Zázraky stvoření vyvyšují Jehovu

JEHOVA BŮH je vyvýšen více, než si nedokonalí lidé mohou představit. Jeho tvůrčí díla na zemi a na nebi jej chválí a naplňují nás posvátnou bázní. (Žalm 19:1–4)

Když Jehova mluví, jistě si jako Stvořitel a Svrchovaný Panovník zaslouží, aby mu druzí naslouchali. Ale jaký úžas by to v nás vyvolalo, kdyby s námi, pouhými lidmi, mluvil zde na zemi! Představ si, že by — možná prostřednictvím anděla — mluvil s tebou! Jistě bys dával pozor. Když Bůh asi před 3 500 lety oslovil Joba, tento přímý muž jistě naslouchal velmi pozorně. Jaké poučení nám poskytuje to, co Jobovi Bůh řekl o Zemi a o hmotných nebesích?

Kdo založil Zemi a kdo ovládá moře?

Bůh promlouvá z větrné bouře a klade Jobovi otázky ohledně moře a Země. (Job 38:1–11) Žádný člověk nepůsobil jako architekt, který by rozhodl, jak má být Země velká, a který by ji pak pomáhal utvářet. Bůh přirovnává Zemi k budově a ptá se Joba: „Kdo položil její úhelný kámen?“ To neudělal žádný člověk. Když Jehova tvořil tuto planetu, Boží andělští synové přihlíželi a radovali se.

Moře je ve vztahu k Jehovovi jako nemluvně, a Bůh je obrazně obléká oděvem. „Začalo vycházet, jako když vyrazí z lůna.“ Bůh uzavírá moře jakoby závorami a pevně uzavřenými dveřmi, a příliv i odliv je ovlivňován přitažlivou silou Slunce a Měsíce.

V díle The World Book Encyclopedia se uvádí: „Vítr působí většinu mořských vln, od malých ‚čeřinek‘ až po obrovské vlny, které vznikají při hurikánech a jsou přes 100 stop (30 metrů) vysoké. . . . Když se vítr uklidní, vlny se dále šíří po mořské hladině a mohou dosáhnout daleko od místa svého vzniku. Zaoblují se a prodlužují se. Nakonec se dostávají k pobřeží, kde se rozbíjejí a tvoří příboj.“ Moře poslouchá Boží příkaz: „Až sem smíš přijít, a dál ne; a zde jsou omezeny tvé pyšné vlny.“

Kdo působí, aby začalo svítat?

Potom se Bůh ptá Joba na účinky světla a na jiné věci. (Job 38:12–18) Ke střídání dne a noci nemůže dát povel žádný člověk. Jitřní světlo obrazně uchopí nejzazší konce země a vytřese ničemné. Hříšníci možná provádějí nespravedlivé skutky ve ‚večerní tmě‘.  (Job 24:15, 16) Ale svítání mnohé zločince rozežene.

V Boží ruce je jitřní světlo jako pečetidlo, které zanechává na Zemi svůj nádherný otisk. Díky slunečnímu světlu je vidět mnoho barev, takže se zdá, jako by zeměkoule byla oděna nádherným rouchem. Job na tom neměl žádnou zásluhu a neprocházel vodní hlubinou, aby sepisoval její poklady. Vždyť o životě v moři badatelé ještě ani dnes nevědí zdaleka všechno.

Kdo má zásobárny sněhu a krup?

Žádný člověk nedoprovázel ani světlo, ani tmu do jejich domova a nikdo nevstoupil do zásobáren sněhu a krup, které Bůh zadržuje pro „den boje a války“. (Job 38:19–23) Když Jehova použil kroupy proti svým nepřátelům u Gibeonu, „těch, kteří zemřeli od krup, bylo více než těch, které izraelští synové zabili mečem“. (Jozue 10:11) Je možné, že kroupy o velikosti, kterou neznáme, Jehova použije k zahubení ničemných lidí, které vede Gog neboli Satan. (Ezekiel 38:18, 22)

Ve střední Číně, v provincii Che-nan, bylo v červenci roku 2002 kroupami o velikosti vejce zabito 25 lidí a zraněno jich bylo 200. O krupobití, k němuž došlo v roce 1545, italský sochař Benvenuto Cellini napsal: „Když jsme byli asi den cesty před Lyonem . . ., počalo náhle hřmít . . . Po několikerém zahřmění ozval se na obloze tak příšerný a hrůzný rachot, že jsem byl přesvědčen, že se blíží soudný den. Zastavil jsem koně a tu spustilo krupobití bez jediné dešťové kapky. . . . Kroupy byly již velké jako zralé citróny. . . . Krupobití řádilo ještě chvíli a konečně přestalo. . . . [Ukazovali jsme] si navzájem boule a modřiny. A zanedlouho jsme spatřili takový obraz zkázy, že jej nelze vylíčit. Stromy přelámané a vyvrácené, všechen dobytek, který zastihla bouře, potlučený, a též několik zabitých pastýřů. Poznali jsme, že jsme vyvázli poměrně lacino.“ (Vlastní životopis, vydání z roku 1960, strany 274, 275)

Co se stane, až Jehova proti svým nepřátelům otevře své zásobárny sněhu a krup? Až bude k vykonání jeho vůle použit sníh a krupobití, nebude možné, aby to tito lidé přežili.

Kdo vytvořil déšť, rosu, jinovatku a led?

Dále se Jehova vyptává Joba na déšť, rosu, jinovatku a led. (Job 38:24–30) Bůh je velký Původce deště a z jeho požehnání má užitek i ‚pustina, v níž není žádný pozemský člověk‘. Déšť, led ani jinovatka nemají žádného lidského otce či původce.

V publikaci Nature Bulletin se uvádí: „Nejpodivuhodnější a snad i nejdůležitější vlastností [ledu] je to, že voda se při mrznutí rozpíná . . . Díky ledové pokrývce, která se v zimě tvoří na rybníku a drží se na jeho povrchu, zůstanou ve vodě pod ledem naživu vodní rostliny a živočichové (ryby a jiní). Kdyby se . . . při tuhnutí vody její objem zmenšoval  a její hustota se zvětšovala, byl by led těžší než voda a klesal by ke dnu. Na povrchu by se tvořilo stále více ledu a nakonec by celý rybník promrzl. . . . V chladnějších oblastech země by všechny řeky, rybníky, jezera, a dokonce i oceány byly trvale zamrzlé.“

Můžeme být opravdu rádi, že vodstva se mrazem nemění celá v led. A jistě jsme vděční za to, že Jehovovo dílo, jako je právě déšť a rosa, oživuje rostlinstvo země.

Kdo vydal ustanovení nebes?

Dále Bůh klade Jobovi otázky ohledně nebes. (Job 38:31–33) Souhvězdí Kimy bývá obvykle ztotožňováno s Plejádami, což je skupina sedmi velkých a celé řady menších hvězd. Od Slunce je vzdálena asi 380 světelných let. Člověk nemůže „pevně svázat pouta souhvězdí Kimy“, nemůže tyto hvězdy svázat do jednoho útvaru. Žádný člověk nemůže „uvolnit samotné šňůry souhvězdí Kesilu“, jež bývá obvykle ztotožňováno se souhvězdím označovaným jako Orion. Bez ohledu na to, s čím jsou dnes ztotožňována souhvězdí Mazzarotu a Aše, člověk je nemůže ovládat ani vést. „Ustanovení nebes“ neboli zákony, jež platí ve vesmíru, nemůže žádný člověk změnit.

Bůh stanovil zákony, jimiž se řídí nebeská tělesa a jež ovlivňují počasí, příliv a odliv, atmosféru a samotnou existenci života na této planetě. Uvažujme o Slunci. V díle The Encyclopedia Americana (vydání z roku 1996) se o něm uvádí: „Sluneční paprsky poskytují Zemi teplo a světlo, přispívají k růstu rostlinstva, vypařují vodu z oceánu a jiných vodních ploch, mají svou úlohu při vzniku větrů a mají také mnoho jiných funkcí, které jsou nezbytné pro existenci života na Zemi.“ Tato encyklopedie také říká: „K tomu, abychom si uvědomili, jak obrovskou sílu má sluneční světlo, stačí jen vzít v úvahu to, že veškerá síla, kterou představují větry a přehrady a řeky, a veškerá síla obsažená v přírodních palivech,  jako je dřevo, uhlí a ropa, není nic jiného než sluneční světlo akumulované jednou nepatrnou planetou [Zemí], jež je od Slunce vzdálená 93 milionů mil [150 milionů kilometrů].“

Kdo vložil moudrost do oblaků?

Jehova říká Jobovi, aby si povšiml oblaků. (Job 38:34–38) Člověk nemůže přikázat ani jedinému oblaku, aby se objevil a vylila se z něj voda. Ale na koloběhu vody, který založil Stvořitel, jsou lidé naprosto závislí!

Co je koloběh vody? Jedna příručka o tom říká: „Koloběh vody má čtyři zřetelné fáze: hromadění, vypařování, srážení a odtékání. Voda se může přechodně hromadit v půdě, v oceánech, jezerech a řekách, v ledových příkrovech a ledovcích. Vypařuje se ze zemského povrchu, kondenzuje se v oblacích, padá zpět na zem v podobě srážek (dešťových nebo sněhových) a nakonec buď vtéká do moří nebo se znovu vypařuje do atmosféry. Téměř veškerá voda na Zemi prošla vodním koloběhem nespočetněkrát.“ (Microsoft Encarta Reference Library 2005)

Dešťové mraky mohou být přirovnány k nebeským vodním džbánům. Když je Jehova převrhne, může se z nich vylít tolik deště, že se z prachu stává bláto a hroudy se k sobě lepí. Bůh může déšť způsobit, nebo jej může zadržet. (Jakub 5:17, 18)

Déšť je často doprovázen blesky, ale k těm nedochází na přání člověka. O blescích se zde mluví tak, jako by se u Boha hlásily a říkaly: „Zde jsme.“ Dílo Compton’s Encyclopedia uvádí: „Blesk působí v atmosféře důležité chemické změny. Když výboj prochází vzduchem, vzniká obrovský žár, při němž se slučuje dusík a kyslík a vznikají dusičnany a jiné sloučeniny. S deštěm padají tyto sloučeniny k zemi. Tak může atmosféra neustále napomáhat k tomu, aby se v půdě doplňovaly zásoby živin nutných pro život rostlin.“ Bůh ví o blesku všechno, ale pro člověka jsou mnohé jednotlivosti stále ještě tajemstvím.

Zázraky stvoření přinášejí Bohu chválu

Zázraky stvoření opravdu vyvyšují Stvořitele všech věcí. (Zjevení 4:11) Jehovova slova o Zemi a nebeských tělesech v kosmickém prostoru jistě na Joba silně zapůsobila.

Uvažovali jsme zde jen o několika zázracích stvoření. Otázek, které kdysi dostal Job, a jevů, které mu byly popsány, však bylo víc. I to, o čem jsme zde pojednávali, nás však podněcuje, abychom prohlásili: „Hleď, Bůh je vyvýšen více, než můžeme poznat.“ (Job 36:26)

[Podpisek obrázku na straně 14]

Sněhová vločka: snowcrystals.net

[Podpisky obrázku na straně 15]

Plejády: NASA, ESA and AURA/Caltech; ryba: U.S. Fish & Wildlife Service, Washington, D.C./William W. Hartley