Ať je pro vás ochranou Jehovova „řeč“

V ROCE 490 př. n. l. se odehrála historická bitva u Marathónu, ve které asi deset tisíc až dvacet tisíc Atéňanů čelilo mnohem početnější perské armádě. Taktika Řeků byla z velké části založena na použití falangy — seskupení vojáků pochodujících v sevřené formaci. Jejich štíty představovaly téměř neproniknutelnou jednolitou zeď, která se navíc ježila kopími. Díky falanze Atéňané dosáhli nad obrovskou přesilou Peršanů slavného vítězství.

Praví křesťané válčí v duchovním smyslu. Čelí při tom mocným nepřátelům — neviditelným vládcům současného ničemného systému, kteří jsou v Bibli popsáni jako ‚světovládci této tmy, ničemné duchovní síly v nebeských místech‘. (Efezanům 6:12; 1. Jana 5:19) Boží lid v tomto boji vítězí, ale ne svou vlastní silou. Zásluha za to patří Jehovovi, který svůj lid chrání a dává mu pokyny, jak je to zapsáno v Žalmu 18:30: „Jehovova řeč je přečištěná. Je štítem všem, kdo ho činí svým útočištěm.“

Ano, Jehova svou přečištěnou ‚řečí‘, jež je obsažena v posvátném Písmu, chrání své věrné služebníky, aby si duchovně neublížili. (Žalm 19:7–11; 119:93) O moudrosti, která je patrná v Božím slově, Šalomoun napsal: „Neopouštěj ji, a zachová tě. Miluj ji, a bude tě bedlivě střežit.“ (Přísloví 4:6; Kazatel 7:12) Jak nás moudrost od Boha střeží před tím, co by nám mohlo ublížit? Podívejme se, jak tomu bylo v případě starověkého Izraele.

Lid chráněný moudrostí od Boha

Jehovův Zákon dával Izraelitům ochranu a vedení v každé oblasti života. Například předpisy ohledně stravy, hygieny a karantény je ušetřily mnoha chorob, které řádily mezi ostatními národy. V této záležitosti se věda začala Božímu zákonu přibližovat až v devatenáctém  století, po objevení bakterií. Zákony, jež se týkaly vlastnictví půdy, výkupního práva, lichvy a odpouštění dluhů, přinášely Izraeli sociální výhody, protože pomáhaly vytvářet stabilní společnost a spravedlivé hospodářské poměry. (5. Mojžíšova 7:12, 15; 15:4, 5) Jehovův Zákon dokonce napomáhal k tomu, aby půda v Izraeli zůstávala úrodná. (2. Mojžíšova 23:10, 11) A přikázání zaměřená proti falešnému uctívání chránila Izraelity po duchovní stránce, takže pak nebyli utlačováni démony a nedělali takové odporné věci, jako bylo obětování dětí. Navíc se neměli ponižovat tím, že by se klaněli neživým modlám. (2. Mojžíšova 20:3–5; Žalm 115:4–8)

Je z toho jasně patrné, že Jehovova „řeč“ nebyla pro Izrael „žádné nehodnotné slovo“, ale znamenala život a délku dnů pro ty, kdo na ni dbali. (5. Mojžíšova 32:47) Křesťané už sice pod smlouvou Zákona nejsou, ale na každého, kdo se řídí Jehovovými výroky, výše uvedená slova platí i dnes. (Galaťanům 3:24, 25; Hebrejcům 8:8) Namísto souboru zákonů mají celou řadu biblických zásad, které je vedou a chrání.

Lid chráněný zásadami

Platnost zákonů může být omezená a také dočasná. Biblické zásady však jsou základními pravdami, a proto obvykle platí trvale a mají široké uplatnění. Podívejme se například na zásadu zaznamenanou u Jakuba 3:17, kde mimo jiné čteme: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná.“ V čem může být dnes tato základní pravda ochranou pro Boží lid?

Být cudný znamená být mravně čistý. Lidé, kteří si váží cudnosti, se proto snaží vyhýbat nejen nemravnosti, ale i všemu, co k ní vede. Neoddávají se například sexuálním fantaziím ani nesledují pornografii. (Matouš 5:28) Pokud si zásadu z Jakuba 3:17 vezmou k srdci lidé, kteří spolu chodí, vyvarují se důvěrností, jež by mohly vést ke ztrátě sebeovládání. K zásadám mají hluboký vztah, a tak se nikdy nenechají zlákat k necudnému chování. Nedomnívají se, že dokud přímo neporuší literu zákona, jejich chování má Jehovovo schválení. Uvědomují si, že Jehova „vidí, jaké je srdce“, a že podle toho jedná. (1. Samuelova 16:7; 2. Paralipomenon 16:9) Takoví moudří lidé se uchrání před různými sexuálně přenášenými chorobami, které jsou dnes velmi rozšířené, a bude se jim dobře dařit i po duševní a citové stránce.

Moudrost od Boha je také „pokojná“, říká Jakub 3:17. Jak víme, Satan se nás snaží odvést od Jehovy tím, že do našeho srdce zasévá násilnického ducha — mimo jiné prostřednictvím pochybné literatury, filmů, hudby nebo počítačových her, z nichž mnohé podněcují člověka k tomu, aby se v herním světě věnoval nepředstavitelné brutalitě a vraždění. (Žalm 11:5) O tom, že Satan je ve své snaze úspěšný, jasně svědčí vzrůstající počet násilných zločinů. Těchto zločinů se týkal článek, který před několika lety otiskly australské noviny The Sydney Morning Herald. Citovaly v něm Roberta Resslera, autora výrazu „sériový vrah“. Ressler prohlásil, že vrazi, které vyslýchal v sedmdesátých letech, byli ke svému jednání podněcováni sledováním lehké pornografie, která nebyla „ani zdaleka tak zvrácená jako pornografie dnešní“. Podle Resslera proto je „do budoucna chmurná vyhlídka — v novém století bude mnohonásobně víc mnohonásobných vrahů“.

A měl pravdu. Jen několik měsíců poté, co tento článek vyšel, zastřelil ozbrojený muž v jedné školce ve skotském Dunblane šestnáct dětí i s jejich učitelkou a pak zabil sám sebe. Hned následující měsíc povraždil jiný šílený střelec 32 lidí v poklidném tasmánském městečku Port Arthur v Austrálii. Spojenými státy otřásá v posledních letech mnoho případů masakrů ve školách. Američané si vzhledem k tomu kladou otázku: ‚Proč?‘ V červnu 2001 plnil stránky novin na celém světě případ z Japonska, kde jistý vyšinutý muž vtrhl  do školy a ubodal osm dětí z první a ze druhé třídy a dalších patnáct lidí pořezal. Příčin takových hrozných skutků je samozřejmě mnoho, ale stále sílí názor, že na tom má svůj podíl násilí předváděné v médiích. „Když může šedesátivteřinová reklama pořádně zahýbat obchodním světem,“ napsal australský žurnalista Phillip Adams, „neříkejte mi, že dvouhodinový filmový trhák neovlivní postoje lidí.“ Stojí za povšimnutí, že u portarthurského vraha doma zabavila policie 2 000 videokazet s násilnickou a pornografickou tematikou.

Lidé, kteří lpí na biblických zásadách, chrání svou mysl i srdce před jakoukoli formou zábavy, jež rozněcuje touhu po násilí. V jejich myšlenkách ani v jejich přáních tedy ‚duch světa‘ nemá místo. Takové lidi naopak „vyučuje [Boží] duch“ a oni se snaží rozvíjet lásku k jeho ovoci, k němuž patří i pokoj. (1. Korinťanům 2:12, 13; Galaťanům 5:22, 23) Tuto lásku rozvíjejí tím, že pravidelně studují Bibli, modlí se a rozjímají o povzbudivých věcech. Nepřátelí se s lidmi, kteří mají násilnické sklony, a raději vyhledávají společnost těch, kdo stejně jako oni toužebně očekávají Jehovův pokojný nový svět. (Žalm 1:1–3; Přísloví 16:29) Moudrost od Boha je pro nás opravdu znamenitou ochranou.

Ať Jehovova „řeč“ střeží vaše srdce

Když byl Ježíš pokoušen v pustině, odzbrojil Satana tím, že přesně citoval Boží slovo. (Lukáš 4:1–13) Nešlo však jen o nějakou slovní přestřelku. Ježíš svou obranu zakládal na Písmu, a mluvil přitom ze srdce. A právě proto Ďáblova taktika, která byla tak účinná v Edenu, v Ježíšově případě selhala. Také u nás Satanovy pletichy selžou, pokud budeme své srdce naplňovat Jehovovými výroky, což je nanejvýš důležité, protože „[ze srdce] jsou zdroje života“. (Přísloví 4:23)

Své srdce musíme kromě toho střežit neustále, nesmíme v tom nikdy polevit. Satan sice neuspěl v pustině, ale Ježíše zkoušet nepřestal. (Lukáš 4:13) Stejně vytrvalý bude i v našem případě a bude se snažit naši ryzost zlomit nejrůznějšími taktikami. (Zjevení 12:17) Napodobujme tedy Ježíše tím, že budeme prohlubovat svou lásku k Božímu slovu a zároveň se budeme ustavičně modlit o svatého ducha a o moudrost. (1. Tesaloničanům 5:17; Hebrejcům 5:7) Jehova na oplátku slibuje všem, kdo ho činí svým útočištěm, že po duchovní stránce jim nic neublíží. (Žalm 91:1–10; Přísloví 1:33)

Boží slovo je ochranou pro křesťanský sbor

Satan nemůže zabránit tomu, aby předpověděný „velký zástup“ přežil velké soužení. (Zjevení 7:9, 14) Avšak stále se ze všech sil snaží křesťany zkazit, aby Jehovovu přízeň ztratili alespoň někteří jednotlivci. Tato taktika se mu osvědčila u starověkého Izraele a vedla k tomu, že ještě na prahu Zaslíbené země zemřelo 24 000 lidí. (4. Mojžíšova 25:1–9) Chybující křesťané, kteří projeví upřímné pokání, samozřejmě dostanou laskavou pomoc, aby se duchovně vzpamatovali. Nekajícní hříšníci, jako byl ve starověku například Zimri, však ohrožují mravní a duchovní blaho ostatních. (4. Mojžíšova 25:14) Tito hříšníci vystavují nebezpečí nejen sebe, ale i své společníky, podobně jako když voják ve falanze zahodil svůj štít.

Bible proto nařizuje: ‚Přestaňte se společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, s takovým ani nejezte. Odstraňte toho ničemu ze svého středu.‘ (1. Korinťanům 5:11, 13) Cožpak tato moudrá „řeč“ nepomáhá střežit mravní a duchovní čistotu křesťanského sboru?

V přímém protikladu k tomu je postoj mnoha církví křesťanstva a také různých odpadlíků, kteří považují ty části Bible, jež jsou  v rozporu s dnešními svobodomyslnými názory na morálku, za zastaralé. Omlouvají proto všechny druhy těžkých hříchů, a to dokonce i mezi duchovními. (2. Timoteovi 4:3, 4) Ale po verši Přísloví 30:5, kde se také mluví o Jehovově ‚řeči‘, která nás chrání jako štít, následuje ve verši 6 toto varování: „Nepřidávej nic k [Božím] slovům, aby tě nepokáral, a aby ses nemusel prokázat jako lhář.“ Ano, ti, kdo ředí slova Bible, jsou skutečně duchovními lháři — těmi nejhanebnějšími lháři ze všech! (Matouš 15:6–9) Buďme tedy hluboce vděční za to, že jsme součástí organizace, která má Boží slovo ve velké úctě.

Chráněni „sladkou vůní“

Tím, že se Boží lid drží Bible a předává z ní druhým lidem útěchu, šíří ‚sladkou vůni‘, která podobně jako kdysi kadidlo působí Jehovovi radost. Nespravedlivým lidem však připadá, jako by nositelé tohoto poselství vydávali, jak uvádí překlad Bible od J. B. Phillipse, „osudný pach zkázy“. Ano, Satanův systém věcí natolik pokazil ničemným lidem jejich obrazný čich, že se v přítomnosti těch, kdo vydávají ‚sladkou vůni Kristovu‘, cítí nepříjemně, a dokonce se chovají nepřátelsky. Horliví kazatelé dobré zprávy se naopak stávají „sladkou vůní Kristovou mezi těmi, kdo jsou zachraňováni“. (2. Korinťanům 2:14–16) Takoví upřímní lidé bývají znechuceni pokrytectvím a náboženskými lžemi, které jsou tak příznačné pro falešné náboženství. Když tedy otevřeme Boží slovo a předáme jim poselství o Království, cítí se přitahováni ke Kristu a chtějí se dozvědět víc. (Jan 6:44)

Nenechte se proto sklíčit, jestliže někdo zareaguje na poselství o Království nepříznivě. Spíše si připomínejte, že ‚sladká vůně Kristova‘ je určitým druhem duchovní ochrany, která od duchovního území Božího lidu odpuzuje ty, kdo by v něm mohli působit škodu, zatímco lidi s dobrým srdcem přitahuje. (Izajáš 35:8, 9)

Řečtí vojáci u Marathónu se pevně semkli do řad a vší silou drželi své štíty, a proto zvítězili i navzdory drtivé přesile nepřítele. Podobně na tom jsou i Jehovovi věrní svědkové. Dostali totiž ujištění, že ve svém duchovním boji dosáhnou naprostého vítězství, protože to je jejich „dědičné vlastnictví“. (Izajáš 54:17) Všichni tedy nadále hledejme útočiště u Jehovy tím, že budeme ‚pevným sevřením držet slovo života‘. (Filipanům 2:16)

[Obrázky na straně 31]

‚Moudrost shora je cudná, pak pokojná‘