Dlouhé putování stálo za to

Z KONŽSKÉ demokratické republiky přišla zpráva o dvou rodných sestrách, které se rozhodly podniknout dlouhou cestu územím zmítaným válkou. Chtěly se totiž účastnit oblastního sjezdu „Vzdávejme slávu Bohu“, který se konal ve městě Lisala. Těšily se na duchovní vyučování a na společenství s dalšími křesťany, ale také na setkání se zástupci odbočky svědků Jehovových v Kinshase. V důsledku občanské války se už léta s žádným pracovníkem odbočky nesetkaly a tuto šanci chtěly využít.

Ze svého domovského města Basankusu sestry cestovaly v piroze, v člunu vydlabaném z kmene. Urazily trasu dlouhou 300 kilometrů, putovaly lesem a plavily se po dvou řekách. Cesta do Lisaly jim trvala tři týdny. Obě jsou pravidelnými průkopnicemi, jedna tak slouží tři roky, druhá již devatenáct let, a proto využily své putování k tomu, aby oznamovaly dobrou zprávu o Království lidem, které potkaly. Tímto kázáním strávily asi 110 hodin a rozšířily přitom 200 traktátů a 30 časopisů.

Při plavbě po řekách se musely vyhýbat hrochům a krokodýlům, kteří se v této oblasti běžně vyskytují. Za setmění tedy vždy musely cestu přerušit, protože v noci by byla plavba příliš nebezpečná. Také musely projít mnoha vojenskými kontrolami.

Putování bylo sice velmi dlouhé a vyčerpávající, ale sestry té námahy ani trochu nelitovaly. Zářily radostí a cítily hlubokou vděčnost za to, že se mohou sjezdu v Lisale účastnit. Byly plné nadšení pro pravdu a načerpaly velké povzbuzení ze společenství s dalšími 7 000 bratry a sestrami, kteří na sjezdu byli. Po skončení sjezdu podnikly stejně náročnou cestu zpět domů, kde se opět šťastně shledaly se svými rodinami.