Přejít k článku

Přejít na obsah

Obětavost přináší Jehovovo požehnání

Obětavost přináší Jehovovo požehnání

„Má pomoc je od Jehovy“

Obětavost přináší Jehovovo požehnání

JISTÝ muž jede na kole hustým lesem v Kamerunu. Čtyři hodiny se plahočí po rozbahněných a zaplavených cestách. Čelí mnoha nebezpečím, jen aby mohl povzbudit druhé. Dva muži v Zimbabwe chtějí vyučovat odloučenou skupinku lidí, a tak se patnáct kilometrů brodí rozvodněnými řekami. Oblečení a boty nesou na hlavě a dávají pozor, aby se jim nenamočily. Na jiném místě vstává jistá žena ráno už ve čtyři hodiny, aby navštívila a vyučovala zdravotní sestru, která má čas jen brzy ráno.

Co mají všichni tito odhodlaní lidé společného? Jsou to celodobí služebníci z řad svědků Jehovových. Tito služebníci se účastní díla, jehož cílem je umožnit lidem, aby poznali biblickou pravdu. Patří mezi ně pravidelní a zvláštní průkopníci, misionáři, cestující dozorci a také tisíce dobrovolníků v domovech betel po celém světě. Všechny spojuje jeden význačný rys — obětavost. *

Správná pohnutka

Svědkové Jehovovi mají stále na mysli vybídku, kterou dal apoštol Pavel Timoteovi, když řekl: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Timoteovi 2:15) Co však vede statisíce svědků k tomu, aby vykonávali celodobou službu?

Když se celodobých služebníků zeptáte, proč s takovým nasazením slouží Jehovovi, zmíní se mimo jiné o lásce k Bohu a k bližním. (Matouš 22:37–39) Tak je to správně, protože pokud není pohnutkou láska, i to největší úsilí je zbytečné. (1. Korinťanům 13:1–3)

Obětavá služba

Všichni zasvěcení křesťané reagovali na Ježíšovu výzvu: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Zapřít sám sebe znamená ochotně přijmout skutečnost, že patříme Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu a že oni nás vedou. Mnohé to podnítilo i k tomu, že se obětavě věnují celodobé službě.

Mnozí svědkové rozšiřují svou službu Jehovovi s vynaložením velkého úsilí. Júlia je 56letá pravidelná průkopnice z města São Paulo v Brazílii. „Zavolal mi jeden čínský bratr a zeptal se mě, jestli bych byla ochotna učit se čínsky,“ vzpomíná Júlia. „V mém věku už jsem o něčem takovém vůbec neuvažovala. Ale po několika dnech jsem se rozhodla, že se do toho pustím. Dnes už dokážu v čínštině zahajovat biblické rozhovory.“

Odbočka svědků Jehovových v Peru píše: „V posledních letech stovky pravidelných průkopníků projevují odvahu a obětavost a stěhují se do nepřidělených území. Odcházejí do odlehlých měst, kde nejsou žádné vymoženosti moderní civilizace a kde je těžké najít práci. Tito bratři a sestry jsou ochotni udělat všechno proto, aby ve svém působišti mohli zůstat. Nejdůležitější však je, že jejich horlivost v kazatelské službě přináší na mnoha místech znamenité výsledky. Podle zpráv, které máme od cestujících dozorců, vede obětavá práce pravidelných průkopníků k tomu, že vznikají nové skupiny zvěstovatelů.“

Někteří křesťané jsou ochotni nasadit pro spoluvěřící i svůj život. (Římanům 16:3, 4) Jeden krajský dozorce, který slouží v jisté africké oblasti zasažené válkou, vypráví: „Když jsme se blížili k poslednímu zátarasu mezi územím obsazeným povstalci a územím kontrolovaným vládou, obklopili mě a mou manželku čtyři povstalečtí důstojníci se svými tělesnými strážci a chtěli znát naši totožnost. Když se podívali na naše doklady, zjistili, že jsme z oblasti kontrolované vládou, a to vyvolalo jejich podezření. Obvinili mě, že jsem špion, a rozhodli se hodit mě do jámy. Vysvětlil jsem, kdo jsme, a nakonec nás nechali být.“ Představte si, jak museli být bratři vděční, že se těmto obětavým manželům podařilo je navštívit.

I navzdory mnoha těžkostem, jimž musí celodobí služebníci čelit, se po celém světě jejich řady rozrůstají. (Izajáš 6:8) Tito pilní pracovníci si hluboce váží toho, že smí sloužit Jehovovi. Podobně obětavého ducha jako oni dnes projevují miliony dalších lidí, kteří chválí Jehovu. A on jim za to bohatě žehná. (Přísloví 10:22) Tito pracovití Boží služebníci jsou přesvědčeni, že je bude Jehova podporovat a že jim bude žehnat i nadále. Mají stejný postoj jako žalmista, který zpíval: „Má pomoc je od Jehovy.“ (Žalm 121:2)

[Poznámka pod čarou]

^ 4. odst. Viz Kalendář svědků Jehovových 2005 na listopad/prosinec.

[Praporek na straně 9]

„Tvůj lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly.“ (ŽALM 110:3)

[Rámeček na straně 8]

JEHOVA SI VÁŽÍ SVÝCH ODDANÝCH SLUŽEBNÍKŮ

„Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58)

„Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10)