Důležité myšlenky z knihy Soudci
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Soudci
JAK Jehova reaguje, když se k němu jeho lid obrací zády a začíná uctívat falešné bohy? Co když se neposlušnosti dopouštějí znovu a znovu, a o pomoc k němu volají, jen když jsou v tísni? Poskytuje jim Jehova nějaké východisko i za takových okolností? Odpovědi na tyto a jiné velmi důležité otázky najdeme v knize Soudci. Napsal ji prorok Samuel a dokončil ji asi v roce 1100 př. n. l. Tato kniha zahrnuje přibližně 330 let a pojednává o událostech od smrti Jozua do nastolení prvního izraelského krále.
Kniha Soudci je částí Božího dynamického slova neboli poselství, a má tudíž pro nás velkou cenu. (Hebrejcům 4:12) Vzrušující zprávy, jež jsou v ní zaznamenány, nám poskytují možnost nahlédnout do Boží osobnosti. Poučení, které z těchto zpráv získáváme, posiluje naši víru a pomáhá nám pevně uchopit „skutečný život“, věčný život v novém světě, který Bůh slíbil. (1. Timoteovi 6:12, 19; 2. Petra 3:13) Skutky, které Jehova koná pro záchranu svého lidu, jsou předzvěstí větší záchrany, kterou v budoucnosti přivodí jeho Syn Ježíš Kristus.
PROČ BYLO ZAPOTŘEBÍ SOUDCŮ?
Pod Jozuovým vedením jsou králové země Kanaán poraženi, a jednotlivé izraelské kmeny odcházejí ke svému dědictví a ujímají se země. Izraelité však obyvatele země nezbaví vlastnictví. To se pro Izrael stane skutečnou léčkou.
Generace, která přichází po Jozuově době, ‚nezná Jehovu ani dílo, jež vykonal pro Izrael‘. (Soudci 2:10) Lidé navíc uzavírají manželské svazky s Kananejci a slouží jejich bohům. Jehova proto vydává Izraelity do rukou jejich nepřátel. Když však útlak roste, Izraelité volají k pravému Bohu a prosí ho o pomoc. V tomto náboženském, sociálním a politickém ovzduší vzniká zpráva o řadě soudců, které Jehova vzbuzuje, aby zachraňovali jeho lid před nepřáteli.
Odpovědi na biblické otázky:
1:2, 4 — Proč je určeno, že Juda má být prvním kmenem, který se ujme přiděleného území? Tuto výsadu by za normálních okolností dostal kmen Rubena, prvorozeného Jákobova syna. Jákob však ve svém proroctví, jež pronesl na smrtelném loži, předpověděl, že Ruben nemá vyniknout, protože o své prvorozenecké právo přišel. Simeon a Levi jednali krutě, a měli být rozptýleni v Izraelovi. (1. Mojžíšova 49:3–5, 7) Nejbližší v pořadí tedy byl Juda, čtvrtý Jákobův syn. Simeon, který vyšel s Judou, dostal malá území rozptýlená ve velké oblasti Judy. * (Jozue 19:9)
1:6, 7 — Proč byly poraženým králům odříznuty palce u rukou a u nohou? Ten, kdo přišel o palce u rukou a u nohou, již zřejmě nebyl schopen žádné vojenské akce. Jak by voják mohl bez palců zacházet s mečem nebo s kopím? A jestliže někdo přišel o palce u nohy, nemohl dobře udržet rovnováhu.
Poučení pro nás:
2:10–12. Musíme mít pravidelný program biblického studia, abychom ‚nezapomínali na Jehovovo konání‘. (Žalm 103:2) Rodiče musí vštěpovat do srdce svých dětí pravdu, která je obsažena v Božím slově. (5. Mojžíšova 6:6–9)
2:14, 21, 22. Jehova má důvod, proč dovoluje, aby se jeho neposlušnému lidu stávaly špatné věci — tím jej totiž kárá, přečišťuje a podněcuje, aby se k němu vrátili.
JEHOVA VZBUZUJE SOUDCE
Vzrušující zpráva o hrdinských činech soudců začíná tím, jak Otniel vymanil Izrael z područí jednoho mezopotamského krále, jemuž byli předtím podmaněni osm let. Ehud využívá odvážné taktiky a usmrcuje tlustého moabského krále Eglona. Statečný Šamgar sám sráží dobytčím bodcem 600 Filištínů. Barak, povzbuzen Deborou, jež slouží jako prorokyně, dostává pomoc od Jehovy a se svým lehce vyzbrojeným vojskem o deseti tisících mužích poráží mohutnou armádu Siserovu. Jehova vzbuzuje Gideona a dává jemu a jeho třem stům mužů vítězství nad Midianity.
Prostřednictvím Jefty Jehova osvobozuje Izrael od Ammonitů. Mezi dvanácti muži, kteří soudí Izrael, jsou také Tola, Jair, Ibcan, Elon a Abdon. Období soudců končí Samsonem, který bojuje proti Filištínům.
Odpovědi na biblické otázky:
4:8 — Proč Barak trval na tom, aby prorokyně Debora s ním šla na bojiště? Barak měl zřejmě pocit, že na to, aby vyšel proti Siserovu vojsku, sám nestačí. Kdyby prorokyně byla s ním, bylo by to pro něho i pro jeho vojsko ujištěním, že mají Boží vedení, a dodalo by jim to odvahu. Barakovo naléhání, aby šla Debora s ním, nebylo tedy známkou slabosti, ale pevné víry.
5:20 — Jak hvězdy bojovaly z nebe ve prospěch Baraka? Bible neříká, zda přitom šlo o pomoc andělů, zda to byl roj meteoritů, v němž by Siserovi mudrci viděli zlověstné znamení, nebo zda se nesplnily astrologické předpovědi pro Siseru. Bezpochyby však šlo o nějaký zásah od Boha.
7:1–3; 8:10 — Proč Jehova řekl, že 32 000 Gideonových mužů je příliš mnoho proti nepřátelské armádě, v níž bylo 135 000 bojovníků? Důvodem bylo to, že Gideonovi a jeho mužům dal vítězství Jehova. Bůh nechtěl, aby si mysleli, že porazili Midianity svou vlastní silou.
11:30, 31 — Když Jefta pronášel svůj slavnostní slib, měl při tom na mysli obětování člověka? Nic takového by Jeftu ani nenapadlo, protože Zákon výslovně říkal: „Neměl by se v tobě najít nikdo, kdo přiměje svého syna nebo svou dceru, aby prošli ohněm.“ (5. Mojžíšova 18:10) Jefta však měl na mysli osobu, a ne zvíře. Izraelité pravděpodobně nechovali ve svých domech zvířata, která byla vhodná jako oběť. A obětovat zvíře by nebylo nic mimořádného. Jefta si byl vědom toho, že tím, kdo mu vyjde z jeho domu naproti, by mohla docela dobře být jeho dcera. Tento člověk měl být obětován ‚jako zápalná oběť‘ v tom smyslu, že bude dán Jehovovi pro výlučnou službu ve spojitosti se svatostánkem.
Poučení pro nás:
3:10. Úspěch při sledování duchovních cílů nezávisí na lidské moudrosti, ale na Jehovovu duchu. (Žalm 127:1)
3:21. Ehud zacházel se svým mečem dovedně a odvážně. Pokud jde o nás, my se musíme naučit zručně zacházet s ‚mečem ducha, jímž je Boží slovo‘. To znamená, že Boží slovo musíme odvážně používat ve službě. (Efezanům 6:17; 2. Timoteovi 2:15)
6:11–15; 8:1–3, 22, 23. Gideonova skromnost je pro nás poučením ve třech důležitých ohledech: (1) Když je nám nabídnuta nějaká služební výsada, neměli bychom myslet především na význačné postavení nebo na uznání, jež s ní mohou být spojeny, ale spíše na odpovědnost, která z ní vyplývá. (2) Projevovat skromnost při jednání s hádavými lidmi je moudré. (3) Skromnost nás chrání, abychom se nezaměřovali na společenské postavení.
6:17–22, 36–40. I my musíme být opatrní a ‚nevěřit každému inspirovanému výroku‘. Musíme naopak ‚zkoušet inspirované výroky, abychom viděli, zda pocházejí od Boha‘. (1. Jana 4:1) Když má nově jmenovaný křesťanský starší v úmyslu dát někomu radu, měl by se ujistit, že se tato rada opírá o Boží slovo, a proto je moudré, jestliže se poradí s některým zkušenějším starším.
6:25–27. Gideon jednal rozvážně, aby zbytečně nepopudil své protivníky. Když kážeme dobrou zprávu, musíme být opatrní, abychom se nikoho zbytečně nedotkli svým způsobem řeči.
7:6. Pokud jde o službu Jehovovi, měli bychom být jako Gideonových 300 mužů — měli bychom být bdělí a stále ve střehu.
9:8–15. Bylo by opravdu pošetilé, kdybychom jednali domýšlivě a pěstovali ctižádostivou touhu po moci.
11:35–37. Dobrý příklad, který dal Jefta, jistě velmi pomohl jeho dceři, aby si vypěstovala pevnou víru a obětavost. Stejný příklad dnes mohou dát rodiče svým dětem.
11:40. Pro toho, kdo ochotně slouží Jehovovi, je pochvala povzbuzením.
13:8. Když rodiče vyučují své děti, měli by se modlit k Jehovovi o vedení a měli by se jeho pokyny řídit. (2. Timoteovi 3:16)
14:16, 17; 16:16. Vymáhat si něco pláčem a dotíráním může ohrozit vztahy. (Přísloví 19:13; 21:19)
JINÉ PŘESTUPKY V IZRAELI
Poslední část knihy Soudci obsahuje dvě význačné zprávy. První se týká muže jménem Micheáš. Ten si postaví v domě modlu a najme si jednoho Levitu, který má pro něj sloužit jako kněz. Když Danovci zničili město Lajiš neboli Lešem, vybudovali si vlastní město a nazvali je Dan. Použili Micheášovu modlu a jeho kněze a v Danu zavedli jinou formu uctívání. Lajiš byl zřejmě dobyt před Jozuovou smrtí. (Jozue 19:47)
Ke druhé události dochází zanedlouho po Jozuově smrti. Někteří muži z benjamínovského města Gibea se hromadně dopustili sexuálního zločinu, což vedlo téměř k úplnému vyhlazení kmene Benjamín. Naživu zůstalo jen 600 mužů. Ale díky jednomu praktickému opatření získali manželky, a do doby Davidovy vlády vzrostl jejich počet téměř na 60 000 válečníků. (1. Paralipomenon 7:6–11)
Odpovědi na biblické otázky:
17:6; 21:25 — Jestliže „každý byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích“, nemohlo to vést k anarchii? K tomu dojít nemuselo, protože Jehova učinil dostatečná opatření, aby vedl svůj lid. Dal jim Zákon a kněžstvo, které je mělo vyučovat Božím cestám. Prostřednictvím Urim a Tummim se velekněz mohl o důležitých otázkách radit s Bohem. (2. Mojžíšova 28:30) Každé město mělo své starší muže, kteří byli schopni poskytovat dobré rady. Když Izraelita těchto opatření využíval, měl dobré vodítko pro své svědomí. Jestliže se jimi řídil a dělal to, „co bylo správné v jeho vlastních očích“, byly výsledky jeho jednání dobré. Jestliže však někdo Boží zákon přehlížel a v otázkách chování a uctívání se rozhodoval podle svého mínění, byl výsledek špatný.
20:17–48 — Proč Jehova dovolil, aby Benjamínovci dvakrát porazili ostatní kmeny, ačkoli měli být potrestáni právě oni? Tím, že Jehova dovolil, aby věrné kmeny nejprve utrpěly velké ztráty, zkoušel, zda jsou odhodláni vykořenit zlo z Izraele.
Poučení pro nás:
19:14, 15. To, že obyvatelé Gibeje nebyli ochotni projevit pohostinnost, bylo příznakem morálního selhání. Křesťané jsou vybízeni, aby ‚šli cestou pohostinnosti‘. (Římanům 12:13)
Osvobození, které je před námi
Boží Království v rukou Krista Ježíše již velmi brzo zničí zkažený svět, což bude pro přímé a bezúhonné lidi velkým osvobozením. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44) ‚Všichni Jehovovi nepřátelé zahynou a ti, kdo ho milují, budou jako když vychází slunce ve své moci.‘ (Soudci 5:31) Uplatňujme to, co jsme se naučili z knihy Soudci, a prokazujme tak, že patříme k lidem, kteří Jehovu milují.
Ve zprávách o soudcích se znovu a znovu názorně ukazuje základní pravda: Poslušnost Jehovy vede k bohatému požehnání, zatímco neposlušnost má katastrofální důsledky. (5. Mojžíšova 11:26–28) Je opravdu nezbytně nutné, abychom zjevenou Boží vůli ‚ze srdce poslouchali‘. (Římanům 6:17; 1. Jana 2:17)
[Poznámka pod čarou]
^ 5. odst. Levité nedostali v Zaslíbené zemi žádné dědictví kromě 48 měst, jež byla rozseta po celém území Izraele.
[Mapa na straně 25]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
„Jehova . . . vzbuzoval soudce, a ti je zachraňovali z ruky jejich plenitelů.“ (Soudci 2:16)
SOUDCI
1. Otniel (z kmene Manasse)
2. Ehud (z kmene Juda)
3. Šamgar (z kmene Juda)
4. Barak (z kmene Naftali)
5. Gideon (z kmene Isachar)
6. Tola (z kmene Manasse)
7. Jair (z kmene Manasse)
8. Jefta (z kmene Gad)
9. Ibcan (z kmene Ašer)
10. Elon (z kmene Zebulon)
11. Abdon (z kmene Efrajim)
12. Samson (z kmene Juda)
DAN
MANASSE
NAFTALI
AŠER
ZEBULON
ISACHAR
MANASSE
GAD
EFRAJIM
DAN
BENJAMÍN
RUBEN
JUDA
[Obrázek na straně 26]
Jaké poučení jste si vzali z toho, že Barak naléhal na Deboru, aby šla na bojiště?