Otázky čtenářů

Proč David a Bat-šeba nebyli za své cizoložství usmrceni, zatímco jejich novorozený syn zemřel?

Ustanovení mojžíšského Zákona znělo: „V případě, že se najde muž, jak leží se ženou, která patří nějakému majiteli, oba pak zemřou spolu, muž, který ležel s tou ženou, a ta žena. Tak odklidíš, co je špatné, z Izraele.“ (5. Mojžíšova 22:22) Kdyby Jehova Bůh dovolil, aby právní případ, který souvisel s hříchem Davida a Bat-šeby, projednávali lidští soudci pod Zákonem, cizoložná dvojice by byla popravena. Lidští soudci nemohli číst v srdcích, a proto nad provinilci měli vynést rozsudek na základě skutečností, jež byly zjištěny o jejich chování. Skutek cizoložství měl být potrestán smrtí. Izraelští soudci neměli právo takový hřích prominout.

Naproti tomu pravý Bůh může číst v srdcích a odpouštět hříchy, jestliže vidí, že pro to je nějaký základ. Uvedený případ se týkal Davida, s nímž předtím uzavřel smlouvu o Království, a proto se Jehova rozhodl, že udělá výjimku a bude se tou záležitostí zabývat sám. (2. Samuelova 7:12–16) „Soudce celé země“ má právo učinit takové rozhodnutí. (1. Mojžíšova 18:25)

Co Jehova viděl, když zkoumal Davidovo srdce? Z nadpisu k 51. žalmu se dozvídáme, že tento žalm vyjadřuje, jak se David cítil, „když k němu potom, co měl poměr s Bat-šebou, přišel prorok Natan“. V Žalmu 51:1–4 čteme: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky. Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu. Sám totiž znám své přestupky, a můj hřích je neustále přede mnou. Proti tobě, tobě samému jsem zhřešil, a učinil jsem, co je špatné v tvých očích.“ Tyto silné výčitky svědomí, které David pociťoval ve svém srdci, Jehova jistě považoval za doklad pravého pokání a rozhodl, že v případě těchto provinilců je zde základ pro to, aby jim bylo projeveno milosrdenství. Kromě toho sám David byl milosrdný člověk, a milosrdným lidem Jehova projevuje milosrdenství. (1. Samuelova 24:4–7; Matouš 5:7; Jakub 2:13) Když tedy David uznal svůj hřích, Natan mu řekl: „Jehova proto opravdu nechává tvůj hřích projít. Nezemřeš.“ (2. Samuelova 12:13)

Všem důsledkům svého hříchu však David a Bat-šeba uniknout neměli. „Protože jsi touto věcí bezesporu jednal s Jehovou s neúctou,“ řekl Natan Davidovi, „také syn, který se ti právě narodil, rozhodně zemře.“ Dítě onemocnělo a zemřelo, ačkoli se David sedm dní postil a trápil. (2. Samuelova 12:14–18)

Někteří lidé nemohou dobře pochopit, proč měl zemřít syn, jestliže se v 5. Mojžíšově 24:16 uvádí: „Děti by neměly být usmrceny kvůli otcům.“ Nesmíme však zapomenout na to, že kdyby tento případ byl projednáván lidskými soudci, byli by usmrceni oba rodiče i s nenarozeným dítětem v lůně. Ztráta syna také mohla Davidovi pomoci, aby si jasněji uvědomil, že hřích, jehož se dopustil s Bat-šebou, vzbudil v Jehovovi velkou nelibost. Můžeme se spolehnout na to, že Jehova tuto věc vyřešil podle práva, neboť „jeho cesta je dokonalá“. (2. Samuelova 22:31)

[Obrázek na straně 31]

David projevil opravdové pokání