Filón Alexandrijský — smísil Písmo se spekulací

V ROCE 332 př. n. l. vstoupil Alexandr Veliký do Egypta. Chtěl dobýt svět, ale před tím, než se vydal na východ, založil město, jemuž dal jméno Alexandrie. To se stalo střediskem řecké kultury. Zde se kolem roku 20 př. n. l. narodil jiný dobyvatel. Nepoužíval meč ani kopí, ale jeho zbraněmi byly filozofické úvahy. Je znám jako Filón Alexandrijský či Philo Judaeus — byl totiž Žid.

Po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. vznikla diaspora a mnoho Židů se pak usadilo v Egyptě. V Alexandrii jich žily tisíce. Zde se však dostávali do konfliktů s Řeky, kteří bydleli v jejich sousedství. Židé odmítali uctívat řecké bohy a Řekové se vysmívali Hebrejským písmům. Filón byl vychován jako Žid a měl přitom řecké vzdělání, a o tomto sporu tudíž velmi dobře věděl. Byl přesvědčen, že pravým náboženstvím je judaismus. Ale na rozdíl od mnoha svých soukmenovců hledal Filón nějaký mírumilovný způsob, jak přivést pohany k Bohu. Snažil se dosáhnout toho, aby jim byl judaismus přijatelný.

Starým spisům dán nový význam

Řečtina byla mateřským jazykem mnoha alexandrijských Židů, a Filón nebyl výjimkou. Jeho základním studijním materiálem tedy byla Septuaginta, řecký překlad Hebrejských písem. Při zkoumání jejího textu došel k přesvědčení, že Septuaginta obsahuje prvky filozofie a že Mojžíš byl obdařen „géniem filozofa“.

Již o staletí dříve došli řečtí intelektuálové k závěru, že příběhy o bozích a bohyních — obrech a démonech jejich starověké řecké mytologie — jsou těžko přijatelné. Začali tyto starobylé příběhy vysvětlovat novým způsobem. James Drummond, znalec klasické literatury, o jejich metodě napsal: „Pod povrchem mytologických příběhů začali filozofové hledat utajený, skrytý význam, a dokonce i z jejich absurdity a vulgárnosti usuzovali, že na smyslných metaforách museli autoři těchto příběhů chtít ukázat nějaké hluboké a povznášející pravdy.“ Tato metoda je označována jako alegorický výklad a Filón se ji pokoušel použít k vysvětlování Písma.

Ukažme si to na příkladu slov z 1. Mojžíšovy 3:22. V Bagsterově vydání Septuaginty je zde uvedeno: „Pán Bůh udělal pro Adama a jeho manželku suknice z kůže a oblékl je.“ Řekům se zdálo, že dělat oděvy je pod důstojnost Všemohoucího Boha. Filón proto viděl v tomto verši symboliku a napsal: „Šat z kůže je symbolickým výrazem pro přirozenou kůži, tedy pro naše tělo; když totiž  Bůh vytvořil první mysl, nazval ji Adam; pak vytvořil smyslové vnímání, které pojmenoval ‚život‘, a jako třetí učinil jeho tělo, které nazval symbolicky ‚koženou sukní‘.“ Z toho, že Bůh Adama a Evu oblékl, se tedy Filón snažil udělat námět pro filozofickou úvahu.

Podívejme se také na 1. Mojžíšovu 2:10–14, kde je vysvětleno, jak byla zavlažována zahrada Eden. Uvádí se zde, že z této zahrady vytékaly čtyři řeky. Filón se snažil proniknout ke skrytému významu těchto slov, o němž se domníval, že je mnohem hlubší než popis krajiny. Nejprve uvádí svůj komentář o krajině samotné a pak píše: „Tato pasáž možná také obsahuje alegorický význam; neboť čtyři řeky znamenají čtyři ctnosti.“ Spekuloval nad tím, že řeka Pišon představuje prozíravost, řeka Gichon je symbolem střízlivosti, Tigris symbolizuje pevnost a Eufrat označuje spravedlnost. Zeměpisné údaje jsou tedy zastíněny alegorií.

Alegorický výklad použil Filón při rozboru zprávy o stvoření, záznamu o tom, jak Kain zavraždil Abela, o potopě v době Noema, o zmatení jazyků v Babelu a při rozboru mnoha předpisů mojžíšského Zákona. Jak je patrné z příkladu, který je uveden v předcházejícím odstavci, Filón často uznává doslovný význam biblického verše a svůj symbolický výklad potom uvádí například slovy: „Na tyto věci bychom se snad měli dívat tak, že se  o nich mluví v alegorickém smyslu.“ Ve Filónových spisech vystupuje do popředí symbolika, zatímco očividný význam Písma se žel vytrácí.

Kdo je Bůh?

Existenci Boha obhajoval Filón působivým znázorněním. Popisoval pevninu, řeky, planety a hvězdy a poté vyvodil závěr: „Svět je tím nejkomplikovanějším a nejpropracovanějším ze všech výtvorů, jako kdyby byl zkonstruován někým, kdo je naprosto dokonalý a jehož vědění je úplné. Právě tímto způsobem jsme získali představu o existenci Boha.“ Tato úvaha byla logická. (Římanům 1:20)

Když však Filón vysvětloval své názory na podstatu Všemohoucího Boha, od pravdy se velmi vzdálil. Tvrdil, že Bůh „nemá žádné charakteristické vlastnosti“ a že je „nepochopitelný“. Podle Filóna je úsilí o poznání Boha zbytečné. Tvrdil, že „snažit se postoupit dále a chtít zkoumat Boží podstatu nebo jeho charakteristické vlastnosti je naprostá pošetilost“. Tento způsob uvažování se neopíral o Bibli, ale o názory pohanského filozofa Platóna.

Podle Filónova názoru je Bůh tak nepochopitelný, že vůbec není možné označovat ho nějakým osobním jménem. Filón napsal: „Proto bylo naprosto logické, že jemu, v pravdě živému Bohu, nemohlo být právem dáno nějaké vlastní jméno.“ To však odporuje skutečnosti.

Bible nás neponechává na pochybách, že Bůh má osobní jméno. V Žalmu 83:18 je uvedeno: „Ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ U Izajáše 42:8 čteme Boží výrok: „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ Filón byl přece Žid a tyto biblické texty musel dobře znát. Proč tedy učil, že Bůh je bezejmenný? Protože nepopisoval Boha, o kterém mluví Bible a který je osobností, ale popisoval nějakého bezejmenného, nepřístupného boha, o němž pojednávala řecká filozofie.

Co je duše?

Filón učil, že duše je oddělená od těla. Podle jeho tvrzení se člověk ‚skládá z těla a z duše‘. Může duše zemřít? Podívejme se, jak to Filón vysvětluje: „Když žijeme, jsme sice živí, ale naše duše je mrtvá a je pohřbená v našem těle jako v hrobce. Kdyby však [tělo] zemřelo, pak by naše duše žila svým vlastním životem, neboť by byla vyproštěna ze špatného a mrtvého těla, k němuž je připoutána.“ Podle Filónova názoru je smrt duše pouze symbolická. Ve skutečnosti duše neumírá. Je nesmrtelná.

Co se však o duši dozvídáme z Bible? V 1. Mojžíšově 2:7 čteme: „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu zemské půdy a aby vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ Podle Bible člověk nemá duši, ale je duší.

Bible také učí, že duše není nesmrtelná. U Ezekiela 18:4 čteme: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ Z těchto biblických textů můžeme právem vyvodit závěr: Člověk je duší. Když tedy člověk umírá, umírá duše. (1. Mojžíšova 19:19) *

Když Filón zemřel, Židé mu nevěnovali velkou pozornost. Křesťanstvo jej však ochotně přijalo. Eusebius a také jiní církevní představitelé byli přesvědčeni, že Filón se stal křesťanem. Jeroným jej považoval za jednoho z církevních otců. Filónovy spisy se zachovaly ne díky Židům, ale díky odpadlým křesťanům.

Filónovy spisy vedly k náboženské revoluci. Lidé, kteří se formálně hlásili ke křesťanství, přijali pod jeho vlivem nebiblickou  nauku o nesmrtelnosti duše. A Filónovo učení o Logovi (neboli Slovu) přispělo ke vzniku nauky o Trojici, což je nebiblická nauka odpadlého křesťanstva.

Nedejte se zavést na scestí

Filón se snažil, aby při svém studiu Hebrejských písem ‚nevynechal žádný alegorický význam, který by snad mohl být skryt v prostém jazyce‘. V 5. Mojžíšově 4:2 se však dozvídáme, co o Božím Zákonu napsal Mojžíš: „Nepřidáte ke slovu, které vám přikazuji, ani z něho neuberete, abyste tak dodržovali přikázání Jehovy, svého Boha, která vám přikazuji.“ Jak se zdá, Filón sice měl dobré úmysly, ale na Boží inspirované slovo navrstvil množství spekulací, které jako hustá mlha zakryly jasné poučení, jež je v Božím slovu obsaženo.

„Neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista tím, že jsme následovali dovedně vynalezené falešné historky,“ řekl apoštol Petr. (2. Petra 1:16) Na rozdíl od spisů Filónových byly pokyny, které dal prvnímu křesťanskému sboru Petr, založeny na skutečnostech a byly řízeny Božím duchem, ‚duchem pravdy‘. Tento duch uvedl křesťany do celé pravdy. (Jan 16:13)

Jestliže se zajímáte o to, abyste uctívali Boha, o kterém pojednává Bible, potřebujete vedení, jež odpovídá pravdě, a ne výklady založené na lidských úvahách. Potřebujete přesné poznání Jehovy a jeho vůle. A k tomu, abyste byli upřímnými badateli, potřebujete pokoru. Budete-li mít při studiu Bible tento správný postoj, poznáte ‚svaté spisy, které jsou schopné učinit vás moudrými k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. Uvidíte, že vás Boží slovo může učinit ‚zcela způsobilými, úplně vyzbrojenými pro každé dobré dílo‘. (2. Timoteovi 3:15–17)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 10]

FILÓNOVO MĚSTO

Filón žil a působil v Alexandrii v Egyptě. Toto město mělo rozsáhlou knihovnu a po celá staletí bylo střediskem učených diskusí.

Studenti se zde učili od slavných učenců, kteří působili v městských školách. Alexandrijská knihovna byla věhlasná. Knihovníci se snažili získat exempláře všech dokumentů, jež kdy byly napsány, a tak jich nakonec tato knihovna obsahovala statisíce.

Později se sláva Alexandrie jako světoznámého města začala vytrácet. Jejích pokladů, z nichž bylo možné čerpat vědomosti, postupně ubývalo. Římští císařové dávali přednost svému vlastnímu městu, a středisko kultury se přesunulo do Evropy. K nejhlubšímu úpadku Alexandrie došlo v sedmém století n. l., kdy město bylo dobyto. Historikové až dodnes litují ztráty věhlasné knihovny a někteří tvrdí, že vývoj civilizace se tím zpozdil o tisíc let.

[Podpisek]

L. Chapons/Illustrirte Familien-Bibel nach der deutschen Uebersetzung Dr. Martin Luthers

[Rámeček na straně 12]

ALEGORICKÝ VÝKLAD DNES

Výrazem „alegorie“ se označuje „symbolické vyjádření pojmů nebo myšlenkových pochodů prostřednictvím vzájemně propojených metafor, často také personifikace přírodních vztahů, vlastností nebo představ“. Záznamy, v nichž je použita alegorie, jsou pokládány za symbolická znázornění skrytých, důležitějších skutečností. Podobně jako Filón Alexandrijský, používají i někteří dnešní náboženští učitelé při vysvětlování Bible metodu alegorického výkladu.

Podívejme se na kapitoly 1 až 11 v První Mojžíšově. Zde jsou zaznamenány lidské dějiny od stvoření až po rozptýlení lidí u babylónské věže. K této části Bible je v katolickém překladu nazvaném The New American Bible následující komentář: „Pravdy obsažené v těchto kapitolách měly být pro izraelský národ, jenž byl určen k tomu, aby je zachoval, srozumitelné, a proto musely být vyjádřeny v pojmech, které tehdy byly všeobecně známé. Pravdy samotné proto musí být zřetelně odlišeny od literárního roucha, jímž jsou oděny.“ Tím je řečeno, že kapitoly 1 až 11 nemají být chápány doslovně. Stejně jako je pod rouchem (oděvem) skryto tělo, je i pod slovy skryt hlubší význam.

Ježíš však učil, že tyto první kapitoly První Mojžíšovy jsou pravdivé doslova. (Matouš 19:4–6; 24:37–39) Totéž učil i apoštol Pavel a Petr. (Skutky 17:24–26; 2. Petra 2:5; 3:6, 7) Výklady, které neodpovídají celému Božímu slovu, upřímní badatelé Bible odmítají.

[Obrázek na straně 9]

Velký maják alexandrijský

[Podpisek]

Archives Charmet/Bridgeman Art Library