Jehova je náš Pastýř

„Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ (ŽALM 23:1)

1–3. Proč není překvapivé, že David přirovnal Jehovu k pastýři?

KDYBYSTE měli popsat, jakým způsobem Jehova pečuje o svůj lid, co byste o tom řekli? K čemu byste přirovnali jemnou péči, kterou věnuje svým věrným služebníkům? Před více než 3 000 lety Jehovu krásnými slovy popsal žalmista, král David. Použil přitom analogii, kterou čerpal ze svého někdejšího zaměstnání.

² David býval v mládí pastýřem, a tak rozuměl péči o ovce. Věděl, že jsou-li ovce ponechány o samotě, lehko se ztratí a stanou se kořistí lupičů nebo divokých zvířat. (1. Samuelova 17:34–36) Nemají-li starostlivého pastýře, možná nenajdou pastvinu a potravu. V pozdějších letech David jistě rád vzpomínal na dlouhé hodiny, které s ovcemi trávil, když je vedl, chránil a sytil.

³ Není divu, že práce pastýře přišla Davidovi na mysl, když byl inspirován k tomu, aby popsal péči, kterou Jehova zahrnuje svůj lid. Žalm 23, který David napsal, začíná těmito slovy: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ Uvažujme nyní o tom, proč je Davidovo tvrzení výstižné. Dále si na základě 23. žalmu ukážeme, v jakých konkrétních ohledech se Jehovova péče o jeho ctitele podobá tomu, jak o své ovce pečuje pastýř. (1. Petra 2:25)

Výstižné přirovnání

4, 5. Jak Bible popisuje povahu ovcí?

⁴ V Písmu je uvedeno mnoho Jehovových titulů, ale označení „Pastýř“ patří k těm, která v sobě zahrnují nejvíce jemnosti. (Žalm 80:1) Proč je toto označení výstižné, lépe pochopíme, když budeme znát dvě věci: za prvé, jakou povahu mají ovce, a za druhé, jaké povinnosti a vlastnosti má dobrý pastýř.

⁵ O povaze ovcí se Bible zmiňuje na mnoha místech. Popisuje ovce jako zvířata, která pohotově reagují na pastýřovu náklonnost (2. Samuelova 12:3), nejsou útočná (Izajáš 53:7) a jsou bezbranná. (Micheáš 5:8) Jeden spisovatel, který mnoho let ovce choval, se o tom vyjádřil takto: „Někdo by se mohl domnívat, že ovce ‚se o sebe nějak postarají‘, ale tak to není. Více než kterýkoli jiný druh hospodářských zvířat vyžadují trvalou pozornost a úzkostlivou péči.“ Mají-li tato bezmocná stvoření přežít, potřebují starostlivého pastýře. (Ezekiel 34:5)

6. Jak je v jednom biblickém slovníku popsán typický den starověkého pastýře?

⁶ Jak vypadal typický den starověkého pastýře?  V jednom biblickém slovníku je popsán takto: „[Pastýř] brzy ráno vyvedl stádo z ovčince a rázným krokem šel v jeho čele až na místo, kde se mělo pást. Tam je po celý den hlídal; dával pozor, aby se žádná ovce nezaběhla, a pokud nějaká na chvíli unikla jeho pozornosti a zatoulala se od ostatních, vytrvale ji hledal, dokud ji nenašel a nepřivedl zpátky. . . . Večer stádo přivedl domů do ohrady a když [ovce] u dveří procházely pod jeho prutem, počítal je, aby se ujistil, že žádná nechybí. . . . V nočních hodinách mnohdy musel stádo chránit před útoky dravé zvěře nebo před lstivým zlodějem, který slídil kolem.“ *

7. Proč pastýř někdy musel být zvlášť trpělivý a jemný?

⁷ Někdy ovce vyžadovaly zvlášť trpělivou a jemnou péči. Zejména to platilo o jehňatech a březích samicích. (1. Mojžíšova 33:13) V jedné biblické encyklopedii se píše: „Když se ve stádu narodí mládě, často je to někde daleko na horském svahu. Ve chvílích, kdy je samice bezmocná, ji pastýř úzkostlivě chrání a potom vezme jehně a odnese ho do ohrady. Několik dalších dní, kdy ještě není schopno chodit, ho možná nosí na rukou nebo v záhybech svého pláště.“ (Izajáš 40:10, 11) Je zřejmé, že dobrý pastýř musel být jak silný, tak jemný.

8. Jaké důvody pro svou důvěru v Jehovu uvádí David?

⁸ „Jehova je můj Pastýř“ — není to snad vyjádření, které našeho nebeského Otce výstižně charakterizuje? Když prozkoumáme 23. žalm, uvidíme, že Bůh o nás skutečně pečuje jako pastýř, který má sílu a zároveň je jemný. V prvním verši David vyjadřuje důvěru, že Bůh svým ovcím poskytne vše potřebné, takže ‚v ničem nebudou mít nedostatek‘. V následujících verších pak uvádí tři důvody pro svou důvěru: Jehova své ovce vede, chrání a sytí. Rozeberme tyto tři důvody jeden po druhém.

„Vede mě“

9. Jaký pokojný výjev David vykreslil a jak se ovce mohly do takového prostředí dostat?

⁹ Za prvé, Jehova svůj lid vede. David napsal: „Dává mi uléhat na travnatých pastvinách; vodí mě u dobře zavlažovaných míst odpočinku. Občerstvuje mou duši. Vede mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno.“ (Žalm 23:2, 3) Představte si stádo, které pokojně leží a kolem dokola má hojnou pastvu. Z tohoto výjevu, který David vykreslil, vyzařuje spokojenost a pocit občerstvení a bezpečí. Hebrejské slovo přeložené jako ‚pastviny‘ může znamenat „příjemné místo“. Ovce samy by pravděpodobně nenašly místo, kde mohou pokojně ulehnout a občerstvit se. Na takové „příjemné místo“ je musí dovést jejich pastýř.

10. Jak Bůh dává najevo, že má k nám důvěru?

¹⁰ Jak nás dnes Jehova vede? Dělá to mimo jiné tak, že nám jde příkladem. Jeho Slovo nás vybízí, abychom se ‚stali napodobiteli Boha‘. (Efezanům 5:1) Kontext těchto slov obsahuje zmínky o soucitu, odpouštění a lásce. (Efezanům 4:32; 5:2) V projevování takových vřelých vlastností nám Jehova jistě dává ten nejlepší příklad. Je snad nerealistické, že od nás žádá, abychom ho napodobovali? Ne. Tato inspirovaná rada je vlastně úžasným projevem důvěry, kterou k nám Jehova má. Jak to? Jsme vytvořeni k Božímu obrazu, což znamená, že jsme obdařeni mravními vlastnostmi a schopností přemýšlet o duchovních věcech. (1. Mojžíšova 1:26) Jehova tedy ví, že navzdory naší nedokonalosti je v našich možnostech rozvíjet tytéž vlastnosti, které příkladně projevuje on. Jen si to představme — náš milující Bůh má důvěru, že můžeme být jako on! Jestliže  budeme jeho příklad následovat, on nás obrazně řečeno dovede na příjemné ‚místo odpočinku‘. Uprostřed tohoto násilného světa budeme ‚bydlet v bezpečí‘ a zažívat pokoj, který plyne z vědomí toho, že máme Boží schválení. (Žalm 4:8; 29:11)

11. Co Jehova bere v úvahu, když vede své ovce, a jak se to odráží v tom, co od nás žádá?

¹¹ Jehova nás vede jemně a trpělivě. Pastýř bere ohled na omezené síly ovcí, a tak stádo vede „podle kroku hospodářských zvířat“. (1. Mojžíšova 33:14) Také Jehova své ovce vede „podle [jejich] kroku“. Bere v úvahu naše schopnosti a okolnosti. Lze říci, že svůj krok přizpůsobuje našemu, a nikdy od nás nežádá víc, než co můžeme zvládnout. Ve skutečnosti od nás žádá, abychom všechno dělali celou duší. (Kolosanům 3:23) Ale co když nám přibývají léta a už nemůžeme dělat totéž co dřív? Nebo co když nás omezuje nějaká vážná nemoc? Právě v takových situacích vyniká krása Božího požadavku, abychom všechno dělali celou duší. Každá duše neboli osoba je trochu jiná než ty ostatní. Sloužit celou duší znamená využívat ve službě Bohu veškerou svou sílu a energii — do té míry, jak my sami můžeme. I když je náš krok možná pomalejší, protože jsme křehcí, Jehova si váží toho, že mu sloužíme celou duší. (Marek 12:29, 30)

12. Na jakém příkladu z mojžíšského Zákona je vidět, že Jehova své ovce vede „podle [jejich] kroku“?

¹² To, že Jehova své ovce vede „podle [jejich] kroku“, si můžeme ukázat na jednom příkladu z mojžíšského Zákona. Podívejme se, co bylo v Zákoně řečeno o některých obětech za vinu. Jehova si přál, aby oběti byly znamenité a aby byly přinášeny z upřímné vděčnosti. Zároveň však byly odstupňovány podle možností toho, kdo je přinášel. Zákon stanovoval: „Jestliže si . . . nemůže dost dobře dovolit ovci, pak . . . přinese Jehovovi dvě hrdličky nebo dva mladé holuby.“ A co když si nemohl dovolit ani dva holuby? Potom měl přinést určité množství „jemné mouky“. (3. Mojžíšova 5:7, 11) Je z toho patrné, že Bůh od lidí nežádal větší oběti, než jaké byly v jejich možnostech. Bůh se nezměnil, a proto ani od nás nikdy nežádá víc, než co můžeme zvládnout, ale s potěšením přijímá to, co je v našich možnostech. Toto vědomí nás může utěšovat. (Malachiáš 3:6) Nechat se vést Pastýřem, který má takové pochopení, je opravdu příjemné!

„Nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi se mnou“

13. Jak v Žalmu 23:4 přechází David do důvěrnějšího tónu a proč to není překvapivé?

¹³ David dále uvádí druhý důvod pro svou důvěru: Jehova své ovce chrání. Čteme: „I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují.“ (Žalm 23:4) David nyní přechází do ještě důvěrnějšího tónu a mluví přímo k Jehovovi. To není překvapivé, protože mluví o tom, jak mu Bůh pomáhal snášet protivenství. David  prošel mnoha temnými údolími — situacemi, kdy mu šlo o holý život. Nepodlehl však strachu, protože cítil, že Bůh je s ním a že je připraven použít „prut“ a „hůl“. To, že si David byl vědom Boží ochrany, ho posilovalo a bezpochyby ho to přibližovalo k Jehovovi. *

14. O čem nás Bible ujišťuje, pokud jde o Jehovovu ochranu, ale co to neznamená?

¹⁴ Jak Jehova chrání své ovce v dnešní době? Bible nás ujišťuje, že žádným odpůrcům — démonským ani lidským — se nikdy nepodaří vyhladit Boží ovce ze země. To by Jehova nikdy nepřipustil. (Izajáš 54:17; 2. Petra 2:9) Neznamená to však, že náš Pastýř nás uchrání před každou nešťastnou událostí. Zažíváme zkoušky, které lidi postihují běžně, a čelíme odporu, který zakoušejí všichni praví křesťané. (2. Timoteovi 3:12; Jakub 1:2) Mohou nastat chvíle, kdy budeme tak říkajíc ‚kráčet údolím hlubokého stínu‘. Například se může stát, že nám kvůli pronásledování nebo nějaké zdravotní krizi bude hrozit smrt. Na pokraj smrti se možná dostane člověk, kterého máme velmi rádi, nebo takový člověk dokonce zemře. I v okamžicích, které se zdají být nejtemnější, je náš Pastýř s námi a chrání nás. Jak?

15, 16. (a) Jakými způsoby nám Jehova pomáhá překonávat překážky? (b) Vyprávěj nějaký zážitek, na němž je vidět, jak nám Jehova pomáhá v čase zkoušek.

¹⁵ Jehova neslibuje, že v náš prospěch bude zázračně zasahovat. * Jedním si však můžeme být jisti: jakoukoli překážku, která nám bude stát v cestě, nám pomůže překonat. Může nám dát moudrost, abychom se dokázali vyrovnat „s různými zkouškami“. (Jakub 1:2–5) Pastýř svůj prut nebo svou hůl používá nejen k tomu, aby odháněl dravou zvěř, ale také k tomu, aby své ovce jemně postrkoval správným směrem. Jehova nás může — například prostřednictvím někoho ze spoluvěřících — „postrčit“, abychom uplatnili nějakou biblickou radu, která může mít zásadní vliv na naši situaci. Kromě toho do nás může vlévat sílu, abychom vytrvali. (Filipanům 4:13) Prostřednictvím svého svatého ducha nám může dát „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) S pomocí Božího ducha můžeme vytrvat v jakékoli zkoušce, kterou nám Satan způsobí. (1. Korinťanům 10:13) Není snad povzbudivé vědět, že Jehova je stále připraven nám pomoci?

¹⁶ Ano, bez ohledu na to, v jakém temném údolí se možná ocitneme, nemusíme jím procházet sami. Je s námi náš Pastýř a pomáhá nám tak, že si to zpočátku nemusíme plně uvědomovat. Uvažujme o tom, co zažil jeden křesťanský starší, kterému byl zjištěn zhoubný nádor na mozku. Říká: „Musím přiznat, že zpočátku jsem přemýšlel o tom, jestli se na mě Jehova nehněvá a jestli mě vůbec miluje. Byl jsem ale rozhodnut, že se od něj neodtáhnu. Naopak, svěřoval jsem se mu se svými obavami. A Jehova mi pomáhal. Často mě utěšoval prostřednictvím bratrů a sester. Mnozí z vlastní zkušenosti věděli, co znamená vyrovnávat se s vážným onemocněním, a dozvěděl jsem se od nich mnoho užitečného. Díky vyrovnaným výrokům spolukřesťanů jsem si uvědomil, že moje situace není nijak neobvyklá. Jejich praktická pomoc a dojemné projevy laskavosti byly pro mě ujištěním, že Jehova se mnou není nespokojen. Se svou nemocí musím samozřejmě bojovat dál a nevím, jaký bude výsledek. Ale jsem přesvědčen, že Jehova je se mnou a že mi dál bude pomáhat, abych tuto zkoušku zvládl.“

„Prostíráš mi stůl“

17. Jak v Žalmu 23:5 David popisuje Jehovu a proč to není v rozporu s přirovnáním k pastýři?

¹⁷ David nyní uvádí třetí důvod, proč má  ve svého Pastýře důvěru: Jehova své ovce sytí, a to v hojné míře. David píše: „Prostíráš mi stůl před těmi, kdo mi projevují nepřátelství. Hlavu jsi mi potřel olejem; můj pohár je dobře naplněn.“ (Žalm 23:5) V tomto verši David o svém Pastýři mluví jako o štědrém hostiteli, který poskytuje hojnost jídla a pití. Tato dvě přirovnání — ke starostlivému pastýři a ke štědrému hostiteli — si neodporují. Dobrý pastýř totiž musí vědět, kde najde bohatou pastvinu a dost pitné vody, aby jeho stádo ‚v ničem nemělo nedostatek‘. (Žalm 23:1, 2)

18. Z čeho je patrné, že Jehova je štědrým hostitelem?

¹⁸ Je náš Pastýř také štědrým hostitelem? O tom není pochyb! Jen pomyslete na kvalitu, množství a rozmanitost duchovního pokrmu, který dnes máme k dispozici! Jehova nám prostřednictvím třídy věrného a rozvážného otroka poskytuje praktické publikace a zajišťuje výživný program našich shromáždění a sjezdů — a to vše slouží k uspokojení našich duchovních potřeb. (Matouš 24:45–47) Duchovního pokrmu rozhodně není málo. „Věrný a rozvážný otrok“ dosud vydal miliony výtisků Bible a publikací k jejímu studiu, a takové publikace jsou dnes dostupné ve 413 jazycích. Duchovní pokrm, který od Jehovy dostáváme, je velmi rozmanitý — počínaje ‚mlékem‘, tedy základními biblickými naukami, a konče ‚hutným pokrmem‘, tedy hlubším duchovním poučením. (Hebrejcům 5:11–14) Díky tomu v situacích, kdy řešíme nějaký problém nebo musíme udělat nějaké rozhodnutí, obvykle najdeme přesně ty informace, které potřebujeme. Co bychom si bez takového duchovního pokrmu počali? Náš Pastýř je opravdu nanejvýš štědrým živitelem! (Izajáš 25:6; 65:13)

„Budu bydlet v Jehovově domě“

19, 20. (a) V co David důvěřoval podle slov Žalmu 23:6 a jak můžeme tutéž důvěru projevovat my? (b) Čím se budeme zabývat v následujícím článku?

¹⁹ Svou úvahu o tom, jak jedná jeho Pastýř a Živitel, uzavírá žalmista David těmito slovy: „Dobrota a milující laskavost mě jistě budou stíhat po všechny dny mého života; a budu bydlet v Jehovově domě do délky dnů.“ (Žalm 23:6) David promlouvá ze srdce naplněného vděčností a vírou — s vděčností vzpomíná na minulost a s vírou hledí do budoucnosti. Tento někdejší pastýř je klidný. Ví, že dokud zůstane nablízku svému nebeskému Pastýři, jako by bydlel v jeho domě, Jehova ho neustále bude zahrnovat svou milující péčí.

²⁰ Za krásná slova 23. žalmu jsme jistě velmi vděční. David stěží mohl výstižněji popsat, jak Jehova své ovce vede, chrání a sytí. Jeho hřejivá vyjádření byla zachována proto, aby do nás vlévala důvěru, že i my můžeme pohlížet na Jehovu jako na svého Pastýře. Ano, jestliže Jehovovi zůstaneme nablízku, bude o nás jako milující Pastýř pečovat „do délky dnů“, a dokonce navždy. Avšak vzhledem k tomu, že jsme ovcemi našeho velkého Pastýře Jehovy, jsme povinni s ním chodit. Co to znamená, bude rozebráno v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Proč je výstižné, že David přirovnal Jehovu k pastýři?

• Jak Jehova při tom, když nás vede, projevuje pochopení?

• Jakými způsoby nám Jehova pomáhá, abychom vytrvávali ve zkouškách?

• Z čeho je patrné, že Jehova je štědrým hostitelem?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 18]

Jehova své ovce vede podobně, jako to dělal pastýř v Izraeli