Život — Je cenný, anebo bezcenný?

„Člověk je vytvořen k Božímu obrazu, a jestliže je tedy člověku vzat život, je zničeno to, co je na světě nejcennější a nejsvětější.“ (The Plain Man’s Guide to Ethics od Williama Barclaye)

,TO NEJCENNĚJŠÍ na světě‘ — hodnotíte život stejně? Z toho, jak se lidé chovají, je patrné, že mnozí s výše uvedeným autorem nesouhlasí. Miliony životů byly násilně zlikvidovány bezcitnými lidmi, kteří sledovali své sobecké cíle a o blaho svých bližních se vůbec nezajímali. (Kazatel 8:9)

Využít a vyhodit

Klasickým příkladem je první světová válka. Historik A. J. P. Taylor říká, že v tomto strašlivém konfliktu byla „lidská těla obětována zcela bezúčelně“, a to znovu a znovu. Ctižádostiví a slávychtiví velitelé používali vojáky jako něco naprosto bezcenného, co lze lehce obětovat. V bitvě u Verdunu ve Francii přišlo o život přes půl milionu lidí. „Nedalo se přitom získat ani ztratit nic cenného [nic, co by mělo hodnotu ze strategického hlediska],“ píše Taylor, „šlo jen o to, pobít lidi a získat slávu.“ (The First World War; První světová válka)

Takové pohrdání hodnotou lidského života je stále ještě rozšířené. Učenec Kevin Bales poukazuje na to, že v poslední době „populační exploze zaplavila světový trh práce mnoha miliony chudých a bezbranných lidí“. V utlačujícím komerčním systému, v němž „se život stává bezcenným“, je čeká celoživotní boj o pouhé přežití. Bales uvádí, že jejich vykořisťovatelé s nimi zacházejí prakticky jako s otroky — jako  s „nástrojem, který se využije k vydělání peněz a pak se vyhodí“. (Disposable People)

„Honba za větrem“

Je celá řada jiných důvodů, proč se mnozí lidé cítí naprosto bezcenní a jsou zoufalí — mají dojem, že nikomu ve skutečnosti nezáleží na tom, zda žijí, nebo ne. Celé lidstvo je sužováno nejen válkami a nespravedlností, ale také zničujícími obdobími sucha, hladomory, nemocemi, bolestnými ztrátami v rodinách a nesčetnými jinými věcmi. Lidé se proto ptají, zda vůbec stojí za to žít. (Kazatel 1:8, 14)

Ne každý ovšem žije v naprosté bídě a v utrpení. Ale i z úst lidí, kteří neprožívají ty nejhorší útrapy, jsou často slyšet slova podobná výroku starověkého izraelského krále Šalomouna. Ten se ptal: „Co . . . člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje?“ Mnoho lidí dojde nakonec k závěru, že to, čím se zabývali, byla z velké části „marnost a honba za větrem“. (Kazatel 2:22, 26)

Mnozí lidé, kteří se ohlížejí za svým životem, si položí otázku: „A to je všechno?“ Kolik je vlastně lidí, kteří se na konci svého života cítí opravdu ‚spokojení‘, jako kdysi patriarcha Abraham? (1. Mojžíšova 25:8) Většina lidí se nemůže zbavit pocitu marnosti. Život však nemusí být nicotný. Bůh považuje každý lidský život za vzácný a chce, abychom všichni žili opravdu plným a uspokojujícím životem. Jak se to uskuteční? Podívejme se, co nám k tomu řekne následující článek.