‚Láska každého z vás vzrůstá‘

V ROCE 2004 postihlo Japonsko několik přírodních katastrof, mimo jiné tajfuny, záplavy a zemětřesení. Tragicky zasáhly do životů mnoha lidí včetně svědků Jehovových. (Kazatel 9:11) Tyto nešťastné události však zároveň poskytly svědkům Jehovovým příležitost, aby jeden druhému projevili bratrskou náklonnost. (1. Petra 1:22)

Například v červenci zasáhly střední Japonsko silné deště a v důsledku toho se řeky v této oblasti vylily z břehů. Při záplavách bylo poškozeno více než dvacet domů svědků Jehovových. V jednom sále Království bylo asi metr vody. Vzápětí ale přišli na pomoc svědkové ze sousedních sborů. Stovky dobrovolníků odstranily z domů nánosy bahna. Za pouhé dva týdny opravili a důkladně uklidili sál Království.

Stejnou oblast zasáhlo 23. října zemětřesení o síle 6,8 stupně Richterovy škály. Minimálně 40 lidí přišlo o život a více než 100 000 jich muselo být evakuováno ze svých domovů. Byly přerušeny dodávky vody, plynu i elektřiny. Epicentrum zemětřesení bylo sice jen 50 kilometrů daleko, ale opravenému sálu Království se nic nestalo. A tak se z něj hned stalo dočasné útočiště pro ty, kdo potřebovali pomoc. Křesťanští dozorci hned začali zjišťovat, zda jsou jejich spoluvěřící v bezpečí, a velmi se jim ulevilo, když se dozvěděli, že nikdo z nich nebyl zabit ani zraněn. Druhý den časně ráno se šest svědků, kteří byli v červenci postiženi záplavami, ochotně nabídlo, že budou dovážet jídlo a vodu do zasažené oblasti. Během několika hodin po zemětřesení tak byla zajištěna materiální pomoc.

„Bratři a sestry, kteří utrpěli škody při záplavách, teď pomáhali těm, které postihlo zemětřesení. Brali to jako příležitost vyjádřit svou vděčnost za to, že sami předtím dostali pomoc,“ vypráví jeden dozorce. „Pracovali tvrdě od časného rána až pozdě do noci. A zářili při tom radostí.“

Ani záplavy, ani zemětřesení nemohou narušit pouto křesťanské lásky, které spojuje bratrské společenství svědků Jehovových. Naopak, když přijde katastrofa, křesťané zažívají to, o čem psal Pavel svým spoluvěřícím do Tesaloniky, totiž že ‚vzrůstá láska každého z nich‘. (2. Tesaloničanům 1:3)