Naše děti — vzácné dědictví
Naše děti — vzácné dědictví
„Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ (ŽALM 127:3)
1. Jak došlo k tomu, že se narodilo první dítě?
DÍKY tomu, jak Jehova Bůh stvořil prvního muže a první ženu, umožnil něco úžasného. Jak Adam jakožto otec, tak i Eva jakožto matka přispěli svým dílem k tomu, aby se z buňky v Evině děloze stal plně vyvinutý člověk — první dítě. (1. Mojžíšova 4:1) Početí a zrození dítěte nás až dodnes naplňuje údivem a mnozí to označují za skutečný zázrak.
2. Proč to, co se děje v děloze těhotné ženy, lze označit jako zázrak?
2 Z prvotní buňky, která díky spojení matky a otce vznikla v matčině nitru, vyroste přibližně za 270 dnů děťátko, jež se skládá z bilionů buněk. Prvotní buňka obsahuje instrukce potřebné k vytvoření více než 200 různých druhů buněk. Podle oněch podivuhodných instrukcí, jež se vymykají lidskému chápání, se tyto neuvěřitelně složité buňky vyvíjejí přesně ve správném pořadí a správným způsobem tak, že vznikne nová živá bytost.
3. Proč mnozí přemýšliví lidé souhlasí s tím, že narození nového živého člověka musel umožnit Bůh?
3 Kdo je podle vašeho názoru skutečným tvůrcem dítěte? Jistě je to Ten, kdo vytvořil život jako takový. Pisatel biblického žalmu zpíval: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami.“ (Žalm 100:3) Rodiče, vy sami dobře víte, že ten drahocenný drobeček plný života nepřišel na svět díky nějaké vaší neobyčejné schopnosti. Zázračné utváření nového žijícího člověka lze připsat jedině nekonečně moudrému Bohu. To, že na vytváření dítěte v mateřském lůně má zásluhu Vznešený Stvořitel, uznávají přemýšliví lidé již po celá tisíciletí. Uznáváte to i vy? (Žalm 139:13–16)
4. Který lidský nedostatek rozhodně nelze připisovat Jehovovi?
4 Je však Jehova Stvořitelem, který by neměl žádný cit a jen by zavedl biologický proces umožňující mužům a ženám mít potomky? Někteří lidé bezcitní jsou, ale Jehova takový rozhodně není. (Žalm 78:38–40) V Žalmu 127:3 říká Bible: „Pohleď, synové [a také dcery] jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ Zamysleme se nyní nad tím, co to je dědictví a čeho je dokladem.
Dědictví a odměna
5. Proč jsou děti dědictvím?
5 Dědictví je jako dar. Rodiče často dlouho a těžce pracují, aby dětem zanechali dědictví. Mohou to být peníze, nemovitost nebo snad nějaký jiný drahocenný majetek. V každém případě to je dokladem rodičovské lásky. Bible říká, že Bůh dal rodičům jejich děti jako dědictví. Je to dar, který jim Bůh poskytl z lásky. Jestliže jsi otcem nebo matkou, co myslíš, je z tvého jednání vidět, že své děti považuješ za dar, který ti svěřil Stvořitel vesmíru?
6. Jaký záměr Bůh sledoval, když umožnil lidem, aby měli děti?
6 Když Jehova dal lidem tento dar, jeho záměrem při tom bylo, aby potomci Adama a Evy zalidnili zemi. (1. Mojžíšova 1:27, 28; Izajáš 45:18) Jehova netvořil každého člověka jednotlivě, jako to udělal při stvoření milionů andělů. (Žalm 104:4; Zjevení 4:11) Bůh se naopak rozhodl stvořit lidi tak, aby měli schopnost plodit děti, které by se viditelně podobaly svým rodičům. Přivést na svět takového nového člověka a pečovat o něj — to je pro matku i otce opravdu podivuhodná výsada! Rodiče, děkujete Jehovovi za to, že vám umožnil těšit se z tohoto drahocenného dědictví?
Učme se z Ježíšova příkladu
7. Jak se chovají někteří rodiče a jak se na rozdíl od nich zajímal Ježíš o ‚lidské děti‘ a projevil jim soucit?
7 S politováním je třeba říci, že ne všichni rodiče pohlížejí na své děti jako na odměnu. Mnozí jednají se svými potomky bezcitně. Takoví rodiče nenapodobují postoj Jehovy ani postoj jeho Syna. (Žalm 27:10; Izajáš 49:15) Povšimněme si, jak se naproti tomu zajímal o děti Ježíš. V Bibli čteme, že ještě před tím, než přišel na zemi jako člověk — tedy v době, kdy byl mocnou duchovní osobou v nebi —, ‚své potěšení nacházel mezi lidskými dětmi‘. (Přísloví 8:31, Jeruzalémská bible) Miloval lidi natolik, že ochotně dal svůj život jako výkupné, abychom mohli obdržet věčný život. (Matouš 20:28; Jan 10:18)
8. Jak dal Ježíš rodičům dobrý příklad?
8 Když byl Ježíš na zemi, poskytl rodičům opravdu znamenitý vzor. Zamysleme se nad tím, co dělal. I v době, kdy byl velmi zaneprázdněn a byl vystaven velkému tlaku, věnoval dětem čas. Pozoroval je, jak si hrají na tržišti, a něco z toho, co viděl, využil při svém vyučování. (Matouš 11:16, 17) Když šel naposledy do Jeruzaléma, věděl, že ho tam čeká utrpení a že bude usmrcen. Lidé k němu tehdy přiváděli děti, protože jim ho chtěli ukázat, a Ježíšovi učedníci — snad ve snaze chránit Ježíše před dalším vypjetím — se pokoušeli poslat děti pryč. Ježíš však své učedníky pokáral. Dal najevo, že mezi dětmi nachází „potěšení“. Řekl totiž: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit.“ (Marek 10:13, 14)
9. Proč může být naše jednání ještě důležitější než naše slova?
9 Ježíšův příklad je pro nás poučením. Jak reagujeme, když k nám děti přijdou a my jsme velmi zaneprázdněni? Jednáme jako Ježíš? Ježíš byl ochoten věnovat dětem čas a pozornost — právě to, co děti potřebují, a to zvláště od svých rodičů. Je pravda, že slova jako „mám tě rád“ jsou důležitá. Ale skutky mluví hlasitěji než slova. Naše láska je patrná nejen z toho, co říkáme, ale především z toho, jak jednáme. Dáváme ji najevo tím, že věnujeme svým dětem čas, pozornost a péči. Ale i když to všechno děláme, viditelné výsledky se možná nedostaví, alespoň ne tak rychle, jak bychom si to přáli. Musíme být trpěliví. Trpělivosti se naučíme, jestliže budeme napodobovat způsob, jak Ježíš jednal se svými učedníky.
Ježíšova trpělivost a náklonnost
10. Jaké poučení o pokoře dal Ježíš svým učedníkům a jak dalece se to setkalo s okamžitým úspěchem?
10 Ježíš si byl vědom toho, že jeho učedníci mezi sebou stále soupeří o význačné postavení. Když jednou společně přišli do Kafarnaum, zeptal se jich: „‚O čem jste se cestou dohadovali?‘ Mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je větší.“ Ježíš je drsně nepokáral. Chtěl je naučit pokoře, a proto byl trpělivý a dal jim názorné poučení. (Marek 9:33–37) Přineslo to žádoucí výsledky? Bezprostředně ne. Asi o šest měsíců později Jakub a Jan přiměli svou matku, aby za ně Ježíše požádala o význačná postavení v Království. Ježíš je opět trpělivě upozornil na to, že musí opravit svůj způsob uvažování. (Matouš 20:20–28)
11. (a) Kterou obvyklou práci neudělali Ježíšovi apoštolové, když společně s Ježíšem přišli do jedné horní místnosti? (b) Co udělal Ježíš, a byly jeho snahy tehdy úspěšné?
11 Brzy nadešel Pasach roku 33 n. l. a k jeho oslavě se Ježíš soukromě sešel se svými apoštoly. Když přišli do horní místnosti, žádný ze dvanácti apoštolů se nechopil iniciativy, aby ostatním umyl zaprášené nohy. To byla obvyklá služba — podřadná práce sluhy nebo nějaké ženy v domácnosti. (1. Samuelova 25:41; 1. Timoteovi 5:10) Ježíš byl jistě zarmoucený, když viděl, že jeho učedníci nepřestávají usilovat o význačné postavení. Proto každému z nich umyl nohy a potom jim důrazně kladl na srdce, aby se řídili jeho příkladem a sloužili druhým. (Jan 13:4–17) Uposlechli ho? Bible říká, že později ještě týž večer „vyvstal . . . také mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. (Lukáš 22:24)
12. Jak by mohli rodiče napodobovat Ježíše, když se snaží školit své děti?
12 Co když děti na vaše rady nereagují? Umíte si jako rodiče představit, co asi tehdy pociťoval Ježíš? Přestože se jeho apoštolové neměli k tomu, aby své nedostatky napravovali, Ježíš nad nimi nemávnul rukou. Jeho trpělivost nakonec přinesla ovoce. (1. Jana 3:14, 18) Rodiče, uděláte dobře, jestliže budete napodobovat Ježíšovu lásku a trpělivost, a ve svém úsilí školit své děti nikdy nepolevíte.
13. Proč by rodič neměl stroze odbýt dítě, které se ho na něco vyptává?
13 Děti potřebují cítit, že je rodiče milují a že se o ně zajímají. Ježíš chtěl znát názory svých učedníků, a proto jim naslouchal, když mu dávali otázky. Ptal se jich, co si o různých věcech myslí. (Matouš 17:25–27) Ano, dobrý učitel musí umět pozorně naslouchat a projevovat upřímný zájem. Když se dítě vyptává, rodiče by je neměli stroze okřiknout: „Teď jdi pryč! Nevidíš, že mám práci?“ Jestliže je rodič opravdu zaneprázdněný, dítě by mělo slyšet, že si o té věci popovídají později. Rodiče pak na to nesmějí zapomenout. Dítě vycítí, že o něj mají skutečný zájem, a ochotněji se jim bude svěřovat.
14. Pokud jde o projevování náklonnosti dětem, čemu se mohou rodiče naučit od Ježíše?
14 Je vhodné, aby rodiče projevovali svým dětem náklonnost tím, že je obejmou a pomazlí se s nimi? I v tom si mohou vzít příklad z Ježíše. Bible říká, že „bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce“. (Marek 10:16) Co myslíte, jak děti reagovaly? Jistě je to zahřálo u srdce a cítily se k Ježíšovi přitahovány. Rodiče, jestliže je mezi vámi a dětmi pravá náklonnost a láska, děti budou na vaše ukázňování a vyučování ochotněji reagovat.
Kolik času dětem věnovat
15, 16. Která výchovná metoda získala oblibu a co k ní patrně dalo podnět?
15 Někteří lidé vyjadřují pochybnosti, zda děti opravdu potřebují trávit s rodiči hodně času a zda je třeba věnovat jim tolik láskyplné pozornosti. Obratně propagovanou metodou pro výchovu dětí je takzvaná metoda hodnotného času. Její zastánci tvrdí, že děti nemusí trávit s rodiči mnoho času, pokud se omezený, společně trávený čas dobře naplánuje a smysluplně a promyšleně využije. Je tato metoda hodnotného času dobrá? Byla vymyšlena s ohledem na blaho dětí?
16 Jeden autor, který mluvil s mnoha dětmi, řekl, že děti si „nejvíc přály, aby na ně rodiče měli víc času“ a aby jim věnovali „plnou pozornost“. Stojí za povšimnutí, že jeden vysokoškolský profesor uvedl: „Termín [hodnotný čas] vznikl z rodičovského pocitu viny. Lidé dali sami sobě dovolení trávit se svými dětmi méně času.“ Kolik času by měli rodiče trávit se svými dětmi?
17. Co děti od svých rodičů potřebují?
17 Bible to neříká. Izraelští rodiče však byli vybízeni k tomu, aby se svými dětmi mluvili, když budou doma a když půjdou po cestě a když budou uléhat a když budou vstávat. (5. Mojžíšova 6:7) Z toho je jasně patrné, že rodiče musí s dětmi komunikovat a že je musí neustále učit každý den.
18. Jak Ježíš využíval příležitosti k tomu, aby školil své učedníky, a jaké poučení si z toho mohou vzít rodiče?
18 Ježíš účinně školil své učedníky, když s nimi jedl, když s nimi cestoval i když s nimi odpočíval. K vyučování tak využíval každou příležitost. (Marek 6:31, 32; Lukáš 8:1; 22:14) Podobně by i křesťanští rodiče měli pohotově využívat každou příležitost k tomu, aby se s dětmi dávali do rozhovoru a udržovali jej a aby děti školili v Jehovových cestách.
Co učit a jak to dělat
19. (a) Co ještě musíme dělat kromě toho, že s dětmi trávíme čas? (b) Co musí rodiče především učit své děti?
19 Jestliže chceme děti vychovávat úspěšně, nestačí jen trávit s nimi čas, a dokonce ani nestačí pouze je učit. Velmi záleží také na tom, co je učíme. Podívejme se, jak Bible zdůrazňuje, co je máme učit. Říká: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, . . . budeš . . . vštěpovat svému synovi.“ Co jsou „tato slova“, kterým je třeba děti učit? Je zřejmé, že to jsou slova, o nichž se mluví předtím, totiž: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojžíšova 6:5–7) Ježíš řekl, že to je nejdůležitější ze všech Božích přikázání. (Marek 12:28–30) Rodiče musí především učit děti o Jehovovi a vysvětlovat jim, proč jedině on je hoden toho, abychom jej celou duší milovali a byli mu oddáni.
20. Čemu kdysi měli podle Božího příkazu rodiče učit své děti?
20 Ale „tato slova“, kterým mají rodiče učit své děti, zahrnují víc než jen milovat Boha celou svou bytostí. Jistě si všimnete, že v předcházející kapitole Páté Mojžíšovy opakuje Mojžíš zákony, které Bůh napsal na kamenné tabulky — Deset přikázání. K těmto zákonům patří přikázání nelhat, nekrást, nedopustit se vraždy a nespáchat cizoložství. (5. Mojžíšova 5:11–22) Tehdejším rodičům bylo tedy důrazně řečeno, že svým dětem musí vštěpovat morální hodnoty. Podobné poučení musí dnes poskytovat svým dětem křesťanští rodiče, jestliže jim mají pomoci k tomu, aby děti měly bezpečnou a šťastnou budoucnost.
21. Co znamená pokyn „vštěpovat“ dětem Boží slovo?
21 Všimněme si, že rodičům je řečeno, jak mají své děti učit ‚těmto slovům‘ neboli přikázáním. „Budeš je vštěpovat svému synovi.“ Výraz „vštěpovat“ znamená „učit a vtisknout něco stálým opakováním a napomínáním: důrazně vložit nebo zafixovat do mysli“. Bůh tedy v podstatě rodičům říká, aby zavedli plánovaný program biblického poučování, jehož výslovným cílem je vtisknout do mysli dětí duchovní věci.
22. Jaký příkaz dostali izraelští rodiče v souvislosti s poučováním dětí a co to znamenalo?
22 Takový plánovaný program vyžaduje od rodičů iniciativu. Bible říká: „A uvážeš si je [‚tato slova‘ neboli Boží přikázání] jako znamení na ruku a budou ti sloužit jako náčelní páska mezi očima; a napíšeš je na dveřní sloupky svého domu a na své brány.“ (5. Mojžíšova 6:8, 9) To neznamená, že by rodiče měli doslova napsat Boží zákony na dveřní sloupky a na brány, ani to neznamená, že by opis těchto zákonů měli uvázat dětem na ruku a umístit jim jej mezi oči. Spíše to znamená, že rodiče mají dbát o to, aby děti měly Boží učení stále před očima. Vyučování dětí by mělo být tak pravidelné a soustavné, že to, čemu Bůh učí, budou mít děti stále jakoby přímo před sebou.
23. Čím se bude zabývat studijní látka určená na příští týden?
23 Co patří k zvlášť důležitým věcem, kterým musí rodiče učit své děti? Proč je v dnešní době naléhavé děti školit a cvičit, aby se uměly chránit? Jakou pomoc dnes mají rodiče k dispozici, aby mohli své děti dobře učit? Těmito a dalšími otázkami, které zajímají mnohé rodiče, se bude zabývat následující článek.
Jak byste odpověděli?
• Proč by měli rodiče považovat své děti za vzácné?
• Čemu se mohou od Ježíše naučit rodiče i jiní křesťané?
• Kolik času by měli rodiče věnovat svým dětem?
• Čemu je třeba děti učit a jak?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 10]
Jaké poučení si mohou rodiče vzít z Ježíšova způsobu vyučování?
[Obrázky na straně 11]
Kdy a jak měli Izraelité vyučovat své děti?
[Obrázky na straně 12]
Rodiče by se měli postarat o to, aby děti měly učení od Boha stále před očima