Jak se v prvním století šířilo křesťanství mezi Židy

ASI v roce 49 n. l. se v Jeruzalémě konala důležitá schůzka. Účastnili se jí muži, kteří se „zdáli být sloupy“ křesťanského sboru v prvním století — Jan, Petr a Ježíšův nevlastní bratr Jakub. Jako účastníci této schůzky jsou dále jmenovitě uvedeni apoštol Pavel a jeho společník Barnabáš. Na pořadu jednání byla otázka, jak rozdělit obrovské pole, na němž se mělo konat kazatelské dílo. Pavel o tom napsal: „Podali mně a Barnabášovi pravici k podílnictví, abychom my šli k národům, ale oni k těm, kdo jsou obřezaní.“ (Galaťanům 2:1, 9) *

Jak máme této dohodě rozumět? Bylo snad kazatelské pole rozděleno na obyvatelstvo tvořené Židy a proselyty na jedné straně a pohany na straně druhé? Anebo se jednalo spíše o zeměpisné rozdělení tohoto kazatelského pole? Jestliže chceme najít pravděpodobné vysvětlení, potřebujeme k tomu některé historické informace o Židech žijících v diaspoře, neboli mimo Palestinu.

Svět Židů v prvním století

Kolik Židů žilo v prvním století v diaspoře? Mnoho odborníků zřejmě souhlasí s tím, co je uvedeno v publikaci Svět Židů: „Je těžké stanovit nějaké absolutní číselné údaje, ale lze uspokojivě odhadnout, že krátce před [rokem] 70 žilo v Judeji 2,5 milionu Židů a více než 4 miliony v římské diaspoře. . . . Je pravděpodobné, že Židé reprezentovali asi desetinu obyvatelstva celého římského císařství a v místech, kde byli nejvíce soustředěni, ve městech východních provincií, mohli tvořit čtvrtinu i větší část obyvatel.“

Hlavní židovská centra na východě byla v Sýrii, Malé Asii, Babylóně a Egyptě a menší komunity byly v Evropě. Z diaspory pocházeli někteří známí první křesťané židovského původu, jako byl například Barnabáš z Kypru, Priska a Aquila z Pontu, kteří později žili v Římě, Apollos z Alexandrie a Pavel z Tarsu. (Skutky 4:36; 18:2, 24; 22:3)

Komunity v diaspoře byly v mnoha směrech spjaty se svou vlastí. Jedním takovým pojítkem byla daň, kterou Židé každoročně zasílali jeruzalémskému chrámu. Tímto způsobem se podíleli na jeho životě a na uctívání. Učenec John Barclay píše: „Existují přesvědčivé doklady o tom, že komunity v diaspoře úzkostlivě dbaly na vybírání těchto peněz, k nimž bohatí dávali ještě dary navíc.“

Dalším pojítkem byly desetitisíce poutníků, kteří každoročně cestovali do Jeruzaléma ke svátkům. Dokladem toho je zpráva, jež se týká Letnic roku 33 n. l. a je uvedena ve Skutcích 2:9–11. Židovští poutníci, kteří přišli k tomuto svátku, pocházeli z Parthie, Médie,  Elamu, Mezopotámie, Kappadokie, Pontu, Asie, Frýgie, Pamfýlie, Egypta, Libye, Říma, Kréty a Arábie.

Se Židy žijícími v diaspoře komunikovali vedoucí představitelé jeruzalémského chrámu písemně. Je známo, že učitel zákona Gamaliel, o němž je zmínka ve Skutcích 5:34, posílal dopisy do Babylónu a do jiných míst tehdejšího světa. Když se asi v roce 59 n. l. apoštol Pavel dostal jako vězeň do Říma, ‚židovští přední muži‘ mu řekli: „Neobdrželi jsme z Judeje o tobě dopisy, ani žádný z bratrů, který přijel, nepodal zprávu ani nemluvil o tobě nic ničemného.“ Z toho je patrné, že z vlasti byly do Říma často posílány dopisy a zprávy. (Skutky 28:17, 21)

Biblí, kterou Židé v diaspoře používali, byl řecký překlad Hebrejských písem známý jako Septuaginta. Jeden naučný slovník uvádí: „Je možné usuzovat, že v celé diaspoře byla LXX [Septuaginta] čtena a uznávána jako diasporální židovská Bible neboli ‚svaté písmo‘.“ Právě tento překlad používali při svém vyučování první křesťané.

Členové křesťanského vedoucího sboru v Jeruzalémě o těchto okolnostech věděli. Dobrá zpráva se již dostala nejen do židovské diaspory v Sýrii, jmenovitě do Damašku a Antiochie, ale i do dalších území. (Skutky 9:19, 20; 11:19; 15:23, 41; Galaťanům 1:21) Ti, kdo byli přítomni na oné schůzce, jež se konala v roce 49 n. l., zjevně plánovali budoucí činnost. Podívejme se nyní na biblické odkazy, jež se týkají postupu díla mezi Židy a proselyty.

Židovská diaspora a Pavlovy cesty

Původním úkolem apoštola Pavla bylo, aby „nesl . . . jméno [Ježíše Krista] národům i králům a izraelským synům“. * (Skutky 9:15) Po schůzce v Jeruzalémě Pavel dále na všech místech, kam přišel, vyhledával Židy žijící v diaspoře. (Viz rámeček na straně 14.) To naznačuje, že dohoda o kazatelském poli se týkala rozdělení zeměpisného. Pavel a Barnabáš při své misionářské činnosti směřovali na západ, a ostatní sloužili Židům v jejich vlasti a velkým židovským komunitám ve východním světě.

Když se Pavel se svými společníky vydal na druhou misionářskou cestu z Antiochie v Sýrii, byli vedeni na západ přes Malou Asii až do Troady. Odtud se přeplavili do Makedonie, protože usoudili, že je „Bůh povolal“, aby Makedoncům „oznamovali dobrou zprávu“. Křesťanské sbory byly později založeny i v jiných evropských městech včetně Atén a Korintu. (Skutky 15:40, 41; 16:6–10; 17:1–18:18)

Asi v roce 56 n. l., na konci své třetí misionářské cesty, Pavel plánoval, že se vydá ještě dále na západ a rozšíří oblast, která mu byla přidělena na jeruzalémské schůzce. Napsal: „Je má dychtivost oznamovat dobrou zprávu také vám tam v Římě“ a „odeberu se přes vás do Španělska“. (Římanům 1:15; 15:24, 28) Ale jak na tom byly velké komunity diaspory na východě?

Židovské komunity na východě

Během prvního století n. l. byla největší diasporální komunita v Egyptě, a to především v hlavním městě Alexandrii. V tomto středisku obchodu a kultury žily statisíce židovských obyvatel a po celém městě byly rozsety synagogy. Podle tvrzení alexandrijského Žida Filóna tehdy v celém Egyptě žil nejméně milion Židů. Značný počet se jich usídlil také v sousední Libyi, a to ve městě Kyréné a jeho okolí.

Právě z těchto oblastí pocházeli někteří Židé, kteří se stali křesťany. Čteme, že k nim patřil „Apollos, rodák z Alexandrie“ a také  „někteří muži z Kypru a Kyréné“ a „Lucius z Kyréné“, kteří podporovali sbor v syrské Antiochii. (Skutky 2:10; 11:19, 20; 13:1; 18:24) Jiné zmínky o činnosti prvních křesťanů v Egyptě a jeho okolí v Bibli nenacházíme, kromě zprávy o tom, že křesťanský evangelista Filip vydal svědectví etiopskému eunuchovi. (Skutky 8:26–39)

Dalším významným střediskem byla Babylónie a území sahající až do Parthie, Médie a Elamu. Jeden historik říká, že „židovské obyvatele bylo možno nalézt ve všech územích v nížině kolem Tigridu a Eufratu, od Arménie až po Perský záliv a také na severovýchod ke Kaspickému moři a na východ do Médie“. Podle odhadu uvedeného v Encyclopaedia Judaica bylo těchto obyvatel nejméně 800 000. Židovský historik Josephus, který žil v prvním století, uvádí, že z Babylónie cestovaly ke každoročním svátkům do Jeruzaléma desetitisíce Židů.

Byli někteří z těchto poutníků, kteří přišli z Babylónie, pokřtěni o Letnicích roku 33 n. l.? To nevíme, ale mezi lidmi, kteří toho dne slyšeli apoštola Petra, byli někteří z Mezopotámie. (Skutky 2:9) Rozhodně víme, že v letech 62–64 n. l. byl apoštol Petr v Babylóně. Během svého pobytu v Babylóně napsal svůj první a možná i druhý dopis. (1. Petra 5:13) Babylón se svým početným židovským obyvatelstvem byl zřejmě považován za část kazatelského pole, které bylo při schůzce zmíněné v dopise Galaťanům přiděleno Petrovi, Janovi a Jakubovi.

Židovská diaspora a jeruzalémský sbor

Jakub, který se také účastnil schůzky, při níž se jednalo o rozdělení kazatelského pole, sloužil jako dozorce jeruzalémského sboru. (Skutky 12:12, 17; 15:13; Galaťanům 1:18, 19) O Letnicích roku 33 n. l. byl očitým svědkem toho, jak tisíce Židů, kteří žili v diaspoře a tehdy přišli navštívit Jeruzalém, přijaly dobrou zprávu a daly se pokřtít. (Skutky 1:14; 2:1, 41)

 Tehdy i později přicházely k výročním svátkům desetitisíce Židů. Město bylo přeplněné a návštěvníci se museli ubytovat v okolních vesnicích nebo se utábořit ve stanech. Encyclopaedia Judaica vysvětluje, že se nejen setkávali s přáteli, ale také vcházeli do chrámu, aby se zde věnovali uctívání, přinášeli oběti a studovali Tóru.

Jakub a ostatní členové jeruzalémského sboru bezpochyby využívali těchto příležitostí, aby Židům z diaspory vydávali svědectví. V období, kdy v důsledku Štěpánovy smrti „povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě“, to pravděpodobně velmi uvážlivě dělali apoštolové. (Skutky 8:1) Ze zpráv je patrné, že horlivost, s níž tito křesťané kázali před touto událostí a po ní, vedla k tomu, že počet křesťanů stále vzrůstal. (Skutky 5:42; 8:4; 9:31)

Jaké poučení z toho získáváme my?

Ano, první křesťané se skutečně snažili oslovovat Židy kdekoli. Pavel a jiní kromě toho vyhledávali i pohany v Evropě. Řídili se pokynem, který dal Ježíš před svým odchodem. Svým následovníkům řekl, že mají činit učedníky „z lidí všech národů“. (Matouš 28:19, 20)

Jejich příklad nám poskytuje poučení o tom, jak důležité je vykonávat kazatelskou činnost organizovaně, chceme-li, aby nás Jehova podporoval svým duchem. Poznáváme také, že je výhodné vyhledávat lidi, kteří mají úctu k Božímu slovu, a to zejména v územích, kde je svědků Jehovových málo. Jsou některé části obvodu, který je přidělen vašemu sboru, produktivnější než jiné? Mohlo by být užitečné propracovávat je častěji. Koná se ve vašem okolí něco, čeho se účastní veřejnost a při čem by bylo vhodné vynaložit mimořádné úsilí na neformální vydávání svědectví a na vydávání svědectví na ulici?

Obohatit nás může nejen to, že v Bibli čteme o prvních křesťanech, ale také to, že se seznámíme s některými historickými a zeměpisnými podrobnostmi. Jednou z pomůcek, díky kterým můžeme prohloubit své porozumění, je brožura ‚Pohleďte na tu dobrou zemi‘, v níž je mnoho map a fotografií.

[Poznámky pod čarou]

[Tabulka na straně 14]

JAK APOŠTOL PAVEL PROJEVOVAL ZÁJEM O ŽIDY ŽIJÍCÍ V DIASPOŘE

PŘED SCHŮZKOU V JERUZALÉMĚ V ROCE 49 N. L.

Skutky 9:19, 20 Damašek — „v synagógách začal kázat“

Skutky 9:29 Jeruzalém — „mluvil . . . s řecky mluvícími

Židy“

Skutky 13:5 Salamis, Kypr — ‚zvěstoval Boží slovo

v židovských synagógách‘

Skutky 13:14 Antiochie v Pisidii — ‚vešel do synagógy‘

Skutky 14:1 Ikonion — ‚vstoupil do židovské synagógy‘

PO SCHŮZCE V JERUZALÉMĚ V ROCE 49 N. L.

Skutky 16:14 Filipy — „Lydie, . . . Boží ctitelka“

Skutky 17:1 Tesalonika — „židovská synagóga“

Skutky 17:10 Beroa — ‚židovská synagóga‘

Skutky 17:17 Atény — ‚rozmlouval v synagóze se Židy‘

Skutky 18:4 Korint — „přednášel v synagóze“

Skutky 18:19 Efez — „vstoupil do synagógy a rozmlouval

se Židy“

Skutky 19:8 Efez — „vstoupil do synagógy a tři měsíce

mluvil se smělostí“

Skutky 28:17 Řím — ‚svolal židovské přední muže‘

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Lidé, kteří o Letnicích roku 33 n. l. slyšeli dobrou zprávu, pocházeli z rozsáhlé oblasti

ILÝRIE

ITÁLIE

Řím

MAKEDONIE

ŘECKO

Atény

KRÉTA

Kyréné

LIBYE

BITHÝNIE

GALÁCIE

ASIE

FRÝGIE

PAMFÝLIE

KYPR

EGYPT

ETIOPIE

PONTUS

KAPPADOKIE

KILIKIE

MEZOPOTÁMIE

SÝRIE

SAMAŘÍ

Jeruzalém

JUDEA

MÉDIE

Babylón

ELAM

ARÁBIE

PARTHIE

[Vodní plochy]

Středozemní moře

Černé moře

Rudé moře

Perský záliv