Přejít k článku

Přejít na obsah

Přináší pravda své ovoce v těch, které učíš?

Přináší pravda své ovoce v těch, které učíš?

Přináší pravda své ovoce v těch, které učíš?

KDYŽ mladý Eric oznámil, že již nechce patřit ke svědkům Jehovovým, jeho rodiče byli zdrceni. Vůbec předtím netušili, že něco takového hrozí. Dříve se Eric účastnil rodinného studia Bible i křesťanských shromáždění a společně se sborem chodil do kazatelské služby. Zdálo se, že je tak říkajíc v pravdě. Ale teď odešel a rodiče si uvědomili, že v něm biblická pravda nebyla. To zjištění na ně dopadlo jako rána a způsobilo jim hluboké zklamání.

Jiní křesťané zažívají podobné pocity ztráty tehdy, když jejich zájemce z ničeho nic se studiem skončí. V takových okamžicích se často ptají sami sebe: ‚Proč jsem to nerozpoznal předem?‘ Ty, které vyučujeme, může postihnout duchovní pohroma. Je možné ještě předtím rozeznat, zda v nich pravda přináší své ovoce? A jak si vlastně můžeme být jisti, že pravda působí nejen v těch, které učíme, ale i v nás? Ve známém podobenství o rozsévači nám Ježíš dal vodítko, které nám pomůže na tyto otázky najít odpovědi.

Pravda musí působit na srdce

„Semeno je Boží slovo,“ řekl Ježíš. „Pokud jde o to [zaseté] na znamenité půdě, to jsou ti, kdo potom, co slyší slovo znamenitým a dobrým srdcem, podrží si je a s vytrvalostí nesou ovoce.“ (Lukáš 8:11, 15) Pokud má tedy pravda o Království přinést výsledky u těch, se kterými studujeme, musí nejprve zakořenit v jejich obrazném srdci. Ježíš nás ujišťuje, že s Boží pravdou je to podobné jako s dobrým semenem na znamenité půdě — jakmile se dostane do dobrého srdce, okamžitě v něm začne působit a přináší ovoce. Co však je tím ovocem?

Musíme se zaměřovat na vlastnosti srdce, ne pouze na vnější zdání. Samotný fakt, že se někdo pravidelně podílí na činnostech souvisejících s uctíváním, nemusí vždy vypovídat o tom, co se skutečně děje v jeho srdci. (Jeremjáš 17:9, 10; Matouš 15:7–9) Musíme se dívat hlouběji. U daného člověka by mělo dojít k určité změně v tom, po čem touží, jaké má pohnutky a jaké má pořadí hodnot. Měl by rozvíjet novou osobnost, která odpovídá Boží vůli. (Efezanům 4:20–24) Ukažme si to na příkladu. Pavel řekl, že když Tesaloničané slyšeli dobrou zprávu, ochotně ji přijali jako slovo od Boha. Ale o tom, že pravda ‚v nich také působila‘, se Pavel přesvědčil teprve tehdy, když pozoroval jejich vytrvalost, věrnost a lásku. (1. Tesaloničanům 2:13, 14; 3:6)

Je jasné, že ať už je v srdci zájemce nebo dítěte cokoli, projeví se to dříve či později v jeho chování, jak to bylo vidět u Erika. (Marek 7:21, 22; Jakub 1:14, 15) Jenomže ve chvíli, kdy se určité špatné rysy nějakého člověka naplno projeví v jeho jednání, může už být příliš pozdě. Naším úkolem proto je, abychom se snažili rozpoznat konkrétní slabiny dříve, než se stanou kamenem klopýtání. Musíme najít způsob, jak nahlédnout do obrazného srdce. Jak to můžeme udělat?

Učme se od Ježíše

Ježíš samozřejmě dokázal neomylně číst v srdcích lidí. (Matouš 12:25) To nikdo z nás neumí. Ale Ježíš nám ukázal, že i my můžeme rozeznat něčí tužby, pohnutky a to, jaké má pořadí hodnot. Pokud nefunguje správně doslovné srdce, zkušený lékař použije ke zjištění příčiny různé diagnostické techniky. Stejně tak Ježíš používal Boží slovo, aby ‚načerpal‘ a odkryl „myšlenky a úmysly srdce“, i když se ještě na první pohled nedaly rozpoznat. (Přísloví 20:5; Hebrejcům 4:12)

Při jedné příležitosti Ježíš například pomohl Petrovi, aby si uvědomil jistou svoji slabinu, která se později opravdu stala kamenem klopýtání. Ježíš věděl, že ho Petr miluje. Dokonce Petrovi svěřil ‚klíče království‘. (Matouš 16:13–19) Věděl však také, že apoštolové jsou Satanovým terčem. V následujících dnech mohli očekávat silný nátlak, aby se dopustili kompromisu. Ježíš zjevně u některých svých učedníků rozeznal slabiny ve víře. Nebál se je proto upozornit, na čem by měli pracovat. Zamysleme se nad tím, jakým způsobem s nimi o tom začal mluvit.

Matouše 16:21 čteme: „Od té doby Ježíš Kristus začal ukazovat svým učedníkům, že musí . . . vytrpět mnoho . . . a být zabit.“ Všimni si, že Ježíš jim nejen řekl, ale také ukázal, co se s ním má stát. Téměř určitě k tomu použil biblické verše, snad Žalm 22:14–18 nebo Izajáše 53:10–12, které ukazují, že Mesiáš musí trpět a zemřít. Každopádně Ježíš přečetl nebo přímo citoval Boží slovo, aby Petr i ostatní apoštolové měli možnost odpovědět podle toho, co cítili ve svém srdci. Jak budou na hrozbu pronásledování reagovat?

Petr se již dříve prokázal jako smělý a horlivý muž, ale v této situaci jeho ukvapená odpověď odhalila závažný nedostatek v jeho smýšlení. „Buď k sobě laskavý, Pane,“ řekl, „tento osud tě vůbec nepotká.“ To, jak Petr smýšlel, bylo očividně scestné. Vždyť, jak to vyjádřil Ježíš, Petr nemyslel „myšlením Božím, ale lidským“ — což je zásadní chyba, jež může mít nedozírné následky. Co tedy Ježíš udělal? Petra pokáral a pak jemu i ostatním učedníkům řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ Použil myšlenky z Žalmu 49:8 a 62:12 a laskavě učedníkům připomněl, že jejich naděje na věčnou budoucnost spočívá v Bohu, a ne v lidech, kteří záchranu poskytnout nemohou. (Matouš 16:22–28)

Přestože později Petr na chvíli podlehl strachu a Ježíše třikrát zapřel, tento rozhovor a mnohé dřívější rozhovory jistě napomohly k tomu, že byl připraven rychle se duchovně zotavit. (Jan 21:15–19) Jen padesát dní nato Petr odvážně povstal před davem v Jeruzalémě, aby vydal svědectví o Ježíšově vzkříšení. V následujících týdnech, měsících a letech statečně čelil opakovanému zatýkání, bití a věznění, čímž nám poskytl vynikající vzor nebojácnosti a ryzosti. (Skutky 2:14–36; 4:18–21; 5:29–32, 40–42; 12:3–5)

Co se z toho můžeme naučit? Všiml sis, co Ježíš udělal, aby zjistil a odhalil, co je v Petrově srdci? Nejprve si vybral z Písma vhodné texty, kterými zaměřil Petrovu pozornost na konkrétní oblast dané otázky. Pak Petrovi umožnil, aby ze srdce vyjádřil, co cítí. Nakonec mu na základě dalšího textu z Písma dal radu, která mu pomohla, aby upravil své smýšlení a pocity. Možná máš dojem, že taková úroveň vyučování se vymyká tvým schopnostem. Zamysleme se však nad dvěma zkušenostmi, jež objasňují, jak může každý z nás napodobovat Ježíšův příklad, pokud budeme věnovat čas přípravě a spolehneme se na Jehovu.

Co dělat, aby ti otevřeli své srdce

Jeden křesťanský otec se dozvěděl, že jeho dva synové, kteří chodili do první a do druhé třídy, vzali učiteli ze stolku nějaké bonbony. Posadil tedy chlapce před sebe a začal si s nimi povídat. Nemávl nad tím rukou, jako by šlo jen o nevinnou dětskou rošťárnu. Vypráví: „Snažil jsem se z nich vytáhnout, co je k takovému špatnému jednání vedlo.“

Otec pak chlapcům řekl, aby si vzpomněli, co se stalo Achanovi, jak je to zaznamenáno v 7. kapitole knihy Jozue. Chlapci hned pochopili, kam míří, a přiznali, že udělali chybu. Začalo je trápit svědomí, a tak je otec nechal přečíst Efezanům 4:28, kde se píše: „Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci . . ., aby měl co rozdávat někomu, kdo je v nouzi.“ Otec pak přiměl děti k tomu, aby daly učiteli náhradu — aby koupily nové bonbony a učiteli je přinesly. Tím byl význam biblické rady zdůrazněn.

„Jakmile jsme rozpoznali nějaké špatné pohnutky, snažili jsme se je vykořenit,“ vypráví otec, „a nahradit je pohnutkami správnými a čistými. Proto jsme s dětmi rozmlouvali.“ Když tito rodiče vyučovali své děti, napodobovali Ježíše, a díky tomu byli velmi úspěšní. Oba synové nakonec obdrželi pozvání, aby se stali pracovníky v brooklynském betelu, kde slouží jeden z nich dnes už 25 let.

Zamysleme se ještě nad jiným případem, kdy jedna křesťanka dokázala pomoci své zájemkyni. Tato zájemkyně chodila na shromáždění i do kazatelské služby a také už vyjádřila přání být pokřtěna. Zdálo se však, že se příliš spoléhá sama na sebe, a ne na Jehovu. „Žila sama, a tak si ani neuvědomovala, že všechno řeší na vlastní pěst,“ vzpomíná sestra. „Měla jsem obavy, že se nervově zhroutí, nebo zažije duchovní pád.“

Sestra se tedy chopila iniciativy a popovídala si se zájemkyní o myšlenkách z Matouše 6:33. Povzbudila ji, aby si upravila své pořadí hodnot, dala na první místo Království a důvěřovala Jehovovi, že se o ni postará tím nejlepším způsobem. Otevřeně se jí zeptala: „Když si v životě musíš všechno zařizovat sama, není pak pro tebe těžké spoléhat se na druhé, tedy také na Jehovu?“ Zájemkyně přiznala, že se v podstatě přestala modlit. Zvěstovatelka ji tedy povzbudila k tomu, aby se řídila radou ze Žalmu 55:22 a uvrhla své břemeno na Jehovu, protože ten — jak nás ujišťuje 1. Petra 5:7 — ‚o ni pečuje‘. Tato slova na srdce zájemkyně zapůsobila. Sestra vzpomíná: „Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy jsem ji viděla plakat.“

Ať v tobě dále pravda působí

Když vidíme, jak ti, které vyučujeme, příznivě reagují na biblickou pravdu, přináší nám to velkou radost. Má-li však být naše snaha pomáhat druhým úspěšná, je třeba, abychom my sami šli příkladem. (Juda 22, 23) Všichni musíme ‚pracovat stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním‘. (Filipanům 2:12) Proto také musíme nechávat světlo z Písma pravidelně svítit na své srdce a tak zkoumat své postoje, cíle a sklony, zda nepotřebují v něčem upravit. (2. Petra 1:19)

Zeslábla například v poslední době tvá horlivost pro křesťanské činnosti? Pokud ano, proč? Jedním důvodem může být to, že se příliš spoléháš sám na sebe. Jak můžeš poznat, že je tomu tak? Přečti si Agea 1:2–11 a poctivě uvažuj o myšlenkách, které zde Jehova předkládá Židům po jejich návratu do vlasti. Pak si polož otázky: ‚Snažím se za každou cenu finančně se zabezpečit a získat hmotné pohodlí? Skutečně důvěřuji Jehovovi, že se postará o moji rodinu, pokud dám duchovní věci na první místo? Nebo mám pocit, že se musím o své potřeby postarat především sám?‘ Jestliže bude třeba své smýšlení či pocity v něčem upravit, neváhej s tím. Biblické rady, například ty, které jsou zaznamenány u Matouše 6:25–33, u Lukáše 12:13–21 nebo v 1. Timoteovi 6:6–12, ti pomohou získat na hmotné potřeby a majetek vyrovnaný názor — názor, který ti zajistí stálé Jehovovo požehnání. (Malachiáš 3:10)

Takové upřímné sebezkoumání ti může odhalit závažné skutečnosti. Přiznat si konkrétní slabosti, když jsou nám ukázány, může být po citové stránce velmi náročné. Přesto je dobré láskyplně se ujmout iniciativy a pokusit se svému dítěti, zájemci, nebo dokonce sám sobě pomoci, bez ohledu na to, o jak osobní nebo citlivou záležitost jde. Dost možná totiž tímto způsobem učiníš první krok k tomu, aby byl zachráněn život — ať už jeho, nebo tvůj. (Galaťanům 6:1)

Co když se však zdá, že tvá snaha nevede k úspěchu? Nevzdávej se ukvapeně. Snažit se o nápravu nedokonalého srdce může být choulostivá záležitost, která stojí hodně času. Někdy člověk může mít pocit, že to k ničemu nevede. Ale je také možné, že nám to přinese odměnu.

Mladý Eric, o němž byla zmínka v úvodu, nakonec přišel k rozumu a začal opět ‚chodit v pravdě‘. (2. Jana 4) „Uvědomil jsem si, co všechno jsem ztratil, když jsem se otočil zády k Jehovovi,“ říká. S pomocí svých rodičů dnes Eric věrně slouží Bohu. Rodiče se jej stále snažili přimět, aby prozkoumal své srdce, a on jim toto úsilí dříve zazlíval. Nyní si toho však hluboce váží. „Moji rodiče jsou bezvadní,“ říká. „Nikdy mě nepřestali mít rádi.“

Pokud dovolíš, aby světlo z Božího slova zazářilo na srdce těch, které učíš, bude to projevem milující laskavosti. (Žalm 141:5) Dále zkoumej srdce svých dětí i svých zájemců, aby ses ujistil, zda skutečně oblékají novou křesťanskou osobnost. ‚Správně zacházej se slovem pravdy‘, aby pravda stále působila v druhých i v tobě samotném. (2. Timoteovi 2:15)

[Obrázek na straně 29]

Ježíšova slova odhalila Petrovu slabost

[Obrázek na straně 31]

Používej Bibli k tomu, aby ti otevřeli své srdce