My budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha

„My, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (MICHEÁŠ 4:5)

1. V jakém mravním stavu byl svět v Noemově době a co lze naproti tomu říci o Noemovi?

PRVNÍM člověkem, o kterém v Bibli čteme, že chodil s Bohem, byl Enoch. Druhým takovým člověkem byl Noe. Zpráva uvádí: „Noe byl spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojžíšova 6:9) V Noemově době už lidstvo jako celek bylo vzdáleno čistému uctívání. Poměry, jež byly beztak špatné, se ještě zhoršily vinou nevěrných andělů, kteří uzavírali nepřirozené svazky se ženami a přiváděli na svět potomky zvané Nefilim — ‚ty silné‘ neboli ‚pověstné muže‘ své doby. Není divu, že země byla naplněna násilím! (1. Mojžíšova 6:2, 4, 11) Noe se přesto prokázal jako bezúhonný a byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Když mu Bůh přikázal, aby postavil archu, jež měla sloužit k zachování života, Noe uposlechl a „přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22) O Noemovi lze opravdu říci, že chodil s Bohem.

2, 3. V čem je pro nás Noe a jeho rodina vynikajícím příkladem?

² Pavel zahrnul Noema do svého výčtu věrných svědků. Napsal o něm: „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ (Hebrejcům 11:7) To je skvělý příklad! Noe si byl jist tím, že Jehovova slova se uskuteční, a tak vynakládal čas, síly i prostředky na to, aby plnil Boží příkazy. Podobně jedná mnoho Božích ctitelů v dnešní době. Nevyužívají příležitosti, které nabízí tento svět, ale vynakládají svůj čas, síly i prostředky na to, aby plnili Jehovovy příkazy. Jejich víra je pozoruhodná a nakonec povede k jejich vlastní záchraně i k záchraně druhých. (Lukáš 16:9; 1. Timoteovi 4:16)

³ Projevovat víru muselo být pro Noema a jeho rodinu stejně těžké, jako to bylo pro Noemova praděda Enocha, o němž pojednával předcházející článek. Tak jako v Enochově době, i v Noemově době tvořili praví ctitelé naprostou menšinu — ukázalo se, že věrných lidí je pouze osm, a ti přežili potopu. V tomto násilném a nemravném světě Noe působil jako kazatel spravedlnosti. A spolu se svou rodinou stavěl velkou dřevěnou archu, protože se připravoval na příchod celosvětové potopy. Dělal to i přesto, že nikdo z lidí do té doby takovou potopu nezažil. Těm, kdo Noema a jeho rodinu pozorovali, muselo jejich jednání připadat podivné.

4. Na jaké selhání Noemových současníků upozornil Ježíš?

⁴ Je zajímavé, že když se Ježíš zmínil o Noemových dnech, nemluvil o násilí, falešném náboženství ani nemravnosti, jakkoli byly tyto věci otřesné. Ježíš upozornil na jinou  chybu tehdejších lidí — na to, že odmítli brát vážně výstrahu, kterou dostali. Řekl o nich, že „jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy“. Co je špatného na jedení, pití a uzavírání manželství? Ti lidé přece žili „normálně“! Blížila se však potopa a Noe kázal spravedlnost. To, co lidem říkal a co dělal, měli brát jako výstrahu. Ale „nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. (Matouš 24:38, 39)

5. Které vlastnosti museli mít Noe a jeho rodina?

⁵ Když s odstupem času přemýšlíme o tehdejší situaci, vidíme, že Noe jednal moudře. Ale k tomu, aby někdo v době před potopou žil jinak než všichni ostatní, bylo třeba odvahy. Noe a jeho rodina museli mít také silné přesvědčení, jinak by nemohli velkou archu postavit a zaplnit ji zástupci živočišných druhů. Říkal si snad někdo z této hrstky věrných lidí, že by chtěl být méně nápadný a jenom „normálně“ žít? Ať už je takové myšlenky někdy napadly, nebo ne, oni neochabli a zůstali ryzí. Potom, co uplynulo mnoho let — více let, než bude kdokoli z nás muset vytrvat v tomto systému věcí —, byl Noe díky své víře zachráněn při potopě. Ale nad všemi lidmi, kteří žili „normálně“ a nepovšimli si, jaká je doba, Jehova vykonal rozsudek.

Lidskou společnost opět zachvacuje násilí

6. Co se po potopě nezměnilo?

⁶ Potom, co vody potopy opadly, stálo lidstvo opět na začátku. Lidé však zůstali nedokonalí a „sklon lidského srdce“ byl nadále ‚špatný od jejich mládí‘. (1. Mojžíšova 8:21) Ani démoni nepřestali být aktivní, i když už na sebe nemohli brát lidská těla. Brzy bylo zřejmé, že svět bezbožných lidí „leží v moci toho ničemného“, a praví Jehovovi ctitelé museli tak jako dnes bojovat proti „Ďáblovým pletichám“. (1. Jana 5:19; Efezanům 6:11, 12)

7. Jak se po potopě stupňovalo násilí?

⁷ Nejpozději ode dnů Nimroda byla země znovu dějištěm násilí páchaného lidmi. Od té doby se násilí stupňovalo, protože světová populace rostla a docházelo k technickému pokroku. Zprvu se bojovalo mečem, kopím, lukem a šípy a používaly se válečné vozy. V pozdějších dobách byly tyto zbraně nahrazeny mušketami a kanony, a pak puškami a na počátku 20. století důmyslnějšími děly. V první světové válce se dostaly ke slovu ještě děsivější zbraně jako letadla, tanky, ponorky a jedovaté plyny. Tyto zbraně tehdy připravily o život miliony lidí. Bylo to něco neočekávaného? Ne.

8. Jak se splňují slova ze Zjevení 6:1–4?

⁸ V roce 1914 byl Ježíš dosazen na trůn jako Král Božího nebeského Království. Začal ‚Pánův den‘. (Zjevení 1:10) Ve vidění zaznamenaném v knize Zjevení je Ježíš zobrazen jako Král, který vítězně jede na bílém koni. Následují ho jiní jezdci na koních, kteří představují různé bědy postihující lidstvo. Jeden z nich jede na ohnivě zbarveném koni a bylo mu  dáno, „aby odňal ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet; a byl mu dán velký meč“. (Zjevení 6:1–4) Tento kůň a jezdec znázorňují válčení, a veliký meč představuje nebývalou ničivost, kterou se novodobé válečnictví vyznačuje proto, že se při něm používají účinné zbraně. K nim v současnosti patří atomové hlavice, z nichž jediná může způsobit smrt desítek tisíc lidí, střely, které jsou schopny tyto hlavice nést k cílům vzdáleným tisíce kilometrů, a také důmyslné chemické a biologické zbraně hromadného ničení.

My si všímáme Jehovových výstrah

9. Co vyplývá ze srovnání dnešního světa se světem před potopou?

⁹ Svět v Noemových dnech Jehova zničil kvůli extrémnímu násilí, kterého se dopouštěli zlí lidé podporovaní Nefilim. A co dnes? Je snad dnešní svět méně násilný než tehdy? Ani v nejmenším. A stejně jako v Noemových dnech, i dnes se lidé starají o své záležitosti, snaží se žít „normálně“ a neberou přitom vážně výstrahy, které zaznívají. (Lukáš 17:26, 27) Máme snad sebemenší důvod pochybovat o tom, že Jehova lidstvo znovu zničí? Nemáme.

10. (a) Jaká výstraha je uvedena na mnoha místech v Bibli? (b) Jedině jaký způsob jednání je dnes moudrý?

¹⁰ O zničení, které musí přijít v naší době, prorokoval už staletí před potopou Enoch. (Juda 14, 15) Také Ježíš mluvil o tom, že nastane „velké soužení“. (Matouš 24:21) Na totéž období upozorňovali i jiní proroci. (Ezekiel 38:18–23; Daniel 12:1; Joel 2:31, 32) A v biblické knize Zjevení je toto konečné zničení živě vylíčeno. (Zjevení 19:11–21) My jako jednotlivci napodobujeme Noema a jsme aktivními kazateli spravedlnosti. Všímáme si Jehovových výstrah a laskavě pomáháme svým bližním, aby dělali totéž. Podobně jako Noe tedy chodíme s Bohem. A chodit s Bohem je opravdu nezbytné pro každého, kdo si přeje zůstat naživu. Jak to však můžeme dělat, když jsme dennodenně vystaveni mnoha tlakům? Musíme upevňovat svou víru v to, že Boží záměr se splní. (Hebrejcům 11:6)

V bouřlivé době dál choďte s Bohem

11. V čem napodobujeme křesťany z prvního století?

¹¹ V prvním století se o pomazaných křesťanech říkalo, že patří k „té Cestě“. (Skutky 9:2) Celý jejich způsob života byl soustředěn  na víru v Jehovu a v Ježíše Krista. Šli po cestě, po které kráčel jejich Pán. Věrní křesťané dnes dělají totéž.

12. K čemu došlo potom, co Ježíš zázračně nasytil zástup?

¹² Důležitost víry je patrná z jedné události, ke které došlo během Ježíšovy služby. Ježíš tehdy zázračně nasytil zástup čítající asi 5 000 mužů. Lidé byli ohromeni a nadšeni. Ale podívejme se, co následovalo. Ve zprávě se píše: „Když lidé viděli znamení, která prováděl, začali říkat: ‚To je určitě ten prorok, který měl přijít na svět.‘ Proto Ježíš, když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.“ (Jan 6:10–15) Tentýž večer odcestoval na jiné místo. To, že Ježíš odmítl přijmout královské postavení, pravděpodobně mnohé lidi zklamalo. Vždyť přece prokázal, že je dost moudrý na to, aby mohl být jejich králem, a že má moc postarat se o jejich hmotné potřeby. Ale Jehovův ustanovený čas, kdy měl Ježíš vládnout jako Král, tehdy ještě nenastal. Kromě toho nemělo jeho Království být pozemské, ale nebeské.

13, 14. Co vyšlo najevo ohledně smýšlení mnoha Ježíšových posluchačů a jak byla vyzkoušena jejich víra?

¹³ Zástupy se však nedaly odradit a šly za Ježíšem. Jak uvádí Jan, lidé ho nalezli „za mořem“. Proč ho následovali, ačkoli se předtím vyhnul jejich snahám udělat ho králem? Mnozí z nich smýšleli tělesně. Vyšlo to najevo, když začali mluvit o tom, jak Jehova v Mojžíšově době živil Izraelity v pustině. Co tím sledovali? V podstatě Ježíše žádali, aby se o ně dál staral po hmotné stránce. Ježíš pochopil, že mají nesprávné pohnutky, a začal je vyučovat duchovním pravdám, aby mohli změnit své uvažování. (Jan 6:17, 24, 25, 30, 31, 35–40) Někteří zareagovali tak, že začali reptat, zejména potom, co jim Ježíš řekl následující znázornění: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a vzkřísím ho v posledním dnu.“ (Jan 6:53, 54)

¹⁴ Ježíšova znázornění lidi často podnítila k tomu, aby dali najevo, zda skutečně touží chodit s Bohem. Ani toto nebylo výjimkou. Vyvolalo silné reakce. Čteme: „Mnozí z jeho učedníků, když to slyšeli, řekli: ‚Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?‘“ Ježíš jim vysvětlil, že by se měli snažit pochopit duchovní význam jeho slov. Řekl: „Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ Mnoho z nich si však nedalo říci a zpráva pokračuje: „Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili.“ (Jan 6:60, 63, 66)

15. Jaký postoj měli Ježíšovi věrní následovníci?

¹⁵ Ne všichni Ježíšovi následovníci však reagovali tímto způsobem. Ani věrní učedníci plně nerozuměli tomu, co Ježíš právě řekl. Přesto mu i nadále pevně důvěřovali. Jedním z těchto věrných učedníků byl Petr a těmito slovy vyjádřil pocity těch, kdo s Ježíšem zůstali: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:68) Tento  vynikající postoj je pro nás znamenitým příkladem!

16. Jak bychom mohli být zkoušeni a jaký postoj bychom správně měli pěstovat?

¹⁶ I my bychom mohli být zkoušeni tak jako tito první učedníci. Mohlo by se nám stát, že bychom byli zklamáni proto, že Jehovovy sliby se nesplňují tak rychle, jak bychom si to my sami přáli. Mohli bychom mít pocit, že to, jak je Písmo vysvětlováno v našich biblických publikacích, je těžko pochopitelné. Nebo by nás mohlo zklamat chování některého spolukřesťana. Bylo by snad správné, kdybychom z takových důvodů přestali chodit s Bohem? Samozřejmě že ne. V případě učedníků, kteří opustili Ježíše, vyšlo najevo, že smýšlejí tělesně. Musíme si dát pozor, abychom tak nezačali smýšlet i my.

„Nejsme takoví, kteří se odtahují“

17. Co nám pomáhá, abychom stále chodili s Bohem?

¹⁷ Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem.“ (2. Timoteovi 3:16) Na stránkách Bible nám Jehova jasně říká: „To je ta cesta. Choďte po ní.“ (Izajáš 30:21) Když Boží slovo posloucháme, můžeme ‚přísně střežit‘ to, jak chodíme. (Efezanům 5:15) Díky tomu, že Bibli studujeme a že o získaných poznatcích rozjímáme, můžeme ‚nadále chodit v pravdě‘. (3. Jana 3) Je to tak, jak řekl Ježíš: „Duch . . . je životodárný; tělo není vůbec k užitku.“ Jediné spolehlivé vedení, jímž se můžeme v životě řídit, je duchovní vedení, které dostáváme prostřednictvím Jehovova slova, jeho ducha a jeho organizace.

18. (a) Co nemoudrého někteří dělají? (b) Jakou víru pěstujeme?

¹⁸ Lidé, z nichž se stanou nespokojenci, protože smýšlí tělesně nebo protože se nesplnilo nějaké jejich očekávání, se často uchýlí k tomu, že začnou naplno využívat možnosti, které nabízí svět. Přestávají si uvědomovat naléhavost doby, a tak necítí potřebu ‚zůstat bdělí‘. Místo aby nejprve hledali zájmy Království, sledují sobecké cíle. (Matouš 24:42) Takové jednání je nanejvýš nemoudré. Všimněme si, co napsal apoštol Pavel: „Nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:39) Tak jako kdysi Enoch a Noe, i my žijeme v bouřlivé době, ale tak jako oni máme výsadu chodit s Bohem. Díky tomu můžeme s jistotou očekávat, že na vlastní oči uvidíme splnění Jehovových slibů a že zažijeme konec ničemnosti a vytvoření nového světa. Máme se opravdu na co těšit!

19. Co Micheáš napsal o životním zaměření pravých ctitelů?

¹⁹ O národech světa prorok Micheáš pod inspirací řekl, že budou „chodit každý ve jménu svého boha“. O sobě samém a dalších věrných ctitelích pak prohlásil: „My, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Micheáš 4:5) Pokud sdílíš Micheášovo odhodlání, pak se drž blízko Jehovy bez ohledu na to, jak bouřlivá doba nastane. (Jakub 4:8) Kéž si každý z nás ze srdce přeje chodit s Jehovou, naším Bohem, nyní a na neurčitý čas, dokonce navždy!

Jak byste odpověděli?

• V čem se dnešní doba podobá Noemovým dnům?

• Jak jednal Noe a jeho rodina a jak můžeme napodobovat jejich víru?

• Co vyšlo najevo ohledně nesprávného smýšlení některých Ježíšových následovníků?

• K čemu jsou odhodláni praví křesťané?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 20]

Podobně jako lidé v Noemově době, i lidé dnes jsou plně zaměstnáni svými každodenními záležitostmi

[Obrázek na straně 21]

Ti, kdo káží o Království, ‚nejsou takoví, kteří se odtahují‘