Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z 1. Paralipomenon

UPLYNULO asi 77 let od doby, kdy se Židé vrátili z vyhnanství v Babylóně do své vlasti. Chrám, který znovu vystavěl místodržitel Zerubbabel, už stojí 55 let. Hlavním důvodem návratu Židů bylo to, aby obnovili pravé uctívání v Jeruzalémě. Teď však horlivost pro Jehovovo uctívání neprojevují. Naléhavě potřebují povzbuzení, a právě to nabízí biblická kniha První Paralipomenon.

Nepočítáme-li rodopisné záznamy, zahrnuje První Paralipomenon období asi 40 let, od smrti krále Saula do smrti krále Davida. Sestavení této knihy se přičítá knězi Ezrovi a soudí se, že ji napsal roku 460 př. n. l. První Paralipomenon si zaslouží naši pozornost, protože díky ní můžeme lépe porozumět tomu, jak probíhalo uctívání v chrámu, a dozvědět se podrobnosti o rodové linii Mesiáše. Tato kniha je součástí inspirovaného Božího slova a informace, které jsou v ní obsaženy, proto posilují naši víru a prohlubují naše pochopení Bible. (Hebrejcům 4:12)

DŮLEŽITÝ SOUPIS JMEN

(1. Paralipomenon 1:1–9:44)

Podrobný rodopis, který Ezra sestavil, je potřebný nejméně ze tří důvodů: aby zajistil, že jako kněží budou sloužit pouze oprávněné osoby, aby pomohl určit kmenové dědictví a aby byl uchován záznam rodové linie vedoucí k Mesiášovi. Tento soupis je pro Židy pojítkem s minulostí, a to až k prvnímu člověku. Je zaznamenáno deset generací od Adama k Noemovi, a dalších deset generací k Abrahamovi. Zpráva uvádí Išmaelovy syny, dále syny Abrahamovy konkubíny Ketury a také syny Esaua, a poté se již zaměřuje na rodovou linii 12 Izraelových synů. (1. Paralipomenon 2:1)

Širší pozornost se věnuje potomkům Judy, protože někteří z nich jsou v rodové linii krále Davida. Od Abrahama k Davidovi je celkem 14 generací, a dalších 14 generací je k odvedení do Babylónu. (1. Paralipomenon 1:27, 34; 2:1–15; 3:1–17; Matouš 1:17) Ezra dále uvádí potomky kmenů, které se usídlily na východ od Jordánu, a potom rodokmen synů Leviho. (1. Paralipomenon 5:1–24; 6:1) Následuje souhrn některých příslušníků kmenů na západ od řeky Jordán a podrobnější pohled na rodovou linii Benjamína. (1. Paralipomenon 8:1) Nacházíme také jména prvních obyvatel Jeruzaléma po návratu z babylónského zajetí. (1. Paralipomenon 9:1–16)

Odpovědi na biblické otázky:

1:18 — Kdo byl Šelův otec — Kainan, nebo Arpakšad? (Lukáš 3:35, 36) Šelovým otcem byl Arpakšad. (1. Mojžíšova 10:24; 11:12) Je dost dobře možné, že slovo „Kainan“  v Lukášovi 3:36 je zkomolenina slova „Chaldejci“. V takovém případě mohlo v původním textu stát „syna Chaldejce Arpakšada“. Jinou možností je, že se jména Kainan a Arpakšad vztahují na tutéž osobu. Stojí také za povšimnutí, že v některých rukopisech se zmínka o Kainanovi vůbec nevyskytuje. (Lukáš 3:36, poznámka pod čarou)

2:15 — Byl David sedmým Jišaiovým synem? Ne. Jišai měl osm synů a David z nich byl nejmladší. (1. Samuelova 16:10, 11; 17:12) Jeden z Jišaiových synů zjevně zemřel bezdětný, takže nijak neovlivnil rodopisné záznamy, a Ezra proto jeho jméno vypustil.

3:17 — Proč se v Lukášovi 3:27 mluví o Jekonjášovu synu Šealtielovi jako o synu Neriho? Šealtielovým otcem byl Jekonjáš. Neri však podle všeho dal Šealtielovi za manželku svou dceru. Lukáš označil Neriho zetě za Neriho syna, tak jako v případě Josefa, kterého označil za syna Heliho, přestože Heli byl otcem Marie.

3:17–19 — Jaký byl příbuzenský vztah mezi Zerubbabelem, Pedajášem a Šealtielem? Zerubbabel byl synem Pedajáše, což byl Šealtielův bratr. Bible však někdy označuje Zerubbabela za syna Šealtielova. (Matouš 1:12; Lukáš 3:27) Důvodem mohlo být to, že Pedajáš zemřel a Zerubbabela vychovával Šealtiel. Nebo je možné, že Šealtiel zemřel bezdětný, a Pedajáš proto uzavřel švagrovské manželství, přičemž Zerubbabel byl prvorozeným synem, který se z tohoto svazku narodil. (5. Mojžíšova 25:5–10)

5:1, 2 — Co pro Josefa znamenalo to, že obdržel právo prvorozeného? Josef v důsledku toho získal dvojitý dědický podíl. (5. Mojžíšova 21:17) Stal se tak otcem dvou kmenů — Efrajima a Manasseho. Každý z ostatních Izraelových synů byl otcem jen jednoho kmene.

Poučení pro nás:

1:1–9:44. Rodopisné záznamy lidí, kteří opravdu žili, jsou důkazem toho, že celý systém pravého uctívání se zakládá na skutečnostech, a ne na mýtu.

4:9, 10. Jehova vyslyšel vroucnou modlitbu Jabece, který prosil o mírové rozšíření svého území, aby se na něm mohlo usídlit více bohabojných lidí. I my bychom měli vznášet upřímné modlitby o vzrůst, když se horlivě podílíme na kazatelské službě.

5:10, 18–22. Za dnů krále Saula dokázaly kmeny žijící na východ od Jordánu porazit Hagrejce, i když měli Hagrejci více než dvojnásobnou početní převahu. Stateční muži z těchto kmenů totiž důvěřovali Jehovovi a hledali u něj pomoc. I my dnes čelíme v našem duchovním boji děsivé přesile, a proto bychom se měli naprosto spoléhat na Jehovu. (Efezanům 6:10–17)

9:26, 27. Levitům, kteří zastávali úřad strážců bran, byla projevena veliká důvěra. Dostali klíč od vchodu do svatých prostor chrámu. Svůj úkol, otevírat každý den brány, plnili spolehlivě. Nám byla svěřena odpovědnost vycházet za lidmi v našem obvodu a pomáhat jim, aby začali uctívat Jehovu. Neměli bychom snad při tom být stejně spolehliví a důvěryhodní jako levitští strážci bran?

 DAVIDOVO KRALOVÁNÍ

(1. Paralipomenon 10:1–29:30)

Samotné vyprávění začíná smrtí krále Saula a tří jeho synů v bitvě proti Filištínům na hoře Gilboa. David, syn Jišaiův, je dosazen za krále nad kmenem Juda. Muži ze všech kmenů přicházejí do Hebronu a dosazují Davida za krále nad celým Izraelem. (1. Paralipomenon 11:1–3) David krátce poté dobývá Jeruzalém. Později Izraelité ‚s radostným křikem a se zvučením rohu a s hlasitou hrou na strunné nástroje a harfy‘ přinášejí do Jeruzaléma truhlu smlouvy. (1. Paralipomenon 15:28)

David vyjadřuje přání postavit dům pro pravého Boha. Jehova určuje, že tuto výsadu bude jednou mít Šalomoun, a uzavírá s Davidem smlouvu o Království. David pokračuje ve svém tažení proti nepřátelům Izraele a Jehova mu dává jedno vítězství za druhým. Kvůli nedovolenému sčítání lidu umírá 70 000 lidí. David dostává od anděla příkaz, aby vztyčil oltář Jehovovi, a kupuje za tím účelem mlat od Jebusejce Ornana. David začíná konat „přípravu ve velkém množství“, aby na tomto pozemku mohl být Jehovovi postaven dům, který bude „vynikajícím způsobem velkolepý“. (1. Paralipomenon 22:5) David organizuje službu Levitů, která je zde popsána do větších podrobností než kdekoli jinde v Písmu. Na stavbu chrámu král i lid štědře přispívají. Po čtyřicetileté vládě David umírá „spokojený se dny, s bohatstvím a slávou; a [začíná] místo něho vládnout jeho syn Šalomoun“. (1. Paralipomenon 29:28)

Odpovědi na biblické otázky:

11:11 — Proč je počet zabitých 300, a ne 800 jako v paralelní zprávě ve 2. Samuelově 23:8? Hlavou tří Davidových nejstatečnějších mužů byl Jašobeam neboli Jošeb-baššebet. Jména zbylých dvou silných mužů byla Eleazar a Šammah. (2. Samuelova 23:8–11) Ve dvou zmíněných zprávách je rozdíl pravděpodobně proto, že každá poukazuje na jiný čin vykonaný stejným mužem.

11:20, 21 — Jaké postavení měl Abišai vzhledem ke třem Davidovým předním silným mužům? Abišai nepatřil mezi ty tři nejsilnější muže, kteří Davidovi sloužili. Jak ovšem uvádí 2. Samuelova 23:18, 19, byl hlavou třiceti válečníků a byl význačnější než kterýkoli z nich. Svou pověstí mohl Abišai soupeřit s těmi třemi předními silnými muži, protože vykonal podobný mocný čin jako Jašobeam.

12:8 — V jakém smyslu byly obličeje gadovských válečníků jako „obličeje lví“? Tito stateční muži stáli v pustině na Davidově straně. Narostly jim dlouhé vlasy, a jejich bujná hříva jim dodávala divoké, jakoby lví vzezření.

13:5 — Co je to ‚řeka Egypt‘? Podle jednoho názoru se toto vyjádření vztahuje na nějaké rameno řeky Nilu. Všeobecně je však chápáno tak, že označuje ‚říční údolí Egypt‘ — dlouhou strž lemující jihozápadní hranici Zaslíbené země. (4. Mojžíšova 34:2, 5; 1. Mojžíšova 15:18)

16:30 — Co znamenají ‚kruté bolesti‘ kvůli Jehovovi? Výraz „bolesti“ je zde použit v obrazném smyslu a představuje posvátnou  bázeň před Jehovou a hlubokou úctu k němu.

16:1, 37–40; 21:29, 30; 22:19 — Jaká opatření pro uctívání zůstala v Izraeli v platnosti od chvíle, kdy byla Truhla přinesena do Jeruzaléma, do dostavění chrámu? V době, kdy David přinesl truhlu smlouvy do Jeruzaléma a umístil ji ve stanu, který udělal, nebyla už Truhla ve svatostánku mnoho let. Po přestěhování zůstala Truhla ve stanu v Jeruzalémě. Svatostánek byl v Gibeonu, kde velekněz Cadok a jeho bratři přinášeli oběti, které předepisoval Zákon. Tak to pokračovalo, dokud nebyl dostavěn chrám v Jeruzalémě. Když byl chrám hotov, svatostánek byl z Gibeonu přinesen do Jeruzaléma a Truhla byla umístěna v Nejsvětější chrámu. (1. Královská 8:4, 6)

Poučení pro nás:

13:11. Když naše úsilí vyjde na prázdno, neměli bychom se rozhněvat a obviňovat Jehovu, ale spíše se nad situací důkladně zamyslet a snažit se přijít na to, kde se stala chyba. To bezesporu udělal David. Ze své chyby se poučil a později se mu podařilo Truhlu do Jeruzaléma přestěhovat, protože to udělal správným způsobem. *

14:10, 13–16; 22:17–19. Dříve než se pustíme do něčeho, co ovlivní náš duchovní stav, měli bychom vždy hledat na modlitbách Jehovovo vedení.

16:23–29. Uctívání Jehovy by v našem životě mělo zaujímat první místo.

18:3. Jehova vždy plní své sliby. Skrze Davida uskutečnil svůj slib dát Abrahamovu semeni celou zemi Kanaán, „od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufrat“. (1. Mojžíšova 15:18; 1. Paralipomenon 13:5)

21:13–15. Jehova přikázal andělovi, aby zastavil morovou ránu. Bůh je totiž vnímavý k utrpení svého lidu. Ano, „projevy jeho milosrdenství jsou velmi mnohé“. *

22:5, 9; 29:3–5, 14–16. David sice nebyl pověřen výstavbou Jehovova chrámu, ale projevil štědrost. Proč? Uvědomoval si totiž, že všechno, co získal, má díky Jehovově dobrotě. Jestliže pociťujeme podobnou vděčnost, bude nás to také podněcovat, abychom byli štědří.

24:7–18. Systém 24 kněžských oddílů, který zavedl David, byl stále v platnosti, když se Zecharjášovi, otci Jana Křtitele, objevil anděl, aby mu oznámil Janovo narození. Zecharjáš byl členem „Abijášova oddílu“, a proto byl v té době na řadě, aby sloužil v chrámu. (Lukáš 1:5, 8, 9) Pravé uctívání se soustřeďuje kolem historických — ne mytologických — postav. Budeme-li oddaně spolupracovat s ‚věrným a rozvážným otrokem‘ ve spojení s dnešní organizací Jehovových ctitelů, získáme mnoho požehnání. (Matouš 24:45)

Služme Jehovovi „s duší plnou potěšení“

První Paralipomenon neobsahuje pouze rodokmeny. Také vypráví o tom, jak David stěhoval truhlu smlouvy do Jeruzaléma, o jeho velkých vítězstvích, o přípravách na stavbu chrámu a o zorganizování levitských kněží do služebních oddílů. Vše, čím se Ezra na stránkách První Paralipomenon zabývá, bylo jistě pro Izraelity prospěšné a pomohlo jim to znovu získat nadšení pro Jehovovo uctívání v chrámu.

David je pro nás výborným příkladem v tom, že uctívání Jehovy dával vždy na první místo. Nesnažil se získat sám pro sebe nějaké zvláštní výsady — místo toho se snažil konat Boží vůli. Jistě se chceme řídit jeho radou a sloužit Jehovovi „s úplným srdcem a s duší plnou potěšení“. (1. Paralipomenon 28:9)

[Poznámky pod čarou]

[Tabulka a obrázky na straně 8 až 11]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Deset generací od Adama k Noemovi (1 056 let)

4026 př. n. l. Adam

130 let ⇩

Set

105 ⇩

Enoš

90 ⇩

Kenan

70 ⇩

Mahalalel

65 ⇩

Jared

162 ⇩

Enoch

65 ⇩

Metuzalém

187 ⇩

Lamek

182 ⇩

2970 př. n. l. narození NOEMA

Deset generací od Noema k Abrahamovi (952 let)

2970 př. n. l. Noe

502 let ⇩

Sem

100 ⇩

POTOPA 2370 př. n. l.

Arpakšad

35 ⇩

Šela

30 ⇩

Eber

34 ⇩

Peleg

30 ⇩

Reu

32 ⇩

Serug

30 ⇩

Nachor

29 ⇩

Terach

130 ⇩

2018 př. n. l. narození ABRAHAMA

Od Abrahama k Davidovi: 14 generací (911 let)

2018 př. n. l. Abraham

100 let

Izák

60 ⇩

Jákob

asi 88 ⇩

Juda

⇩

Perec

⇩

Checron

⇩

Ram

⇩

Amminadab

⇩

Nachšon

⇩

Salmon

⇩

Boaz

⇩

Obed

⇩

Jišai

⇩

1107 př. n. l. narození DAVIDA