Braňme se nesprávnému uvažování

KDYŽ patriarchu Joba postihlo neštěstí, navštívili ho tři jeho přátelé — Elifaz, Bildad a Cofar. Přišli mu projevit účast a utěšit ho. (Job 2:11) Nejvlivnější a možná nejstarší z trojice mužů byl Elifaz. Začal mluvit jako první a řekl toho nejvíc. Jaký způsob uvažování se zračí v jeho třech promluvách?

Elifaz vyprávěl o tom, že zažil něco nadpřirozeného. Řekl: „Přes obličej mi přešel duch; chlupy na těle se mi začaly ježit. Začal se zastavovat, ale já nerozeznal jeho vzhled; před očima jsem měl jakousi podobu; bylo ticho, a tu jsem zaslechl hlas.“ (Job 4:15, 16) Jaký to byl duch, který ovlivnil Elifazovo uvažování? Z odsuzujícího tónu slov, která následovala, je vidět, že tímto duchem nemohl být žádný Boží spravedlivý anděl. (Job 4:17, 18) Byl to ničemný duchovní tvor. Proč by jinak Jehova pokáral Elifaza a jeho dva druhy za to, že říkali lži? (Job 42:7) Ano, Elifaz se dostal pod vliv démona. V jeho výrocích se zračilo bezbožné uvažování.

Jaké názory jsou vyjádřeny v Elifazových slovech? Proč je důležité, abychom se před nesprávným uvažováním chránili? A jak se mu můžeme bránit?

„Svým sluhům vůbec nevěří“

V každé ze svých tří promluv vyjádřil Elifaz názor, že Bůh je velmi náročný, takže jeho služebníci se mu nemohou zavděčit, ať se snaží jakkoli. „Pohleď, svým sluhům vůbec nevěří,“ řekl Elifaz Jobovi, „a své anděly obviňuje z nedostatečnosti.“ (Job 4:18, poznámka pod čarou) Později o Bohu řekl: „On nevěří svým svatým, a nebesa, ta vskutku nejsou v jeho očích čistá.“ (Job 15:15) A zeptal se: „Má Všemohoucí nějaké potěšení z toho, že jsi spravedlivý?“ (Job 22:3) Bildad byl stejného mínění. Prohlásil: „Tam je dokonce měsíc, a není jasný; a hvězdy se neprokázaly jako čisté v [Božích] očích.“ (Job 25:5)

Před takovým uvažováním se musíme chránit. Kdybychom se jím nechali ovlivnit, mohli bychom si začít myslet, že Bůh toho od nás vyžaduje příliš. Tento názor je přímou hrozbou pro náš vztah k Jehovovi. A jestliže se takovým úvahám poddáme, jak potom zareagujeme v případě, že budeme oprávněně ukázněni? Namísto abychom výtku pokorně přijali, naše srdce se možná „rozvzteklí přímo proti Jehovovi“ a budeme na něj rozmrzelí. (Přísloví 19:3) To by mělo katastrofální dopad na náš duchovní stav.

 „Může být zdatný muž k užitku . . . Bohu?“

S názorem, že Bůh je příliš náročný, úzce souvisí představa, že v Božích očích lidé nestojí za nic. V průběhu své třetí řeči se Elifaz zeptal: „Může být zdatný muž k užitku samotnému Bohu, takže by mu měl být k užitku kdokoli, kdo má pochopení?“ (Job 22:2) Elifaz tím vlastně řekl, že člověk není Bohu k ničemu. V podobném duchu argumentoval Bildad: „Jak . . . může být smrtelný člověk v právu před Bohem, nebo jak může být někdo zrozený z ženy čistý?“ (Job 25:4) Kdyby tato argumentace byla pravdivá, nebylo by snad od Joba troufalé domnívat se, že pouhý smrtelný člověk, jako je on, může mít před Bohem spravedlivé postavení?

V dnešní době jsou někteří lidé sužováni negativními pocity a myslí si, že za nic nestojí. Příčinou může být mimo jiné to, jakou dostali výchovu v rodině, a to, že na ně doléhají životní starosti nebo že jsou obětí rasové či etnické nenávisti. Je zde však i Satan a jeho démoni, kteří mají radost, když mohou někoho drtit. Jestliže se jim daří někomu našeptávat, že se Všemohoucímu Bohu beztak nikdy nezavděčí, pak takový člověk snáze propadá sklíčenosti. Časem by se mohlo stát, že bude zavlečen pryč od živého Boha, nebo že se od něj dokonce odtáhne. (Hebrejcům 2:1; 3:12)

Je možné, že vlivem pokročilého věku nebo zdravotních obtíží máme určitá omezení. Srovnáme-li, kolik toho ve službě pro Království děláme nyní a kolik jsme zvládali, když jsme byli mladší, zdravější a silnější, říkáme si možná, že toho děláme velmi málo. Musíme si však uvědomit, že Satan a jeho démoni nám chtějí vsugerovat, že Bůh s naší činností není spokojen. Takovému uvažování se musíme bránit.

Jak se bránit negativnímu uvažování

I když Satan Ďábel způsobil Jobovi mnoho utrpení, Job prohlásil: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost.“ (Job 27:5) Job miloval Boha, a proto byl rozhodnut zachovat ryzost stůj co stůj. O toto odhodlání ho nic nemohlo připravit. Jedním z klíčů, jak se bránit negativnímu uvažování, je tedy toto: Musíme se snažit, abychom lépe rozuměli Boží lásce a byli za ni ještě více vděční. Musíme také prohlubovat svou lásku k Bohu. Můžeme toho dosáhnout, když pravidelně studujeme Boží slovo a v modlitbách rozjímáme o tom, co jsme se naučili.

Například u Jana 3:16 je napsáno: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna.“ Jehova má ke světu lidstva hlubokou lásku. Jeho láska je patrná z toho, jak s lidmi při různých příležitostech jednal. Když o takových příkladech z minulosti rozjímáme, naše vděčnost vůči Jehovovi roste a naše láska k němu se prohlubuje. To nám pomáhá bránit se nesprávnému a negativnímu uvažování.

Zamysleme se nad tím, jak Jehova jednal s Abrahamem těsně před zničením Sodomy a Gomory. Abraham se Jehovy osmkrát dotazoval na jeho rozsudek. Jehova ani na okamžik nedal najevo podráždění nebo zklamání. Jeho odpovědi Abrahama naopak utěšily a dodaly mu klid. (1. Mojžíšova 18:22–33) Později, když Bůh vyvedl Lota a jeho rodinu ze Sodomy, zeptal se Lot, zda může uniknout do blízkého města, aby nemusel do hor. Jehova odpověděl: „Zde ti také projevím ohled do té míry, že nerozvrátím město, o kterém jsi mluvil.“ (1. Mojžíšova 19:18–22) Popisují snad tyto zprávy Jehovu jako náročného, nelaskavého a autoritativního vládce? Ne. Popisují ho takového, jaký ve skutečnosti je — jako Svrchovaného Panovníka, který je milující, laskavý, milosrdný a chápající.

Názor, že Bůh hledá na druhých chyby a že se mu nikdo nemůže zavděčit, vyvracejí příklady tří mužů ze starověkého Izraele — Árona, Davida a Manasseho. Áron se třikrát závažným způsobem provinil. Udělal zlaté tele,  přidal se ke své sestře Miriam, když kritizovala Mojžíše, a u Meriby neposvětil Boha a neprokázal mu čest. Jehova však viděl jeho dobré stránky a dovolil mu až do smrti sloužit v postavení velekněze. (2. Mojžíšova 32:3, 4; 4. Mojžíšova 12:1, 2; 20:9–13)

Král David se během své vlády dopustil velmi vážných hříchů. Mimo jiné spáchal cizoložství, úkladně nechal zabít nevinného člověka a neoprávněně nařídil sčítání lidu. Jehova však bral v úvahu Davidovo pokání, a proto věrně dodržel smlouvu o Království a dovolil Davidovi vládnout až do konce života. (2. Samuelova 12:9; 1. Paralipomenon 21:1–7)

Judský král Manasse postavil oltáře Baalovi, přiměl své syny projít ohněm, propagoval spiritistické praktiky a vystavěl oltáře pro falešné náboženství přímo na nádvořích chrámu. Ale potom, co projevil upřímné pokání, mu Jehova odpustil, vysvobodil ho ze zajetí a vrátil mu jeho kralování. (2. Paralipomenon 33:1–13) Jednal by snad tímto způsobem Bůh, kterému se nikdo nezavděčí? To sotva.

Viníkem je sám žalobce

Asi nás nepřekvapuje, že Satan je hlavním zosobněním právě těch vlastností, ze kterých obviňuje Jehovu. Satan je drsný a náročný. Je to jasně vidět ze zvyku obětovat děti, který byl v minulosti provozován v souvislosti s falešným uctíváním. Odpadlí Izraelité pálili své syny a dcery v ohni. Něco takového Jehovovi ani nevyvstalo v srdci. (Jeremjáš 7:31)

Tím, kdo na druhých hledá chyby, není Jehova, ale Satan. Vždyť ve Zjevení 12:10 je označen jako „žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaluje před naším Bohem“! Naproti tomu o Jehovovi žalmista zpíval: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát? Vždyť u tebe je pravé odpouštění.“ (Žalm 130:3, 4)

Negativní uvažování bude věcí minulosti

Když byli Satan Ďábel a jeho démoni vyhnáni z nebe, musela to pro andělské duchovní tvory být nevýslovná úleva. (Zjevení 12:7–9) Ničemní duchové už nemohli nijak zasahovat do činnosti Jehovovy andělské rodiny v nebesích. (Daniel 10:13)

Obyvatelé země takovou radost zažijí v blízké budoucnosti. Již brzy z nebe sestoupí anděl s klíčem od propasti a velkým řetězem v ruce, spoutá Satana a jeho démony a uvrhne je do propasti neboli do stavu nečinnosti. (Zjevení 20:1–3) Až k tomu dojde, pocítíme nevýslovnou úlevu.

Do té doby se však musíme chránit před nesprávným uvažováním. Kdykoli se nesprávné nebo negativní myšlenky začnou vkrádat do naší mysli, musíme se jim bránit tím, že začneme přemýšlet o Jehovově lásce. Pak bude ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, střežit naše srdce a naše myšlenkové síly‘. (Filipanům 4:6, 7)

[Obrázek na straně 26]

Job se bránil negativnímu uvažování

[Obrázek na straně 28]

Lot se přesvědčil o tom, že Jehova je chápající Svrchovaný Panovník