Důležité myšlenky z 1. Královské
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z 1. Královské
„KDYŽ přibývá spravedlivých, lid se raduje; ale když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.“ (Přísloví 29:2) Biblická kniha První Královská jasně dokumentuje pravdivost tohoto přísloví. Kniha vypráví o životě Šalomouna, za jehož kralování se starověký Izrael těší z bezpečí a velkého blahobytu. V První Královské se také dočítáme o rozdělení národa, k němuž došlo po Šalomounově smrti a o čtrnácti izraelských a judských králích, kteří po Šalomounovi následovali. Jen dva z těchto králů byli zcela věrní Jehovovi. Kniha kromě toho podrobně vypráví o činnosti šesti proroků včetně Elijáše.
První Královskou napsal prorok Jeremjáš, a to v Jeruzalémě a v Judě. Zahrnuje období asi 129 let — od roku 1040 př. n. l. do roku 911 př. n. l. Při sestavování knihy nahlížel Jeremjáš zjevně do některých starověkých záznamů, například do „knihy Šalomounových záležitostí“. Tyto samostatné záznamy se nedochovaly. (1. Královská 11:41; 14:19; 15:7)
POD VLÁDOU MOUDRÉHO KRÁLE NASTÁVÁ MÍR A BLAHOBYT
První Královská začíná dramatickým líčením toho, jak se Adonijáš, syn krále Davida, pokouší uchvátit otcův trůn. Díky pohotovému zásahu proroka Natana je jeho plán zmařen a králem se stává Davidův syn Šalomoun. Jehovovi se líbí, jakou žádost k němu nově dosazený král vznáší, a dává mu „moudré a rozumějící srdce“ a také „bohatství i slávu“. (1. Královská 3:12, 13) Králova moudrost je nesrovnatelná a jeho bohatství nemá obdoby. Izrael prožívá období míru a blahobytu.
Šalomoun dokončuje mnoho stavebních projektů, mimo jiné Jehovův chrám a různé vládní budovy. Jehova dává Šalomounovi toto ujištění: „Upevním trůn tvého království nad Izraelem na neurčitý čas.“ Král však musí zůstat poslušný. (1. Královská 9:4, 5) Pravý Bůh jej také varuje před následky, které by měla neposlušnost. Přesto si Šalomoun nakonec bere za manželky mnoho cizozemských žen. Podléhá jejich vlivu, což ho ve stáří přivádí k falešnému uctívání. Jehova předpovídá, že Šalomounovo království bude rozděleno. V roce 997 př. n. l. Šalomoun umírá, čímž končí jeho čtyřicetiletá vláda. Na trůn usedá jeho syn Rechoboam.
Odpovědi na biblické otázky:
1:5 — Proč se Adonijáš snažil zmocnit trůnu ještě za Davidova života? Bible na to neodpovídá, ale přesto můžeme dojít k logickému závěru. Adonijáš si patrně myslel, že má na královský trůn právo, protože byl nejstarší žijící Davidův syn. V té době už totiž nežili Adonijášovi starší bratři Amnon a Absalom a pravděpodobně ani Davidův syn Kileab. (2. Samuelova 3:2–4; 13:28, 29; 18:14–17) Adonijáš získal podporu mocného vojenského velitele Joaba a vlivného velekněze Abjatara, a tak si byl zřejmě jist, že svého cíle dosáhne. Bible neříká, zda Adonijáš věděl o Davidově záměru učinit králem Šalomouna. Ale když konal „oběť“, nepozval ani Šalomouna, ani jiné jednotlivce, kteří byli věrní Davidovi. (1. Královská 1:9, 10) To naznačuje, že Šalomouna pokládal za svého soka.
1:49–53; 2:13–25 — Proč Šalomoun nechal Adonijáše usmrtit, ačkoli mu předtím udělil milost? Na rozdíl od Bat-šeby rozpoznal Šalomoun pravý důvod, proč ji za ním Adonijáš poslal s žádostí o to, aby mu král dal za manželku Abišag. I když David neměl s krásnou Abišag poměr, byla považována za Davidovu konkubínu. Podle tehdejšího zvyku měla patřit pouze Davidovu zákonnému dědici. Adonijáš si mohl myslet, že když si vezme Abišag za manželku, bude si moci znovu činit nárok na trůn. Šalomoun pochopil Adonijášovu žádost jako projev jeho touhy získat kralování, a svou milost zrušil.
6:37–8:2 — Kdy došlo k zasvěcení chrámu? Chrám byl dokončen v osmém měsíci roku 1027 př. n. l., v jedenáctém roce Šalomounovy vlády. Zdá se, že dalších jedenáct měsíců si vyžádalo zařizování chrámu a jiné přípravy. Zasvěcení se muselo konat v sedmém měsíci roku 1026 př. n. l. Mezi zprávami o dokončení chrámu a jeho zasvěcení jsou sice popsány ještě jiné stavební projekty, ale zjevně jen proto, aby bylo pojednání o stavební činnosti jednolité a úplné. (2. Paralipomenon 5:1–3)
9:10–13 — Jednal Šalomoun v souladu s mojžíšským Zákonem, když daroval tyrskému králi Chiramovi dvacet měst v galilejské zemi? Na zákon uvedený ve 3. Mojžíšově 25:23, 24 bylo možné pohlížet tak, že se vztahuje pouze na území, která obývali Izraelité. Města, jež daroval Šalomoun Chiramovi, sice ležela uvnitř hranic Zaslíbené země, ale je možné, že jejich obyvateli byli Neizraelité. (2. Mojžíšova 23:31) Šalomounův čin by také mohl svědčit o tom, že Šalomoun nedodržoval Zákon plně, stejně jako to nedělal ani tehdy, když si ‚zvětšoval počet koní‘ a bral si mnoho manželek. (5. Mojžíšova 17:16, 17) V každém případě nebyl Chiram s tímto darem spokojen. Města snad byla špatně udržována svými pohanskými obyvateli nebo měla nevýhodnou zeměpisnou polohu.
11:4 — Stal se Šalomoun ve stáří nevěrným proto, že byl senilní? Zdá se, že tomu tak nebylo. Šalomoun byl poměrně mladý, když začal vládnout. I když tedy panoval čtyřicet let, nedosáhl zvlášť vysokého věku. Navíc nepřestal Jehovu následovat úplně. Zřejmě se snažil provádět určitou formu interkonfesionalismu.
Poučení pro nás:
2:26, 27, 35. To, co Jehova předpoví, se vždy uskuteční. Vyhnáním Abjatara, který byl potomkem Eliho, se splnilo „slovo Jehovy, jež mluvil . . . proti domu Eliho“. Abjatara nahradil Cadok z Pinechasovy rodové linie, čímž se splnila slova ze 4. Mojžíšovy 25:10–13. (2. Mojžíšova 6:25; 1. Samuelova 2:31; 3:12; 1. Paralipomenon 24:3)
2:37, 41–46. Bylo by opravdu nebezpečné myslet si, že můžeme beztrestně přestoupit určené hranice. Ti, kdo se úmyslně odchylují ze ‚stísněné cesty, jež vede do života‘, ponesou následky tohoto nemoudrého rozhodnutí. (Matouš 7:14)
3:9, 12–14. Jestliže se Jehovovi služebníci upřímně modlí o moudrost, porozumění a vedení, aby dokázali plnit úkoly, které jim svěřil Bůh, jejich modlitby budou vyslyšeny. (Jakub 1:5)
8:22–53. Šalomoun vyjádřil hluboké ocenění pro Jehovu — Boha milující laskavosti, Toho, který vždy splní své sliby, a Toho, který slyší modlitbu. Pokud budeme rozjímat o slovech modlitby, kterou Šalomoun pronesl při zasvěcení, budeme si více vážit těchto i jiných stránek Boží osobnosti.
11:9–14, 23, 26. Když se Šalomoun stal v pozdějších letech své vlády neposlušným, Jehova proti němu vzbuzoval odpůrce. „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost,“ říká apoštol Petr. (1. Petra 5:5)
11:30–40. Když se král Šalomoun dozvěděl, co Achijáš prorokoval ohledně Jeroboama, začal usilovat o Jeroboamův život. Zachoval se úplně jinak než asi o 40 let dříve, kdy se odmítl pomstít Adonijášovi a ostatním spiklencům. (1. Královská 1:50–53) Změna jeho postoje byla zapříčiněna tím, že se odtáhl od Jehovy.
JEDNOTNÉ KRÁLOVSTVÍ JE ROZDĚLENO
Jeroboam a lid přicházejí za králem Rechoboamem a žádají ho, aby jim ulehčil břemeno, které na ně vložil jeho otec Šalomoun. Rechoboam však jejich žádost zamítá a místo toho vyhrožuje, že na ně vloží náklad ještě těžší. Deset kmenů se bouří a činí svým králem Jeroboama. Království je rozděleno. Rechoboam panuje nad jižním královstvím, které se skládá z kmenů Juda a Benjamín, a Jeroboam vládne v severním desetikmenném království Izraele.
Jeroboam chce odradit lid od toho, aby chodil uctívat do Jeruzaléma, a tak dává postavit dvě zlatá telata — jedno v Danu a druhé v Betelu. Po Jeroboamovi vládnou v Izraeli mimo jiné Nadab, Baaša, Elah, Zimri, Tibni, Omri, Achab a Achazjáš. V Judě nastupují na trůn po Rechoboamovi postupně Abijam, Asa, Jehošafat a Jehoram. K prorokům, kteří slouží za vlády těchto králů, patří Achijáš, Šemajáš, dále jistý nejmenovaný Boží muž, Jehu, Elijáš a Mikajáš.
Odpovědi na biblické otázky:
18:21 — Proč lidé mlčeli, když je Elijáš vyzval, aby následovali buď Jehovu, nebo Baala? Možná si uvědomili, že Jehovovi neprojevovali výlučnou oddanost, kterou vyžaduje, a proto se cítili provinile. Nebo snad už bylo jejich svědomí znecitlivělé, takže neviděli nic špatného na tom, že uctívali Baala a zároveň se prohlašovali za ctitele Jehovy. Až poté, co Jehova projevil svou moc, řekli: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ (1. Královská 18:39)
20:34 — Proč Achab poté, co mu Jehova dal vítězství nad Syřany, ušetřil jejich krále Ben-hadada? Místo toho, aby Ben-hadada usmrtil, uzavřel s ním smlouvu, podle které měly být Achabovi připsány určité ulice v syrském hlavním městě Damašku. Bylo to zjevně proto, aby tam mohl založit bazary neboli trhy. Předtím si podobně Ben-hadadův otec určil města v Samaří a také tím sledoval obchodní účely. Ben-hadad byl tedy propuštěn z toho důvodu, aby mohl Achab uplatnit v Damašku své obchodní zájmy.
Poučení pro nás:
12:13, 14. Když v životě činíme nějaká závažná rozhodnutí, měli bychom vyhledávat rady moudrých a zkušených lidí, kteří jsou zběhlí v Písmu a mají hlubokou úctu k Božím zásadám.
13:11–24. Jestliže nám někdo radí nebo navrhuje něco, co nám připadá sporné, i kdyby šlo o dobře míněná slova spoluvěřícího, měli bychom to prozkoumat ve světle Božího slova, které nám dává spolehlivé vedení. (1. Jana 4:1)
14:13. Jehova nás pečlivě zkoumá a pátrá po tom, co je v nás dobrého. Nemusí se jednat o nic významného, ale Jehova v nás může to dobré rozvinout, pokud mu sloužíme ze všech sil.
15:10–13. Musíme odvážně zavrhovat odpadlictví a prosazovat pravé uctívání.
17:10–16. Vdova z Carefatu uznala, že Elijáš je prorok, a podle toho jej také přijala. Za své skutky víry obdržela od Jehovy požehnání. I dnes si Jehova všímá našich skutků víry a odměňuje jednotlivce, kteří různými způsoby podporují zájmy Království. (Matouš 6:33; 10:41, 42; Hebrejcům 6:10)
19:1–8. Když čelíme silnému odporu, můžeme si být jisti, že Jehova nás podpoří. (2. Korinťanům 4:7–9)
19:10, 14, 18. Praví Boží ctitelé nejsou nikdy sami. Mají Jehovu a celosvětové společenství bratrů.
19:11–13. Jehova není žádný přírodní bůh ani zosobnění přírodních sil.
20:11. Když se Ben-hadad chvástal, že zničí Samaří, izraelský král odpověděl: „Ať se ten, kdo se opásává [obléká si výzbroj jako přípravu na bitvu], nechlubí jako ten, kdo se odpásává“, tedy svléká si výzbroj po návratu z vítězné bitvy. Stojíme-li před novým úkolem, nesmíme být přehnaně sebejistí jako nějací chlubilové. (Přísloví 27:1; Jakub 4:13–16)
Má pro nás velkou cenu
Když Mojžíš vyprávěl izraelským synům o tom, jak jim byl u hory Sinaj předán Zákon, řekl: „Pohleďte, kladu před vás dnes požehnání a zlořečení: Požehnání, pokud budete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha, která vám dnes přikazuji, a zlořečení, jestliže nebudete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha, a opravdu odbočíte z cesty, kterou vám dnes přikazuji.“ (5. Mojžíšova 11:26–28)
Při čtení První Královské vystupuje tato důležitá pravda jasně do popředí. A jak jsme zjistili, v této knize můžeme najít i další cenná poučení. Tato zpráva je opravdu živá a vykonává moc. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 29]
Chrám a další stavby zbudované Šalomounem
[Obrázek na straně 30 a 31]
Poté, co Jehova projevil svou moc, lid volal: „Jehova je pravý Bůh!“