Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z 2. Paralipomenon

DĚJ biblické knihy Druhá Paralipomenon začíná v době, kdy nad Izraelem panuje Šalomoun. Kniha končí slovy, která říká perský král Kýros židovským vyhnancům v Babylónii: „[Jehova] sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judovi. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, Jehova, jeho Bůh, buď s ním. Ať tedy vyjde [do Jeruzaléma].“ (2. Paralipomenon 36:23) Kniha, kterou kněz Ezra dokončil v roce 460 př. n. l., zahrnuje období 500 let — od roku 1037 př. n. l. do roku 537 př. n. l.

Díky výnosu krále Kýra se mohou Židé vrátit do Jeruzaléma a obnovit tam uctívání Jehovy. Dlouhá léta v babylónském zajetí si však vybrala svou daň. Židé, kteří se vrátili z vyhnanství, mají jen malé znalosti dějin svého národa. Druhá Paralipomenon jim nabízí živé shrnutí událostí, jež se odehrály za vlády panovníků z Davidovy královské linie. Toto vyprávění si zaslouží i náš zájem, protože je z něho jasně patrné, k jakému požehnání to vede, když lidé poslouchají Boha, a jaké následky to má, když ho neposlouchají.

KRÁL STAVÍ DŮM JEHOVOVI

(2. Paralipomenon 1:1–9:31)

Jehova dává králi Šalomounovi to, po čem touží jeho srdce — tedy moudrost a poznání —, a přidává také bohatství i čest. Král staví v Jeruzalémě velkolepý dům Jehovovi a lid je ‚radostný a má dobrý pocit v srdci‘. (2. Paralipomenon 7:10) Šalomoun se stává větším „než všichni ostatní králové země v bohatství a moudrosti“. (2. Paralipomenon 9:22)

Po čtyřiceti letech vlády v Izraeli Šalomoun ‚uléhá se svými praotci a začíná místo něho vládnout jeho syn Rechoboam‘. (2. Paralipomenon 9:31) Ezra se nezmiňuje o tom, že se Šalomoun odklonil od pravého uctívání. Z negativních králových činů zmiňuje pouze to, že si nemoudře opatřoval mnoho koní z Egypta a vzal si za manželku faraónovu dceru. Kronikář se tedy ve zprávě zaměřuje na pozitivní věci.

 Odpovědi na biblické otázky:

2:14 — Proč se řemeslníkův rodokmen, tak jak je uveden zde, liší od toho, který je zaznamenán v 1. Královské 7:14? V První Královské se o řemeslníkově matce mluví jako o ‚ovdovělé ženě z kmene Naftali‘, protože byla nejdříve provdaná za muže z tohoto kmene. Ona sama však byla z kmene Dan. Po smrti svého manžela se provdala za muže z Tyru a onen řemeslník se narodil v tomto svazku.

2:18; 8:10 — Zmocněnců, kteří sloužili jako dozorci a jako přední dělníci nad pracovníky, bylo podle těchto veršů 3 600 a 250, zatímco podle 1. Královské 5:16 a 9:23 jich bylo 3 300 a 550. Proč se čísla liší? Zdá se, že zprávy se liší ve způsobu, jakým jsou zmocněnci rozděleni. Je možné, že Druhá Paralipomenon rozlišuje mezi 3 600 Neizraelity a 250 izraelskými zmocněnci, zatímco První Královská rozlišuje mezi 3 300 předními dělníky a 550 hlavními dozorci s vyšší hodností. V každém případě bylo zmocněnců celkem 3 850.

4:2–4 — Proč měl podstavec litého moře podobu býků? V Písmu býci symbolizují sílu. (Ezekiel 1:10; Zjevení 4:6, 7) Použití býků bylo výstižné, protože na těchto dvanácti měděných býcích spočívalo ohromné „moře“, které vážilo asi 30 tun. Vyrobením býků za tímto účelem nebylo nijak porušeno druhé přikázání, jež zakazovalo výrobu předmětů pro uctívání. (2. Mojžíšova 20:4, 5)

4:5 — Jaký celkový objem mělo lité moře? Pokud by bylo moře naplněné po okraj, mohlo by pojmout tři tisíce měr bat, tedy přibližně 66 000 litrů. Je však pravděpodobné, že běžně bylo naplněné jen ze dvou třetin svého objemu. První Královská 7:26 uvádí: „Vešlo se do něho dva tisíce měr bat [44 000 litrů].“

5:4, 5, 10 — Které vybavení z původního svatostánku se dostalo do Šalomounova chrámu? V Šalomounově chrámu byl uložen jen jediný předmět z původního stanu setkání, a to byla Truhla. Po vybudování chrámu byl svatostánek přenesen z Gibeonu do Jeruzaléma, kde byl velmi pravděpodobně uložen. (2. Paralipomenon 1:3, 4)

Poučení pro nás:

1:11, 12. Ze Šalomounovy žádosti bylo Jehovovi zřejmé, že získání moudrosti a poznání je blízké královu srdci. Naše modlitby k Bohu odhalují, co je blízké našemu srdci. Je tedy moudré zamyslet se nad jejich obsahem.

6:4. Hluboké ocenění pro Jehovovu milující laskavost a dobrotu by nás mělo podněcovat, abychom Jehovovi žehnali — tedy láskyplně a vděčně ho chválili.

6:18–21. Přestože Boha nemůže žádná budova pojmout, účelem chrámu bylo sloužit jako středisko uctívání Jehovy. Takovými středisky pravého uctívání jsou dnes ve svém okolí sály Království svědků Jehovových.

6:19, 22, 32. Na Jehovu se mohl obrátit kdokoli — od krále až po nejponíženější lidi z národa —, dokonce i cizinci, kteří jej s upřímností hledali. * (Žalm 65:2)

KRÁLOVÉ Z DAVIDOVY RODOVÉ LINIE

(2. Paralipomenon 10:1–36:23)

Dosud jednotné izraelské království je rozděleno na dvě — severní desetikmenné království a jižní dvoukmenné království Judy a Benjamína. Kněží a Levité z celého Izraele nepodléhají nacionalismu a zachovávají věrnou oddanost smlouvě o Království — staví se na stranu Šalomounova syna Rechoboama. Od dokončení chrámu uplynulo jen  něco přes 30 let, ale už jsou vydrancovány jeho poklady.

Z devatenácti králů, kteří následovali po Rechoboamovi, je pět věrných, tři začínají dobře, ale později se stávají nevěrnými, a jeden zprvu jedná špatně a pak se napravuje. Všichni ostatní činí to, co je špatné v Jehovových očích. * Kniha vyzdvihuje především skutky těch pěti králů, kteří se spoléhali na Jehovu. Zpráva o tom, jak Ezekjáš obnovil chrámové služby a jak Josijáš uspořádal velkou slavnost Pasach, byla jistě velmi povzbuzující pro Židy, kteří si přáli obnovit v Jeruzalémě uctívání Jehovy.

Odpovědi na biblické otázky:

13:5 — Co je myšleno výrazem ‚smlouva soli‘? Sůl se díky svým konzervačním účinkům stala symbolem neměnnosti a stálosti. ‚Smlouva soli‘ tedy označuje závaznou úmluvu.

14:2–5; 15:17 — Odstranil král Asa všechny „výšiny“? Podle všeho ne. Je možné, že Asa odstranil pouze výšiny spojené s uctíváním falešných bohů, ale ne ty, kde lid uctíval Jehovu. Jinou možností je, že výšiny byly v pozdějším období Asovy vlády postaveny znovu. Tyto výšiny pak odstranil jeho syn Jehošafat. Ani během Jehošafatovy vlády však výšiny nezmizely docela. (2. Paralipomenon 17:5, 6; 20:31–33)

15:9; 34:6 — Jakou pozici zaujímal kmen Simeon vzhledem k rozdělení izraelského království? Kmen Simeon obdržel jako dědictví několik enkláv v Judě, a zeměpisně proto patřil do království Judy a Benjamína. (Jozue 19:1) V politickém a náboženském ohledu však byl na straně severního království. (1. Královská 11:30–33; 12:20–24) Simeon byl tedy počítán k desetikmennému království.

16:13, 14 — Byl Asa zpopelněn? Ne, „mimořádně velké pohřební pálení“ neoznačuje Asovo zpopelnění, ale to, že se pálilo koření.

35:3 — Odkud nechal Josijáš přinést Truhlu do chrámu? Možná Truhlu předtím z chrámu odstranil jeden z ničemných králů, anebo ji Josijáš uložil do bezpečí po dobu rozsáhlých oprav v chrámu. Bible to neupřesňuje. Poznámka o tom, že Josijáš nechal Truhlu přinést do chrámu, je jedinou historickou zmínkou o Truhle ode dnů Šalomouna.

Poučení pro nás:

13:13–18; 14:11, 12; 32:9–23. Z těchto zpráv můžeme získat cenné poučení o tom, jak je důležité spoléhat na Jehovu.

16:1–5, 7; 18:1–3, 28–32; 21:4–6; 22:10–12; 28:16–22. Spojenecké svazky s cizinci a nevěřícími měly tragické důsledky. Je od nás moudré, když se zbytečně nezapojujeme do dění v tomto světě. (Jan 17:14, 16; Jakub 4:4)

16:7–12; 26:16–21; 32:25, 26. Domýšlivost způsobila, že král Asa jednal v posledních letech svého života špatně. Domýšlivý duch vedl k Uzzijášovu pádu. Ezekjáš jednal nemoudře a snad i pyšně, když ukázal babylónským vyslancům svou pokladnici. (Izajáš 39:1–7) „Pýcha je před zřícením,“ varuje Bible, „a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18)

16:9. Jehova pomáhá těm, jejichž srdce je vůči němu úplné, a je ochoten používat svou sílu v jejich prospěch.

18:12, 13, 23, 24, 27. Podobně jako Mikajáš bychom měli nebojácně a směle mluvit o Jehovovi a jeho záměrech.

19:1–3. Jehova v nás vždy hledá to dobré, dokonce i tehdy, když má důvod se na nás hněvat.

20:1–28. Můžeme si být jisti, že Jehova se nám dá najít, když u něj budeme pokorně hledat vedení. (Přísloví 15:29)

 20:17. Máme-li ‚vidět Jehovovu záchranu‘, musíme ‚zaujmout své postavení‘, které máme jakožto aktivní zastánci Božího Království. Nesmíme brát záležitosti do svých rukou, ale musíme se ‚zastavit‘ a bezvýhradně důvěřovat Jehovovi.

24:17–19; 25:14. Pro Jehoaše i jeho syna Amacjáše se stalo léčkou modlářství. Také dnes může být modlářství stejně lákavé, a to především v rafinované podobě chamtivosti nebo nacionalismu. (Kolosanům 3:5; Zjevení 13:4)

32:6, 7. I my musíme být odvážní a silní, obléknout „úplnou výzbroj od Boha“ a dále vést duchovní boj. (Efezanům 6:11–18)

33:2–9, 12, 13, 15, 16. Pravé pokání se projeví tím, že se člověk odvrátí od špatného jednání a vynaloží rozhodné úsilí na to, aby jednal správně. Na základě upřímného pokání může Jehovovo milosrdenství obdržet i člověk, který jednal tak ničemně jako král Manasse.

34:1–3. Ať už jsme byli v dětství vystaveni jakkoli nepříznivým okolnostem, nemusí nám to zabránit v tom, abychom poznali Boha a sloužili mu. Je možné, že na Josijáše měl v raných letech jeho života pozitivní vliv jeho kajícný děd Manasse. Ať už byly pozitivní vlivy, které možná na Josijáše působily, jakékoli, nakonec přinesly znamenité výsledky. A tak to může být i v našem případě.

36:15–17. Jehova je soucitný a trpělivý. Jeho soucit ani trpělivost však nejsou bez hranic. Jestliže se lidé chtějí zachránit, až Jehova ukončí tento ničemný systém věcí, musí příznivě reagovat na dílo kázání o Království.

36:17, 22, 23. Jehovovo slovo se vždy splní. (1. Královská 9:7, 8; Jeremjáš 25:9–11)

Kniha Zákona jej vyburcovala k činnosti

„Josijáš odstranil všechny odporné věci ze všech zemí, které patřily izraelským synům,“ píše se v 2. Paralipomenon 34:33, „a přiměl všechny, kdo se nalézali v Izraeli, aby se ujali služby, aby sloužili Jehovovi, svému Bohu.“ Co Josijáše podnítilo, aby to udělal? Když tajemník Šafan přinesl králi Josijášovi právě objevenou knihu Jehovova Zákona, král z ní nechal předčítat. To, co slyšel, na něj hluboce zapůsobilo a po celý život pak horlivě podporoval pravé uctívání.

Čtení Božího slova a rozjímání o tom, co čteme, na nás může mít velký vliv. Když uvažujeme o zprávě o králích z Davidovy rodové linie, nepovzbuzuje nás to snad k tomu, abychom napodobovali příklad těch z nich, kteří plně spoléhali na Jehovu, a abychom se naopak vyhýbali chování těch, kteří to nedělali? Druhá Paralipomenon nás podněcuje, abychom projevovali výlučnou oddanost pravému Bohu a zůstali mu věrní. Poselství v této knize je rozhodně živé a vykonává moc. (Hebrejcům 4:12)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Proč bylo výstižné, že podstavec litého moře měl podobu býků?

[Obrázky na straně 21]

Z Josijáše vyrostl věrný Jehovův služebník, přestože k tomu v dětství nebyl důsledně veden