Svědectví o lásce, víře a poslušnosti

NA FARMÁCH Strážné věže ve Wallkillu ve státě New York bylo ráno 16. května 2005 příjemně chladno a obloha byla jasná. Na květinových záhonech a pečlivě posečených trávnících se třpytily kapky deště, který spadl ještě před úsvitem. Po klidné hladině na kraji rybníčku tiše plavala kachna s osmi káčaty. Návštěvníci žasli nad tou krásou. Mluvili tlumeně, jako by se báli tu poklidnou atmosféru narušit.

Těmito návštěvníky byli svědkové Jehovovi a přicestovali ze čtyřiceti osmi zemí celého světa. Nepřijeli však obdivovat krajinu. Byli zvědaví na to, co se děje uvnitř rozlehlé budovy z červených cihel, která je nejnovějším stavebním přírůstkem wallkillského komplexu betelu ve Spojených státech. Uvnitř budovy užasli návštěvníci znovu, i když tam nepanoval ani klid, ani ticho.

Z mezaninu hleděli žasnoucí návštěvníci na labyrint strojů. Na ploše větší než šest velkých fotbalových hřišť bylo na nablyštěné betonové podlaze rozmístěno pět obrovských rotaček. Právě zde se tisknou Bible, knihy a časopisy. Obrovské role papíru, z nichž každá váží 1 700 kilogramů, se otáčejí jako kola rychle jedoucího nákladního auta. Na každé roli je 23 kilometrů papíru, který se odvine a projde rotačkou za pouhých pětadvacet minut. Rotačka na něj při tom nanese tiskovou barvu, pak barvu usuší, a ochladí papír, aby se z něj mohly skládat časopisy. Podvěsné dopravníky je rychle odvezou a časopisy jsou potom baleny do krabic a rozváženy do sborů. Jiné rotačky zase neúnavně chrlí knižní archy, které jsou obratem dopravovány do  skladu, kde jsou vyrovnány až ke stropu. Odtud se pak posílají do vazárny. Celý provoz tiskárny připomíná bezchybný, počítačem dirigovaný koncert.

Z tiskárenské haly se návštěvníci přesunovali do vazárny. Zde stroje vyrábějí denně až 50 000 knih v pevné vazbě a Biblí v luxusním provedení. Tiskové archy jsou sneseny, svázány a oříznuty, načež se vloží do desek. Hotové knihy se vyrovnají do sloupců a zabalí do krabic. Automat potom krabice zalepí, opatří štítkem a naloží na palety. Navíc je v činnosti linka na výrobu knih v měkké vazbě, a ta denně sestaví a zabalí až 100 000 knih. I tuto linku tvoří spleť strojů — samé motory, dopravníky, mechanismy, kola a pásy — a to všechno se hýbe závratnou rychlostí a vyrábí biblickou literaturu.

Moderní vysokorychlostní vybavení tiskárny, které pracuje jako dobře seřízené hodinky, je zázrakem současné techniky. A přesvědčíme se o tom, že je zároveň svědectvím o lásce, víře a poslušnosti, které projevuje Boží lid. Nejdříve si však odpovězme na otázku, proč byl tiskárenský provoz z Brooklynu ve městě New York přesunut do Wallkillu.

Tím, že se provoz soustředil na jednom místě, se zjednodušil jak tisk, tak expedice literatury, což byl hlavní důvod pro tuto změnu. Dlouhá léta probíhal tisk a expedice knih v Brooklynu, zatímco tisk a expedice časopisů probíhaly ve Wallkillu. Díky sloučení obou provozů stačí na obsluhu méně pracovníků a šetří se zasvěcenými dary. Rotačky v Brooklynu už navíc stárly, a proto Společnost objednala v Německu dva nové tiskové stroje MAN Roland Lithoman. A tyto stroje jsou příliš veliké, takže by se do tiskárny v Brooklynu nevešly.

Činnost má Jehovovu podporu

Účelem naší tiskárenské činnosti vždy bylo podporovat dobrou zprávu o Božím Království. Je zřejmé, že tato činnost má už od samého počátku Jehovovo požehnání. Od roku 1879 do roku 1922 byly naše knihy tištěny komerčními společnostmi. V roce 1922 byla pronajata šestipodlažní budova na Concord Street č. 18 a zakoupeno zařízení pro tisk knih. Někteří lidé tehdy pochybovali, zda bratři úkol zvládnou.

Jedním z takových lidí byl i prezident společnosti, u níž jsme předtím nechávali tisknout většinu knih. Když navštívil budovu na Concord Street, řekl: „Máte v rukách prvotřídní tiskárnu a nikdo tady vůbec neví, jak s ní zacházet. Za šest měsíců z toho všeho bude jen hromada železa; a vy zjistíte, že pro vás mají tisknout ti lidé, kteří to dělali vždycky, a že se jim nemáte plést do řemesla.“

Robert J. Martin, tehdejší dozorce tiskárny, vyprávěl: „Znělo to dost logicky, ale nepočítalo se při tom s naším Pánem; a on je vždycky s námi. . . . Zanedlouho jsme dělali knihy.“ Během následujících 80 let svědkové Jehovovi vyrobili na svých vlastních tiskových strojích miliardy výtisků různých publikací.

Na výročním shromáždění Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, které se konalo 5. října 2002, zaznělo oznámení, že vedoucí sbor schválil, aby byl tiskárenský provoz odbočky ve Spojených státech přesunut do Wallkillu. Byly objednány dvě nové rotačky, které budou dodány v únoru 2004. Bratři tedy mají patnáct měsíců na to, aby vypracovali návrh rozšíření tiskárny a proměnili plán ve skutečnost, aby rotačky bylo kam  umístit. Za dalších devět měsíců musí být vše připraveno pro zahájení provozu nové vazárny a expedice. Někteří snad měli pochybnosti, zda se daný úkol dá v tak krátkém čase stihnout. Bratři však věděli, že s Jehovovým požehnáním se to může podařit.

„Radostný duch spolupráce“

Bratři si byli jisti, že Jehovův lid se ochotně nabídne, a tak zahájili projekt. (Žalm 110:3) Vzhledem k velikosti projektu bylo zapotřebí více pracovníků, než kolik jich bylo možné uvolnit přímo ze stavebních oddělení betelu. Přes tisíc bratrů a sester ze Spojených států a Kanady, kteří měli potřebné zkušenosti se stavebnictvím, se ochotně nabídlo jako dočasní dobrovolníci. Zapojili se do práce na dobu od jednoho týdne do tří měsíců. Práce se účastnili také někteří mezinárodní služebníci a mezinárodní dobrovolníci a velkou pomocí byli i členové regionálních stavebních výborů.

Pro mnohé dobrovolníky znamenala práce na wallkillském projektu značné výdaje, protože si sami platili cestu a navíc se načas nevěnovali světské práci. Tyto oběti však přinesli rádi. Také rodina betel měla příležitost podpořit projekt svým úsilím, protože ty mnohé dobrovolníky, kteří na místo stavby přicestovali, bylo potřeba ubytovat a poskytnout jim stravování. Přes 535 členů rodiny betel z Brooklynu, Pattersonu a Wallkillu si ke svým pověřením, která vykonávají ve všední dny, dobrovolně přidalo i práci o sobotách. Boží lid vynaložil ve prospěch tohoto historického díla opravdu velké úsilí. Jistě by to nebylo možné, kdyby projekt nepodporoval Jehova.

Jiní přispěli hmotnými prostředky. Například devítiletá Abby napsala bratrům dopis, v němž stálo: „Chci vám moc poděkovat za práci, kterou děláte — za všechny ty krásné knihy. Doufám, že za vámi brzo přijedu. Tatínek říkal, že příští rok! Budu mít připnutou cedulku, abyste mě poznali. Tady máte dvacet dolarů na ten nový tiskový stroj. Ušetřila jsem si je z kapesného, ale chci je dát vám, bratři.“

Jedna sestra napsala: „Jako skromný dar vám posílám čepice, které jsem uháčkovala. Ráda bych, aby je dostali pracovníci, kteří pracují na projektu ve Wallkillu. V jednom almanachu jsem se dočetla, že má být letos tuhá zima. Nevím, jestli to tak opravdu bude. Ale vím, že ve Wallkillu se bude hodně práce dělat venku, a chci se postarat o to, aby bratrům a sestrám nebyla zima na hlavu. Neumím nic z toho, co bratři požadují, ale umím háčkovat, a tak jsem se rozhodla toho využít a přispět v rámci svých možností.“ S dopisem poslala sestra 106 háčkovaných čepic!

 Tiskárna byla dokončena v termínu. John Larson, dozorce tiskárny, vzpomíná: „Vládl tam radostný duch spolupráce. Mohl by někdo vůbec pochybovat, že ta práce měla Jehovovo požehnání? Všechno šlo tak rychle. Pamatuji si, jak jsem v květnu 2003 stál v blátě a díval se, jak bratři pokládají základy budovy. Ani ne o rok později jsem stál na stejném místě a pozoroval rotačku v akci.“

Jak probíhal program zasvěcení

Zasvěcení nové tiskárny a tří obytných budov se konalo v pondělí 16. května 2005 ve Wallkillu. Pomocí videopřenosu program zhlédli pracovníci v Pattersonu, Brooklynu a také kanadském betelu. Celkem ho tedy sledovalo 6 049 lidí. Programu předsedal Theodore Jaracz, člen vedoucího sboru svědků Jehovových, a stručně připomenul historii naší tiskařské činnosti. Potom John Larson a John Kikot, členové výboru odbočky, pomocí několika interview a videozáznamů přiblížili posluchačům průběh stavebního projektu a vývoj tiskařské činnosti ve Spojených státech. John Barr z vedoucího sboru přednesl závěrečný proslov, při němž novou tiskárnu i tři obytné budovy zasvětil Jehovovi Bohu.

V týdnu po zasvěcení měli betelité z Pattersonu a Brooklynu možnost si nové budovy prohlédnout. Během té doby přišlo celkem 5 920 návštěvníků.

Co pro nás tiskárna znamená?

Bratr Barr ve svém proslovu k zasvěcení posluchačům připomněl, že na tiskárně, i když je velmi impozantní, nejsou tím nejdůležitějším stroje, ale lidé. Literatura, kterou tiskneme, má velký účinek na jejich život.

 Každá z nových rotaček potřebuje jen něco přes hodinu k tomu, aby vytiskla milion traktátů. A přesto může i jediný z nich dalekosáhle ovlivnit něčí život. Například v roce 1921 v Jižní Africe četa traťových dělníků pracovala na úseku železniční trati. Jeden z nich, muž jménem Christiaan, si všiml kousku papíru zastrčeného pod kolejí. Byl to jeden z našich traktátů. Christiaan si jej s velkým zaujetím přečetl. Rozběhl se za svým zetěm a nadšeně prohlásil: „Dnes jsem našel pravdu!“ Brzy nato v dopise požádali o více informací. Jihoafrická odbočka jim poslala další biblickou literaturu. Oba muži studovali, byli pokřtěni a dělili se o biblickou pravdu s druhými. Díky tomu přijalo pravdu mnoho jiných lidí. V roce 1990 bylo více než sto jejich potomků Jehovovými svědky — a to vše díky jednomu jedinému traktátu nalezenému na železniční trati!

Bratr Barr v proslovu dále řekl, že literatura, kterou tiskneme, přivádí lidi k pravdě a pomáhá jim v pravdě zůstat, podněcuje je k větší horlivosti a sjednocuje společenství bratrů. Především však literatura, na jejímž rozšiřování máme svůj díl všichni, oslavuje našeho Boha Jehovu.

Co tiskárna znamená pro Jehovu?

Bratr Barr také posluchače vybídl k zamyšlení nad tím, co tiskárna znamená pro Jehovu. Určitě by se bez ní obešel. Kdyby chtěl, mohly by dobrou zprávu kázat kameny! (Lukáš 19:40) Neohromí ho ani složitost, velikost, rychlost nebo možnosti strojů. Proč také — vždyť Jehova stvořil celý vesmír! (Žalm 147:10, 11) On zná dokonalejší způsoby, jak by se dala literatura vyrábět, způsoby, které lidé neznají a které jim nikdy ani nepřišly na mysl. Co skutečně hodnotného tedy Jehova vidí? Tato tiskárna je pro něj svědectvím o tom, že jeho lid projevuje lásku, víru a poslušnost.

Ohledně lásky zaznělo v proslovu znázornění. Když holčička upeče svým rodičům koláč, její rodiče to asi velmi potěší. Nejde ani tak o to, jak koláč chutná, protože rodičům dělá radost láska, kterou jim dítě svým štědrým skutkem projevilo. Podobně když se Jehova dívá na tuto novou tiskárnu, nevidí jen budovu a stroje. Především se na tiskárnu dívá jako na projev lásky k jeho jménu. (Hebrejcům 6:10)

Tato tiskárna je navíc pro Jehovu viditelným dokladem naší víry, tak jako pro něj byla archa projevem Noemovy víry. Víry v co? Noe měl víru, že se splní to, co Jehova předpověděl. My máme víru, že jsou poslední dny, že dobrá zpráva je tím nejdůležitějším poselstvím, jaké se na zemi oznamuje, a že lidé ji nutně potřebují slyšet. Víme, že poselství z Bible může lidem zachránit život. (Římanům 10:13, 14)

Jehova se také bezesporu dívá na tiskárnu jako na projev naší poslušnosti. Víme, že jeho vůlí je, aby před tím, než přijde konec, byla po celé zemi kázána dobrá zpráva. (Matouš 24:14) Při plnění tohoto úkolu sehraje tato tiskárna, spolu s tiskárnami v dalších zemích světa, svou úlohu.

Ano, láska, víra a poslušnost — vlastnosti patrné při financování, stavbě a provozu této tiskárny — se zrcadlí také v horlivé činnosti Jehovových služebníků, kteří na celém světě oznamují pravdu všem, kdo jsou ochotni jim naslouchat.

[Rámeček a obrázky na straně 11]

ROZVOJ TISKAŘSKÉ ČINNOSTI VE SPOJENÝCH STÁTECH

1920: Na Myrtle Avenue č. 35 v Brooklynu tiskne první rotačka časopisy.

1922: Přesun do šestipodlažní budovy na Concord Street č. 18. Začíná tisk knih.

1927: Tiskárna přemístěna do nově postavené budovy na Adams Street č. 117.

1949: Devítipodlažní přístavba zdvojnásobuje velikost tiskárny.

1956: Na Sands Street č. 77 postavena nová budova — velikost tiskárny se opět zdvojnásobila.

1967: Postavena desetipodlažní budova, takže po propojení je celková velikost tiskárny desetkrát větší než u původní budovy.

1973: Postavena pomocná tiskárna ve Wallkillu, určená převážně pro tisk časopisů.

2004: Veškerý tisk, vázání knih i expedice ve Spojených státech soustředěny do Wallkillu.