Důležité myšlenky z knihy Jozue
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Jozue
JE ROK 1473 př. n. l. a Izraelité táboří na Moabských pláních. Jistě jsou nadšeni, když slyší tato slova: „Přichystejte si zásoby potravin, protože od nynějška za tři dny překročíte tento Jordán, abyste vešli a vzali do vlastnictví zemi, kterou vám dává Jehova, váš Bůh, abyste ji vzali do vlastnictví.“ (Jozue 1:11) Jejich čtyřicetileté putování pustinou se blíží ke konci.
Asi o dvě desetiletí později stojí jejich vůdce Jozue uprostřed země Kanaán a starším mužům Izraele oznamuje: „Podívejte se, určil jsem vám losem ty národy, které zůstávají za dědictví vašim kmenům, a všechny národy, jež jsem odřízl, od Jordánu k Velkému moři na západu slunce. A byl to Jehova, váš Bůh, kdo je před vámi vytlačoval a zbavil je vlastnictví kvůli vám, a vzali jste do vlastnictví jejich zemi, právě jak vám slíbil Jehova, váš Bůh.“ (Jozue 23:4, 5)
V roce 1450 př. n. l. napsal Jozue knihu, která nese jeho jméno. Je strhujícím historickým vyprávěním o tom, co se během uplynulých dvaceti dvou let stalo. My nyní stojíme na prahu slíbeného nového světa, a naše situace je proto srovnatelná se situací Izraelitů, kteří byli připraveni vzít do vlastnictví Zaslíbenou zemi. Knihu Jozue tedy prozkoumejme s hlubokým zájmem. (Hebrejcům 4:12)
NA ‚JERIŠSKÉ POUŠTNÍ PLÁNĚ‘
Jozue nyní dostává odpovědný úkol. Jehova mu říká: „Můj sluha Mojžíš je mrtev; a nyní vstaň, překroč tento Jordán, ty a všechen tento lid, do země, kterou dávám jim, izraelským synům.“ (Jozue 1:2) Jozue má přivést několikamilionový národ do Zaslíbené země. V rámci příprav vysílá dvojici zvědů do Jericha, do města, které má být dobyto jako první. Tam žije nevěstka Raab, která už slyšela o mocných skutcích, jež Jehova vykonal pro svůj lid. Ochrání zvědy a pomůže jim, a zvědové jí dávají slib, že bude ochráněna ona.
Po návratu zvědů je Jozue s celým národem připraven vydat se na cestu a překročit Jordán. I když je řeka rozvodněná, není pro ně žádnou překážkou, protože Jehova způsobí, aby se vody přitékající shora postavily jako hráz a vody na dolním toku odtekly do Mrtvého moře. Poté, co Izraelité Jordán překročí, utáboří se v Gilgalu nedaleko Jericha. O čtyři dny později, na sklonku čtrnáctého dne měsíce abibu, slaví na jerišských pouštních pláních Pasach. (Jozue 5:10) Následující den začínají jíst něco z výnosu země a přestávají dostávat mannu. V této době také Jozue obřezává všechny Izraelity mužského rodu, kteří se narodili v pustině.
Odpovědi na biblické otázky:
2:4, 5 — Proč Raab klame královy muže, kteří hledají zvědy? Raab s nasazením vlastního života zvědy chrání, protože uvěřila v Jehovu. Není tedy její povinností vyzradit jejich úkryt těm, kdo chtějí uškodit Božímu lidu. (Matouš 7:6; 21:23–27; Jan 7:3–10) To, že oklamala královy vyslance, bylo dokonce jedním ze skutků, jimiž byla Raab „prohlášena za spravedlivou“. (Jakub 2:24–26)
5:14, 15 — Kdo je „kníže Jehovova vojska“? Kníže, který přichází posílit Jozua na začátku dobývání Zaslíbené země, pravděpodobně není nikdo jiný než „Slovo“ — Ježíš Kristus ve své předlidské existenci. (Jan 1:1; Daniel 10:13) Je velmi povzbuzující mít jistotu, že oslavený Ježíš Kristus je v dnešní době s Božím lidem, který vede duchovní boj.
Poučení pro nás:
1:7–9. Pokud chceme, aby naše úsilí v duchovních věcech přineslo dobré ovoce, je nezbytné, abychom denně četli Bibli, pravidelně rozjímali o tom, co je v ní napsáno, a uplatňovali to.
1:11. Jozue říká lidu, že si mají přichystat zásoby a že nemají čekat se založenýma rukama, až se o ně postará Bůh. Ježíšova výzva, abychom nebyli úzkostliví o životní potřeby, a jeho slib, že „všechno ostatní vám bude přidáno“, neznamenají, že nemusíme dělat nic pro to, abychom se uživili. (Matouš 6:25, 33)
2:4–13. Jakmile se Raab dozvídá o Jehovových velkých skutcích a uvědomuje si závažnost situace, rozhoduje se, že se přidá na stranu Božích ctitelů. Vy už možná nějakou dobu studujete Bibli a rozpoznali jste, že žijeme v „posledních dnech“. Neměli byste se i vy rozhodnout Bohu sloužit? (2. Timoteovi 3:1)
3:15. Protože zpráva zvědů, kteří se vrátili z Jericha, je příznivá, Jozue jedná rychle a nečeká, až vody Jordánu opadnou. Ve věcech, které souvisejí s pravým uctíváním, musíme jednat odvážně a nemáme čekat, až se okolnosti budou zdát příznivější.
4:4–8, 20–24. Dvanáct kamenů, které byly vyzvednuty z řečiště Jordánu, má sloužit Izraeli jako připomínka. To, jak Jehova osvobozuje v dnešní době svůj lid od nepřátel, také slouží jako připomínka toho, že je s nimi.
DOBÝVÁNÍ POKRAČUJE
Jericho je ‚pevně uzavřeno . . ., nikdo nevychází a nikdo nevchází‘. (Jozue 6:1) Jak tedy město dobýt? Jehova ukazuje Jozuovi, jak má postupovat. Brzy jsou zdi rozbořeny a město zničeno. Jen Raab se svou domácností je zachráněna.
Dále je na řadě královské město Ai. Vyslaní zvědové přinášejí zprávu, že v něm není mnoho obyvatel, a tak bude k jeho dobytí stačit jen málo mužů. Na město zaútočí 3 000 vojáků, ale před aiskými muži se dávají na útěk. Proč? Jehova s Izraelity není. Jistý Achan z kmene Juda se během vpádu do Jericha dopustil hříchu. Jozue dává záležitosti do pořádku a vyráží na Ai. Aiský král už jednou Izraelity porazil, a tak se nemůže dočkat, až se s nimi znovu utká v bitvě. Ale Jozue jedná takticky, využívá přehnané sebejistoty aiských mužů a město dobývá.
Gibeon je ‚velké město — větší než Ai, a všichni jeho muži jsou silní‘. (Jozue 10:2) Když se ale Gibeoňané doslechnou o tom, jak si Izraelité poradili s Jerichem a Aiem, lstí docílí toho, že s nimi Jozue uzavře mírovou smlouvu. Okolní národy to chápou jako zradu a cítí se tím ohroženy. Pět králů utvoří alianci a napadne Gibeon. Izrael Gibeoňany zachraňuje a útočníky rozpráší. Pod vedením Jozua dále Izraelité dobývají města na jihu a na západě a porážejí také koalici králů na severu. Na západ od Jordánu porážejí celkem 31 králů.
Odpovědi na biblické otázky:
10:13 — Jak může k takovému úkazu dojít? ‚Je něco příliš mimořádné pro Jehovu‘, Stvořitele nebe a země? (1. Mojžíšova 18:14) Jestliže se Jehova rozhodne, může zasáhnout do pohybu Země, takže by se pozorovateli na zemi zdálo, že Slunce a Měsíc stojí bez hnutí. Bůh ovšem pohyb Země a Měsíce měnit nemusel, ale mohl jen zvláštním lomem slunečních a měsíčních paprsků způsobit, že by světlo z těchto dvou těles svítilo dále. Ať už tomu bylo jakkoli, v lidské historii se „žádný den . . . neprokázal být takový jako onen“. (Jozue 10:14)
10:13 — Co to je kniha Jašar? O této knize je další zmínka v 2. Samuelově 1:18 v souvislosti s básní nazvanou „Luk“ — žalozpěvem nad izraelským králem Saulem a jeho synem Jonatanem. Tato kniha byla pravděpodobně sbírkou epických zpěvů a básní na historické náměty a mezi Hebrejci byla zřejmě dobře známa.
Poučení pro nás:
6:26; 9:22, 23. Prokletí, které v době zničení Jericha vyřkl Jozue, se splnilo o 500 let později. (1. Královská 16:34) Kletba, kterou pronesl Noe nad svým vnukem Kanaánem, se splňuje, když musí Gibeoňané těžce pracovat. (1. Mojžíšova 9:25, 26) Jehovovo slovo se vždy vyplní.
7:20–25. Někdo snad přejde Achanovu krádež jako malý přestupek a říká si, že přece nezpůsobila druhým žádnou škodu. A podobně možná takový člověk nahlíží na malé krádeže a na drobné přestupky proti biblickému zákonu. My bychom však měli mít stejný postoj jako Jozue a pevně odolávat jakémukoli nátlaku, který by nás měl přimět k nezákonnému nebo nemorálnímu jednání.
9:15, 26, 27. Pokud učiníme nějakou dohodu, musíme ji brát vážně a musíme dodržet své slovo.
JOZUE SE UJÍMÁ POSLEDNÍHO VELKÉHO ÚKOLU
Jozue je nyní v pokročilých letech — je mu téměř devadesát let — a začíná rozdělovat zemi na podíly. To je opravdu mimořádně velký úkol. Kmeny Ruben a Gad a polovina kmene Manasseho už obdržely své dědictví na východ od Jordánu. Na západní straně řeky se dědictví mezi ostatní kmeny nyní rozdělí losováním.
Svatostánek je postaven v Šilu na území Efrajima. Kaleb dostává město Hebron a Jozue město Timnat-serach. Levitům připadá 48 měst včetně šesti měst útočištných. Válečníci z kmene Ruben, Gad a poloviny kmene Manasseho se vrací zpět ke svému dědictví, které je na východ od Jordánu. Cestou staví „velmi nápadný“ oltář. (Jozue 22:10) Kmeny na západ od Jordánu to považují za odpadlictví a vyvstává hrozba války mezi kmeny. Ale díky dobré komunikaci je krveprolití odvráceno.
Jozue stráví nějakou dobu v Timnat-serachu a pak k sobě svolává starší muže Izraele, jeho hlavy, soudce a úředníky a vybízí je, aby byli odvážní a zůstávali věrní Jehovovi. Později Jozue shromažďuje všechny izraelské kmeny do Šekemu. Zde připomíná Jehovovy skutky od času Abrahama a ještě jednou Izraelity nabádá, aby ‚se báli Jehovy a sloužili mu v bezúhonnosti a v pravdě‘. Lid odpovídá: „Jehovovi, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlasu budeme naslouchat!“ (Jozue 24:14, 15, 24) Poté Jozue ve věku 110 let umírá.
Odpovědi na biblické otázky:
13:1 — Není zde rozpor s tím, co je zapsáno u Jozua 11:23? Nikoli, protože dobývání Zaslíbené země mělo dvě fáze. Předně to bylo válečné tažení, při němž padlo 31 kananejských králů a jež zlomilo moc Kananejců. Potom však museli jednotlivci i kmeny podnikat další kroky, aby byla vzata do vlastnictví celá země. (Jozue 17:14–18; 18:3) I když Izraelité nedokázali Kananejce vyhnat všechny, ti, kteří mezi nimi žili dál, už nemohli bezpečnost Izraele ohrozit. (Jozue 16:10; 17:12) Jak čteme u Jozua 21:44, „Jehova dal všude kolem odpočinek“.
24:2 — Uctíval Abrahamův otec Terach modly? Terach zpočátku neuctíval Jehovu Boha. Uctíval pravděpodobně měsíčního boha Sina, který byl v Uru velmi oblíbený. Podle židovské tradice mohl Terach dokonce modly vyrábět. Když ovšem Abraham na Boží příkaz Ur opustil, Terach šel do Charanu s ním. (1. Mojžíšova 11:31)
Poučení pro nás:
14:10–13. Kalebovi je sice už 85 let, ale přesto žádá, aby mu byl svěřen náročný úkol vyhnat nepřátele z oblasti Hebronu. Na tomto území žijí Anakim, lidé výjimečného vzrůstu. S Jehovovou pomocí však má tento zkušený válečník úspěch a Hebron se stává útočištným městem. (Jozue 15:13–19; 21:11–13) Kalebův příklad je pro nás povzbuzením, abychom se nebáli obtížných teokratických úkolů.
22:9–12, 21–33. Musíme si dát pozor, abychom druhým nepřisuzovali špatné pohnutky.
‚Ani jediné slovo neselhalo‘
Jako starý, zkušený člověk nyní Jozue odpovědným mužům Izraele říká: „Neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila.“ (Jozue 23:14) Historická zpráva z knihy Jozue to dokládá opravdu živě.
„Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení,“ píše apoštol Pavel, „abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Můžeme si být jisti, že naše důvěra v Boží sliby je oprávněná. Ani jediný z nich neselže. Všechny se splní.
[Mapa na straně 10]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Území dobyté pod Jozuovým vedením
BAŠAN
GILEAD
ARABA
NEGEB
řeka Jordán
Solné moře
ř.ú. Jabbok
ř.ú. Arnon
Chacor
Madon
Laššaron
Šimron
Jokneam
Dor
Megiddo
Kedeš
Taanak
Chefer
Tirca
Afek
Tappuach
Betel
Ai
Gilgal
Jericho
Gezer
Jeruzalém
Makkeda
Jarmut
Adullam
Libna
Lakiš
Eglon
Hebron
Debir
Arad
[Obrázek na straně 9]
Víte, proč byla nevěstka Raab prohlášena za spravedlivou?
[Obrázek na straně 10]
Jozue nabádal Izraelity, aby ‚se báli Jehovy a sloužili mu‘
[Obrázek na straně 12]
Achanova krádež nebyla malým přestupkem — měla závažné důsledky
[Obrázek na straně 12]
„Vírou padly zdi Jericha.“ (Hebrejcům 11:30)