Kristus — Ten, na něhož ukazují proroctví

„Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (ZJEVENÍ 19:10)

1, 2. (a) Jaké rozhodnutí museli v roce 29 n. l. a v následujícím období učinit lidé v Izraeli? (b) Čím se bude zabývat tento článek?

JE ROK 29 n. l. Lidé v Izraeli vzrušeně debatují o slíbeném Mesiášovi. Toto očekávání vzrostlo působením Jana Křtitele. (Lukáš 3:15) Jan popírá, že by on sám byl Kristus. Namísto toho poukazuje na Ježíše z Nazaretu a říká: „Vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ (Jan 1:20, 34) Brzy Ježíše následují zástupy lidí, kteří si chtějí vyposlechnout jeho vyučování a chtějí být uzdraveni.

² Během následujících měsíců Jehova poskytuje množství dokladů o svém Synovi. Ti, kdo studovali Písmo a nyní pozorují Ježíšovy skutky, mají pádný důvod k tomu, aby v něj uvěřili. Boží smluvní lid jako celek však víru neprojevuje. To, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, uznává poměrně málo lidí. (Jan 6:60–69) Kdybys tehdy žil, co bys dělal? Přijal bys skutečnost, že Ježíš je Mesiáš, a stal by ses jeho věrným následovníkem? Zamysli se nad doklady, které o sobě poskytuje samotný Ježíš, když je obviněn z porušování Sabatu. A všimni si také důkazů, které dá později, aby posílil víru svých věrných učedníků.

Sám Ježíš poskytuje doklady

3. Jaké okolnosti přiměly Ježíše, aby poskytl doklady o tom, kým je?

³ Je Pasach roku 31 n. l. a Ježíš je v Jeruzalémě. Právě vyléčil muže, který byl nemocný  38 let. Židé však Ježíše pronásledují kvůli tomu, že tento zázrak udělal v Sabatu. Také ho obviňují z rouhání a snaží se ho zabít, protože nazývá Boha svým Otcem. (Jan 5:1–9, 16–18) To, co Ježíš říká na svou obhajobu, lze rozdělit na tři okruhy argumentů, které jsou tak pádné, že by každého upřímného Žida měly přesvědčit o tom, kým Ježíš ve skutečnosti je.

4, 5. Jaký účel měla splnit Janova služba a jak se to Janovi podařilo?

⁴ Nejprve Ježíš poukazuje na svědectví svého předchůdce Jana Křtitele. Říká: „Poslali jste lidi k Janovi, a on vydal svědectví pravdě. Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.“ (Jan 5:33, 35)

⁵ Než ho král Herodes nespravedlivě uvěznil, byl Jan Křtitel „hořící a zářící lampou“ v tom smyslu, že plnil své Bohem dané pověření a připravoval cestu Mesiášovi. Jan prohlásil: „Přišel jsem křtít ve vodě proto, aby byl [Mesiáš] učiněn zjevným Izraeli. . . . Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale právě Ten, kdo mě poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘ A viděl jsem to a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ * (Jan 1:26–37) Jan zcela jasně označil Ježíše jako Božího Syna — slíbeného Mesiáše. Janova výpověď byla tak jasná, že asi osm měsíců po jeho smrti mnozí upřímní Židé připustili: „Všechno, co Jan řekl o tom člověku, je pravé.“ (Jan 10:41, 42)

6. Proč měly Ježíšovy skutky přesvědčit lidi o tom, že jej Bůh podporuje?

⁶ Dále Ježíš používá jiný okruh argumentů, aby potvrdil, že je Mesiáš. Obrací pozornost na své vlastní znamenité skutky jako na doklad Boží podpory. „Mám větší svědectví než Janovo,“ říká, „neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám, vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec.“ (Jan 5:36) Tento doklad, k němuž patřily mnohé zázraky, nemohli vyvrátit ani Ježíšovi nepřátelé. „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení?“ ptají se někteří z nich později. (Jan 11:47) Jsou však i lidé, kteří na Ježíšovy skutky reagují správně a říkají: „Až přijde Kristus, bude snad provádět více znamení, než prováděl tento člověk?“ (Jan 7:31) Ježíšovi posluchači měli vynikající příležitost pozorovat na něm vlastnosti, které projevuje jeho Otec. (Jan 14:9)

7. Jak o Ježíšovi vydávají svědectví Hebrejská písma?

⁷ Nakonec Ježíš poukazuje na nevyvratitelné svědectví Písem. „Právě ta vydávají svědectví o mně,“ říká, a dodává: „Kdybyste . . . věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal.“ (Jan 5:39, 46) Mojžíš byl samozřejmě pouze jedním z mnoha předkřesťanských svědků, kteří psali o Kristu. Součástí jejich spisů jsou stovky proroctví, které předem poukazují na Mesiáše. Totéž lze říci o podrobných rodokmenech. (Lukáš 3:23–38; 24:44–46; Skutky 10:43) A co mojžíšský Zákon? „Zákon se . . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu,“ napsal apoštol Pavel. (Galaťanům 3:24) Ano, „vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování“ neboli co je pohnutkou k prorokování, co je jeho veškerým účelem a cílem. (Zjevení 19:10)

8. Proč mnozí Židé v Mesiáše neuvěřili?

⁸ Představ si všechny tyto doklady — Janovo výslovné svědectví, Ježíšovy vlastní mocné skutky i zbožné vlastnosti a také mocnou výpověď Písma. Nepřesvědčily by tě snad o tom, že Ježíš je slíbený Mesiáš? Každý, kdo  měl opravdovou lásku k Bohu a k jeho Slovu, to snadno rozpoznal a v Ježíše uvěřil. Takovou lásku však měl v Izraeli málokdo. Ježíš svým odpůrcům řekl: „Dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.“ (Jan 5:42) Tito lidé ‚nehledali slávu, která je od jediného Boha‘, ale ‚přijímali slávu jeden od druhého‘. Ježíš, stejně jako jeho Otec, takové smýšlení nenávidí, a proto není divu, že tito Židé s Ježíšem nesouhlasili. (Jan 5:43, 44; Skutky 12:21–23)

Posíleni prorockým viděním

9, 10. (a) Proč lze říci, že znamení bylo Ježíšovým učedníkům dáno v pravý čas? (b) Jaký pozoruhodný slib dal Ježíš svým učedníkům?

⁹ Od chvíle, kdy Ježíš podal zmíněný důkaz o tom, že je Mesiáš, uplynul už více než rok. Nyní je po svátku Pasach roku 32 n. l. Mnozí z těch, kdo v Ježíše dříve věřili, už za ním nejdou. Snad je odradilo pronásledování, hmotařství nebo úzkostné životní starosti. Jiní jsou možná zklamáni nebo na rozpacích kvůli tomu, jak Ježíš reagoval, když ho lidé chtěli učinit králem. Ježíš jejich přání nevyhověl. Odmítl také podat o sobě okázalý důkaz v podobě znamení z nebe, když na něj útočili židovští náboženští vůdci. (Matouš 12:38, 39) Tímto odmítnutím byli někteří možná zmateni. Ježíš navíc začíná své učedníky informovat o něčem, co je jim zatěžko pochopit — totiž že „musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit“. (Matouš 16:21–23)

¹⁰ Za dalších devět až deset měsíců nastane čas, „aby [Ježíš] odešel z tohoto světa k Otci“. (Jan 13:1) Ježíš má o své věrné učedníky velkou starost, a proto některým z nich slibuje právě to, co nevěrným Židům odepřel — znamení z nebe. „Vpravdě vám říkám,“ prohlašuje, „někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“ (Matouš 16:28) Ježíš tím pochopitelně neříká, že se někdo z jeho učedníků dožije zřízení mesiášského Království v roce 1914. Ježíš má v plánu, že třem ze svých nejbližších učedníků ukáže úžasné prorocké vidění slávy, kterou bude mít v královské moci. Toto vidění, které jim umožnilo nahlédnout do budoucnosti, je označováno jako proměnění.

11. Popiš vidění proměny.

¹¹ O šest dnů později bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu — pravděpodobně na některý výběžek hory Hermon. Tam je „před nimi proměněn a jeho obličej zářil jako slunce a jeho svrchní oděvy se zaskvěly jako světlo“. Objevují se také proroci Mojžíš a Elijáš a rozmlouvají s ním. K této úžasné události zřejmě dochází v noci, a o to je působivější. Ano, vypadá tak realisticky, že Petr chce vztyčit tři stany — jeden pro Ježíše, jeden  pro Mojžíše a jeden pro Elijáše. Zatímco Petr ještě mluví, zastíní je jasný oblak, a hlas z oblaku říká: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Matouš 17:1–6)

12, 13. Jak na učedníky zapůsobilo vidění proměny a proč?

¹² Krátce předtím Petr otevřeně řekl, že Ježíš je „Kristus, Syn živého Boha“. (Matouš 16:16) Ale představ si, že nyní slyší svědectví samotného Boha, který totožnost a úlohu svého pomazaného Syna potvrzuje! Vidění proměny je pro Petra, Jakuba a Jana neobyčejným zážitkem, který posílí jejich víru. Jejich víra je teď mnohem pevnější, a jsou tedy lépe připraveni na to, co je před nimi, a také na důležitou roli, kterou budou mít později ve sboru.

¹³ Proměnění zanechá v učednících trvalý dojem. Petr o více než třicet let později píše: „[Ježíš] přijal . . . od Boha, Otce, čest a slávu, když mu byla předána od velkolepé slávy takováto slova: ‚To je můj syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ (2. Petra 1:17, 18) Stejně silně zapůsobí tato událost na Jana. Zjevně se odvolává právě na vidění proměny, když po více než šedesáti letech píše: „Dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce.“ (Jan 1:14) Proměnění však není posledním viděním, které mají Ježíšovi následovníci dostat.

Boží věrní ctitelé dostávají další objasnění

14, 15. V jakém smyslu měl apoštol Jan zůstat, dokud Ježíš nepřijde?

¹⁴ Po svém vzkříšení se Ježíš Kristus učedníkům objeví u Galilejského moře. Při této příležitosti Petrovi říká: „Jestliže je to má vůle, aby [Jan] zůstal, dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“ (Jan 21:1, 20–22, 24) Znamenají tato slova, že Jan bude žít déle než ostatní apoštolové? Zdá se, že ano. Jan totiž věrně slouží Jehovovi dalších téměř sedmdesát let. Ježíšův výrok má však ještě hlubší význam.

¹⁵ Vyjádření „dokud nepřijdu“ nám připomíná Ježíšova slova, že ‚Syn člověka přijde ve svém království‘. (Matouš 16:28) Do Ježíšova příchodu Jan zůstane v tom smyslu, že později obdrží prorocké vidění Ježíšova příchodu v královské moci. Na sklonku svého života, když je ve vyhnanství na ostrově Patmos, dostává Jan zjevení a v něm vidí úžasná prorocká znamení toho, co nastane během ‚Pánova dne‘. Těmito působivými viděními je tak nadšen, že na Ježíšovo prohlášení „Ano; přijdu rychle“ reaguje slovy: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zjevení 1:1, 10; 22:20)

16. Proč je důležité, abychom stále posilovali svou víru?

¹⁶ Upřímní lidé v prvním století uznávají, že Ježíš je Mesiáš, a projevují v něj víru. Tito noví věřící potřebují být posíleni, protože žijí mezi takovými lidmi, kteří víru nemají. Navíc je před nimi náročná práce a čekají je zkoušky. Ježíš dal dostatečný důkaz o tom, že  je Mesiáš, a své věrné následovníky povzbudil tím, že jim mnohé věci objasnil prostřednictvím prorockých vidění. My dnes žijeme hluboko v „Pánově dnu“. Zakrátko Kristus skoncuje s celým Satanovým ničemným systémem věcí a osvobodí Boží ctitele. I my musíme posilovat svou víru tím, že plně využíváme všeho, co nám Jehova poskytuje, abychom byli duchovně zdraví.

Ochráněni v době temnoty a soužení

17, 18. Jaký příkrý protiklad byl v prvním století mezi Ježíšovými následovníky a mezi těmi, kdo odporovali Božímu záměru, a jak to s každou z obou skupin dopadlo?

¹⁷ Po Ježíšově smrti učedníci odvážně poslouchají jeho příkaz, aby vydávali svědectví „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8) Přestože se křesťanský sbor od svého vzniku opakovaně stává terčem pronásledování, Jehova mu žehná tím, že dává duchovní světlo a že přivádí mnoho nových učedníků. (Skutky 2:47; 4:1–31; 8:1–8)

¹⁸ Vyhlídky těch, kdo odporují dobré zprávě, jsou naopak stále temnější. „Cesta ničemných je jako temnota,“ říkají Přísloví 4:19. „Nepoznali, oč stále klopýtají.“ Tato „temnota“ zlověstně houstne, když je roku 66 n. l. Jeruzalém obklíčen římským vojskem. Římané sice bez zjevného důvodu na nějakou dobu odtáhnou, ale v roce 70 n. l. se vracejí a srovnávají město se zemí. Podle židovského historika Josepha přitom přichází o život přes milion Židů. Věrní křesťané však zničení uniknou. Jak to? Když první obléhání skončí, uposlechnou Ježíšův příkaz a uprchnou. (Lukáš 21:20–22)

19, 20. (a) Proč se Boží ctitelé nemusejí bát, když se přibližuje konec současného systému? (b) Co význačného Jehova objasnil svým ctitelům během desetiletí, která předcházela roku 1914?

¹⁹ My jsme v podobné situaci. Nadcházející velké soužení bude znamenat, že celý Satanův ničemný systém skončí. Boží ctitelé se však nemusejí bát, protože jim Ježíš slíbil: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:20) Aby Ježíš upevnil víru svých prvních učedníků a připravil je na to, co je čeká, ukázal jim prorocké vidění nebeské slávy, kterou bude mít jako mesiášský Král. A co dnes? V roce 1914 se toto prorocké vidění stalo skutečností. A je to skutečnost, která velmi posiluje víru Božího lidu. Je příslibem nádherné budoucnosti a Jehovovým služebníkům je stále více objasňována. Uprostřed rostoucí temnoty dnešního světa je „stezka spravedlivých . . . jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den“. (Přísloví 4:18)

²⁰ Už před rokem 1914 začala malá skupina pomazaných křesťanů rozumět důležitým pravdám o Pánově návratu. Tito křesťané například rozpoznali, že Kristův návrat bude neviditelný, jak na to nepřímo poukázali dva andělé, kteří se učedníkům objevili v roce 33 n. l., když Ježíš vystupoval do nebe. Ve chvíli, kdy ho oblak uchvátil z dohledu učedníků, andělé jim řekli: „Tento Ježíš, který byl přijat od vás vzhůru k obloze, přijde tedy stejným způsobem, jak jste ho spatřili jít k obloze.“ (Skutky 1:9–11)

21. O čem bude pojednávat následující článek?

 ²¹ Ježíšovu odchodu přihlíželi pouze jeho věrní následovníci. Podobně jako proměnění, ani tato událost se neodehrála před zraky veřejnosti. Svět netušil, co se stalo. Totéž mělo platit, až se Kristus vrátí v královské moci. (Jan 14:19) Kristovu královskou přítomnost rozpoznají pouze jeho věrní pomazaní učedníci. V následujícím článku uvidíme, že pomazané křesťany toto pochopení hluboce ovlivnilo a že vyvrcholením toho je shromažďování milionů lidí, kteří se stanou Ježíšovými pozemskými poddanými. (Zjevení 7:9, 14)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

• Když byl Ježíš obviněn z porušování Sabatu a z rouhání, jaké poskytl doklady toho, že je Mesiáš?

• Jaký užitek z Ježíšova proměnění měli první učedníci?

• Co znamenala Ježíšova slova, že Jan zůstane, dokud on nepřijde?

• Které prorocké vidění se v roce 1914 stalo skutečností?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 10]

Ježíš poskytl doklady toho, že je Mesiáš

[Obrázek na straně 12]

Vidění proměny posílilo víru apoštolů

[Obrázek na straně 13]

Jan měl zůstat do Ježíšova ‚příchodu‘