Mari — Starověká metropole v poušti

PŘEHRÁT V JAZYCE

Mari — Starověká metropole v poušti

„OBJEV, k němuž došlo šťastnou shodou okolností, jsme s kolegy oslavili, a když jsem se té noci vrátil do ložnice, hlava se mi točila vzrušením,“ vypráví francouzský archeolog André Parrot. V lednu roku 1934 Parrot společně se svým týmem objevil v Tell Chariri, nedaleko syrského městečka Abú Kamál u řeky Eufrat, sošku s nápisem „Lamgi-Mari, král Mari, nejvyšší kněz Enlilův“. Ten nález v nich vyvolal nadšení.

Město Mari bylo konečně nalezeno! Proč se o tento objev zajímají badatelé Bible?

Proč se o město Mari zajímáme?

O existenci Mari se vědělo na základě starověkých textů, ale dlouho bylo tajemstvím, kde přesně toto město leželo. Podle záznamů sumerských písařů bylo město sídlem dynastie, která svého času možná vládla nad celou Mezopotámií. Mari bylo strategicky výhodně situováno na březích Eufratu, na křižovatce obchodních cest spojujících Perský záliv s Asýrií, Mezopotámií, Anatólií a pobřežím Středozemního moře. Přes Mari se přepravovalo například dřevo, kovy a kámen — zboží, jehož byl v Mezopotámii velký nedostatek. Z daní, které byly na toto zboží uvaleny, Mari velmi zbohatlo a upevnilo si tak svou pozici v celém regionu. Jeho mocenské postavení však skončilo, když Sýrii dobyl akkadský král Sargon.

Po dobu asi 300 let od Sargonova dobyvatelského tažení bylo Mari pod vládou řady vojenských místodržitelů. Město tehdy opět dosáhlo určitého blahobytu. Ale za vlády svého posledního panovníka Zimrílima bylo již Mari na sklonku své slávy. Zimrílim se pokoušel svou říši zkonsolidovat řadou vojenských dobyvatelských tažení, smluv a manželských svazků. Asi v roce 1760 př. n. l. však bylo město dobyto a zničeno babylónským králem Chammurabim. Pan Parrot o tom napsal, že tím vzala za své „jedna z nejpokročilejších civilizací starověkého světa“.

Když Chammurabiho vojska srovnala Mari se zemí, bezděčně tím prokázala velkou službu dnešním archeologům a historikům. Rozbořili zdi z nepálených cihel a přitom místy zasypali některé budovy až do výšky pěti metrů. Uchránili je tak před poškozením, k němuž by časem neodvratně došlo. Archeologové objevili rozvaliny chrámů a paláců, množství výrobků a tisíce nápisů, které vrhají světlo na starověkou civilizaci.

Co je na rozvalinách Mari zajímavého pro nás? Zamysleme se nad tím, kdy žil patriarcha Abraham. Narodil se v roce 2018 př. n. l., 352 let po velké potopě. Jeho generace byla desátá po Noemovi. Na Boží příkaz Abraham opustil své rodné město Ur a šel do Charanu. V roce 1943 př. n. l., kdy Abrahamovi bylo 75 let, odešel z Charanu do země Kanaán. Italský archeolog Paolo Matthiae o tom píše: „Abrahamovo putování z Uru do Jeruzaléma [v Kanaánu] historicky zapadá do doby, kdy existovalo Mari.“ Objevení Mari má tedy velkou cenu, protože nám může pomoci, abychom si představili svět, v němž žil Boží věrný služebník Abraham. * (1. Mojžíšova 11:10–12:4)

Co se v rozvalinách našlo?

V Mari, stejně jako všude jinde v Mezopotámii, hrálo velmi důležitou úlohu náboženství. Služba bohům byla považována za povinnost člověka. Před každým důležitým rozhodnutím se lidé ptali na vůli bohů. Archeologové zde našli zbytky šesti chrámů. Patří k nim Lví chrám (který bývá považován za chrám Dagana, biblického Dagona) a svatyně Ištar, bohyně plodnosti, a rovněž svatyně slunečního boha Šamaše. V těchto chrámech byla původně umístěna socha božstva, jemuž byly předkládány oběti a prosby. Ve svatyni ctitelé tohoto božstva stavěli na lavice usměvavé sošky, znázorňující je samotné, jak se modlí. Věřili totiž, že jejich soška prodlouží jejich akt uctívání. Pan Parrot k tomu napsal: „Podobně jako svíčka v dnešním katolickém uctívání, ale ještě ve větší míře, byla i soška ve skutečnosti náhradou za samotného věřícího.“

Nejvelkolepějším objevem mezi rozvalinami v Tell Chariri byly zbytky obrovského palácového komplexu, který je pojmenován podle svého posledního uživatele, krále Zimrílima. Francouzský archeolog Louis-Hugues Vincent jej označil za „klenot archaické orientální architektury“. Rozkládal se na ploše větší než dva a půl hektaru. Místností a nádvoří v něm bylo asi tři sta. I ve starověku byl tento palác považován za jeden z divů světa. „Byl tak slavný,“ píše Georges Roux ve své knize Ancient Iraq (Starověký Irák), „že král Ugaritu ležícího na syrském pobřeží neváhal poslat svého syna do vnitrozemí, 600 kilometrů daleko, jen aby navštívil ‚Zimrílimův dům‘.“

Než se návštěvníci dostali na rozlehlé nádvoří, museli do opevněného paláce vejít jediným vchodem, který byl chráněný věžemi. Zde, na trůnu umístěném na pódiu, sedal Zimrílim, poslední král města Mari, a vyřizoval vojenské, obchodní a diplomatické záležitosti, vynášel rozsudky a přijímal návštěvníky i vyslance. Pro návštěvníky bylo postaráno o ubytování a král je pravidelně hostil jídlem a pitím při svých přepychových hostinách. K jídlu se předkládalo pečené, grilované či vařené hovězí, skopové nebo gazelí maso, dále ryby a drůbež — to vše s různými pikantními česnekovými omáčkami a rozmanitými druhy zeleniny a sýrů. K dezertům patřilo ovoce, a to čerstvé, sušené nebo obalené krystalovým cukrem, a dále koláče pečené ve formách složitých tvarů. K uhašení žízně se hostům předkládalo pivo a víno.

V paláci bylo také postaráno o hygienu. Byly objeveny koupelny, v nichž byly keramické vany a záchody bez sedadel. Podlahy a dolní části stěn byly v těchto místnostech chráněny asfaltovým nátěrem. Odpadová voda se odváděla cihlovými odpadními kanály. Hliněné roury impregnované asfaltem jsou funkční až dodnes, tedy asi po třech a půl tisíciletích. Když byly tři ženy z královského harému postiženy smrtelnou nemocí, byly vydány přísné pokyny. Tyto nemocné ženy měly být izolovány v karanténě. „Ať nikdo nepije z jejího poháru, nejí u jejího stolu, nesedá na jejím sedadle.“

Co se dozvídáme z archivů?

Pan Parrot se svým týmem objevil asi 20 000 tabulek popsaných akkadským klínovým písmem. Tabulky obsahují dopisy a administrativní i hospodářské texty. Byla uveřejněna pouze třetina textů z tohoto archivu, nicméně tyto materiály obnášejí 28 svazků. Jaká je jejich hodnota? „O dějinách, reáliích a každodenním životě v Mezopotámii a Sýrii na začátku druhého tisíciletí jsme před objevením archivů v Mari nevěděli téměř nic,“ píše Jean-Claude Margueron, ředitel Archeologické mise v Mari. „Díky nim bylo možné napsat celé kapitoly dějin.“ A pan Parrot říká, že při zkoumání těchto archivů „se ukazuje překvapující podobnost mezi lidmi, o nichž se zmiňují [tyto texty], a mezi starozákonními zprávami o době patriarchů“.

Díky tabulkám nalezeným v Mari se také objasňují některé biblické pasáže. Tabulky například svědčí o tom, že zmocnit se harému nepřítele bylo v tehdejší době „něčím, co neodmyslitelně patřilo k jednání krále“. Když zrádce Achitofel poradil Absalomovi, synovi krále Davida, aby měl styky s konkubínami svého otce, rozhodně to nebylo nic nového. (2. Samuelova 16:21, 22)

Od roku 1933 provádělo na Tell Chariri archeologický výzkum 41 výprav. Z plochy 110 hektarů, na níž se rozkládalo Mari, bylo zatím prozkoumáno jen 8 hektarů. Mari, starověká metropole v poušti, pravděpodobně skrývá ještě mnoho dalších fascinujících pokladů, které vydá teprve v budoucnosti.

[Poznámka pod čarou]

^ 8. odst. Je také docela možné, že když byli po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. židovští vyhnanci vedeni do Babylóna, procházeli kolem rozvalin Mari.

[Mapa na straně 10]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Perský záliv

MEZOPOTÁMIE

řeka Eufrat

MARI

ASÝRIE

Charan

ANATÓLIE

KANAÁN

Jeruzalém

Středozemní moře (Velké moře)

[Obrázek na straně 11]

V tomto dokumentu se marijský král Jachdunlim chlubí svým stavitelským dílem

[Obrázek na straně 11]

Objev této sošky Lamgi-Mariho vedl k tomu, že Mari bylo spolehlivě identifikováno

[Obrázek na straně 12]

Socha modlícího se Ebich-Ila, úředníka z Mari

[Obrázek na straně 12]

Pódium v paláci, kde možná stála socha bohyně

[Obrázek na straně 12]

Mezi rozvalinami Mari je vidět stavba z nepálených cihel

[Obrázek na straně 12]

Koupelna v paláci

[Obrázek na straně 13]

Vítězná stéla Naram-Sina, dobyvatele Mari

[Obrázek na straně 13]

V rozvalinách paláce bylo nalezeno asi 20 000 klínopisných tabulek

[Podpisek obrázku na straně 10]

[Podpisky obrázku na straně 11]

[Podpisky obrázku na straně 12]

[Podpisky obrázku na straně 13]

STRÁŽNÁ VĚŽ – STUDIJNÍ VYDÁNÍ