Můžete vzít svůj osud do vlastních rukou?

JE NÁŠ osud předem neodvratně stanoven? Je možné, že by rozhodnutí, která činíme během svého života, nijak neovlivňovala naši budoucnost?

Dejme tomu, že člověk je pánem svého osudu. Mohl by v tom případě být nějaký jednotlivec předem určen k tomu, aby vykonal konkrétní úkol nebo zastával určitý úřad? A jestliže lidé měli možnost utvářet si svůj osud, jak mohl Bůh splnit svou vůli, pokud jde o tuto zemi? Bible nám poskytuje na tyto otázky spolehlivé odpovědi.

Předurčení a svobodná vůle — jsou tyto pojmy slučitelné?

Zamysleme se nad tím, jak nás Jehova Bůh vytvořil. „Stvořil [člověka] k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu,“ uvádí Bible. (1. Mojžíšova 1:27) Byli jsme stvořeni k Boží podobě, a máme proto schopnost zrcadlit jeho vlastnosti, například lásku, spravedlnost, moudrost a moc. Bůh nám také dal dar svobodné vůle neboli možnost volby. Díky tomu jsme mezi jeho pozemským stvořením jedineční. Můžeme se rozhodovat, zda se budeme řídit Božím morálním vedením, nebo ne. Proto mohl prorok Mojžíš říci: „Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi, že  jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš.“ (5. Mojžíšova 30:19, 20)

I když jsme dostali možnost volby, neznamená to absolutní svobodu. Jsme stále vázáni přírodními i morálními zákony, které Bůh ustanovil v zájmu stability a pokoje ve vesmíru. Tyto zákony byly dány pro naše dobro, a jakékoli jejich porušení by mohlo mít vážné následky. Co by se asi stalo, kdybychom se rozhodli nebrat v úvahu gravitační zákon a seskočili bychom ze střechy vysoké budovy? (Galaťanům 6:7)

Možnost volby nám také ukládá určité omezení, které pro tvory bez svobodné vůle neplatí. Spisovatel Corliss Lamont se ptá: „Jak můžeme lidem přisuzovat mravní odpovědnost a trestat je za provinění, jestliže přijmeme . . . [názor], že jejich rozhodnutí a jejich jednání jsou předem určeny?“ To samozřejmě udělat nemůžeme. Zvířata jsou vedena svými pudy, a proto nemohou nést morální odpovědnost za to, co dělají. Ani počítačům nelze přisuzovat odpovědnost za funkce, které jim byly naprogramovány. Možnost volby nám tedy ukládá vážnou odpovědnost a my za své jednání skládáme účty.

Bylo by opravdu nelaskavé a nespravedlivé, kdyby před naším narozením Jehova Bůh určil, jakou životní cestou půjdeme, a za naše jednání by nás pak volal k odpovědnosti. Nic takového nedělá, protože „Bůh je láska“ a „všechny jeho cesty jsou právo“. (1. Jana 4:8; 5. Mojžíšova 32:4) Když nám dal možnost volby, pak nejednal tak, že by „od věčnosti určil, koho zachrání a koho zatratí,“ jak to tvrdí zastánci předurčení. Svobodná vůle a předurčení nejsou slučitelné.

Bible jasně ukazuje, že naše rozhodování bude mít na náš osud vliv. Uveďme si příklad. Bůh se obrací na provinilce a říká jim: „Obraťte se zpět, prosím, každý od své špatné cesty a od špatnosti svých jednání . . ., abych vám nezpůsobil neštěstí.“ (Jeremjáš 25:5, 6) Kdyby Bůh již předtím určil osud každého jednotlivce, neměla by tato výzva žádný smysl. A v Božím slově kromě toho čteme: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby.“ (Skutky 3:19) Proč by Jehova žádal lidi, aby činili pokání a obrátili se, kdyby předem věděl, že nemohou svůj osud nijak změnit?

 Písmo mluví o tom, že někteří jednotlivci dostali od Boha pozvání, aby společně s Ježíšem Kristem vládli jako králové v nebi. (Matouš 22:14; Lukáš 12:32) Bible však říká, že pokud nevytrvají až do konce, tuto výsadu ztratí. (Zjevení 2:10) Proč by je Bůh vůbec zval, kdyby již předem věděl, že vybráni nebudou? Povšimněme si také slov, která adresoval spoluvěřícím apoštol Pavel. Napsal: „Jestliže . . . svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy.“ (Hebrejcům 10:26) Taková výstraha by neměla žádnou cenu, kdyby Bůh již předtím určil jejich osud. Neustanovil ale Bůh předem alespoň některé jednotlivce, aby vládli s Ježíšem Kristem?

Předem stanoveni — jako jednotlivci, anebo jako skupina?

„[Bůh] nám požehnal každým duchovním požehnáním v nebeských místech ve spojení s Kristem,“ napsal apoštol Pavel, „právě jako nás vyvolil ve spojení s ním před založením světa . . . Předem nás totiž stanovil pro sebe k přijetí za syny prostřednictvím Ježíše Krista.“ (Efezanům 1:3–5) Co Bůh předem stanovil a co znamená být vybrán „před založením světa“?

Uvedené verše pojednávají o tom, že Bůh vybral některé z potomků prvního člověka Adama, aby vládli s Kristem v nebesích. (Římanům 8:14–17, 28–30; Zjevení 5:9, 10) Ale názor, že k přijetí této výsady stanovil Jehova Bůh konkrétní jednotlivce již tisíciletí před jejich narozením, je v rozporu se skutečností, že lidé dostali svobodnou vůli. Tím, co Bůh předem stanovil, byla skupina neboli třída lidí, a ne jednotlivci.

Ukažme si to na příkladu: Představme si, že se nějaká vláda rozhodne zřídit určitou instituci. Předem určí její funkci, pravomoci a velikost. Za nějaký čas po svém zřízení konečně začne tato instituce fungovat a její členové vydají prohlášení, v němž se uvádí: „Před několika lety vláda určila, v čem bude spočívat naše práce. Nyní se ujímáme činnosti, kterou jsme byli pověřeni.“ Vyvozovali byste z toho, že vláda musela o několik let dříve rozhodnout, kteří jednotlivci budou členy oné instituce? To jistě ne. Podobně Jehova předem určil, že zřídí zvláštní instituci, která má odstranit účinky Adamova hříchu. Pro službu v ní předem stanovil skupinu lidí, ale ne jednotlivce. Ti měli být vybráni později. To, zda budou nakonec schváleni, mělo záviset na rozhodnutích, jež budou činit v průběhu života.

Když apoštol Pavel řekl, že „[Bůh] nás vyvolil ve spojení s ním před založením světa“, jaký svět měl na mysli? Svět, o němž se zde Pavel zmiňuje, není ten svět, jemuž dal počátek Bůh, když stvořil Adama a Evu. Ten byl totiž ‚velmi dobrý‘ — nebyl v něm naprosto žádný hřích a nic zkaženého. (1. Mojžíšova 1:31) Nepotřeboval být ‚propuštěn‘ z hříchu. (Efezanům 1:7)

Ten svět, o němž mluvil Pavel, začal existovat po vzpouře, které se Adam s Evou dopustili v Edenu. Velmi se lišil od toho, jaký svět Bůh původně chtěl. Byl to svět, jenž začal tehdy, když Adam s Evou měli děti. Žili v něm lidé odcizení Bohu a zotročení hříchem a porušeností. Byl to svět lidí, kteří — na rozdíl od svévolných hříšníků Adama a Evy — mohli být vyplaceni. (Římanům 5:12; 8:18–21)

Situaci, která vznikla po vzpouře v Edenu, byl Jehova Bůh okamžitě schopen vyřešit. Jakmile se ukázalo, že to je nutné, předem stanovil zvláštní instituci — mesiášské Království v rukou Ježíše Krista — a tu chtěl použít ve spojení s vyplacením lidstva z Adamova hříchu. (Matouš 6:10) Bůh to udělal „před založením světa“ lidí, které lze vyplatit, to znamená před tím, než vzbouřenci, tedy Adam s Evou, měli děti.

Jestliže lidé chtějí uskutečnit nějaký záměr, obvykle potřebují určitý plán, podle něhož by postupovali. Nauka o předurčení je spojena  s představou, že pro vesmír musí mít Bůh nějaký podrobný plán, v němž je všechno předem stanoveno. Roy Weatherford píše: „Mnoha filozofům se zdá, že s Božím majestátem by bylo slučitelné jedině to, aby každá událost byla přesně určena.“ Potřebuje Bůh opravdu přesně stanovit každou událost předem?

Vzhledem k tomu, že Jehova je nekonečně mocný a nesrovnatelně moudrý, může vyřešit každou mimořádnou nebo nepředvídanou situaci, která by mohla vzniknout, když budou jeho tvorové uplatňovat svobodnou vůli. (Izajáš 40:25, 26; Římanům 11:33) Může to udělat okamžitě, aniž k tomu má předem promyšlený plán. Na rozdíl od nedokonalých lidí, kteří mají omezené schopnosti, Všemohoucí Bůh nepotřebuje mít podrobný a přesně vymezený plán, který by předem určoval osud každého jednotlivce na zemi. (Přísloví 19:21) V celé řadě biblických překladů se v Efezanům 3:11 nemluví o pevně stanoveném plánu, ale spíše o tom, že Bůh má ‚věčný záměr‘.

Jak můžete ovlivnit svou budoucnost

Bůh má se zemí záměr, a ten je předem určen. Zjevení 21:3, 4 říká: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ Ano, tato země se stane rájem, jak si to Bůh původně přál. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Otázka je: Budete tam? To závisí na rozhodnutích, která činíte dnes. Jehova nestanovil váš osud předem.

Díky výkupní oběti Božího Syna, Ježíše Krista, může každý, kdo v něj projevuje víru, obdržet věčný život. (Jan 3:16, 17; Skutky 10:34, 35) „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život,“ říká Bible. „Kdo neposlouchá Syna, neuvidí život.“ (Jan 3:36) Život si můžete vybrat tím, že budete získávat z Bible poznatky o Bohu, o jeho Synu a o jeho vůli, a když budete získané poznatky uplatňovat. Ten, kdo jedná v souladu s pravou moudrostí, jež je zaznamenána v Božím slově, dostává ujištění, že „bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí“. (Přísloví 1:20, 33)

[Obrázky na straně 5]

Na rozdíl od zvířat nesou lidé mravní odpovědnost za své jednání

[Podpisek]

Orel: Foto: Cortesía de GREFA