Královská bible — Mezník ve vývoji vzdělanosti

JISTÁ loď, jež začátkem 16. století opustila Španělsko a vydala se směrem k Apeninskému poloostrovu, vezla nesmírně cenný náklad. V jejím podpalubí totiž byla převážná většina výtisků Complutenské polyglotní Bible vytištěné mezi lety 1514 až 1517. Náhle se rozpoutala prudká bouře. Posádka se ze všech sil snažila loď zachránit, ale marně. Loď se potopila, a s ní klesl ke dnu i její drahocenný náklad.

V důsledku této katastrofy bylo nutné pořídit Polyglotní bibli v novém vydání. Tohoto úkolu se nakonec ujal vynikající tiskař Christophe Plantin. Potřeboval bohatého sponzora, který by toto grandiózní dílo financoval. Obrátil se proto na španělského krále Filipa II. s prosbou, zda by oficiální záštitu nad tímto projektem mohl převzít on. Než král vyjádřil své rozhodnutí, radil se s uznávanými španělskými učenci, mezi nimiž byl i věhlasný znalec Bible Benito Arias Montano. Tento muž králi Filipovi řekl: „Prokážete tím službu Bohu a prospějete obecné církvi a navíc bude tímto činem proslaveno královské jméno Vašeho Majestátu a Vám osobně to bude ke cti.“

 Revidované vydání Complutenské polygloty mělo být význačným kulturním počinem, a proto se Filip rozhodl Plantinův projekt plně podpořit. Editorem této Bible, jež byla později označena jako Královská bible nebo Antverpská polyglota, byl jmenován Arias Montano. *

O to, jak práce na této Polyglotní bibli pokračuje, měl Filip takový zájem, že požádal, aby mu byl zaslán korekturní otisk každého archu. Plantinovi se samozřejmě nechtělo čekat, než bude otisk dodán z Antverp do Španělska a než jej král přečte, zkoriguje a vrátí. Nakonec Filip dostal jen první vytištěný arch a snad jen několik prvních stránek. Montano mezitím pokračoval ve skutečné korektuře, při níž mu poskytovali cennou pomoc tři profesoři z Lovaně a tiskařova dospívající dcera.

Muž, který miloval Boží slovo

Arias Montano se cítil mezi antverpskými učenci dobře. Byl tolerantní, a Plantin si jej proto oblíbil. Stali se celoživotními přáteli a spolupracovníky. Montano byl nejen mimořádně vzdělaný, ale také velice miloval Boží slovo. * V mládí si dal za cíl dosáhnout úplného vysokoškolského vzdělání, aby se mohl věnovat výlučně studiu Písma.

Arias Montano zastával názor, že překlad Bible by měl být pokud možno doslovný.  Snažil se překládat přesně to, co bylo napsáno v původním textu, a tak chtěl zpřístupnit čtenáři pravé Boží slovo. Řídil se myšlenkou, kterou razil Erasmus. Ten nabádal učence, aby „o Kristu kázali z původního zdroje“. Význam vyjádřený v původních jazycích Písma byl před lidmi po celá staletí skryt, protože latinským překladům bylo obtížné porozumět.

Uspořádání díla

Všechny rukopisy, které pro tisk Complutenské polygloty kdysi připravil a zrevidoval Alfonso de Zamora, dostal Arias Montano do rukou a použil je pro Královskou bibli. *

Původně měla být Královská bible jen druhým vydáním Complutenské polygloty, ale výsledkem bylo něco mnohem významnějšího než pouhá revize. Z Complutenské bible byl převzat hebrejský text a řecký text Septuaginty, ale byly ještě připojeny nové texty a rozsáhlý dodatek. Nová Polyglota měla nakonec osm svazků. Tisk trval pět let, od roku 1568 do roku 1572, což vzhledem ke složité povaze díla byla doba velmi krátká. Nakonec bylo vytištěno 1 213 exemplářů.

Complutenská polyglota z roku 1517 je hodnocena jako „monumentální dílo tiskařského umění“. Nová Antverpská polyglota ji však předstihla jak po stránce technické, tak i co do obsahu. Stala se dalším mezníkem nejen v dějinách knihtisku, ale i v přípravě vytříbených vzorových textů Bible.

Nepřátelé Božího slova útočí

Není divu, že se na scéně brzy objevili nepřátelé, kteří věrnému překladu Bible nepřáli. Bez ohledu na to, že Antverpská polyglota měla papežovo schválení a že Arias Montano se jako uznávaný učenec těšil zasloužené vážnosti, se tento muž dostal před  inkviziční soud. Odpůrci tvrdili, že použitím nové revize latinského textu, kterou již dříve pořídil Sanctes Pagnino, je tento nově revidovaný text prezentován jako přesnější překlad hebrejského a řeckého originálu, než jakým je Vulgáta, přeložená o mnoho staletí dříve. Obvinili Montana také z toho, že se ve snaze vytvořit přesný překlad Bible odvolává na původní jazyky — což považovali za kacířství.

Inkvizice dokonce tvrdila, že „spojení králova jména s tímto dílem příliš králově cti neposloužilo“. Vyjádřila politování nad tím, že Montano dostatečně nezdůraznil  autoritu oficiálně uznávané Vulgáty. Ale k tomu, aby byl Montano odsouzen a aby byla jeho Polyglotní bible zavržena, tato obvinění nestačila. Nakonec byla Královská bible příznivě přijata a běžně se pak používala na různých univerzitách.

Užitečný nástroj pro překládání Bible

Antverpská polyglota nebyla vydána pro širokou veřejnost, ale zanedlouho se stala užitečným nástrojem pro překladatele Bible. Přispěla k vytříbení biblických textů, které byly k dispozici, podobně jako k tomu přispěla dříve uveřejněná Polyglota complutenská. Pomohla také překladatelům, aby lépe porozuměli původním jazykům. Tato Polyglota byla využita při překládání Bible do několika hlavních evropských jazyků. V díle The Cambridge History of the Bible se uvádí, že například při práci na slavném překladu King James Version neboli Authorized Version z roku 1611 byla Antverpská polyglota cennou pomůckou při překládání ze starověkých jazyků. Tato Královská bible měla také silný vliv na dvě důležité polyglotní Bible, které byly vydány v 17. století. (Viz rámeček „Polyglotní Bible“.)

Antverpská polyglota byla přínosem v mnoha směrech — například v tom, že díky ní měli evropští učenci poprvé k dispozici syrský překlad Řeckých písem. Tento syrský text byl umístěn souběžně s doslovným překladem latinským. To byl velmi užitečný doplněk, protože syrský text byl jedním z nejstarších překladů Křesťanských řeckých písem. Syrský překlad pocházel z pátého století n. l. a byl založen na rukopisech, jež pocházely ze druhého století n. l. V díle The International Standard Bible Encyclopedia se uvádí, že „hodnota [syrské] Pešity pro textovou kritiku je všeobecně uznávána. Je jedním z nejstarších a nejdůležitějších zdrojů informací o starověkých tradicích.“

Ani rozbouřené moře, ani útoky španělské inkvizice nezabránily tomu, aby se v roce 1572 Complutenská polyglota opět objevila, a to ve zlepšené a rozšířené podobě jako Královská bible. Dějiny Antverpské polyglotní Bible jsou dalším příkladem toho, s jakým úsilím se upřímní lidé zastávali Božího slova.

Bez ohledu na to, zda si toho byli tito oddaní muži vědomi, nebo ne, svou nesobeckou usilovnou prací dosvědčili pravdivost prorockých slov, která téměř před třemi tisíci lety zaznamenal Izajáš: „Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ (Izajáš 40:8)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 13]

„Pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas“

[Rámeček a obrázky na straně 12]

POLYGLOTNÍ BIBLE

„Polyglotní Bible je ta, která obsahuje text v několika jazycích,“ vysvětluje španělský vědec Federico Pérez Castro. „Tradičně se však tímto výrazem označují Bible, jež obsahují biblický text v původních jazycích. V tomto užším slova smyslu je polyglotních Biblí velmi málo.“

1. Complutenská polyglota (1514–1517), o jejíž vydání se zasadil kardinál Cisneros, byla vytištěna v Alcalá de Henares ve Španělsku. Měla šest svazků, jež obsahovaly biblický text ve čtyřech jazycích: hebrejský, řecký, aramejský a latinský. Překladatelům, kteří působili v 16. století, poskytla vzorový text Hebrejsko-aramejských písem.

2. Antverpská polyglota (1568–1572), jejímž editorem byl Benito Arias Montano, připojila ke Complutenskému textu syrský překlad Křesťanských řeckých Písem obsažený v Pešitě a aramejský Jonatanův targum. Hebrejský text, který byl opatřen samohláskovými značkami a akcenty, byl revidován podle přijatého hebrejského textu, který pořídil Jakob ben Chajjim. Pro překladatele Bible se tudíž stal standardním textem Hebrejských písem.

3. Pařížská polyglota (1629–1645), jejímž sponzorem byl francouzský právník Guy Michel le Jay, vznikla pod vlivem Polygloty antverpské. Obsahovala však také některé texty samaritánské a arabské.

4. Londýnská polyglota (1655–1657). Jejím editorem byl Brian Walton. Byla rovněž založena na Polyglotě antverpské. Obsahovala staré překlady Bible do etiopštiny a perštiny, ale pokud jde o biblický text, tyto překlady nepřinesly žádné významné objasnění.

[Podpisky]

Transparent a Antverpské polygloty (dvě spodní): Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid; Antverpská polyglota (vrchní): S laskavým svolením Museum Plantin-Moretus/Stedelijk Prentenkabinet Antwerpen; Londýnská polyglota: Z knihy The Walton Polyglot Bible, III. díl, 1655–1657

[Obrázek na straně 9]

Španělský král Filip II.

[Podpisek]

Filip II.: Biblioteca Nacional, Madrid

[Obrázek na straně 10]

Arias Montano

[Podpisek]

Montano: Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid

[Obrázek na straně 10]

Původní tiskové stroje v Antverpách v Belgii

[Podpisek]

Tiskové stroje: S laskavým svolením Museum Plantin-Moretus/Stedelijk Prentenkabinet Antwerpen

[Obrázky na straně 11]

Vlevo: Christophe Plantin a titulní stránka Antverpské polygloty

[Podpisek]

Titulní strana a Plantin: S laskavým svolením Museum Plantin-Moretus/Stedelijk Prentenkabinet Antwerpen

[Obrázek na straně 11]

Nahoře: 2. Mojžíšova, 15. kapitola, text ve čtyřech sloupcích

[Podpisek obrázku na straně 9]

Titulní strana a Plantin: S laskavým svolením Museum Plantin-Moretus/Stedelijk Prentenkabinet Antwerpen

[Podpisek obrázku na straně 13]

Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid