Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z 1. Samuelovy

JE ROK 1117 př. n. l. Uplynula asi tři staletí od doby, kdy Jozue dokončil dobývání Zaslíbené země. Izraelští starší muži přicházejí za Jehovovým prorokem s pozoruhodnou žádostí. Prorok záležitost předkládá v modlitbě Jehovovi a ten požadavku vyhoví. Tím končí doba soudců a začíná éra lidských králů. Biblická kniha První Samuelova líčí vzrušující události, které souvisely s významným mezníkem v historii izraelského národa.

První knihu Samuelovu napsali Samuel, Natan a Gad. Zahrnuje období 102 let — od roku 1180 do roku 1078 př. n. l. (1. Paralipomenon 29:29) Je to zpráva o čtyřech vůdcích Izraele. Dva z nich působí jako soudci a dva jako králové. Dva poslouchají Jehovu a dva poslušní nejsou. Poznáváme také dvě znamenité ženy a jednoho válečníka, který byl udatný, a přesto jemný. Z těchto příkladů můžeme získat cenné poučení o tom, jaké postoje a jaké jednání máme napodobovat, a jakým se máme naopak vyhnout. Obsah První Samuelovy tedy může vykonávat moc a působit na naše myšlenky a jednání. (Hebrejcům 4:12)

SAMUEL SE STÁVÁ SOUDCEM MÍSTO ELIHO

(1. Samuelova 1:1–7:17)

Přišel čas pro Svátek sklizně. Hana, která žije v Ramě, je naplněna štěstím. * Jehova vyslyšel její modlitby a ona porodila syna. Hana plní svůj slavnostní slib a dává svého syna Samuela k dispozici pro službu u „Jehovova domu“. Zde se chlapec stává „Jehovovým služebníkem před knězem Elim“. (1. Samuelova 1:24; 2:11) Ještě v době, kdy je Samuel chlapcem, k němu promlouvá Jehova a vynáší soud nad Eliho domem. Samuel roste a všichni Izraelité ho začínají uznávat jakožto Jehovova proroka.

Časem proti Izraeli vytáhnou Filištíni. Zmocňují se Truhly a zabíjejí dva Eliho syny. Když se o tom všem dozvídá letitý Eli, umírá. „Soudil Izrael čtyřicet let.“ (1. Samuelova 4:18) Filištíni mají v držení Truhlu, ale přináší jim to jedno neštěstí za druhým, a tak ji vracejí Izraelitům. Soudcem Izraele je nyní Samuel a v zemi vládne mír.

Odpovědi na biblické otázky:

2:10 — Proč se Hana modlila k Jehovovi, „aby dal sílu svému králi“, když nad Izraelem žádný lidský král nepanoval? To, že Izraelité budou mít lidského krále, bylo předpověděno v mojžíšském Zákoně. (5. Mojžíšova 17:14–18) Na smrtelné posteli Jákob pronesl toto proroctví: „Žezlo [symbol královské autority] se od Judy neodvrátí.“ (1. Mojžíšova 49:10) O Sáře, která byla předkem všech Izraelitů, navíc Jehova řekl: „Vyjdou z ní králové národů.“ (1. Mojžíšova 17:16) Ve své modlitbě tedy měla Hana na mysli budoucího krále.

3:3 — Je možné, že Samuel spal v Nejsvětější? Ne. Samuel byl Levita z nekněžské rodiny Kehatovců. (1. Paralipomenon 6:33–38) Jako takový neměl oprávnění ‚vstoupit, aby viděl svaté věci‘. (4. Mojžíšova 4:17–20) Jediná část svatyně, do které měl Samuel přístup, bylo nádvoří svatostánku. A právě tam s největší pravděpodobností spal. Také Eli podle všeho spal někde na nádvoří. Vyjádření „kde  byla Boží truhla“ se zřejmě vztahuje na areál svatostánku.

7:7–9, 17 — Proč Samuel obětoval zápalnou oběť u Micpy a vystavěl oltář v Ramě, když se měly oběti pravidelně předkládat jen na těch místech, která určil Jehova? (5. Mojžíšova 12:4–7, 13, 14; Jozue 22:19) Poté, co byla ze svatostánku v Šilu odnesena posvátná Truhla, Boží přítomnost už tam nebyla patrná. A tak Samuel jakožto Boží představitel předložil v Micpě zápalnou oběť a také vystavěl v Ramě oltář. Tyto kroky měly podle všeho Jehovovo schválení.

Poučení pro nás:

1:11, 12, 21–23; 2:19. Hana byla pokorná, vděčná za Jehovovu laskavost a v jejím životě měla důležité místo modlitba. Projevovala také trvalou mateřskou náklonnost. Tím dala příklad všem ženám, které se chtějí líbit Bohu.

1:8. Elkana je pro nás skvělým příkladem, jak můžeme druhé posilovat tím, co říkáme. (Job 16:5) Sklíčené Haně nic nevyčítal. Nejprve se jí zeptal: „Proč se tvé srdce cítí špatně?“ To ji podnítilo, aby mluvila o svých pocitech. Pak ji Elkana ujistil o své náklonnosti tím, že řekl: „Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“

2:26; 3:5–8, 15, 19. Jestliže dobře vykonáváme práci, kterou nám svěřil Bůh, využíváme duchovního školení a jsme zdvořilí a uctiví, pak budeme „stále milejší“ Bohu i lidem.

4:3, 4, 10. Ani tak svatý předmět, jako byla truhla smlouvy, neposkytl žádnou magickou ochranu. Musíme ‚se střežit před modlami‘. (1. Jana 5:21)

PRVNÍ IZRAELSKÝ KRÁL — NAPLNIL OČEKÁVÁNÍ, NEBO ZKLAMAL?

(1. Samuelova 8:1–15:35)

Samuel je po celý svůj život věrný Jehovovi, ale jeho synové bohabojní nejsou. Když izraelští starší muži chtějí mít lidského krále, Jehova jim to dovoluje. Pod jeho vedením Samuel pomazává za krále sličného Benjamínovce Saula. Ten upevňuje svou královskou autoritu tím, že poráží Ammonity.

Saulův udatný syn Jonatan pobíjí posádku Filištínů. Ti vytáhnou proti Izraeli s obrovskou armádou. Vystrašený Saul projevuje neposlušnost tím, že sám předkládá zápalnou oběť. Statečný Jonatan, doprovázen jen svým zbrojnošem, útočí na další přední hlídku Filištínů. Kvůli Saulově ukvapené přísaze však vítězství není úplné. Saul ‚válčí kolem dokola‘ proti všem svým nepřátelům. (1. Samuelova 14:47) Po porážce Amalekitů však neposlechne Jehovu, když ušetří to, co bylo ‚zasvěceno zničení‘. (3. Mojžíšova 27:28, 29) Jehova proto Saula jako krále zavrhuje.

Odpovědi na biblické otázky:

9:9 — Jaký význam má výrok „dnešní prorok býval . . . v dřívějších časech nazýván jasnozřivec“? Tato slova mohou naznačovat, že s rostoucím významem proroků v Izraeli za dnů Samuela a v době králů se místo výrazu „jasnozřivec“ začalo používat slovo „prorok“. Samuel je v řadě proroků považován za prvního. (Skutky 3:24)

14:24–32, 44, 45 — Když Jonatan porušil Saulovu přísahu a jedl med, ztratil tím Boží přízeň? Nezdá se, že by si Jonatan tímto činem přivodil Boží nelibost. Předně, Jonatan o otcově přísaze nevěděl. Tato přísaha, která byla pronesena buď z falešné horlivosti nebo z nepřiměřené představy o královské autoritě, navíc způsobila lidu problémy. Jak by mohla mít taková přísaha Boží schválení? Ačkoli byl Jonatan ochoten za porušení přísahy nést následky, jeho život byl ušetřen.

15:6 — Proč bral Saul zvláštní ohled na Kenity? Kenité byli potomci Mojžíšova tchána. Poté, co Izraelité odtáhli od hory Sinaj, Kenité jim pomáhali. (4. Mojžíšova 10:29–32) V zemi Kanaán bydleli nějakou dobu se syny Judy. (Soudci 1:16) I když později Kenité sídlili mezi Amalekity a různými dalšími  národy, s Izraelem si udrželi přátelské vztahy. Saul měl tedy dobrý důvod, proč Kenity ušetřit.

Poučení pro nás:

9:21; 10:22, 27. V době, kdy se Saul stal králem, byl mírný a pokorný. Tyto vlastnosti mu zabránily v tom, aby jednal nepředloženě, když ho jistí ‚neužiteční muži‘ nechtěli přijmout za krále. Takový myšlenkový postoj je určitě velkou ochranou před nerozvážným jednáním.

12:20, 21. Nikdy nepřipusťme, aby nás „neskutečnosti“ — jako například důvěra v člověka, modlářství nebo spoléhání se na vojenskou sílu národů — odvrátily od služby Jehovovi.

12:24. Pokud budeme věnovat pozornost tomu, „jaké velké věci . . . učinil“ Jehova pro svůj lid jak ve starověku, tak v dnešní době, velmi nám to pomůže, abychom si uchovali uctivou bázeň před Bohem a sloužili mu celým svým srdcem.

13:10–14; 15:22–25, 30. Střežme se před opovážlivostí, která se může projevit neposlušným jednáním nebo pyšným postojem. (Přísloví 11:2)

MLADIČKÝ PASTÝŘ JE VYBRÁN ZA KRÁLE

(1. Samuelova 16:1–31:13)

Samuel pomazává Davida z kmene Juda za budoucího krále. Brzy nato David jediným vrženým kamenem sráží filištínského obra Goliata. Mezi Davidem a Jonatanem se vyvíjí přátelské pouto. Saul dosazuje Davida nad svými válečníky. David dosahuje mnoha vítězství, a izraelské ženy proto zpívají: „Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Samuelova 18:7) Saul, sžírán závistí, se pokouší Davida zabít. Po třech jeho útocích David utíká a stává se uprchlíkem.

V průběhu let, kdy je na útěku, David dvakrát ušetří Saulův život. Také se setkává s krásnou Abigail a nakonec si ji bere za manželku. Když proti Izraeli vytáhnou Filištíni, Saul se dotazuje Jehovy. Ale Jehova jej opustil. Samuel již nežije, a tak se Saul v zoufalství obrací na spiritistické médium, jen aby se dozvěděl, že bude v bitvě s Filištíny zabit. V bitvě je Saul těžce raněn a jeho synové jsou zabiti. Zpráva končí tím, že Saul umírá jako bídný člověk. David se stále skrývá.

Odpovědi na biblické otázky:

16:14 — Jaký špatný duch děsil Saula? Špatný duch, který Saula připravoval o pokoj mysli, byl špatný sklon jeho mysli a srdce — jeho vnitřní nutkání činit špatné. Když Jehova Saulovi odňal svého svatého ducha, Saul tím ztratil ochranu, kterou mu tento duch poskytoval, a začal ho ovládat jeho vlastní špatný duch. Ten je označen jako „špatný duch od Jehovy“ z toho důvodu, že Bůh dovolil, aby tento duch nahradil jeho svatého ducha.

17:55 — Pokud vezmeme v úvahu slova v 1. Samuelově 16:17–23, proč se Saul dotazoval, čí syn je David? Saul se neptal pouze na jméno Davidova otce. Velmi  pravděpodobně chtěl vědět, jakým člověkem vlastně je otec mládence, který právě vykonal úžasný čin, když zabil obra.

Poučení pro nás:

16:6, 7. Při pohledu na druhé bychom se neměli nechat ovlivnit vnějším zdáním, ani bychom nikoho neměli ukvapeně soudit. Musíme se snažit vidět je tak, jak je vidí Jehova.

17:47–50. Někdy snad zažíváme odpor či pronásledování ze strany nepřátel, kteří nám připadají jako Goliatové. Můžeme jim však nebojácně čelit, protože „bitva patří Jehovovi“.

18:1, 3; 20:41, 42. Pravé přátele můžeme nalézt mezi těmi, kdo milují Jehovu.

21:12, 13. Jehova očekává, že své dovednosti a myšlenkové schopnosti budeme používat k tomu, abychom se vyrovnávali s obtížnými životními situacemi. Poskytl nám své inspirované Slovo, které nám dává prozíravost, poznání a schopnost přemýšlet. (Přísloví 1:4) Pomáhají nám také jmenovaní křesťanští starší.

24:6; 26:11. David je vynikajícím příkladem v projevování upřímné úcty k Jehovovým pomazaným.

25:23–33. Rozumnost, kterou projevila Abigail, je hodna napodobení.

28:8–19. Ve snaze zavést lidi na scestí nebo jim uškodit se mohou ničemní duchové vydávat za konkrétní mrtvou osobu. Jakýmkoli formám spiritismu se musíme vyhýbat. (5. Mojžíšova 18:10–12)

30:23, 24. Toto rozhodnutí založené na 4. Mojžíšově 31:27 ukazuje, že Jehova si váží těch, kdo vykonávají úkoly určené k podpoře sboru. Ať tedy děláme cokoli, pracujme „na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi“. (Kolosanům 3:23)

Co je „lepší než oběť“?

Kterou základní pravdu vyzdvihují zkušenosti Eliho, Samuela, Saula a Davida? Zní: „Poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů; vždyť vzpurnost je totéž jako hřích věštění a tlačit se opovážlivě dopředu totéž jako používat zlověstnou moc a terafim.“ (1. Samuelova 15:22, 23)

Účastnit se celosvětového díla, při kterém kážeme o Království a činíme učedníky, je jistě velká výsada. Když Jehovovi obětujeme „mladé býky svých rtů“, musíme se ze všech sil snažit, abychom se řídili vedením, které nám Jehova dává prostřednictvím svého psaného Slova a pozemské části své organizace. (Ozeáš 14:2; Hebrejcům 13:15)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

První izraelský král se z pokorného a mírného panovníka změnil v pyšného a opovážlivého monarchu

[Obrázek na straně 24]

Čím si můžeme být jisti, když čelíme odporu nepřátel podobných Goliatovi?