Ve škole chválí Jehovu

MLADÍ Jehovovi svědkové z celého světa se snaží využívat ve škole různé příležitosti k tomu, aby chválili Boha — a to jak slovy, tak svým chováním. Z následujících zkušeností je patrné mladistvé nadšení, které při tom projevují.

Jedna dívka z Řecka dostala za úkol vypracovat referát o znečištění zemské atmosféry. S pomocí Indexu publikací Watch Tower Society si vyhledala praktické informace z časopisu Probuďte se! Na konci své eseje uvedla časopis jako zdroj, z něhož čerpala. Učitelka jí řekla, že tato esej byla jedna z nejlepších, jaké kdy četla. Později učitelka použila informace z jejího referátu na jednom semináři, a přineslo to dobré výsledky. Mladá sestra se tedy rozhodla, že jí nabídne další čísla Probuďte se!, mezi nimi i vydání, v němž byla série článků „Učitelé — Co bychom si bez nich počali?“. Učitelka za nějakou dobu časopis Probuďte se! pochválila před třídou a někteří studenti o něj začali mít zájem. Sestra potom musela časopisy nosit do školy, aby si mohli přečíst i další čísla.

V Beninu musela jedna dospívající křesťanka čelit neobvyklému nátlaku. Jak je v této africké zemi běžné, velký počet rodičů se domluvil, že zaplatí svým dětem hodiny u soukromých učitelů, kteří je připraví na zkoušky z obtížných předmětů. Problém byl však v tom, že tito učitelé stanovili vyučování na sobotu ráno. Zmíněná křesťanská dívka namítala: „V sobotu ráno chodí celý náš sbor společně do kazatelské služby. Je to můj nejoblíbenější čas v týdnu a rozhodně si ho nenechám vzít!“ Její otec, který je také svědkem Jehovovým a svou dceru vychovává sám, její rozhodnutí schvaloval, a proto se pokusil s jednou skupinou rodičů a učitelů domluvit změnu rozvrhu. Ale všichni odmítli. A tak si dívka řekla, že se bez soukromého vyučování obejde. Místo toho chodila dál se sborem do služby. Spolužáci se jí posmívali a přemlouvali ji, aby odložila tašku do služby a s ní i svého Boha. Byli si skoro jisti, že zkoušky neudělá. Jak to však dopadlo? Skupina studentů, která měla soukromé učitele, při zkouškách neuspěla, zatímco mladá sestra ano. Potom už se jí samozřejmě nikdo nesmál. Teď studenti sestře říkají: „Služ svému Bohu dál.“

V České republice si měla jedna dvanáctiletá dívka připravit referát o nějaké knize. Na doporučení své maminky si vybrala knihu Největší člověk, který kdy žil. Svůj referát začala otázkou: „Co myslíte, kdo by mohl být největší člověk, který kdy žil?“ Potom vyprávěla o Ježíšovi, jeho životě na zemi a jeho učení. Nakonec rozebrala kapitolu nazvanou „Lekce v odpouštění“. Učitelka byla nadšená a řekla: „To byl ten nejlepší referát, jaký jsem od tebe kdy slyšela!“ Pak si knihu ráda vzala. I někteří spolužáci o knihu stáli. Druhý den pak dívka zářila radostí, když ve třídě rozdala 18 knih.

Takovým mladým lidem přináší velké potěšení, když ve škole chválí Jehovu. Jejich mladistvé nadšení bychom měli napodobovat my všichni.