. Mojžíšova 23:2)

Ježíš Kristus poukázal na další důvod, proč bychom si neměli myslet, že všeobecně rozšířený názor je sám o sobě vodítkem pro rozlišování správného a nesprávného. Ukázal, že ‚panovníkem světa‘ je Satan. (Jan 14:30; Lukáš 4:6) Satan využívá své postavení k tomu, aby sváděl „celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Jestliže tedy svá měřítka pro to, co je správné a co nesprávné, určujete pouze podle toho, co je populární, pak možná přijímáte Satanův názor na mravnost, a to by samozřejmě bylo nebezpečné.

Můžeme se spoléhat na vlastní úsudek?

Měl by si tedy každý jednotlivec sám rozhodovat o tom, co je správné a co je nesprávné? Bible říká: „Neopírej se o své vlastní porozumění.“ (Přísloví 3:5) Proč ne? Protože všichni lidé zdědili základní vadu, která může jejich úsudek pokřivit. Když se Adam s Evou vzbouřili proti Bohu, přisvojili si měřítka Satana, sobeckého zrádce, a vybrali si jej za svého duchovního otce. Na své potomky potom přenesli určitý rodinný rys — zrádné srdce, které je sice schopné rozpoznat, co je správné, ale má sklon k jednání, které je nesprávné. (1. Mojžíšova 6:5; Římanům 5:12; 7:21–24)

V pojednání o etice Encyclopædia Britannica uvádí: „Není zřejmě nic překvapujícího na tom, že lidé sice mnohdy vědí, co by měli v souladu s morálkou udělat, ale pak stejně udělají to, co se jim hodí. Poskytnout lidem důvody, proč dělat to, co je správné, je pro západní etiku velký problém.“ Bible to vhodně vyjadřuje slovy: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Důvěřovali byste někomu, o kom je známo, že je zrádný a že je k zoufání?

Je pravda, že i lidé, kteří v Boha nevěří, jsou schopni chovat se v morálním ohledu bezúhonně a vytvořit praktické etické kodexy, které si zaslouží uznání. Ale ve vznešených zásadách zakotvených v těchto kodexech se často jen zrcadlí morální měřítka obsažená v Bibli. Takoví lidé sice Boží existenci popírají, ale z jejich představ je patrné, že mají vrozenou schopnost zrcadlit Boží osobnost. To je důkazem, že člověk byl — jak ukazuje Bible — původně stvořen „k obrazu Božímu“. (1. Mojžíšova 1:27; Skutky 17:26–28) Apoštol Pavel říká: „Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci.“ (Římanům 2:15)

Ovšem jedna věc je vědět, co je správné, ale něco docela jiného je mít morální sílu správně jednat. Jak můžeme potřebnou morální sílu získat? Protože pohnutka k jednání vychází ze srdce, může nám k získání morální síly pomoci to, že prohlubujeme svou lásku k Autorovi Bible, Jehovovi Bohu. (Žalm 25:4, 5)

Získávejme sílu k tomu, abychom jednali dobře

Prvním krokem k tomu, abychom se naučili milovat Boha, je zjistit, že jeho přikázání jsou rozumná a praktická. Apoštol Jan píše: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Bible například obsahuje praktické rady, které mohou pomoci mladým lidem, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným, když se rozhodují, zda mají pít alkoholické nápoje, brát drogy nebo zda mají mít pohlavní styky dříve, než vstoupí do manželství. Manželským dvojicím  může Bible pomoci k tomu, aby se naučily řešit neshody, a rodičům může poskytnout vodítko k výchově dětí. * Jestliže lidé uplatňují biblická mravní měřítka, pak bez ohledu na věk, na vzdělání i na to, z jakého sociálního nebo kulturního prostředí pocházejí, z toho mají užitek.

Stejně jako výživná strava dodává sílu k práci, čtení Božího slova poskytuje sílu k tomu, abychom žili podle Božích měřítek. Ježíš přirovnal Boží výroky k chlebu, který nás udržuje při životě. (Matouš 4:4) Také řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 4:34) Ježíš se sytil Božím slovem, a byl tudíž vyzbrojen k tomu, aby odolával pokušením a činil moudrá rozhodnutí. (Lukáš 4:1–13)

Je možné, že sytit svou mysl duchovním pokrmem z Božího slova a přizpůsobovat se Božím měřítkům vám zpočátku bude připadat těžké. Ale vzpomeňte si, že v dětství vám zdravé jídlo také možná nechutnalo. Abyste byli stále silnější, museli jste se naučit mít takové jídlo rádi. K tomu, abyste přišli na chuť Božím měřítkům, bude asi také třeba času. Jestliže budete vytrvalí, budete je mít stále raději a stanete se duchovně silnými. (Žalm 34:8; 2. Timoteovi 3:15–17) Naučíte se důvěřovat v Jehovu a bude vás to podněcovat, abyste ‚činili dobro‘. (Žalm 37:3)

Do takové situace, v jaké se ocitl Jodie, se možná nikdy nedostanete. Ale morální rozhodnutí, malá nebo velká, činíte každý den. Bible vás tedy nabádá: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6) Jestliže se naučíte důvěřovat v Jehovu, bude to pro vás prospěšné nejen dnes, ale otevře se vám tím příležitost žít věčně, protože cesta poslušnosti Jehovy Boha vede k životu. (Matouš 7:13, 14)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

Všeobecně rozšířený názor může být ovlivněn neviditelnými silami

[Obrázky na straně 5]

O tom, jak rozpoznat, co je správné a co nesprávné, debatovali myslitelé po celé věky

SOKRATES

KANT

KONFUCIUS

[Podpisky]

Kant: Z knihy The Historian’s History of the World; Sokrates: Z knihy A General History for Colleges and High Schools; Konfucius: Sung Kyun Kwan University, Seoul, Korea

[Obrázky na straně 7]

Bible nám nejen pomáhá rozlišit správné od nesprávného, ale také nás podněcuje, abychom dělali to, co je správné