Jak chránit své děti moudrostí od Boha

KAŽDÝ den musí naše tělo vést určitý boj. Musí odolávat množství mikrobů, parazitů a virů. Většina z nás však zdědila imunitní systém, který nás před takovými útoky chrání, abychom se nestali obětí různých infekčních nemocí.

Podobným způsobem musí bojovat křesťané — musí totiž vést boj proti nebiblickému smýšlení a nebiblickému postoji k hodnotám a musí se také bránit tlakům, které mohou zničit duchovní zdraví. (2. Korinťanům 11:3) Jestliže máme tomuto každodennímu útoku, který působí na naši mysl a na naše srdce, odolávat, musíme si vytvořit duchovní obranyschopnost.

Takovou duchovní obranyschopnost, která by působila proti duchu světa, potřebují především děti, protože jim není vrozena. (Efezanům 2:2) Jak děti rostou, tuto schopnost obrany si musí rozvíjet a rodiče jim při tom nutně musí pomáhat. Na čem tato obranyschopnost závisí? Bible to vysvětluje: „Jehova sám . . . dává moudrost; . . . cestu svých věrně oddaných, tu bude střežit.“ (Přísloví 2:6, 8) Moudrost od Boha může střežit cestu mladých lidí, kteří by jinak mohli podlehnout škodlivé společnosti, tlaku vrstevníků nebo nezdravé zábavě. Co mohou rodiče dělat, jestliže se chtějí řídit Jehovovým vedením a chtějí tuto Boží moudrost svým dětem vštěpovat?

Vyhledávat povzbuzující společnost

Je pochopitelné, že dospívající jsou rádi ve společnosti svých vrstevníků, ale pokud by trávili čas výlučně s lidmi, kteří jsou stejně nezkušení jako oni sami, Boží moudrost by tím nezískali a nenaučili by se ji uplatňovat. „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce,“ varuje přísloví. (Přísloví 22:15) Jak tedy někteří rodiče pomáhali svým dětem uplatňovat Boží moudrost při volbě přátel?

Jeden otec, který se jmenuje Don *, řekl: „Naši chlapci trávili se stejně starými kamarády hodně času, ale většinou byli u nás, a my jsme přitom byli doma. Náš dům byl jejich přátelům stále otevřen a vždycky jich u nás bylo mnoho. Dávali jsme jim něco k snědku a chtěli jsme, aby se u nás cítily dobře. Hluk a rozruch v domě jsme snášeli rádi, jen aby se naše děti mohly bavit v bezpečném prostředí.“

Brian a Mary mají tři vzorné děti, ale otevřeně přiznávají, že to s jejich výchovou nebylo vždy lehké. Vyprávějí: „Když bylo naší dceři Jane kolem osmnácti let, neměla ve sboru mnoho vrstevníků, s nimiž by se mohla stýkat. Jednu přítelkyni však měla. Jmenovala se Susan a byla to společenská, veselá dívka. Ale její rodiče byli shovívavější než my.  Susan směla chodit večer domů později než Jane, mohla nosit kratší sukně, poslouchat pochybnou hudbu a dívat se na nevhodné filmy. Naše stanovisko nemohla Jane dlouho pochopit. Susaniny rodiče jí připadali rozumnější, zatímco my jsme se jí zdáli moc přísní. Teprve když se Susan dostala do problémů, Jane si uvědomila, že naše přísnost pro ni byla ochranou. Jsme velmi rádi, že jsme neslevili z toho, co jsme považovali pro svou dceru za dobré.“

Stejně jako Jane i mnoho jiných mladých lidí poznalo, že v otázce, s kým se budou stýkat, je moudré nechat se vést svými rodiči. „Ucho, které naslouchá kárání života, pobývá přímo mezi moudrými lidmi,“ říká jedno přísloví. (Přísloví 15:31) Moudrost od Boha vede mladé lidi k tomu, aby vyhledávali společnost přátel, kteří pro ně budou přínosem.

Odolávat nátlaku, který nutí přizpůsobovat se

Ve společnosti, s níž se mladí lidé stýkají, nutně působí tlak vrstevníků. Na obranyschopnost našich dětí každý den útočí tlak, který je nutí, aby se přizpůsobovaly ostatním. Mladí lidé obvykle touží po tom, aby je vrstevníci uznávali, a proto se pak pod vlivem těchto vrstevníků mohou nechat zformovat do podoby, kterou svět považuje za žádoucí. (Přísloví 29:25)

Bible nám připomíná, že „svět pomíjí a rovněž jeho touha“. (1. Jana 2:17) Rodiče by tedy neměli dovolit, aby se jejich děti nechaly nepatřičně ovlivňovat názory světa. Jak mohou svým dětem pomáhat, aby smýšlely jako křesťané?

„Moje dcera se vždy chtěla oblékat tak, jako jiní mladí lidé,“ vypráví Richard. „Kdykoli tedy něco chtěla, trpělivě jsme s ní rozebírali, jaké to bude mít výhody a nevýhody. I v případě módního oblečení, jež se nám zdálo nezávadné, jsme se řídili radou, kterou jsme slyšeli před lety, totiž že ‚moudrý člověk se nechytne nové módy jako první a neopustí ji jako poslední‘.“

Matka, která se jmenuje Pauline, měla proti tlaku vrstevníků jinou zbraň. Vzpomíná: „Zajímala jsem se o to, oč se zajímaly moje děti. Pravidelně jsem chodila k nim do pokoje a povídali jsme si. V těch dlouhých rozmluvách jsem mohla formovat jejich názory a pomáhat dětem, aby si uvědomovaly, že je možné dívat se na věci také jinak.“

Tlak vrstevníků nepomine, a rodiče se tedy pravděpodobně budou muset stále usilovně snažit ‚vyvracet světské uvažování‘ a pomáhat dětem, aby své myšlenky přivedly ‚do zajetí, aby je učinily poslušnými Krista‘. (2. Korinťanům 10:5) Jestliže však rodiče i děti ‚vytrvávají v modlitbě‘, budou posíleni, aby  tento životně důležitý úkol splnili. (Římanům 12:12; Žalm 65:2)

Zábava — mocné lákadlo

Třetí vliv, jehož překonávání snad rodiče považují za obtížné, je zábava. Malé děti si přirozeně rády hrají. Po zábavě dychtí také mnoho starších dětí. (2. Timoteovi 2:22, poznámka pod čarou) Ale tato touha — pokud by byla uspokojována nemoudře — by mohla oslabit jejich duchovní obranyschopnost. Nebezpečí v tomto ohledu je v podstatě dvojí.

Za prvé je to skutečnost, že v zábavě se velmi často odrážejí pokleslá mravní měřítka světa. (Efezanům 4:17–19) Ale způsob, jak je taková zábava předkládána, je vzrušující a poutavý. To je pro mladé lidi opravdu nebezpečné, protože si vůbec nemusí uvědomovat, že je na ně nastražena past.

Za druhé mohou vznikat problémy tehdy, když se zábavě věnuje mnoho času. Zábava se pro některé mladé lidi stává tou nejdůležitější věcí v životě a zabírá jim příliš mnoho času a energie. Přísloví upozorňuje na to, že „jíst příliš mnoho medu není dobré“. (Přísloví 25:27) Podobně i mnoho zábavy vede k tomu, že lidé ztrácejí chuť na duchovní potravu, a výsledkem je duševní lenost. (Přísloví 21:17; 24:30–34) Jestliže budou mladí lidé plně užívat tohoto světa, nepodaří se jim ‚pevně uchopit skutečný život‘ — věčný život v Božím novém světě. (1. Timoteovi 6:12, 19) Pro rodiče je to výzva. Jak si s ní poradí?

Mari Carmen, která má tři dcery, říká: „Chtěli jsme svým dcerám poskytovat zdravou rekreaci a příležitost k zábavě. Proto jsme chodili pravidelně jako rodina na výlety, a dívky také měly možnost trávit čas s přáteli ve sboru. Zábavě však muselo být vyhrazeno správné místo. Přirovnávali jsme ji k zákusku, který se podává po jídle — je sladký, ale není to hlavní chod. Dcerky se učily pracovat, a to nejen doma, ale i ve škole a ve sboru.“

Don a Ruth také neponechávali otázku zábavy náhodě. „Sobotu jsme měli vždy vyhrazenou jako ‚rodinný den‘,“ vyprávějí. „Dopoledne jsme byli společně ve službě, odpoledne jsme si šli zaplavat a večer jsme mívali nějaké zvlášť dobré jídlo.“

Z komentářů těchto rodičů je vidět, že je nutné ve vyrovnané míře zajišťovat zábavu pro rodinu a zábavě vyhrazovat správné místo v křesťanském životě. (Kazatel 3:4; Filipanům 4:5)

Důvěra v Jehovu

K tomu, aby člověk získal duchovní obranyschopnost, je ovšem třeba mnoho let. Neexistuje žádný zázračný prostředek, který by dětem vlil moudrost od Boha a který by je podněcoval k tomu, aby svému nebeskému Otci důvěřovaly. Je spíše nutné, aby je rodiče ‚dál vychovávali v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. (Efezanům 6:4) Toto neustálé ‚myšlenkové usměrňování‘ znamená, že je dětem poskytována pomoc, aby pohlížely na věci tak, jak na ně pohlíží Jehova. Co pro to mohou rodiče udělat?

Klíčem k úspěchu je pravidelné rodinné studium Bible. Takové studium ‚odkryje dětem oči, aby viděly podivuhodné věci z Božího zákona‘. (Žalm 119:18) Diego bral rodinné studium velmi vážně, a pomohl tak dětem, aby se přiblížily k Jehovovi. „Důkladně jsem se na studium připravoval,“ řekl. „Zkoumal jsem biblické publikace a díky totomu  jsem poznal, co mám dělat, aby postavy, o nichž se pojednává v Bibli, pro mé děti ožily. Povzbuzoval jsem děti, aby se s věrnými Božími služebníky ztotožňovaly. A to mým dětem živě připomínalo, co se Jehovovi líbí.“

Děti se učí také v situacích, které nejsou předem naplánované. Mojžíš vybízel rodiče, aby o Jehovových připomínkách mluvili, ‚když budou sedět ve svém domě a když půjdou po cestě a když budou uléhat a když budou vstávat‘. (5. Mojžíšova 6:7) Jeden otec k tomu řekl: „Můj syn potřebuje delší dobu, aby otevřel své srdce a vyjádřil, co cítí. Když jsme na procházce nebo společně děláme nějakou práci, nakonec se mi s mnoha věcmi svěří. Při takových příležitostech si pěkně popovídáme, a je to užitečné pro nás oba.“

Také modlitby, které rodiče pronášejí, v dětech zanechávají hluboký dojem. Když slyší, jak se rodiče pokorně obracejí na Boha a prosí ho o pomoc a odpuštění, podnítí je to k tomu, aby ‚věřily, že Bůh je‘. (Hebrejcům 11:6) Mnozí úspěšní rodiče zdůrazňují, že rodinné modlitby jsou velice důležité. Mohou v nich být zahrnuty i školní záležitosti a jiné věci, které dělají dětem starost. Jeden otec řekl, že se jeho manželka vždy modlí s dětmi, než jdou do školy. (Žalm 62:8; 112:7)

‚Nevzdávejme se konání toho, co je znamenité‘

Všichni rodiče dělají nějaké chyby a někdy litují toho, jak v určitých situacích jednali. Bible nás však nabádá, abychom se stále snažili a nevzdávali se „konání toho, co je znamenité“. (Galaťanům 6:9)

Rodiče však někdy mívají pocit, že svým dětem jednoduše nerozumějí, a nejraději by všeho nechali. Člověk může snadno dospět k závěru, že mladá generace je jiná a že je to s ní těžké. Ale ve skutečnosti mají děti dnes tytéž slabosti, jaké měly dřívější generace, a také pokušení, jimž musí čelit, jsou podobná, i když vlivy, které by je mohly podnítit k nějakému přestupku, možná zesílily. Proto jeden otec, který pokáral svého syna, potom laskavě svá slova zmírnil, když řekl: „Tvé srdce chce jen dělat to, co chtělo dělat mé srdce, když jsem byl v tvém věku.“ Rodiče možná nevědí mnoho o počítačích, ale o sklonech nedokonalého těla vědí všechno. (Matouš 26:41; 2. Korinťanům 2:11)

Některé děti snad vedení ze strany rodičů nepřijímají s nadšením a proti ukázňování se  vzpírají. Ale znovu je třeba zopakovat, že rodiče musí být vytrvalí. Mnohé děti sice mají zpočátku k ukázňování nechuť nebo se mu brání, ale nakonec je přijmou. (Přísloví 22:6; 23:22–25) Matthew, mladý křesťan, který nyní slouží v jedné odbočce svědků Jehovových, vyprávěl: „V době dospívání jsem měl pocit, že mě rodiče neprávem omezují. Říkal jsem si, že když mým přátelům jejich rodiče něco dovolí, proč by to moji rodiče nemohli dovolit mně? A když mě občas potrestali tím, že mi nedovolili vyjet si na kánoi — a kanoistiku jsem měl moc rád —, měl jsem opravdu zkaženou náladu. Ale když teď o tom přemýšlím, uvědomuji si, že mě rodiče ukázňovali účinně a že jsem to potřeboval. Jsem vděčný za to, že mě v pravý čas náležitě usměrňovali.“

Naše děti se někdy ocitnou v nezdravém duchovním prostředí, ale nelze pochybovat, že i přesto z nich mohou vyrůst znamenití křesťané. Díky moudrosti od Boha mohou získat duchovní obranyschopnost. Bible totiž obsahuje slib: „Když ti do srdce vstoupí moudrost, a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty.“ (Přísloví 2:10–12)

Devět měsíců nosit dítě pod srdcem — to není nic snadného. A následujících dvacet let s sebou může přinášet nejen štěstí, ale také bolest. Křesťanští rodiče však své děti milují, a proto se ze všech sil snaží chránit je moudrostí od Boha. Ohledně svých dětí pociťují totéž, co ohledně svých duchovních dětí pociťoval zestárlý apoštol Jan. Ten napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

„Náš dům byl jejich přátelům stále otevřen a vždycky jich u nás bylo mnoho“

[Obrázek na straně 25]

Zajímejte se o to, oč se zajímají vaše děti

[Obrázky na straně 26]

„Důkladně jsem se na studium připravoval“