Nový rozmach tam, kde vzkvétalo rané křesťanství

ITÁLIE, poloostrov ve tvaru boty, který zasahuje do Středozemního moře, je už dlouhá staletí dějištěm náboženských a kulturních událostí, jež ovlivňují chod lidských dějin. Tato země přitahuje jako magnet miliony turistů, pro něž jsou lákadlem krásy tamní členité krajiny, proslulá umělecká díla a znamenitá kuchyně. Také je to země, ve které má velký ohlas biblické vzdělávání.

Pravé křesťanství se do Říma — hlavního města tehdejší světové velmoci — dostalo zřejmě po Letnicích roku 33 n. l., když se tam vrátili Židé a proselyté, kteří se v Jeruzalémě stali křesťany. Kolem roku 59 n. l. Itálii poprvé navštívil Pavel. V přímořském městě Puteoli ‚našel bratry‘ ve víře. (Skutky 2:5–11; 28:11–16)

Jak předpověděl Ježíš a apoštolové, ke konci prvního století n. l. skupiny odpadlíků postupně opustily nauky pravého křesťanství. Před koncem tohoto ničemného systému věcí se však praví Ježíšovi učedníci odhodlaně pustili do oznamování dobré zprávy, a toto dílo dnes probíhá po celém světě, včetně Itálie. (Matouš 13:36–43; Skutky 20:29, 30; 2. Tesaloničanům 2:3–8; 2. Petra 2:1–3)

Nepříliš slibné začátky

V roce 1891 poprvé navštívil některá města v Itálii Charles Taze Russell, který v té době vedl celosvětové kazatelské dílo badatelů Bible (jak se tehdy nazývali svědkové Jehovovi). Musel připustit, že výsledky jeho služby nebyly příliš slibné. Napsal: „Neviděli jsme nic, co by v nás vzbudilo naději na žeň v Itálii.“ Na jaře roku 1910 se bratr Russell do Itálie vrátil a přednesl biblický proslov v budově jednoho gymnázia v centru Říma. S jakým úspěchem? Informoval o tom: „Celkem vzato, shromáždění bylo spíše zklamáním.“

Po několik následujících desetiletí se kazatelské dílo v Itálii rozvíjelo jen pomalu, mimo jiné i proto, že za fašistické diktatury byli svědkové Jehovovi pronásledováni. V té době bylo v zemi nanejvýš 150 Jehovových svědků a většina z nich poznala biblickou pravdu od svých příbuzných a přátel žijících v zahraničí.

Dramatický vzrůst

Po skončení druhé světové války bylo do Itálie posláno několik misionářů. Ale jak vyplývá z korespondence uložené ve státních archivech, vysoce postavení činitelé Vatikánu požádali vládu, aby misionáře vypověděla. Až na několik výjimek byli všichni misionáři nuceni zemi opustit.

Navzdory překážkám začaly v Itálii proudit k „hoře“ Jehovova uctívání zástupy lidí. (Izajáš 2:2–4) Početní vzrůst, k němuž od té doby  došlo, je ohromující. V roce 2004 byl vrcholný počet zvěstovatelů dobré zprávy 233 527, což znamená, že na jednoho svědka připadalo 248 obyvatel. Slavnosti na památku Kristovy smrti se zúčastnilo 433 242 lidí. V činnosti bylo celkem 3 049 sborů svědků Jehovových, které se scházely v pěkných sálech Království. V poslední době nachází dobrá zpráva značnou odezvu zvláště u některých skupin obyvatelstva.

Káže se v mnoha jazycích

Do Itálie přijíždí mnoho imigrantů z Afriky, Asie a východní Evropy, kteří tam hledají lepší práci, vyšší životní úroveň a v některých případech i útočiště před tragickými okolnostmi. Tito lidé, kterých jsou miliony, potřebují duchovní pomoc. Kdo jim ji poskytne a jak?

Mnozí svědkové v Itálii na sebe vzali náročný úkol naučit se takové obtížné jazyky, jako je albánština, amharština, arabština, bengálština, čínština, paňdžábština, sinhálština a tagalština. Od roku 2001 jsou pro tyto ochotné křesťany pořádány jazykové kurzy, kde se učí, jak vydávat svědectví v cizím jazyce. Během posledních tří let bylo vedeno 79 takových kurzů v sedmnácti různých jazycích a prošlo jimi celkem 3 711 svědků. Díky tomu mohlo být vytvořeno a posíleno 146 sborů a 274 skupin v celkem 25 jazycích. Mnoho upřímných lidí tak mohlo slyšet dobrou zprávu a začít studovat Bibli. Výsledky jsou často pozoruhodné.

Jeden svědek Jehovův začal o Bibli mluvit s Georgem, který pochází z Indie a mluví malajálamsky. George měl sice velké problémy s prací, ale vděčně přijal nabídku biblického studia. O několik dní později přišel do sálu Království Georgův přítel Gil, který je rovněž z Indie a mluví paňdžábsky. I s ním bylo zavedeno biblické studium. Gil představil svědkům jiného Inda, Davida, který mluví telugsky. I David brzy začal studovat Bibli. Ve stejném domě jako David bydleli dva další Indové, Sonny a Shubash. Oba se ke studiu Bible připojili.

Po několika týdnech zavolal svědkům muž, který mluví maráthsky a jmenuje se Dalip. Řekl: „Jsem Georgův přítel. Mohli byste mě učit Bibli?“ Pak přišel tamilsky hovořící muž jménem Sumit. Nakonec požádal telefonicky o studium ještě jeden Georgův přítel. George potom přivedl do sálu Království dalšího mladíka, který se jmenuje Max. I ten si přál studovat. Do dnešního dne je vedeno šest biblických studií a začínají další čtyři. Probíhají v angličtině, ale používají se také publikace v hindštině, malajálamštině, maráthštině, paňdžábštině, tamilštině, telugštině a urdštině.

Neslyšící „slyší“ dobrou zprávu

V Itálii je více než 90 000 neslyšících. V polovině sedmdesátých let svědkové Jehovovi začali věnovat pozornost tomu, aby je vyučovali biblické pravdě. Zpočátku někteří neslyšící svědkové učili znakový jazyk své spoluvěřící, kteří byli ochotni se do tohoto druhu kázání zapojit. Potom se o Bibli začalo zajímat stále více neslyšících. V současnosti chodí na křesťanská shromáždění přes 1 400 lidí, kteří používají znakový jazyk. Celkem 15 sborů a 52 skupin pořádá ve znakovém jazyce shromáždění.

 Kázání neslyšícím záviselo zpočátku jen na iniciativě jednotlivých svědků. V roce 1978 však italská odbočka svědků Jehovových začala pro neslyšící pořádat oblastní sjezdy. V květnu toho roku bylo oznámeno, že na blížícím se mezinárodním sjezdu v Miláně budou části programu probíhat ve znakovém jazyce. První krajský sjezd pro neslyšící se konal v milánském sjezdovém sále v únoru 1979.

Od té doby věnuje odbočka velkou pozornost tomu, aby neslyšící měli dostatek duchovní výživy. Povzbuzuje proto stále větší počet evangelistů, aby se naučili znakový jazyk dobře ovládat. Od roku 1995 jsou někteří zvláštní průkopníci (celodobí evangelisté) vysíláni do skupin neslyšících, aby je školili v kazatelské službě a v organizování křesťanských shromáždění. Tři sjezdové sály jsou vybaveny moderním videosystémem, který přítomným umožňuje lépe sledovat program. Neslyšící lidé také dostávají duchovní potravu pomocí videonahrávek křesťanských publikací.

Toho, že svědkové Jehovovi se dobře starají o duchovní potřeby neslyšících, si všímá i veřejnost. Časopis P@role & Segni, který vydává Italská unie neslyšících, citoval z dopisu od jistého katolického preláta: „Být neslyšící je nepříjemné, protože takový člověk vyžaduje neustálou pozornost. Například do kostela se sice dostane bez problémů sám, ale potřebuje tlumočníka, aby mohl sledovat vše, co se během bohoslužeb čte, o čem se káže nebo zpívá.“ Jak je v časopise dále uvedeno, prelát „usuzuje, že církev naneštěstí zatím není připravena se o postižené věřící postarat, a poukazuje na to, že mnoho neslyšících má lepší péči v sálech Království svědků Jehovových než ve farním kostele“.

 Dobrá zpráva se káže vězňům

Může být někdo ve vězení, a přesto svobodný? Ano, protože Boží slovo má moc ‚osvobodit‘ ty, kdo jej přijímají a řídí se jím ve svém životě. Poselství, které Ježíš ohlašoval „zajatým“, se týkalo osvobození z hříchu a z falešného náboženství. (Jan 8:32; Lukáš 4:16–19) V Itálii přináší kázání ve věznicích výborné výsledky. Téměř 400 kazatelů z řad svědků Jehovových dostalo od vlády oprávnění k tomu, aby mohli ve věznicích vykonávat duchovenskou činnost. Svědkové Jehovovi jsou první nekatolickou organizací, která o toto povolení požádala, a bylo jí uděleno.

Biblické poselství se může šířit nečekanými způsoby. Vězňové mluví o biblickém vzdělávacím díle svědků Jehovových s jinými trestanci, kteří potom mnohdy požádají o to, aby je také nějaký svědek navštívil. Někdy začnou studovat příbuzní nějakého vězně a pak ho povzbudí, aby o návštěvu svědků požádal. Stává se, že i lidé, kteří byli odsouzeni na doživotí za vraždu nebo za jiný závažný zločin, svého jednání litují a od základu změní svůj život. To jim umožní, aby se zasvětili Jehovovi Bohu a dali se pokřtít.

V některých věznicích bylo možné zařídit, aby se tam konaly veřejné přednášky na biblické náměty, Slavnost na památku Ježíšovy smrti a promítání videokazet s biblickými programy, které připravili svědkové Jehovovi. Těchto shromáždění se leckdy účastní velké množství vězňů.

Svědkové chtějí vězňům pomáhat také v praktických ohledech, a proto mezi nimi rozšiřují časopisy zabývající se tématy, které jsou pro tyto lidi zvlášť užitečné. Jedním z takových časopisů bylo Probuďte se! z 8. května 2001, které rozebíralo námět „Je možné vězně napravit?“. V čísle z 8. dubna 2003 byl námět „Zneužívání drog — Jak může pomoci rodina?“. Mezi vězni byly rozšířeny tisíce výtisků. V důsledku toho byly zavedeny stovky biblických studií, které probíhají dodnes. O biblické poselství projevili zájem také někteří dozorci.

Vězeň jménem Costantino dostal od úřadů zvláštní povolení, aby mohl být pokřtěn v sále Království v San Remu. Události přihlíželo 138 místních svědků Jehovových. „Cítil jsem se úplně obklopen láskou,“ řekl po svém křtu očividně pohnutý Constantino. Místní noviny otiskly slova vězeňského dozorce, který řekl: „To povolení . . . jsme udělili velmi rádi. Všechno, co může přispět k sociální, osobní a duchovní nápravě vězňů, bychom měli vítat.“ To, že na Constantina mělo přesné poznání Bible takový vliv, udělalo hluboký dojem na jeho manželku i dceru. Řekly: „Jsme na něj pyšné, protože dokázal udělat v životě takové změny. Je teď mírný a čím dál víc se o nás zajímá. Už mu zase věříme a vážíme si ho.“ I ony začaly studovat Bibli a chodí na křesťanská shromáždění.

Sergiovi byl vyměřen trest za krádež, ozbrojené vloupání, pašování drog a vraždu, který měl skončit až v roce 2024. Poté, co tři roky zkoumal Písmo, úplně změnil svůj způsob života a rozhodl se, že se dá pokřtít. Je už patnáctým trestancem ve věznici Porto Azzurro na ostrově Elba, který byl pokřtěn jako svědek  Jehovův. Za přítomnosti několika dalších vězňů byl Sergio pokřtěn v přenosném bazénu, který byl pro tento účel připraven na vězeňském hřišti.

Leonardo, který si ve vězení odpykává dvacetiletý trest, dostal zvláštní povolení, aby mohl být pokřtěn v sále Království v Parmě. V rozhovoru pro místní noviny „zdůraznil, že svědkem Jehovovým se nechtěl stát proto, aby unikl z temnoty vězení, ale proto, aby uspokojil své silné duchovní potřeby“. Leonardo řekl: „Můj život byl plný chyb, ale to je teď za mnou. Změnil jsem se, i když to samozřejmě nebylo přes noc. Musím se dál snažit, abych jednal správně.“

Salvatore, odsouzený za vraždu, je ve věznici s nejvyšší ostrahou ve městě Spoleto. Jeho křest uvnitř vězeňských zdí na mnohé zapůsobil. Jeden dozorce tohoto vězení řekl: „Musíme vyzdvihnout, že toto rozhodnutí má sociální přínos pro vězeňskou komunitu i pro celou společnost, protože vede k lepšímu chování k ostatním.“ Změny, které Salvatore udělal, podnítily jeho manželku a dceru k tomu, aby začaly chodit na shromáždění svědků Jehovových. Salvatore také vydal svědectví jednomu spoluvězni, který se zasvětil Jehovovi a stal se pokřtěným Božím služebníkem.

Itálie byla jedním z míst, kde se šířilo a vzkvétalo rané křesťanství. (Skutky 2:10; Římanům 1:7) Tam, kde Pavel a jeho spolukřesťané s velkým úsilím kázali dobrou zprávu, pokračuje dnes, v čase žně, duchovní vzrůst a rozmach. (Skutky 23:11; 28:14–16)

[Mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ITÁLIE

Řím

[Obrázky na straně 15]

Sjezdový sál v Bitontu a sbor znakového jazyka v Římě

[Obrázek na straně 16]

Biblická pravda ‚osvobozuje‘ vězně

[Obrázky na straně 17]

Duchovní růst pokračuje tam, kde kdysi vzkvétalo rané křesťanství