Otázky čtenářů

Znamená Štěpánovo zvolání zaznamenané ve Skutcích 7:59, že bychom se měli modlit k Ježíšovi?

Ve Skutcích 7:59 se píše: „Dále na Štěpána vrhali kameny, když úpěnlivě prosil a řekl: ‚Pane Ježíši, přijmi mého ducha.‘“ Tato slova vyvolávají u některých lidí otázky, protože v Bibli je napsáno, že ‚Ten, který slyší modlitbu‘, je Jehova. (Žalm 65:2) Skutečně se Štěpán k Ježíšovi modlil? A neznamenalo by to, že Ježíš a Jehova jsou tatáž osoba?

Nová Bible kralická uvádí, že Štěpán „vzýval Boha“. Ve známém anglickém překladu King James Version můžeme číst, že se „obracel na Boha“. Nelze se tedy divit, že mnoho lidí dojde ke stejnému závěru jako komentátor Bible Matthew Henry, který napsal: „Štěpán se zde modlí ke Kristu a to musíme dělat i my.“ Tento názor je však nesprávný. Proč?

Dílo Barnes‘ Notes on the New Testament (Barnsovy poznámky k Novému zákonu) poctivě přiznává: „Slovo Bůh v původním textu není a nemělo být uvedeno v překladu. Nevyskytuje se v žádném starověkém [rukopisu] ani překladu.“ Jak se tedy slovo „Bůh“ do tohoto verše dostalo? Učenec Abiel Abbot Livermore to označil za „ukázku náboženské předpojatosti překladatelů“. Většina moderních překladů proto tuto podvrženou zmínku o Bohu neobsahuje.

Nicméně v mnoha překladech je uvedeno, že Štěpán se „modlil“ k Ježíšovi. I poznámka pod čarou v Překladu nového světa uvádí, že výraz „úpěnlivě prosil“ může znamenat také „žádal; modlil se“. Vede to snad k závěru, že Ježíš je Všemohoucí Bůh? Nevede. Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov) vysvětluje, že původní řecké slovo, e·pi·ka·leʹo, v tomto kontextu znamená „obracet se, vzývat; . . . odvolat se k autoritě“. Toto slovo použil apoštol Pavel, když prohlásil: „Odvolávám se k césarovi!“ (Skutky 25:11) Vhodně toto slovo překládá The New English Bible, kde čteme, že Štěpán k Ježíšovi „zvolal“, nebo Žilkův překlad, kde stojí, že k Ježíšovi „volal o pomoc“.

Co Štěpána vedlo k tomu, aby učinil takovou žádost? Jak uvádějí Skutky 7:55, 56, Štěpán, „plný svatého ducha, se upřeně zadíval do nebe a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“. Za běžných okolností by své prosby vznášel k Jehovovi, a to v Ježíšově jménu. Když ale ve vidění spatřil vzkříšeného Ježíše, měl zjevně pocit, že může prosit přímo jeho. Proto řekl: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Štěpán věděl, že Ježíš dostal autoritu vzkřísit mrtvé. (Jan 5:27–29) Žádal tedy Ježíše, aby ochránil jeho ducha neboli životní sílu až do dne, kdy bude vzkříšen k nesmrtelnému životu v nebesích.

Stanovil Štěpán svým krátkým výrokem vzor, abychom se modlili k Ježíšovi? Vůbec ne. Štěpán jasně rozlišoval Jehovu a Ježíše jako dvě osoby. Vždyť zpráva uvádí, že viděl Ježíše, „jak stojí po Boží pravici“. Navíc se jednalo o mimořádnou situaci. Jediným dalším případem, kdy někdo takto promlouval přímo k Ježíšovi, je výrok apoštola Jana. I ten Ježíše předtím spatřil ve vidění. (Zjevení 22:16, 20)

Křesťané jednají správně, jestliže své modlitby pronášejí výhradně k Jehovovi. Také však pevně věří tomu, že Ježíš je „vzkříšení a život“. (Jan 11:25) Víra v to, že Ježíš je schopen své následovníky vzkřísit, nám stejně jako Štěpánovi může v obtížných dobách pomáhat a posilovat nás.