Přejít k článku

Přejít na obsah

Choďme vírou, ne viděním

Choďme vírou, ne viděním

Choďme vírou, ne viděním

„Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. KORINŤANŮM 5:7)

1. Z čeho je patrné, že Pavel chodil vírou, a ne viděním?

PÍŠE se rok 55 n. l. Asi před 20 lety přijal křesťanství muž, který byl pronásledovatelem křesťanů a tehdy se jmenoval Saul. I když od jeho obrácení už uplynula dlouhá doba, jeho víra v Boha nijak neztratila na síle. Má pevnou víru přesto, že nebeské skutečnosti nespatřil svýma doslovnýma očima. V dopise určeném pomazaným křesťanům, kteří mají nebeskou naději, proto apoštol Pavel píše: „Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. Korinťanům 5:7)

2, 3. (a) Podle čeho se pozná, že chodíme vírou? (b) Co znamená chodit viděním?

2 Máme-li chodit vírou, musíme mít naprostou důvěru, že Bůh je schopen řídit náš život. Musíme být pevně přesvědčeni, že opravdu ví, co je pro nás nejlepší. (Žalm 119:66) Když se rozhodujeme a když svá rozhodnutí uvádíme do praxe, bereme v úvahu ‚skutečnosti, které nevidíme‘. (Hebrejcům 11:1, The New English Bible) K nim patří slíbená „nová nebesa a nová země“. (2. Petra 3:13) Chodit viděním naproti tomu znamená řídit se v životě jen podle toho, co vnímáme svými doslovnými smysly. To by bylo nebezpečné, protože pak bychom mohli úplně pustit ze zřetele Boží vůli. (Žalm 81:12; Kazatel 11:9)

3 Bez ohledu na to, zda patříme k ‚malému stádu‘ s nebeským povoláním nebo k ‚jiným ovcím‘ s pozemskou nadějí, vybídku, abychom chodili vírou, a ne viděním, by měl každý z nás brát velmi vážně. (Lukáš 12:32; Jan 10:16) Uvažujme nyní o tom, jak nás poslušnost této inspirované rady chrání, abychom se nestali obětí ‚dočasného potěšení z hříchu‘, abychom nepadli do léčky hmotařství a abychom neztratili ze zřetele konec tohoto systému věcí. Prozkoumáme také, proč je nebezpečné chodit viděním. (Hebrejcům 11:25)

Odmítejme „dočasné potěšení z hříchu“

4. Co si Mojžíš zvolil a proč?

4 Představme si, jaký život se nabízel Amramovu synu Mojžíšovi. Vyrůstal ve starověkém Egyptě, mezi potomky královské rodiny, a měl tak možnost získat moc, bohatství a vlivné postavení. Mohl si říci: ‚Nabyl jsem dobrého vzdělání v proslulé moudrosti Egypta a jsem mocný ve slovech a skutcích. Když se přidržím královské domácnosti, mohu svého postavení využít k tomu, abych pomohl svým utlačovaným hebrejským bratrům.‘ (Skutky 7:22) Mojžíš si však raději zvolil, aby s ním bylo „špatně zacházeno spolu s Božím lidem“. Proč? Co ho vedlo k tomu, aby odmítl všechny příležitosti, které mu Egypt nabízel? Bible na to odpovídá: „Vírou [Mojžíš] opustil Egypt, ale nebál se králova hněvu, neboť zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Hebrejcům 11:24–27) Mojžíš věřil, že Bůh ho za jeho spravedlnost jistě odmění, a to mu pomohlo odolat hříchu a nedat se zlákat prchavou rozkoší, kterou hříšné jednání slibovalo.

5. V čem je pro nás Mojžíšův příklad povzbuzením?

5 Také my často musíme dělat obtížná rozhodnutí. Například můžeme stát před otázkou: ‚Neměl bych přestat s nějakým jednáním, které není plně v souladu s biblickými zásadami, nebo se zbavit nějakého takového návyku? Mám přijmout zaměstnání, se kterým jsou zjevně spojeny hmotné výhody, ale které by zbrzdilo můj duchovní růst?‘ Mojžíšův příklad je pro nás povzbuzením, abychom nedělali rozhodnutí, v nichž by se zrcadlila krátkozrakost tohoto světa. Měli bychom naopak projevovat víru v prozíravou moudrost „Toho, kdo je neviditelný“, Jehovy Boha. Buďme jako Mojžíš a važme si Jehovova přátelství více než čehokoli, co nabízí tento svět.

6, 7. (a) Jak dal Esau najevo, že nechce chodit vírou, ale viděním? (b) V čem je pro nás Esau výstražným příkladem?

6 Porovnejme Mojžíše s Esauem, synem patriarchy Izáka. Esau dával přednost okamžitému uspokojení. (1. Mojžíšova 25:30–34) ‚Neoceňoval posvátné věci‘, a tak se vzdal svých prvorozeneckých práv „výměnou za jedno jídlo“. (Hebrejcům 12:16) Když se rozhodl prodat své prvorozenecké právo, nepřemýšlel o tom, jaký dopad to bude mít na jeho vztah k Jehovovi nebo jaké důsledky bude tento čin mít pro jeho potomstvo. Esauovi chyběl duchovní zrak. Boží drahocenné sliby neměly v jeho očích valnou hodnotu, takže na ně nedbal. Nechodil vírou, ale viděním.

7 Esau je pro nás výstražným příkladem. (1. Korinťanům 10:11) Když musíme udělat nějaké rozhodnutí — ať jde o něco velkého, nebo o něco malého —, nesmíme se nechat oklamat myšlenkou, kterou propaguje Satanův svět, totiž že svá přání si musíme splnit okamžitě. Bylo by užitečné položit si několik otázek: ‚Neprojevuje se v mém rozhodování podobný sklon, jaký měl Esau? Kdybych se rozhodl své přání splnit hned, nemusely by kvůli tomu duchovní zájmy jít stranou? Mohla by moje rozhodnutí ohrozit mé přátelství s Bohem a mou vyhlídku na odměnu? Jaký příklad dávám druhým?‘ Jestliže se v našich rozhodnutích bude zračit ocenění pro posvátné věci, Jehova nám bude žehnat. (Přísloví 10:22)

Vyhýbejme se léčce hmotařství

8. Před čím byli varováni křesťané v Laodiceji a proč by nás to mělo zajímat?

8 Ve zjevení, které koncem prvního století obdržel apoštol Jan, předal oslavený Ježíš Kristus sboru v maloasijském městě Laodicea poselství. V něm sbor varoval před hmotařstvím. Křesťané v Laodiceji sice byli po hmotné stránce bohatí, ale v duchovním ohledu byli na mizině. Místo aby chodili vírou, připustili, aby je hmotný majetek připravil o dobrý duchovní zrak. (Zjevení 3:14–18) K něčemu takovému vede hmotařství i v dnešní době. Oslabí naši víru a způsobí, že přestaneme ‚s vytrvalostí běžet závod‘ o život. (Hebrejcům 12:1) Jestliže si nedáme pozor, mohou „rozkoše tohoto života“ převládnout nad našimi duchovními činnostmi a nakonec je ‚úplně zadusit‘. (Lukáš 8:14)

9. Jak nás chrání to, že jsme spokojení a že jsme vděční za duchovní pokrm?

9 Duchovní ochranou je pro nás především to, že tento svět neužíváme plně a že nehromadíme majetek, ale že jsme spokojení. (1. Korinťanům 7:31; 1. Timoteovi 6:6–8) Jestliže chodíme vírou, a ne viděním, pak se radujeme z dnešního duchovního ráje. Když se sytíme výživným duchovním pokrmem, máme chuť „radostně volat kvůli dobrému stavu srdce“. (Izajáš 65:13, 14) Navíc máme radost ze společenství s lidmi, kteří projevují ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Nalézat uspokojení a občerstvení v duchovních věcech, které nám Jehova dává, je opravdu důležité!

10. Které otázky bychom si měli položit?

10 Měli bychom si položit například tyto otázky: ‚Jaké místo zaujímají v mém životě hmotné věci? Používám svůj majetek k tomu, abych si užíval, nebo abych podporoval pravé uctívání? Co mi přináší největší uspokojení? Je to studium Bible a společenství se spolukřesťany na shromážděních, nebo jsou to víkendy, kdy se nevěnuji křesťanským povinnostem? Netrávím mnoho víkendů rekreací, místo abych takový čas věnoval kazatelské službě nebo jinak podporoval čisté uctívání?‘ Chodit vírou znamená být pilný v díle Království a mít naprostou důvěru v Jehovovy sliby. (1. Korinťanům 15:58)

Stále mějme na zřeteli konec

11. Jak nám to, že chodíme vírou, pomáhá, abychom stále měli na zřeteli konec?

11 Chodíme-li vírou, pomáhá nám to vyvarovat se tělesného smýšlení a s tím i názoru, že konec přijde až za dlouho nebo že nepřijde vůbec. Na rozdíl od skeptiků, kteří zlehčují biblická proroctví, rozpoznáváme, že světové události odpovídají tomu, co Bible o naší době předpověděla. (2. Petra 3:3, 4) Cožpak například postoje a chování většiny lidí nedosvědčují, že žijeme v „posledních dnech“? (2. Timoteovi 3:1–5) Díky tomu, že současné světové události sledujeme očima víry, uvědomujeme si, že nejsou pouhým opakováním historie, ale že tvoří ‚znamení Kristovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. (Matouš 24:1–14)

12. Jak se Ježíšova slova zaznamenaná u Lukáše 21:20, 21 splnila v prvním století?

12 Uvažujme o jedné události, k níž došlo v prvním století našeho letopočtu a která má obdobu v naší době. Když byl na zemi Ježíš Kristus, varoval své následovníky: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí.“ (Lukáš 21:20, 21) Toto proroctví se splnilo, když Jeruzalém v roce 66 n. l. oblehlo římské vojsko pod velením Cestia Galla. Znenadání však vojsko odtáhlo, což byl pro křesťany žijící ve městě signál, aby ‚prchali k horám‘. Cesta byla volná. V roce 70 n. l. se římské vojsko vrátilo, zaútočilo na město a zničilo chrám. Josephus uvádí, že přitom zahynulo přes milion Židů a dalších 97 000 jich bylo odvedeno do zajetí. Nad židovským systémem věcí tak byl vykonán Boží rozsudek. Ti, kdo chodili vírou a dbali na Ježíšovu výstrahu, však tomuto neštěstí unikli.

13, 14. (a) K jakým událostem brzy dojde? (b) Proč bychom stále měli ostražitě sledovat splňování biblických proroctví?

13 K něčemu podobnému brzy dojde v naší době. Na vykonání Božího rozsudku se budou podílet síly působící uvnitř Organizace spojených národů. Posláním dnešní Organizace spojených národů je působit jako nástroj k zachování míru, podobně jako mělo římské vojsko v prvním století udržovat Pax Romana (Římský mír). Ačkoli se římské vojsko pokoušelo zajistit v tehdy známém světě relativní bezpečí, právě toto vojsko zpustošilo Jeruzalém. Podobné to bude dnes. Z biblických proroctví totiž vyplývá, že militarizované síly uvnitř Organizace spojených národů budou za rušivý element považovat náboženství a že zakročí, aby zničily novodobý Jeruzalém — křesťanstvo — a také zbývající část Velkého Babylónu. (Zjevení 17:12–17) Ano, celá světová říše falešného náboženství je těsně před zničením.

14 Zpustošením falešného náboženství začne velké soužení. V závěrečné části velkého soužení budou odstraněny zbývající složky současného ničemného systému věcí. (Matouš 24:29, 30; Zjevení 16:14, 16) Díky tomu, že chodíme vírou, stále ostražitě sledujeme splňování biblických proroctví. Nemyslíme si bláhově, že nějaká lidmi vytvořená instituce jako Organizace spojených národů je Božím nástrojem k dosažení pravého míru a bezpečí. Nemělo by tedy z našeho způsobu života být jasně patrné naše přesvědčení, že „Jehovův velký den je blízko“? (Sefanjáš 1:14)

Proč je nebezpečné chodit viděním?

15. Do jaké léčky padl izraelský národ navzdory tomu, že zažil Boží požehnání?

15 Chodit viděním a dovolit, aby tak zeslábla naše víra, je nebezpečné. To je dobře vidět na událostech z dějin starověkého Izraele. Izraelité byli svědky deseti ran, které znamenaly pokořující porážku egyptských falešných bohů, a potom zažili velkolepé osvobození u Rudého moře. Přesto si neposlušně udělali zlaté tele a začali ho uctívat. Zmocnil se jich totiž neklid a unavili se čekáním na Mojžíše, protože ten ‚si dával na čas, než sestoupil z hory‘. (2. Mojžíšova 32:1–4) Jejich netrpělivost vedla k tomu, že začali uctívat modlu, kterou mohli vidět doslovnýma očima. To, že chodili viděním, bylo urážkou Jehovy a bylo kvůli tomu popraveno „asi tři tisíce mužů“. (2. Mojžíšova 32:25–29) Je opravdu smutné, když dnes nějaký Jehovův ctitel dává svými rozhodnutími najevo, že Jehovovi nevěří a že nedůvěřuje v jeho schopnost plnit sliby.

16. Jak Izraelité doplatili na to, že se řídili podle vnějšího zdání?

16 Na to, že se řídili podle vnějšího zdání, doplatili Izraelité ještě v jiných ohledech. Kvůli tomu, že chodili viděním, se třásli před svými nepřáteli. (4. Mojžíšova 13:28, 32; 5. Mojžíšova 1:28) Ze stejného důvodu si stěžovali na svůj úděl a zpochybňovali Mojžíšovu autoritu, kterou dostal od Boha. Tentýž nedostatek víry vedl Izraelity k tomu, že před Zaslíbenou zemí dávali přednost Egyptu ovládanému démony. (4. Mojžíšova 14:1–4; Žalm 106:24) Když Jehova pozoroval, jak neuctivě se jeho lid chová vůči svému neviditelnému Králi, muselo mu to působit nevýslovnou bolest.

17. Proč Izraelité v Samuelově době zavrhli Jehovovo vedení?

17 Přestože Bůh prokazoval izraelskému národu přízeň, Izraelité se v době Samuela znovu nechali chytit do léčky a chodili viděním. Lidé začali toužit po tom, aby měli viditelného krále. Ačkoli Jehova předtím prokazoval, že jejich Králem je on, Izraelity to nepřimělo, aby chodili vírou. (1. Samuelova 8:4–9) Pošetile zavrhli Jehovovo bezchybné vedení a chtěli se raději podobat okolním národům. Ublížili tím sami sobě. (1. Samuelova 8:19, 20)

18. Proč je poučné přemýšlet o nebezpečích spojených s tím, když někdo chodí viděním?

18 Nám, Jehovovým novodobým služebníkům, velmi záleží na tom, abychom si uchovali dobrý vztah k Bohu. Toužebně si přejeme poučit se z událostí, k nimž došlo v minulosti, a toto cenné poučení uplatňovat ve svém životě. (Římanům 15:4) Když Izraelité chodili viděním, zapomněli, že prostřednictvím Mojžíše je vede Bůh. Kdybychom nedávali pozor, mohli bychom i my zapomenout, že dnešní křesťanský sbor vede Jehova Bůh a Větší Mojžíš, Ježíš Kristus. (Zjevení 1:12–16) Musíme se vyvarovat toho, že bychom na pozemskou část Jehovovy organizace pohlíželi z lidského stanoviska. Kdybychom to dělali, mohli bychom si začít stěžovat a mohli bychom ztratit ocenění pro Jehovovy představitele i pro duchovní pokrm, který nám poskytuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45)

Buďme rozhodnuti chodit vírou

19, 20. K čemu jste rozhodnuti a proč?

19 „Nezápasíme proti krvi a tělu,“ píše se v Bibli, „ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12) Naším největším nepřítelem je Satan Ďábel. Má za cíl zničit naši víru v Jehovu. Bude se všemožně snažit nás přesvědčit, abychom upustili od svého rozhodnutí sloužit Bohu. (1. Petra 5:8) Co nám pomůže, abychom se nedali oklamat vnějším zdáním Satanova systému? To, že budeme chodit vírou, a ne viděním! Když budeme důvěřovat Jehovovým slibům, ochrání nás to před ‚ztroskotáním naší víry‘. (1. Timoteovi 1:19) Za každou cenu tedy buďme rozhodnuti dál chodit vírou a mějme pevnou důvěru, že Jehova nám bude žehnat. A stále se modleme, abychom unikli všem věcem, jimž je určeno, aby nastaly v blízké budoucnosti. (Lukáš 21:36)

20 V tom, jak chodit vírou, a ne viděním, máme jedinečný Vzor. Bible říká: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Následující článek se bude zabývat tím, jak můžeme dál chodit tak, jak chodil on.

Vzpomínáte si?

• Jaké poučení jste si vzali z příkladu Mojžíše a Esaua?

• Co je zvlášť důležité, máme-li se vyhýbat hmotařství?

• Jak nám to, že chodíme vírou, pomáhá vyvarovat se názoru, že konec přijde až za dlouho?

• Proč je nebezpečné chodit viděním?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Mojžíš chodil vírou

[Obrázek na straně 18]

Stává se vám často, že kvůli rekreaci odsunete do pozadí teokratické činnosti?

[Obrázek na straně 20]

Jak vás chrání to, že věnujete pozornost Božímu slovu?