Loajalita přináší užitek

V NĚKTERÝCH zemích se děti baví tím, že po sobě házejí lopuchovými kuličkami a mají legraci z toho, že se kuličky zachytí kamarádovi na vlněný svetr. Na vlně se chytnou a drží pevně, i když kamarád chodí, běhá, skáče nebo se snaží je setřást. Jediná možnost, jak se jich zbavit, je vytahovat jednu po druhé. Děti se při takové zábavě hodně nasmějí.

Ne každý je samozřejmě rád, když má na oblečení zachycené lopuchové kuličky, ale nikdo se neubrání údivu nad tím, jak pevně tyto kuličky drží. Podobně se chová ten, kdo je loajální neboli věrný. Loajální člověk je schopen udržovat si k někomu trvalý vztah. Povinnosti a závazky, které z tohoto vztahu vyplývají, věrně plní i za obtížných okolností. Slovo „loajalita“ se spojuje s ctnostmi, jako je čestnost, věrnost a oddanost. Všichni jsme jistě rádi, když jsou k nám lidé loajální. Ale co my sami? Jsme opravdu pevně rozhodnuti být loajální vůči druhým? Pokud tomu tak je, vůči komu bychom měli být loajální?

Věrnost je nezbytná v manželství

Manželství je sice oblast, v níž je loajalita nezbytná, ale je politováníhodné, že v mnoha manželstvích se tato vlastnost neprojevuje. Jestliže manžel a manželka věrně plní svůj manželský slib — tedy jestliže zůstávají spolu a každý z nich usiluje o blaho toho druhého —, pak učinili důležitý krok k tomu, aby dosáhli štěstí a bezpečí. Jak to? Lidé byli totiž stvořeni s potřebou loajalitu projevovat a také přijímat její projevy od druhých. Když bylo v zahradě Eden uzavřeno manželství Adama a Evy, Bůh prohlásil: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ Totéž mělo platit pro manželku; měla se přidržet svého manžela. Manžel a manželka si měli být navzájem věrní a měli spolupracovat. (1. Mojžíšova 2:24; Matouš 19:3–9)

Od té doby však uplynula celá tisíciletí. Znamená to snad, že loajalita v manželství je dnes již přežitkem? Většina z nás by takovou myšlenku odmítla. Při jednom průzkumu v Německu se ukázalo, že 80 procent dotázaných přisuzovalo věrnosti v manželství velký význam. Druhý průzkum měl zjistit, která vlastnost je nejžádanější u mužů a která u žen. Skupina mužů byla požádána, aby vyjmenovala pět vlastností, které nejvíce obdivují u žen, a skupina žen zase vyjmenovala pět vlastností, které nejvíce obdivují u mužů. Muži i ženy nejvíce oceňovali právě věrnost.

Ano, loajalita patří k pevnému základu úspěšného manželství. Ale jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku, lidé sice loajalitu uznávají, ale málokdy ji projevují. O tom, jak málo je loajalita projevována, svědčí například vysoká rozvodovost zaznamenaná v mnoha zemích. Jak se mohou manželští partneři této tendenci bránit a zůstat si věrní?

 Díky loajalitě může být manželství trvalé

Loajální manželští partneři využívají každé příležitosti, aby se navzájem ujišťovali o své oddanosti. Obvykle je například lépe neříkat, že něco je „moje“, ale říci, že to je „naše“ — „naši přátelé“, „naše děti“, „náš domov“, „naše zážitky“ a podobně. Jestliže manžel a manželka dělají plány a rozhodnutí — ať už jde o bydlení, zaměstnání, výchovu dětí, zábavu, dovolenou nebo o různé druhy náboženské činnosti —, je dobré, jestliže berou v úvahu pocity a názory svého partnera. (Přísloví 11:14; 15:22)

Loajalita se projevuje tehdy, když každý z partnerů dává svým jednáním druhému najevo, že jej potřebuje a je rád, že ho má. Pokud jeden z nich jedná s nějakou osobou opačného pohlaví příliš přátelsky, druhý se cítí ohrožen. Bible radí mužům, aby věrně zůstali „s manželkou svého mládí“. Manžel by neměl připustit, aby jeho srdce zatoužilo po obdivné pozornosti jiné ženy, než je jeho manželka. Rozhodně by měl dát pozor, aby se s žádnou jinou ženou intimně nesblížil. Bible varuje: „Každému, kdo cizoloží se ženou, se nedostává srdce; ten, kdo to dělá, ničí svou vlastní duši.“ Také od manželky se očekává, že bude zachovávat stejné vysoké měřítko věrnosti. (Přísloví 5:18; 6:32)

Stojí za to snažit se zachovávat v manželství věrnost? Rozhodně ano. Manželství se tím upevňuje, věrnost přispívá k tomu, aby bylo trvalé, a každý z partnerů z toho má užitek. Například když manžel dává manželce věrně najevo, že mu záleží na tom, aby se jí dobře dařilo, manželka cítí vnitřní jistotu a díky tomu se projeví její nejlepší vlastnosti. Totéž platí o manželovi. A jestliže je rozhodnut být vůči své manželce loajální, pomůže mu to uplatňovat spravedlivé zásady ve všech oblastech života.

Jestliže manžel a manželka procházejí nějakým obtížným obdobím, vzájemná loajalita jim dodá vnitřní jistotu. Naproti tomu se často stává, že partneři, kteří nejsou zvyklí si v manželství projevovat loajalitu, reagují na problémy rozchodem nebo tím, že se chtějí dát rozvést. Takový krok však rozhodně problémy nevyřeší, ale vede jen k dalším problémům. V osmdesátých letech minulého století se jeden známý módní návrhář rozešel se svou manželkou i se svou rodinou. Žil jako svobodný muž — ale byl přitom šťastný? O dvacet let později přiznal, že po rozchodu zůstal „osamělý a rozrušený a prožíval bezesné noci, protože toužil popřát [svým] dětem dobrou noc.“

Loajalita mezi rodiči a dětmi

Jestliže jsou k sobě rodiče navzájem loajální, tato vlastnost se pravděpodobně projeví i u jejich dětí. Pro děti, které vyrostly v loajální, láskyplné rodině, je později snadnější jednat odpovědně vůči svému vlastnímu  manželskému partnerovi a také vůči svým rodičům, na které možná s přibývajícím věkem dolehnou zdravotní obtíže. (1. Timoteovi 5:4, 8)

Rodiče však nemusí být vždy první, koho v rodině postihnou zdravotní problémy. Tím, o koho je třeba věrně pečovat, může být někdy i dítě. Déle než 40 let byli v takové situaci Herbert a Gertrud, kteří jsou svědky Jehovovými. Jejich syn Dietmar trpěl po celý život svalovou dystrofií. V listopadu 2002 zemřel, a posledních sedm let bylo třeba se o něj starat a věnovat mu pozornost po celých čtyřiadvacet hodin denně. Jeho rodiče o něj s láskou pečovali. Dokonce doma instalovali lékařské přístroje a absolvovali zdravotnický výcvik. To je opravdu vynikající příklad loajality v rodině!

Loajalita je nezbytná pro přátelství

„Člověk může být šťastný, i když nemá manželského partnera, ale je těžké být šťastný bez přátelství,“ říká Birgit. S tím možná souhlasíte. Bez ohledu na to, zda jste v manželství nebo jste svobodní, loajalita dobrého přítele vás zahřeje u srdce a obohatí váš život. Pokud ovšem žijete v manželství, vaším nejdůvěrnějším přítelem by měl být váš manželský partner.

Přítel není jen nějaký náš známý. Známých můžeme mít mnoho. Jsou to například naši sousedé, spolupracovníci a lidé, s nimiž se občas setkáváme. Skutečné přátelství však vyžaduje citovou vazbu a je třeba do něj investovat čas a energii. Být něčím přítelem je pocta. Přátelství je v mnoha směrech užitečné, ale v různých ohledech s ním je také spojena odpovědnost.

Přátelé spolu musí dobře komunikovat. Někdy je taková komunikace nutná v důsledku určitých okolností. Birgit říká: „Když mám já nebo moje přítelkyně nějaký problém, voláme si jednou nebo dvakrát za týden. Je to báječné, když vím, že je u telefonu a ochotně mi naslouchá.“ Vzdálenost nemusí být pro přátelství žádnou překážkou. Gerda a Helga žijí tisíce kilometrů daleko, ale jsou dobrými přítelkyněmi už přes 35 let. „Píšeme si pravidelně,“ říká Gerda. „Sdělujeme si své zážitky i své nejvnitřnější pocity — štěstí i zármutek. Z dopisů od Helgy mám velkou radost. Jsme prostě naladěny na stejnou vlnu.“

Bez loajality se přátelství neobejde. Jediným neloajálním skutkem se může zničit i dlouholetý vztah. Přátelé se spolu obvykle radí také o důvěrných záležitostech. Mluví spolu ze srdce a žádný z nich se nebojí, že by se na něj ten druhý díval svrchu nebo že by zklamal jeho důvěru. Bible říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)

Naši přátelé ovlivňují naše smýšlení, cítění i jednání, a proto je důležité, abychom se přátelili s lidmi, jejichž způsob života se hodí k našemu. Například si dávejme pozor, abychom pěstovali přátelství jen s lidmi, kteří zastávají stejné náboženské názory, jako máme my, a kteří se také řídí stejnými měřítky, pokud jde o to, co je správné a co nesprávné. Takoví přátelé nám pomohou dosáhnout našich cílů. Proč vlastně usilovat o blízký vztah k člověku, jehož měřítka a morálku nesdílíme? Bible ukazuje, že je důležité vybírat si správné přátele. Říká totiž: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20)

Loajalitě se můžeme naučit

Když se dítě naučí, jak to udělat, aby se lopuchové kuličky někomu zachytily na oblečení, bude asi chtít hrát si tak znovu a znovu. Totéž lze říci o loajálním člověku. Jak to? Čím  více totiž loajalitu projevujeme, tím snadnější to pro nás je. Jestliže se někdo už v mládí naučí projevovat loajalitu v rodině, bude pro něj později snadnější vytvářet si přátelská pouta, jež budou také založena na loajalitě. Takové pevné a trvalé přátelství se může časem stát odrazovým můstkem k tomu, aby člověk dokázal projevovat loajalitu v manželství. Bude to pro něj také pomocí, aby byl loajální v tom nejdůležitějším přátelství, jaké vůbec existuje.

Ježíš řekl, že největší přikázání je milovat Jehovu Boha celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:30) To znamená, že Bohu dlužíme naprostou loajalitu. Jestliže jsme vůči Jehovovi Bohu loajální, přináší nám to bohatou odměnu. Jehova nás nikdy neopustí ani nezklame, protože je sám loajální. Říká totiž o sobě: „Jsem věrně oddaný.“ (Jeremjáš 3:12) Ano, loajalita neboli věrnost vůči Bohu přináší odměnu, která nikdy nepomine. (1. Jana 2:17)

[Proporek na straně 6]

Loajalita dobrého přítele vás zahřeje u srdce

[Obrázek na straně 5]

Loajální členové rodiny o sebe navzájem pečují