Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Mohli být okamžitě propuštěni‘

‚Mohli být okamžitě propuštěni‘

‚Mohli být okamžitě propuštěni‘

GENEVIÈVE DE GAULLOVÁ, neteř bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, se v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v severním Německu osobně seznámila se svědky Jehovovými. V dopise ze srpna 1945 o nich napsala to, co je uvedeno v názvu tohoto článku.

Dne 27. ledna 1945 byl osvobozen koncentrační tábor Osvětim v Polsku. Od roku 1996 je v Německu dvacátý sedmý leden dnem památky obětí Hitlerovy Třetí říše.

Peter Straub, předseda zemského sněmu Bádenska-Württemberska, pronesl 27. ledna 2003 u příležitosti tohoto výročí projev, v němž mimo jiné řekl: „Naši hlubokou úctu, kterou lze slovy jen stěží vyjádřit, si . . . zaslouží všichni ti, kdo byli pronásledováni kvůli své víře nebo politickým názorům a kdo byli ochotni nechat se raději zabít, než by ustoupili. Jedinou náboženskou skupinou, jež naprosto odmítala vyhovět požadavkům Hitlerova režimu, byli svědkové Jehovovi. Nezvedali ruce k hitlerovskému pozdravu. Odmítali přísahat věrnost ‚Vůdci a státu‘ a stejně tak odmítali vykonávat vojenskou a pracovní službu. Jejich děti nevstupovaly do Hitlerjugend.“

Ježíš Kristus o svých následovnících řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Svědky Jehovovy proto k jejich postoji vedly čistě náboženské důvody. Straub pokračoval: „Svědkové Jehovovi, kteří v koncentračních táborech museli na oblečení nosit fialový trojúhelník, byli jediní, kdo se mohli svého utrpení zbavit sami. Stačilo, aby podepsali prohlášení, že se zříkají své víry.“

Pro naprostou většinu svědků však představa, že by se vzdali své víry, byla zcela nepřijatelná. Za nacistického režimu jich proto přibližně 1 200 zemřelo. Dvě stě sedmdesát jich bylo popraveno za to, že kvůli svému svědomí odepřeli vojenskou službu. Svým jednáním dali najevo, že plně stojí za výrokem: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

Svědkové Jehovovi byli přitom obyčejnými lidmi. Na to poukázal Ulrich Schmidt, předseda zemského sněmu Severního Porýní-Vestfálska, jehož projev byl komentován v brožuře Landtag Intern. O svědcích Jehovových zde bylo uvedeno, že to byli „obyčejní lidé, kteří poslechli hlas svého svědomí, a proto stáli pevně za svými náboženskými názory, projevovali občanskou statečnost a kvůli svému křesťanskému přesvědčení se vzepřeli nacistické ideologii“. Můžeme si být jisti, že Jehova se raduje ze všech, kdo mu zůstávají věrní i v náročných situacích. V Příslovích 27:11 čteme: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“

[Podpisek obrázku na straně 30]

S laskavým svolením United States Holocaust Memorial Museum