Choďte s Bohem a sklízejte dobro
Choďte s Bohem a sklízejte dobro
„Sejí totiž stále vítr a to, co sklidí, bude vichr.“ (OZEÁŠ 8:7)
1. Jak můžeme chodit s Jehovou?
PROJÍT nebezpečným územím je méně riskantní, když nám cestu ukazuje zkušený průvodce. Jít společně s takovým průvodcem je moudřejší než zkoušet to sami. V některých ohledech se tomu podobá naše situace. Jehova nám nabízí, že nás obrazně řečeno provede obrovskou pustinou tohoto ničemného světa. Jednáme moudře, jestliže chodíme s ním a nepokoušíme se řídit své kroky sami. Jak můžeme chodit s Bohem? Tak, že se necháváme vést radami, které nám dává ve svém Slově.
2. O čem pojednává tento článek?
2 Předcházející článek pojednával o symbolickém dramatu zaznamenaném v 1. až 5. kapitole Ozeášovy knihy. Viděli jsme, že toto drama obsahuje poučné myšlenky, které nám pomáhají chodit s Bohem. Podívejme se nyní na několik důležitých myšlenek ze 6. až 9. kapitoly. Bude dobré, když začneme stručným přehledem těchto čtyř kapitol.
Stručný přehled
3. Stručně popiš, co je obsahem 6. až 9. kapitoly Ozeášovy knihy.
3 Jehova poslal proroka Ozeáše především k severnímu desetikmennému království Izraele. Tento národ, který byl také nazýván Efrajim podle nejvýznačnějšího kmene, se od Boha odvrátil. Jak se dozvídáme ze 6. až 9. kapitoly Ozeášovy knihy, nevěrnost Izraelitů se projevuje tím, že překračují Jehovovu smlouvu a jednají ničemně. (Ozeáš 6:7) Místo, aby se vrátili k Jehovovi, spoléhají na spojence ve světě. Jelikož stále zasévají špatnost, sklidí špatné následky. Jinak řečeno, brzy nad nimi bude vykonán nepříznivý rozsudek. Ozeášovo proroctví však obsahuje i potěšující zprávu. Jehova své ctitele ujišťuje, že se k němu mohou vrátit a že jim projeví milosrdenství, jestliže prokáží upřímné pokání.
4. V jakých ohledech si nyní chceme z Ozeášova proroctví vzít praktické poučení?
4 Tyto čtyři kapitoly Ozeášova proroctví nám poskytují další vedení, abychom mohli lépe chodit s Bohem. Ukážeme si teď, co praktického se můžeme naučit v těchto čtyřech ohledech: (1) Pravé pokání se dává najevo skutky, ne pouze slovy; (2) jenom samotné oběti nepůsobí Bohu potěšení; (3) Jehova pociťuje bolest, když se jeho ctitelé od něj odvracejí; a (4) chceme-li sklízet dobro, musíme dobro zasévat.
Jak se dává najevo pravé pokání
5. Co je základní myšlenkou slov z Ozeáše 6:1–3?
5 Z Ozeášova proroctví se můžeme mnohému naučit o pokání a milosrdenství. V Ozeášovi 6:1–3 čteme: „Pojďte a vraťme se přece k Jehovovi, vždyť sám roztrhal na kusy, ale uzdraví nás. Bil, ale ováže nás. Oživí nás po dvou dnech. Třetí den nás přiměje vstát a my před ním budeme žít. A budeme znát, budeme usilovat, abychom znali Jehovu. Jeho vycházení je pevně založeno jako úsvit. A vejde k nám jako lijící se déšť; jako jarní déšť, který prosycuje zemi.“
6–8. Co bylo špatného na pokání Izraelitů?
6 Kdo pronesl slova zaznamenaná v těchto verších? Tyto výroky bývají někdy připisovány nevěrným Izraelitům a tvrdí se, že neposlušný lid předstíral pokání a zneužíval Boží milosrdenství. Podle jiného názoru však jde o slova proroka Ozeáše, kterými na lid naléhal, aby se vrátil k Jehovovi. Rozhodující však není, kdo tyto výroky pronesl, ale to, zda se obyvatelé desetikmenného izraelského království skutečně jako národ vrátili k Jehovovi a dali najevo upřímné pokání. A to národ neudělal. Jehova prostřednictvím Ozeáše řekl: „Co ti mám udělat, Efrajime? Co ti mám udělat, Judo, když vaše milující laskavost je jako ranní oblaka a jako rosa, která brzy sejde?“ (Ozeáš 6:4) To bylo opravdu smutné svědectví o žalostném duchovním stavu Božího lidu. Milující laskavost neboli věrně oddaná láska se téměř vytratila — jako ranní mlha, která rychle mizí, když vychází slunce. I když lidé patrně předstírali, že činí pokání, Jehova nenašel nic, na základě čeho by jim mohl prokázat milosrdenství. V čem byl problém?
7 Pokání Izraelitů ve skutečnosti nevycházelo ze srdce. V Ozeášovi 7:14 se dozvídáme, proč se Jehova díval na svůj lid nelibě. Čteme tam: „Srdcem ke mně nevolali o přispění, ačkoli na svých lůžkách stále kvíleli.“ Verš 16 dodává: „Přistoupili k tomu, aby se vrátili — ne k něčemu vyššímu“, tedy „ne k vyvýšenému způsobu uctívání“ (poznámka pod čarou). Lidé nebyli ochotni se změnit, aby napravili svůj vztah k Jehovovi a vrátili se k jeho vyvýšenému uctívání. Ve skutečnosti nechtěli chodit s Bohem.
8 Na pokání Izraelitů nebylo v pořádku ještě něco jiného. Lidé dál páchali hříchy — vlastně mnoho různých hříchů, včetně podvádění, vražd, krádeží, modlářství a navazování nemoudrých svazků s jinými národy. V Ozeášovi 7:4 jsou Izraelité přirovnáni k pekařské ‚peci‘, a to zjevně z toho důvodu, že v nich planuly špatné touhy. Vzhledem k tomu, jak bídný byl jejich duchovní stav, zasloužili si snad, aby jim Jehova projevil milosrdenství? Rozhodně ne! Ozeáš vzpurným lidem řekl, že Jehova si „vzpomene . . . na jejich provinění“ a že „bude věnovat pozornost jejich hříchům“. (Ozeáš 9:9) Žádného milosrdenství se jim nedostane!
9. Jaké poučení o pokání a milosrdenství vyplývá z Ozeášových slov?
9 Jaké poučení o pokání a milosrdenství si tedy můžeme vzít z Ozeášových slov? Z varovného příkladu nevěrných Izraelitů je patrné, že chceme-li mít užitek z Jehovova milosrdenství, musíme projevit upřímné pokání. Jak se takové pokání dává najevo? Jehovu nelze oklamat slzami ani pouhými slovy. Skutečné pokání se pozná podle skutků. Jestliže nějaký provinilec chce obdržet milosrdenství, musí svou hříšnou dráhu úplně opustit a musí svůj život uvést do souladu se vznešenými měřítky Jehovova vyvýšeného uctívání.
Jenom samotné oběti nepůsobí Jehovovi potěšení
10, 11. Jak je na příkladu Izraele vidět, že jenom samotné oběti nepůsobí Jehovovi potěšení?
10 Nyní uvažujme o druhém poučení, které nám může pomoci chodit s Jehovou: Jenom samotné oběti nepůsobí Bohu potěšení. V Ozeášovi 6:6 čteme tato Jehovova slova: „Nalezl [jsem] potěšení v milující laskavosti, a ne v oběti; a v poznání Boha spíše než v celých zápalných obětech.“ Všimněte si, že Jehova nalézá potěšení v milující laskavosti neboli ve věrně oddané lásce — což je vlastnost srdce — a v poznání o Bohu. Ale možná vás napadne: ‚Proč tento verš říká, že Jehova nenalézá potěšení v „oběti“ ani v „celých zápalných obětech“? Cožpak v době platnosti mojžíšského Zákona nebyly oběti vyžadovány?‘
11 Oběti a obětní dary byly v době platnosti Zákona vyžadovány, ale závažný problém byl na straně Ozeášových současníků. Někteří Izraelité podle všeho přinášeli takové obětní dary proto, aby okázale dávali najevo svou zbožnost. Zároveň však páchali hříchy. Jejich hříšnost svědčila o tom, že nemají v srdci věrně oddanou lásku. Také nežili v souladu s poznáním Boha, čímž dávali najevo, že toto poznání zavrhují. Jestliže jejich srdce bylo ve špatném stavu a jestliže nevedli správný způsob života, jakou hodnotu měly jejich oběti? Jehovu Boha jejich oběti urážely.
12. Jakou výstrahu pro dnešní lidi obsahují slova v Ozeášovi 6:6?
12 Ozeášova slova obsahují výstrahu pro mnoho lidí, kteří v dnešní době chodí do kostela. Takoví lidé přinášejí Bohu obětní dary v podobě náboženských zvyklostí. Jejich uctívání však nemá téměř žádný nebo vůbec žádný vliv na jejich každodenní chování. Může snad Bůh mít v takových lidech zalíbení, jestliže jejich srdce je nepodněcuje k tomu, aby přijímali přesné poznání a aby toto poznání uplatňovali a přestali se svými hříšnými zvyklostmi? Ať si nikdo nemyslí, že se Bohu může zalíbit jenom samotnými náboženskými skutky! Jehova nenalézá potěšení v lidech, kteří chtějí jeho přízeň získat formálním uctíváním, místo aby žili v souladu s jeho Slovem. (2. Timoteovi 3:5)
13. Jaké oběti předkládáme, ale co bychom měli mít na mysli, pokud jde o jejich hodnotu?
13 Jakožto praví křesťané pamatujeme na to, že jenom samotné oběti nepůsobí Bohu potěšení. Je pravda, že Jehovovi nepřinášíme zvířecí oběti. Avšak ‚předkládáme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu‘. (Hebrejcům 13:15) Za žádnou cenu nesmíme jednat jako hříšní Izraelité v Ozeášově době a domnívat se, že dáváním takových duchovních obětí Bohu můžeme vyvážit nějaké provinění. Například jistá dívka, která se tajně dopouštěla sexuální nemravnosti, později přiznala: „Trávila jsem víc času v kazatelské službě, protože jsem si myslela, že tím mohu nějak vyvážit své provinění.“ Pokoušela se o něco podobného jako vzpurní Izraelité. Naše oběť chvály je však Jehovovi přijatelná pouze za předpokladu, že je spojena se správnou pohnutkou srdce a se zbožným chováním.
Jehova pociťuje bolest, když ho jeho ctitelé opouštějí
14. Co se z Ozeášova proroctví dozvídáme o Božích pocitech?
14 Třetí poučení, které si můžeme vzít z Ozeášovy 6. až 9. kapitoly, se týká toho, jak se Jehova cítí, když se jeho ctitelé od něj odvracejí. Bůh může být jak přísný, tak něžný. Něžné city jako radost a soucit projevuje těm, kdo činí pokání ze svých hříchů. Proti těm, kdo jsou nekajícní, však zasahuje přísně a rázně. Bůh má hluboký zájem o naše blaho, a proto se raduje, když s ním ve věrnosti chodíme. V Žalmu 149:4 je řečeno: „Jehova má zalíbení ve svém lidu.“ Jak se však Jehova cítí, když jsou jeho služebníci nevěrní?
15. Co se z Ozeáše 6:7 dozvídáme o jednání některých Izraelitů?
15 Když Jehova mluvil o nevěrných Izraelitech, prohlásil: „Oni, jako pozemský člověk, překročili smlouvu. V tom se mnou jednali zrádně.“ (Ozeáš 6:7) Hebrejské slovo, které je přeloženo vyjádřením ‚jednat zrádně‘, také znamená „jednat podvodně, (jednat) nevěrně“. Totéž hebrejské slovo je v Malachiášovi 2:10–16 použito k popisu neloajálního chování Izraelitů, kteří byli nevěrní své manželské partnerce. O použití tohoto výrazu v Ozeášovi 6:7 se v jedné odborné publikaci uvádí, že to je „metaforická narážka na manželství, která ukazuje, že jde o důvěrný vztah . . . Jedná se o osobní situaci, při níž byla pošlapána láska.“
16, 17. (a) Jak se Izrael zachoval vůči smlouvě, kterou Bůh s tímto národem uzavřel? (b) Na co bychom měli pamatovat, pokud jde o naše jednání?
16 S izraelským národem Jehova uzavřel smlouvu, a proto se na něj díval jako na svou obraznou manželku. Když tedy jeho lid porušoval podmínky této smlouvy, obrazně řečeno se dopouštěl cizoložství. Bůh byl jako věrný manžel, ale jeho lid ho opustil!
17 A jak je to s námi? Bohu záleží na tom, zda s ním chodíme nebo ne. Měli bychom mít na paměti, že „Bůh je láska“ a že naše jednání se ho dotýká. (1. Jana 4:16) Jestliže jednáme nesprávně, můžeme tím Jehovovi působit bolest a zcela jistě si přivodíme jeho nelibost. Pokud to budeme mít stále na mysli, může to pro nás být výstrahou, abychom nepodlehli pokušení.
Jak můžeme sklízet dobro
18, 19. Která zásada je uvedena v Ozeášovi 8:7 a jak se její pravdivost potvrdila na Izraelitech?
18 Přemýšlejme nyní o čtvrtém poučení, které vyplývá z Ozeášova proroctví — jak můžeme sklízet dobro. O tom, jak pošetilé a marné bylo jednání nevěrných Izraelitů, Ozeáš píše: „Stále [sejí] vítr a to, co sklidí, bude vichr.“ (Ozeáš 8:7) Jde o zásadu, na kterou bychom neměli nikdy zapomenout: Existuje přímá souvislost mezi tím, co děláme nyní, a tím, co budeme zažívat v budoucnosti. Jak vyšla pravdivost této zásady najevo v případě nevěrných Izraelitů?
19 Izraelité páchali hříchy a tímto způsobem zasévali špatnost. Budou to snad moci dělat donekonečna, aniž za to sklidí špatné následky? Nepříznivému rozsudku v žádném případě neujdou! V Ozeášovi 8:13 je řečeno: „[Jehova] si vzpomene na jejich provinění a bude účtovat za jejich hříchy.“ A v Ozeášovi 9:17 čteme: „Můj Bůh je zavrhne, neboť mu nenaslouchali, a stanou se uprchlíky mezi národy.“ Jehova bude Izraelity volat k odpovědnosti za jejich hříchy. Seli špatnost, a proto sklidí špatné následky. Boží rozsudek nad nimi byl vykonán v roce 740 př. n. l., když desetikmenné izraelské království padlo do rukou Asyřanů a jeho obyvatelé byli odvedeni do vyhnanství.
20. Jaké poučení pro nás vyplývá z toho, co zažili Izraelité?
20 Z toho, co zažili tito Izraelité, poznáváme jednu základní pravdu: Sklidíme to, co jsme zaseli. Boží slovo nás varuje: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Jestliže zaséváme špatnost, sklidíme špatné následky. Hořké následky sklidí například ti, kdo žijí nemravně. S žádným nekajícným provinilcem to nedopadne dobře.
21. Jak můžeme sklízet dobro?
21 Co tedy můžeme dělat, abychom sklízeli dobro? Na tuto otázku lze odpovědět jednoduchým znázorněním. Jestliže chce zemědělec sklidit pšenici, zaseje snad ječmen? To samozřejmě ne. Musí zasít to, co chce sklidit. Podobně je to s námi — pokud chceme sklízet dobro, musíme dobro nejprve zasévat. Chcete dále sklízet dobro — dnes uspokojující život a v budoucnosti věčný život v Božím novém světě? V tom případě musíte stále zasévat dobro tím, že budete chodit s Bohem a žít v souladu s jeho spravedlivými měřítky.
22. V jakých ohledech jsme se poučili ze 6. až 9. kapitoly Ozeášovy knihy?
22 Při rozboru 6. až 9. kapitoly Ozeášovy knihy jsme si ukázali, jak můžeme lépe chodit s Bohem. Naučili jsme se něco v těchto čtyřech ohledech: (1) Pravé pokání se dává najevo skutky; (2) jenom samotné oběti nepůsobí Bohu potěšení; (3) Jehova pociťuje bolest, když se jeho ctitelé od něj odvracejí, a (4) chceme-li sklízet dobro, musíme dobro zasévat. Jak nám může závěrečných pět kapitol této biblické knihy pomoci, abychom chodili s Bohem?
Jak byste odpověděli?
• Jak se dává najevo upřímné pokání?
• Proč našemu nebeskému Otci nepůsobí potěšení jenom samotné oběti?
• Jak se Bůh cítí, když ho jeho ctitelé opouštějí?
• Co musíme zasévat, máme-li sklízet dobro?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 23]
Věrně oddaná láska Izraelitů zmizela jako ranní oblaka
[Obrázek na straně 23]
Špatné touhy Izraelitů planuly jako pec
[Obrázek na straně 24]
Proč Jehova zavrhoval oběti svého lidu?
[Obrázek na straně 25]
Chceme-li sklízet dobro, musíme dobro zasévat