Dovolme, ať Boží slovo osvětluje naši cestu

„Tvé slovo je . . . světlem mé vozové cestě.“ (ŽALM 119:105)

1, 2. Za jakých podmínek bude Jehovovo slovo osvětlovat naši cestu?

JEHOVOVO slovo bude osvětlovat naši cestu, ovšem pokud to dovolíme. Máme-li mít z takového duchovního světla užitek, musíme Boží psané slovo pilně studovat a uplatňovat rady, které obsahuje. Jen tehdy můžeme sdílet pocity žalmisty, který řekl: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105)

² Věnujme se nyní společně rozboru Žalmu 119:89–176. Tyto verše jsou uspořádány do jedenácti slok a obsahují velké množství cenných informací. Mohou nám pomoci, abychom zůstali na cestě, která vede k věčnému životu. (Matouš 7:13, 14)

Proč máme mít Boží slovo rádi?

3. Jak ze Žalmu 119:89, 90 vyplývá, že se na Boží slovo můžeme spolehnout?

³ Láska k Božímu slovu vede k duchovní stabilitě. (Žalm 119:89–96) Žalmista zpíval: „Na neurčitý čas, Jehovo, je postaveno tvé slovo v nebesích. . . . Důkladně jsi upevnil zemi, aby zůstala stát.“ (Žalm 119:89, 90) Na základě Božího slova — Božích „ustanovení nebes“ — se nebeská tělesa bezchybně pohybují po svých oběžných drahách a země je navždy důkladně  upevněna. (Job 38:31–33; Žalm 104:5) Na každé slovo, které vychází z Jehovových úst, se můžeme spolehnout. Vše, co Bůh říká, „jistě bude mít úspěch“ v tom, že splní jeho záměr. (Izajáš 55:8–11)

4. Když Jehovovi služebníci prožívají trápení, jak jim pomáhá láska k Božímu slovu?

⁴ Kdyby žalmista ‚neměl rád Boží zákon, zahynul by ve svém trápení‘. (Žalm 119:92) Trápení mu nepůsobili žádní cizinci, ale nenáviděli ho Izraelité, kteří přestupovali zákon. (3. Mojžíšova 19:17) Nezlomilo ho to však, protože Boží zákon, který miloval, mu byl oporou. Když apoštol Pavel pobýval v Korintu, byl „v nebezpečích mezi falešnými bratry“, k nimž pravděpodobně patřili „nejznamenitější apoštolové“, kteří ho chtěli pod nějakou záminkou obvinit. (2. Korinťanům 11:5, 12–14, 26) Pavlovi to však duchovně neublížilo, protože měl rád Boží slovo. Také my milujeme a uplatňujeme Jehovovo psané slovo, a proto svým bratrům projevujeme lásku. (1. Jana 3:15) Ani nenávist světa nás nepřiměje k tomu, abychom zapomněli na Boží poučování. Stále činíme Boží vůli a přitom zůstáváme v láskyplné jednotě se svými bratry. A těšíme se, že Jehovovi budeme moci s radostí sloužit věčně. (Žalm 119:93)

5. Jak král Asa pátral po Jehovovi?

⁵ Jakožto Jehovovi oddaní ctitelé se k němu můžeme modlit slovy: „Jsem tvůj. Zachraň mě, protože jsem pátral po tvých vlastních nařízeních.“ (Žalm 119:94) Například král Asa pátral po Bohu a vykořenil z Judy odpadlictví. Na velkém shromáždění v patnáctém roce Asovy vlády (963 př. n. l.) obyvatelé Judy „vstoupili do smlouvy, že budou pátrat po Jehovovi“. Bůh „se jim dal najít“ a „dále [jim] dával odpočinek všude kolem“. (2. Paralipomenon 15:10–15) Tento příklad by měl být povzbuzením pro všechny, kdo se vzdálili od křesťanského sboru. Měli by znovu začít pátrat po Bohu. Ti, kdo se opět stávají aktivními členy Jehovova lidu, obdrží Boží požehnání a ochranu.

6. Jaký způsob jednání nás bude chránit před duchovní újmou?

⁶ Jehovovo slovo poskytuje moudrost, která nás může chránit před duchovní újmou. (Žalm 119:97–104) Boží přikázání nás činí moudřejšími, než jsou naši nepřátelé. Když dbáme na Boží připomínky, získáváme tím pochopení. A to, že ‚zachováváme jeho nařízení, nám umožňuje chovat se s větším porozuměním než starší muži‘. (Žalm 119:98–100) Jestliže jsou Jehovovy výroky ‚hladké našemu patru, více než je med našim ústům‘, budeme nenávidět „každou falešnou stezku“ a zdaleka se jí vyhneme. (Žalm 119:103, 104) To nás bude chránit před duchovní újmou, kterou bychom v těchto posledních dnech mohli utrpět, když se setkáváme s domýšlivými, surovými a bezbožnými lidmi. (2. Timoteovi 3:1–5)

Lampa naší noze

7, 8. Co musíme dělat, abychom jednali v souladu se Žalmem 119:105?

⁷ Boží slovo je zdrojem neselhávajícího duchovního světla. (Žalm 119:105–112) Bez ohledu na to, zda jsme pomazanými křesťany nebo jejich společníky z ‚jiných ovcí‘, prohlašujeme: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Jan 10:16; Žalm 119:105) Boží slovo, podobně  jako lampa, osvětluje naši cestu, abychom neklopýtli a neutrpěli duchovní pád. (Přísloví 6:23) Má-li však Jehovovo slovo být lampou naší noze, musíme to my sami dovolit.

⁸ Musíme být stejně rozhodní jako skladatel 119. žalmu. Ten byl odhodlán nezbloudit od Božích nařízení. Řekl: „Učinil jsem přísežné prohlášení a provedu je, že budu dodržovat tvá [Jehovova] spravedlivá soudcovská rozhodnutí.“ (Žalm 119:106) Nikdy nepodceňujme význam pravidelného studia Bible a pravidelné účasti na křesťanských shromážděních.

9, 10. Jak víme, že jednotlivci zasvěcení Jehovovi mohou ‚zbloudit od jeho nařízení‘, ale jak tomu můžeme předejít?

⁹ Žalmista ‚nezbloudil od Božích nařízení‘, ale to neznamená, že něco takového by se člověku zasvěcenému Jehovovi nemohlo stát. (Žalm 119:110) Král Šalomoun od Božích nařízení zbloudil, přestože byl členem národa zasvěceného Jehovovi a původně jednal v souladu s moudrostí od Boha. „I jeho přivedly cizozemské manželky k hříchu“ tím, že ho svedly k uctívání falešných bohů. (Nehemjáš 13:26; 1. Královská 11:1–6)

¹⁰ Satan je ‚ptáčník‘, který se snaží nastražit mnoho pastí. (Žalm 91:3) Může se například stát, že nějaký bývalý Jehovův ctitel se nás pokusí svést, abychom ze stezky duchovního světla zbloudili do temnoty odpadlictví. Mezi křesťany v Thyatiře působila ‚ta žena Jezábel‘, což byla pravděpodobně skupina žen, které učily druhé provozovat modlářství a dopouštět se smilstva. Ježíš takové špatné jednání netoleroval, a neměli bychom je tolerovat ani my. (Zjevení 2:18–22; Juda 3, 4) Modleme se proto k Jehovovi o pomoc, abychom nezbloudili od jeho nařízení, ale abychom zůstali v jeho světle. (Žalm 119:111, 112)

Boží slovo nás podporuje

11. Jak podle Žalmu 119:119 pohlíží Bůh na ničemné?

¹¹ Jestliže nezbloudíme od Jehovových předpisů, Bůh nás bude podporovat. (Žalm 119:113–120) S těmi, kdo jsou „polovičatí“, nesouhlasíme. Vždyť i Ježíš odsuzuje ty, kdo se prohlašují za křesťany, ale jsou vlažní. (Žalm 119:113; Zjevení 3:16) Jehovovi sloužíme celým srdcem, a proto je ‚naší skrýší‘ a bude nás podporovat. Bůh ‚odmrští všechny, kdo bloudí od jeho předpisů‘ tím, že se uchylují k šalbě a falši. (Žalm 119:114, 117, 118; Přísloví 3:32) Na takové ničemné lidi pohlíží jako na ‚zpěněnou strusku‘ — jako na nečistoty odstraněné z drahých kovů, například zlata a stříbra. (Žalm 119:119; Přísloví 17:3) Vždy projevujme lásku k Božím připomínkám. Nechceme přece skončit společně s ničemnými na hromadě bezcenné škváry, která je určena ke zničení.

12. Proč je důležité mít bázeň před Jehovou?

¹² Žalmista Jehovovi řekl: „Z děsu před tebou jsem pocítil v těle mrazení.“ (Žalm 119:120) Je důležité, abychom před Bohem měli zdravý děs, který se projeví tím, že se vyhýbáme věcem, jež Bůh neschvaluje. Jen tak nás Jehova bude podporovat jako své služebníky. Job měl před Jehovou uctivou bázeň, a díky tomu vedl spravedlivý způsob života. (Job 1:1; 23:15) Zbožná bázeň nám umožní vytrvat na cestě, která má Boží přízeň, bez  ohledu na to, co musíme vytrpět. Takovou vytrvalost však získáme jen tehdy, jestliže se o ni s opravdovostí modlíme a máme přitom víru. (Jakub 5:15)

Modleme se s plnou důvěrou

13–15. (a) Proč můžeme věřit tomu, že naše modlitby budou vyslyšeny? (b) Co se může stát, když nevíme, o co se modlit? (c) Ukažte na příkladu, jak by se slova Žalmu 119:121–128 mohla při modlitbě shodovat s našimi „nevyslovenými steny“.

¹³ Můžeme se modlit s důvěrou, že Bůh bude jednat v náš prospěch. (Žalm 119:121–128) Podobně jako žalmista, i my máme jistotu, že naše modlitby budou vyslyšeny. Proč? Protože Boží přikázání milujeme „více než zlato, dokonce přečištěné zlato“. Kromě toho ‚všechna Boží nařízení týkající se všech věcí považujeme za správná‘. (Žalm 119:127, 128)

¹⁴ Jehova našim prosebným žádostem naslouchá, protože se k němu modlíme s plnou důvěrou a protože dbáme na to, abychom jednali podle jeho nařízení. (Žalm 65:2) Někdy jsou však naše problémy natolik složité, že nevíme, o co se vlastně modlit. Co potom? „Duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.“ (Římanům 8:26, 27) V takových situacích Bůh přijímá to, co je vyjádřeno v jeho Slově, jako kdyby to byly modlitby vystihující naše potřeby.

¹⁵ V Písmu je celá řada modliteb a myšlenek, které by se mohly shodovat s našimi „nevyslovenými steny“. Příkladem toho je Žalm 119:121–128. Myšlenky jsou v těchto verších vyjádřeny způsobem, který se může hodit na naši situaci. Jestliže se například obáváme toho, že budeme ošizeni, můžeme Boha prosit o pomoc, stejně jako to dělal žalmista (verše 121–123). Dejme tomu, že stojíme před nějakým obtížným rozhodnutím. Potom se můžeme modlit, aby nám Jehovův duch pomohl vzpomenout si na Boží připomínky a uplatnit je (verše 124, 125). I když ‚každou falešnou stezku nenávidíme‘, musíme možná Boha prosit, aby jednal a pomohl nám, abychom nějakému pokušení nepodlehli a neporušili  jeho zákon (verše 126–128). Jestliže Bibli denně čteme, mohou nám takové užitečné pasáže vytanout na mysli, když Jehovu úpěnlivě prosíme.

Pomáhají nám Jehovovy připomínky

16, 17. (a) Proč potřebujeme Boží připomínky a jak bychom na ně měli pohlížet? (b) Jak se na nás mohou druzí dívat, ale co je skutečně důležité?

¹⁶ Mají-li být naše modlitby vyslýchány a máme-li mít Jehovovu přízeň, musíme dbát na jeho připomínky. (Žalm 119:129–136) Jehovovy podivuhodné připomínky potřebujeme, protože jsme zapomnětliví. Jehova nám tímto způsobem připomíná svá poučení a přikázání. Každé nové odhalení Božích slov poskytuje duchovní světlo, a toho si samozřejmě velice vážíme. (Žalm 119:129, 130) Sice nám ‚z očí stékají proudy vod‘, když vidíme, jak druzí přestupují Jehovův zákon, ale jsme vděční za to, že Jehova ‚na nás dává zazářit svému vlastnímu obličeji‘, tedy, že se na nás dívá se schválením. (Žalm 119:135, 136; 4. Mojžíšova 6:25)

¹⁷ Jestliže dbáme na Jehovovy spravedlivé připomínky, můžeme si být jisti, že budeme stále mít Boží přízeň. (Žalm 119:137–144) Jakožto Jehovovi služebníci uznáváme, že Bůh nás může právem na své spravedlivé připomínky upozorňovat a že má právo nám přikázat, abychom je poslouchali. (Žalm 119:138) Žalmista Boží přikázání poslouchal. Proč tedy o sobě prohlásil, že je „bezvýznamný a opovrženíhodný“? (Žalm 119:141) Zjevně tím myslel, že tak na něj pohlížejí jeho nepřátelé. Když se neochvějně zastáváme spravedlnosti, druzí se na nás mohou dívat s opovržením. Skutečně důležité však je to, že Jehova se na nás dívá příznivě, protože žijeme ve shodě s jeho spravedlivými připomínkami.

Zažíváme bezpečí a pokoj

18, 19. K čemu vede to, že zachováváme Jehovovy připomínky?

¹⁸ Když zachováváme Jehovovy připomínky, máme k Bohu blízký vztah. (Žalm 119:145–152) Jelikož jeho připomínkám věnujeme pozornost, můžeme k němu celým srdcem volat a můžeme počítat s tím, že nás uslyší. Možná se probudíme „časně za ranního svítání“ a využijeme to, abychom k Bohu volali o pomoc. Tato denní doba je pro modlitbu opravdu příhodná. (Žalm 119:145–147) Bůh je blízko nás také proto, že se vyhýbáme nevázanému chování a že považujeme Boží slovo za pravdu, stejně jako to dělal Ježíš. (Žalm 119:150, 151; Jan 17:17) Vztah k Jehovovi nás podporuje v dnešní době, ve světě plném problémů, a také nám pomůže přestát Jehovovu velkou armagedonskou válku. (Zjevení 7:9, 14; 16:13–16)

¹⁹ Díky tomu, že máme hlubokou úctu k Božímu slovu, zažíváme pravé bezpečí. (Žalm 119:153–160) Na rozdíl od ničemných ‚jsme se od Jehovových připomínek neodchýlili‘. Milujeme Boží nařízení, a proto nám Bůh projevuje milující laskavost, takže se můžeme cítit bezpečně. (Žalm 119:157–159) Jehovovy připomínky podněcují naši paměť, abychom si v konkrétních situacích vybavili, co od nás Bůh vyžaduje. Naproti tomu Boží nařízení jsou příkazy, a my ochotně uznáváme, že náš Stvořitel má právo nám takové příkazy dávat. Jsme si vědomi toho, že ‚podstata Božího slova je pravda‘ a že nemůžeme nezávisle řídit své kroky, a proto vděčně přijímáme Boží vedení. (Žalm 119:160; Jeremjáš 10:23)

20. Proč máme „hojný pokoj“?

²⁰ Milujeme Jehovův zákon, a to nám přináší hojný pokoj. (Žalm 119:161–168) „Boží pokoj“ nelze s ničím srovnat a nepřipraví nás o něj ani pronásledování. (Filipanům 4:6, 7) Jehovových soudcovských rozhodnutí si natolik vážíme, že za ně Boha chválíme „sedmkrát za den“, tedy velmi často. (Žalm 119:161–164) „Hojný pokoj patří těm, kdo milují tvůj zákon,“ zpíval žalmista, „a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ (Žalm 119:165) Jestliže Jehovův zákon milujeme a dodržujeme ho,  nebudeme duchovně klopýtat kvůli jednání druhých ani kvůli ničemu jinému.

21. Ze kterých biblických příkladů vyplývá, že nemusíme klopýtnout, jestliže ve sboru vzniknou těžkosti?

²¹ V Bibli se píše o mnoha jednotlivcích, kteří nedopustili, aby pro ně cokoli bylo trvalým kamenem klopýtání. Například křesťan Gaius neklopýtl kvůli bezbožnému chování Diotrefa a ‚nadále chodil v pravdě‘. (3. Jana 1–3, 9, 10) Křesťanky Euodia a Syntyche potřebovaly od Pavla vybídku, aby „byly stejné mysli v Pánu“, pravděpodobně proto, že mezi nimi vznikly nějaké neshody. Díky pomoci, kterou dostaly, se jim podle všeho podařilo jejich problém vyřešit a obě dále věrně sloužily Jehovovi. (Filipanům 4:2, 3) Jestliže tedy uvnitř křesťanského sboru vzniknou těžkosti, nemusíme kvůli tomu klopýtnout. Věnujme pozornost tomu, abychom dodržovali Jehovova nařízení a pamatujme, že ‚všechny naše cesty jsou před ním‘. (Žalm 119:168; Přísloví 15:3) Když to budeme dělat, nic nás trvale nepřipraví o „hojný pokoj“.

22. (a) Jakou výsadu můžeme mít, jestliže posloucháme Boha? (b) Jak bychom měli pohlížet na některé z těch, kdo opustili křesťanský sbor?

²² Jestliže Jehovu vždy posloucháme, budeme mít výsadu stále ho chválit. (Žalm 119:169–176) Když žijeme v souladu s Božími předpisy, nejenže jsme v duchovním bezpečí, ale navíc ‚naše rty překypují chválou Jehovy‘. (Žalm 119:169–171, 174) Žádnou větší výsadu bychom v těchto posledních dnech nemohli mít. Žalmista si přál zůstat naživu a chválit Jehovu, ale nějakým způsobem, o němž se zde nemluví, se stalo, že ‚bloudil jako ztracená ovce‘. (Žalm 119:175, 176) Někteří z těch, kdo opustili křesťanský sbor, snad Boha stále milují a chtějí ho chválit. Dělejme tedy všechno proto, abychom jim pomohli znovu najít duchovní bezpečí a radovat se z toho, že mohou chválit Jehovu společně s jeho lidem. (Hebrejcům 13:15; 1. Petra 5:6, 7)

Na naši cestu nepřestane svítit světlo

23, 24. Co užitečného jsme se naučili z rozboru 119. žalmu?

²³ Ze 119. žalmu je možné načerpat mnoho užitečného. Například se z něj učíme spoléhat se více na Boha, protože podle žalmistových slov opravdové štěstí vyplývá z toho, že ‚chodíme v Jehovově zákoně‘. (Žalm 119:1) Žalmista nám připomíná, že ‚podstata Božího slova je pravda‘. (Žalm 119:160) To by v nás jistě mělo prohloubit ocenění pro celé Boží psané slovo. Rozjímání nad 119. žalmem by nás mělo podnítit k tomu, abychom Písmo pilně studovali. Žalmista opakovaně Boha žádal: „Vyučuj mě svým předpisům.“ (Žalm 119:12, 68, 135) Také ho prosil: „Vyučuj mě dobrotě, rozumnosti a poznání, neboť projevuji víru v tvá přikázání.“ (Žalm 119:66) Jednáme moudře, jestliže ve svých modlitbách prosíme o totéž.

²⁴ Díky Božímu vyučování můžeme mít k Jehovovi blízký vztah. Žalmista se opakovaně nazývá Božím služebníkem. Jehovu dokonce oslovuje dojemnými slovy: „Jsem tvůj.“ (Žalm 119:17, 65, 94, 122, 125; Římanům 14:8) Je pro nás opravdu velikou výsadou, že smíme Jehovovi sloužit a chválit ho jakožto jeho svědkové. (Žalm 119:7) Sloužíš Jehovovi radostně jako hlasatel Království? Pokud ano, můžeš si být jist, že tě Jehova bude při této drahocenné činnosti ustavičně podporovat a žehnat ti. Podmínkou ovšem je, že stále důvěřuješ v jeho slovo a že Božímu slovu dovoluješ, aby osvětlovalo tvou cestu.

Jak byste odpověděli?

• Proč bychom Boží slovo měli mít rádi?

• Jak nás Boží slovo podporuje?

• V jakých směrech nám pomáhají Jehovovy připomínky?

• Proč Jehovovi ctitelé zažívají bezpečí a pokoj?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 16]

Boží slovo je zdrojem duchovního světla

[Obrázek na straně 17]

Jestliže milujeme Jehovovy připomínky, Bůh nás nikdy nebude považovat za ‚zpěněnou strusku‘

[Obrázky na straně 18]

Jestliže denně čteme Písmo, mohou nám při modlitbě rychle vytanout na mysli užitečné biblické pasáže