Dávej pozor, aby se v tobě nevyvinulo domýšlivé srdce

„Bůh se staví proti domýšlivým.“ (JAKUB 4:6)

1. Uveď příklad vhodné pýchy.

BYL jsi už někdy na nějakou věc pyšný? Většina z nás tento příjemný pocit zažila. Na tom, že jsme schopni pociťovat určitou pýchu neboli hrdost, není nic špatného. Když si například křesťanští rodiče prohlížejí vysvědčení, které vypovídá o dobrém chování a píli jejich dcery, asi jim z obličeje září radost a uspokojení. Apoštol Pavel a jeho společníci se pyšnili novým sborem, který pomáhali založit a který věrně snášel pronásledování. (1. Tesaloničanům 1:1, 6; 2:19, 20; 2. Tesaloničanům 1:1, 4)

2. Proč je pýcha obvykle nežádoucí?

² Na uvedených příkladech je vidět, že pýcha může zahrnovat radost z nějakého výkonu nebo vlastnictví. Velmi často však pýcha svědčí o nemístném sebevědomí, o pocitu nadřazenosti kvůli nadání, kráse, bohatství nebo postavení. K jejím projevům mnohdy patří zpupnost a povýšené chování. Před takovou pýchou bychom se my, křesťané, rozhodně měli mít na pozoru. Proč? Protože máme vrozený sklon k sobectví, který jsme zdědili po svém praotci Adamovi. (1. Mojžíšova 8:21) Naše srdce by nás tedy mohlo snadno oklamat, takže bychom byli pyšní neoprávněně. Křesťan například nesmí dovolit, aby byl pyšný na svůj rasový původ, na bohatství, vzdělání, vrozené schopnosti nebo na to, co zvládne ve srovnání s druhými. Pýcha, která pramení z takových věcí, je nesprávná a Jehovovi je něčím odporným. (Jeremjáš 9:23; Skutky 10:34, 35; 1. Korinťanům 4:7; Galaťanům 5:26; 6:3, 4)

3. Co je domýšlivost a jak se o ní vyjádřil Ježíš?

³ Nesprávnou pýchu bychom měli zavrhovat ještě z jiného důvodu. Kdybychom dovolili, aby v našem srdci zakořenila, mohla by narůst do velmi pohoršlivé podoby, které se říká zpupnost nebo domýšlivost. Co je v Bibli míněno slovem domýšlivost? Domýšlivý člověk se nejen cítí nadřazený druhým, ale také se dívá svrchu na ty, které považuje za podřadné. (Lukáš 18:9; Jan 7:47–49) Ježíš „domýšlivost“ jmenoval mezi ničemnými povahovými rysy, které vycházejí ‚ze srdce‘ a „poskvrňují člověka“. (Marek 7:20–23) Křesťané si proto uvědomují, jak důležité je dávat si pozor, aby se v nich nevyvinulo domýšlivé srdce.

4. Jak nám pomůže úvaha o biblických příkladech osob, které byly domýšlivé?

⁴ Aby ses domýšlivosti vyvaroval, pomůže ti, když se zamyslíš nad příklady několika domýšlivých osob, o nichž se píše v Bibli. Pak pro tebe bude snazší odhalit nesprávnou pýchu, která možná je ve tvém srdci nebo která  by se v něm mohla vyvinout časem. To ti umožní účinněji zavrhovat myšlenky nebo pocity, jež by mohly přerůst v domýšlivost. Výsledkem bude, že tě nepostihne to, před čím Bůh varoval nevěrné město Jeruzalém: „Z tvého středu odstraním tvé domýšlivě rozjásané; a už nikdy nebudeš domýšlivé na mé svaté hoře.“ (Sefanjáš 3:11)

Jak Bůh jedná s domýšlivými

5, 6. Jak faraón projevil domýšlivost a k čemu to vedlo?

⁵ Jehovův pohled na domýšlivost je patrný i z toho, jak jednal s faraónem a jinými mocnými vládci. Faraón bezesporu měl domýšlivé srdce. Považoval se za boha hodného uctívání a na Izraelity, své otroky, se díval s opovržením. Všimněme si, jak reagoval na žádost, aby Izraelitům dovolil jít do pustiny ‚slavit svátek‘ Jehovovi. Domýšlivě odpověděl: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izrael pryč?“ (2. Mojžíšova 5:1, 2)

⁶ Potom, co faraón zažil šest ran, přikázal Jehova Mojžíšovi, aby se egyptského vládce zeptal: „Ještě se chováš domýšlivě proti mému lidu a neposíláš ho pryč?“ (2. Mojžíšova 9:17) Mojžíš nato faraónovi oznámil sedmou ránu — krupobití, které zpustošilo zemi. Po desáté ráně bylo Izraelitům dovoleno, aby odešli, ale faraón vzápětí změnil názor a hnal se za nimi. Nakonec on a jeho vojsko uvízli v pasti v Rudém moři. Představ si, co se jim asi honilo hlavou, když se přes ně valila voda. K čemu vedla faraónova domýšlivost? Jeho elitní vojáci řekli: „Prchejme od jakéhokoli styku s Izraelem, protože Jehova jistě bojuje za ně proti Egypťanům.“ (2. Mojžíšova 14:25)

7. Jak projevili domýšlivost babylónští vládci?

⁷ Jehova způsobil, že byli pokořeni i jiní domýšliví vládci. Jedním z nich byl asyrský král Senacherib. (Izajáš 36:1–4, 20; 37:36–38) Asýrie byla nakonec dobyta Babylóňany, ale pokořeni byli i dva domýšliví babylónští králové. Vzpomeň na hostinu, při které král Belšacar a jeho královští hosté pili víno z nádob odnesených z Jehovova chrámu a chválili přitom babylónské bohy. Náhle se objevily prsty lidské ruky a napsaly na stěnu nějaké poselství. Když byl prorok Daniel požádán, aby tento záhadný nápis vyložil, připomněl Belšacarovi: „Tvému otci Nebukadnecarovi dal království . . . sám Nejvyšší Bůh. Ale když se jeho srdce stalo domýšlivým . . ., byl svržen z trůnu svého království a byla mu odňata jeho vlastní důstojnost. . . . Pokud jde o tebe, jeho synu Belšacare, ty jsi své srdce nepokořil, třebaže jsi to všechno věděl.“ (Daniel 5:3, 18, 20, 22) Právě té noci dobylo Babylón médo-perské vojsko a Belšacar byl zabit. (Daniel 5:30, 31)

8. Jak Jehova jednal s různými domýšlivci?

⁸ Vzpomeň si také na jiné domýšlivé muže, kteří opovrhovali Jehovovým lidem — na filištínského obra Goliata, na perského ministerského předsedu Hamana a na krále Heroda Agrippu, který vládl provincii Judea. Všichni tři na svou domýšlivost doplatili tím, že jim Bůh způsobil pokořující smrt. (1. Samuelova 17:42–51; Ester 3:5, 6; 7:10; Skutky 12:1–3, 21–23) To, jak Jehova jednal se zmíněnými domýšlivci, podtrhuje platnost této zásady: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18) Opravdu nemůže být pochyb o tom, že „Bůh se staví proti domýšlivým“. (Jakub 4:6)

9. Jak se tyrští králové stali zrádci?

⁹ Na rozdíl od domýšlivých vládců Egypta, Asýrie a Babylónu prokazoval tyrský král v určité době Božímu lidu cenné služby. Za Davidova a Šalomounova panování opatřoval zručné řemeslníky a dodával materiál na stavbu vládních budov a Božího chrámu. (2. Samuelova 5:11; 2. Paralipomenon 2:11–16)  Žel, později se Tyřané stali nepřáteli Jehovova lidu. Co zapříčinilo tento vývoj? (Žalm 83:3–7; Joel 3:4–6; Amos 1:9, 10)

„Tvé srdce se stalo domýšlivým“

10, 11. (a) Koho lze přirovnat k tyrským králům? (b) Co způsobilo, že Tyřané změnili svůj postoj k Izraeli?

¹⁰ Jehova inspiroval svého proroka Ezekiela, aby tyrskou královskou dynastii odhalil a odsoudil. Toto poselství adresované ‚tyrskému králi‘ obsahuje vyjádření, která výstižně charakterizují nejen tyrskou dynastii, ale i prvního zrádce, Satana, který „nestál pevně v pravdě“. (Ezekiel 28:12; Jan 8:44) Satan byl kdysi věrným duchovním tvorem a patřil do Jehovovy organizace nebeských synů. Jehova Bůh prostřednictvím Ezekiela ukázal, co bylo základní příčinou odpadnutí jak tyrské dynastie, tak Satana.

¹¹ „Prokázal ses být v Edenu, Boží zahradě. Tvým přikrytím byl každý drahokam . . . Jsi pomazaný cherubín, jenž přikrývá . . . Byl jsi bezúhonný ve svých cestách ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla nespravedlnost. Kvůli hojnosti tvého prodejního zboží naplnili tvé nitro násilím, a začal jsi hřešit. . . . A zničím tě, cherubíne, jenž přikrýváš . . . Tvé srdce se stalo domýšlivým pro tvou krásu. Kvůli své zářivé nádheře jsi zničil svou moudrost.“ (Ezekiel 28:13–17) Ano, to, co tyrské krále přivedlo k násilnému zacházení s Jehovovým lidem, byla domýšlivost. Tyros byl střediskem obchodu, a tak nesmírně zbohatl a proslavil se svými krásnými výrobky. (Izajáš 23:8, 9) Tyrským králům jejich úspěch stoupl do hlavy a začali utlačovat Boží lid.

12. Co Satana vedlo k tomu, aby jednal zrádně, a co dělá dodnes?

¹² Podobně i duchovní tvor, který se stal Satanem, byl kdysi natolik moudrý, že mohl splnit jakýkoli úkol od Boha. Namísto toho, aby byl vděčný, se ‚nadul pýchou‘ a začal opovrhovat Božím způsobem vlády. (1. Timoteovi 3:6) Byl tak namyšlený, že začal žádostivě toužit po tom, aby ho Adam s Evou uctívali. Tato ničemná touha se stala plodnou a porodila hřích. (Jakub 1:14, 15) Satan svedl Evu k tomu, aby pojedla ovoce z toho jediného stromu, který Bůh zapověděl. Potom ji Satan využil, aby k jedení zakázaného ovoce přiměla Adama. (1. Mojžíšova 3:1–6) První dva lidé tak odmítli uznat, že Bůh má právo jim vládnout, a vlastně se stali Satanovými ctiteli. Satanova domýšlivost nezná meze. Všechny inteligentní tvory v nebi i na zemi — a výjimkou nebyl ani Ježíš Kristus — se Satan pokouší svést k tomu, aby ho uctívali a tím odmítli uznat Jehovovu svrchovanost. (Matouš 4:8–10; Zjevení 12:3, 4, 9)

13. Co patří k následkům domýšlivosti?

¹³ Vidíme tedy, že původcem domýšlivosti je Satan a že domýšlivost je základní příčinou hříchu, utrpení a zkaženosti v dnešním světě. Satan je ‚bohem tohoto systému věcí‘  a dál podporuje v lidech nesprávnou pýchu a domýšlivost. (2. Korinťanům 4:4) Ví, že jeho čas se krátí, a tak vede válku s pravými křesťany. Jde mu o to, aby se odvrátili od Boha, začali milovat sami sebe a stali se sebejistými a domýšlivými. Bible předpověděla, že takové sobecké povahové rysy budou v těchto „posledních dnech“ něčím běžným. (2. Timoteovi 3:1, 2, poznámka pod čarou; Zjevení 12:12, 17)

14. Podle kterého pravidla Jehova jedná se svými inteligentními tvory?

¹⁴ Pokud jde o Ježíše Krista, ten odvážně poukazoval na to, že Satanova domýšlivost přinesla prohnilé ovoce. Nejméně při třech příležitostech a v přítomnosti samospravedlivých nepřátel pak Ježíš vyjádřil pravidlo, podle něhož Jehova jedná s lidstvem. Řekl: „Každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Lukáš 14:11; 18:14; Matouš 23:12)

Střež své srdce před domýšlivostí

15, 16. Proč se Hagar stala domýšlivou?

¹⁵ Při čtení o osobách, které jednaly domýšlivě, tě možná napadlo, že ve všech případech šlo o někoho významného. Znamená to snad, že obyčejní lidé sklon k domýšlivosti nemívají? To určitě ne. Uvažuj o tom, co se stalo v Abrahamově domácnosti. Tento patriarcha neměl žádného syna, aby se stal jeho dědicem, a jeho manželka Sára byla ve věku, kdy už nemohla mít děti. Tehdy bylo zvykem, že muž v takové situaci si vzal druhou manželku a měl děti s ní. Bůh tato manželství toleroval, protože ještě nenastala doba, aby znovu zavedl své původní měřítko pro manželství mezi pravými ctiteli. (Matouš 19:3–9)

¹⁶ Abraham na naléhání své manželky souhlasil s tím, že případného dědice zplodí prostřednictvím Hagar, Sářiny egyptské služky. Hagar se tedy stala Abrahamovou vedlejší manželkou a otěhotněla. Za to, že získala takové čestné postavení, měla být hluboce vděčná. Namísto toho však dovolila, aby se v ní vyvinulo domýšlivé srdce. V Bibli čteme: „Když si uvědomila, že je těhotná, pak ve svých očích začala svou paní pohrdat.“ Její postoj vedl k tak velkému sváru v Abrahamově domácnosti, že Sára svou služku Hagar vyhnala. Existovalo však východisko. Boží anděl dal Hagar radu: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ (1. Mojžíšova 16:4, 9) Hagar si radu podle  všeho vzala k srdci, svůj postoj vůči Sáře napravila a stala se pramatkou početného potomstva.

17, 18. Proč se před domýšlivostí musí mít na pozoru každý z nás?

¹⁷ Na příkladu Hagar je vidět, že člověk se může stát domýšlivým tehdy, když si v nějakém ohledu polepší. V čem je to poučné pro křesťany? I křesťan, který Bohu slouží s ryzím srdcem, se může stát domýšlivým, když získá bohatství nebo autoritu. Tento postoj se v něm také může vyvinout, jestliže ho druzí chválí za dobré výsledky, moudrost nebo schopnosti. Ano, křesťan by si měl stále dávat pozor, aby domýšlivost nenašla cestu do jeho srdce. Zejména to platí, jestliže dosáhne nějakého úspěchu nebo je mu svěřena větší odpovědnost.

¹⁸ Nejpádnějším důvodem, proč se domýšlivosti vyvarovat, je to, jak se na tento povahový rys dívá Bůh. Jeho Slovo říká: „Domýšlivé oči a vyzývavé srdce, lampa ničemných, jsou hříchem.“ (Přísloví 21:4) Stojí za povšimnutí, že Bible varuje hlavně ty křesťany, kteří „jsou bohatí v nynějším systému věcí“, aby nebyli „povýšení“ neboli „domýšliví“. (1. Timoteovi 6:17, poznámka pod čarou; 5. Mojžíšova 8:11–17) Ti křesťané, kteří bohatí nejsou, by neměli mít „závistivé oko“ a neměli by zapomínat, že domýšlivost se může vyvinout v každém člověku, ať je bohatý nebo chudý. (Marek 7:21–23; Jakub 4:5)

19. Jak se Uzzijáš připravil o dobré jméno?

¹⁹ Domýšlivost patří k povahovým rysům, které mohou zničit náš dobrý vztah k Jehovovi. Příkladem je král Uzzijáš. O první části jeho vlády čteme: „A dále činil to, co bylo správné v Jehovových očích . . . A neustále směřoval k pátrání po Bohu . . . a za dnů, kdy pátral po Jehovovi, mu pravý Bůh dával zdar.“ (2. Paralipomenon 26:4, 5) Je však smutné, že král Uzzijáš o své dobré jméno přišel, protože „jeho srdce se stalo domýšlivým do té míry, že působilo zkázu“. Začal být tak sebevědomý, že vešel do chrámu předložit kadidlo. Když ho kněží varovali, aby se tohoto opovážlivého činu nedopouštěl, „Uzzijáš se rozvzteklil“. Výsledkem bylo, že Jehova ho ranil malomocenstvím a Uzzijáš zemřel v Boží nepřízni. (2. Paralipomenon 26:16–21)

20. (a) Jak se o dobré jméno málem připravil král Ezekjáš? (b) Čím se bude zabývat následující článek?

²⁰ Uvažujme naproti tomu o příkladu krále Ezekjáše. Tento král měl vynikající pověst, ale při jedné příležitosti o ni málem přišel, protože „se jeho srdce stalo domýšlivým“. Ezekjáš se naštěstí „za domýšlivost svého srdce pokořil“ a znovu získal Boží přízeň. (2. Paralipomenon 32:25, 26) Všimni si, že lékem na Ezekjášovu domýšlivost byla pokora.  Ano, pokora je opakem domýšlivosti. Následující článek se proto bude zabývat tím, jak můžeme křesťanskou pokoru rozvíjet a zachovat si ji.

21. Na co se mohou těšit pokorní křesťané?

²¹ Nezapomeňme, kolik špatného ovoce už domýšlivost přinesla. „Bůh se staví proti domýšlivým“, a proto buďme pevně rozhodnuti, že nesprávnou pýchu budeme zavrhovat. Jestliže se snažíme být pokornými křesťany, můžeme se těšit na to, že přežijeme Boží velký den, v němž bude domýšlivost i se svými následky odstraněna ze země. Pak dojde k tomu, že „domýšlivost pozemského člověka se skloní a povýšenost mužů se sníží; a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.“ (Izajáš 2:17)

Myšlenky k rozjímání

• Jak bys popsal domýšlivého člověka?

• Kde má domýšlivost svůj původ?

• Co může zapříčinit, že se někdo stane domýšlivým?

• Proč se před domýšlivostí musíme mít na pozoru?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Za svou domýšlivost byl faraón pokořen

[Obrázek na straně 24]

Hagar se stala domýšlivou, protože si polepšila

[Obrázek na straně 25]

Ezekjáš se pokořil a znovu získal Boží přízeň