V křesťanské službě buďme progresivní a přizpůsobiví

„Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ (1. KORINŤANŮM 9:22)

1, 2. (a) Z čeho je patrné, že Pavel vykonával křesťanskou službu účinně? (b) Jak Pavel vyjádřil svůj postoj k úkolu, který obdržel?

NEDĚLALO mu potíže pohybovat se mezi vysoce kultivovanými vzdělanci ani mezi prostými výrobci stanů. Dokázal přesvědčivě mluvit s římskými hodnostáři i s frýžskými rolníky. Jeho dopisy byly podnětné pro liberální Řeky i pro konzervativní Židy. Používal nevyvratitelnou logiku a silně působil na srdce. Snažil se najít společný základ s každým, aby mohl některé lidi přivést ke Kristu. (Skutky 20:21)

² Řeč je o apoštolu Pavlovi. Pavel nepochybně vykonával křesťanskou službu účinně a byl v ní progresivní. (1. Timoteovi 1:12) Od Ježíše obdržel pověření, aby „nesl [Kristovo] jméno národům i králům a izraelským synům“. (Skutky 9:15) Jak se k tomuto úkolu stavěl? Prohlásil: „Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Korinťanům 9:19–23) V jakém ohledu si z Pavla můžeme vzít příklad, abychom kázali a vyučovali účinněji?

Změnil se a zvládl náročný úkol

3. Jak se Pavel díval na křesťany před svým obrácením?

³ Byl Pavel odjakživa trpělivý a ohleduplný, tedy jako stvořený pro úkol, který obdržel? Zdaleka ne! Saul (jak byl Pavel dříve znám) pod vlivem náboženského fanatismu zuřivě pronásledoval Kristovy následovníky. V mládí schvaloval vraždu Štěpána. Potom křesťany nelítostně stíhal. (Skutky 7:58; 8:1, 3; 1. Timoteovi 1:13) „Stále soptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům.“ Nespokojil se s tím, že věřící pronásledoval v Jeruzalémě, ale začal svou nenávistnou kampaň rozšiřovat až daleko na sever, do Damašku. (Skutky 9:1, 2)

4. Co Pavel musel změnit, aby mohl plnit svůj úkol?

⁴ Pavlova prudká nenávist ke křesťanství možná pramenila z přesvědčení, že tato nová víra by mohla vnést do judaismu cizí, nežádoucí myšlenky, a tak ho zkazit. Pavel byl přece „farizeus“ a samotné toto označení znamená „ten oddělený“. (Skutky 23:6) Pavel byl jistě ohromen, když se dozvěděl, že právě jej Bůh vyvolil, aby kázal o Kristu pohanům. (Skutky 22:14, 15; 26:16–18) Vždyť farizeové ani nejedli s lidmi, které považovali za hříšníky! (Lukáš 7:36–39) Pavel se jistě musel velmi snažit, aby přehodnotil své stanovisko a uvedl ho do souladu s tím, že Bůh si přeje zachránit lidi všeho druhu. (Galaťanům 1:13–17)

5. Jak Pavla můžeme ve své službě napodobit?

⁵ Je možné, že my musíme udělat totéž. Vzhledem k tomu, že se při naší mezinárodní, mnohojazyčné činnosti dostáváme do styku se stále různorodějším posluchačstvem, musíme se cílevědomě snažit, abychom prozkoumali svůj postoj a úplně se zbavili předsudků. (Efezanům 4:22–24) Ať si to člověk uvědomuje, nebo ne, má na něj vliv to, v jakém prostředí vyrůstá a jakou dostává výchovu. Do naší mysli se tak mohou vtisknout zaujaté a strnulé názory a postoje. Takové pocity musíme  v sobě překonat, abychom mohli nacházet lidi podobné ovcím a úspěšně jim pomáhat. (Římanům 15:7) Pavel to udělal. Přijal náročný úkol rozšířit svou službu. Láska ho podněcovala k tomu, aby rozvíjel učitelské schopnosti, které jsou hodné napodobení. Když službu tohoto ‚apoštola pro národy‘ důkladně zkoumáme, skutečně vidíme, že byl při kázání a vyučování všímavý, přizpůsobivý a vynalézavý. * (Římanům 11:13)

Pavlova progresivní služba

6. Jak dal Pavel najevo, že je všímavý a bere v úvahu prostředí, z něhož vyšli jeho posluchači, a jaký výsledek to přineslo?

⁶ Pavel byl všímavý a bral v úvahu, jaké mají jeho posluchači náboženské názory a z jakého prostředí vyšli. Když oslovil krále Agrippu II., uznal, že král je „znalcem všech zvyků i sporů mezi Židy“. Potom obratně využil toho, že zná Agrippovy náboženské názory, a mluvil o věcech, kterým král dobře rozuměl. Argumentoval tak jasně a přesvědčivě, že Agrippa prohlásil: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Skutky 26:2, 3, 27, 28)

7. Jak Pavel projevil přizpůsobivost, když kázal zástupům v Lystře?

⁷ Pavel byl také přizpůsobivý. Všimněte si, jak odlišně postupoval, když se ve městě Lystra snažil odradit zástupy od toho, aby jeho a Barnabáše uctívaly jako bohy. Má se za to, že tito lidé mluvící lykaonským jazykem patřili k méně vzdělaným, pověrčivějším obyvatelům té oblasti. Jak čteme ve Skutcích 14:14–18, Pavel jim ukázal, že o nadřazenosti pravého Boha svědčí stvoření a to, co příroda v hojnosti poskytuje. Jeho argument byl snadno pochopitelný a podle všeho zástupy zadržel, aby Pavlovi a Barnabášovi neobětovaly.

8. Jak dával Pavel najevo pružnost, přestože občas něco silně pobouřilo jeho city?

 ⁸ Pavel samozřejmě nebyl dokonalý a stávalo se, že něco silně pobouřilo jeho city. Například jednou, když byl pokořujícím způsobem nespravedlivě napaden, osopil se na Žida jménem Ananiáš. Když však byl upozorněn na to, že nevědomky urazil velekněze, okamžitě se omluvil. (Skutky 23:1–5) V Aténách ho nejprve „podráždilo, když spatřil, že je město plné model“. Ve svém projevu na Martově pahorku však nedal toto podráždění nijak najevo. Oslovil Atéňany na jejich fóru a vyšel ze společného základu, když poukázal na jejich oltář „Neznámému Bohu“ a citoval jednoho z jejich básníků. (Skutky 17:16–28)

9. Jak Pavel dával najevo vynalézavost ve svém přístupu k různým posluchačům a čtenářům?

⁹ Ve svém přístupu k různým posluchačům a čtenářům byl Pavel pozoruhodně vynalézavý. Bral v úvahu kulturu a prostředí, které formovaly jejich uvažování. Když psal křesťanům v Římě, byl si dobře vědom toho, že žijí v hlavním městě největší mocnosti tehdejší doby. Jednou z důležitých myšlenek Pavlova dopisu křesťanům v Římě bylo to, že zhoubná moc Adamova hříchu je přemožena mocí Kristovou, která umožňuje vyplacení. Při psaní římským křesťanům a lidem v jejich okolí se Pavel vyjadřoval tak, aby zapůsobil na jejich srdce. (Římanům 1:4; 5:14, 15)

10, 11. Proč lze říci, že Pavlova přirovnání byla jako ušitá na míru jeho posluchačům a čtenářům? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁰ Jak Pavel postupoval, když chtěl někomu vysvětlit hluboké biblické pravdy? K objasnění složitých duchovních myšlenek dokázal mistrně používat přirovnání, která pojednávala o známých věcech a dala se snadno pochopit. Pavel například věděl, že obyvatelé Říma znají otrokářský řád platný v Římské říši. Mnozí z těch, kterým psal, pravděpodobně sami byli otroky. Svou působivou argumentaci, že člověk si může zvolit mezi podřízeností hříchu a podřízeností spravedlnosti, proto zesílil znázorněním, při němž poukázal na vztah otroka a jeho majitele. (Římanům 6:16–20)

¹¹ Jedno encyklopedické dílo uvádí, že „mezi Římany majitel mohl otroka propustit bezpodmínečně nebo si otrok mohl svobodu koupit tím, že svému majiteli zaplatil. Osvobození bylo možné zařídit také tehdy, jestliže bylo vlastnictví převedeno na nějakého boha.“ Propuštěný otrok mohl pro svého pána dál pracovat za mzdu. Na tento zvyk asi Pavel nepřímo poukazoval, když psal o tom, že jednotlivec si může zvolit, kterého pána bude poslouchat, zda hřích, nebo spravedlnost. Křesťané v Římě byli osvobozeni od hříchu a patřili nyní Bohu. Mohli dobrovolně sloužit Bohu, ale — kdyby si to přáli — mohli si také zvolit, že budou sloužit svému dřívějšímu pánu, tedy hříchu. Toto jednoduché přirovnání k něčemu, co dobře znali, mohlo křesťany v Římě podnítit, aby si položili otázku: ‚Kterému pánu sloužím?‘ *

Poučení z Pavlova příkladu

12, 13. (a) V jakém směru je dnes potřeba vynaložit úsilí, abychom zapůsobili na srdce různých posluchačů? (b) Co se vám osvědčilo při kázání lidem, kteří pocházejí z odlišného prostředí?

¹² Máme-li zapůsobit na srdce různých posluchačů, musíme být všímaví, přizpůsobiví a vynalézaví jako Pavel. Přejeme si, aby lidé pochopili smysl dobré zprávy, a proto chceme udělat víc než jen navázat s nimi povrchní kontakt, přednést připravené poselství nebo  zanechat nějakou biblickou literaturu. Snažíme se zjistit, jaké mají potřeby a co je zajímá, co se jim líbí a co nelíbí a jaké mají obavy a předsudky. K tomu je třeba o posluchačích přemýšlet a vynakládat velké úsilí. Zvěstovatelé Království na celém světě to však dělají velmi rádi. Například z odbočky svědků Jehovových v Maďarsku přišla tato zpráva: „Bratři projevují úctu ke zvykům a způsobu života lidí z jiných národů a neočekávají od nich, že se přizpůsobí místním zvykům.“ O totéž se svědkové Jehovovi snaží i jinde.

¹³ V jedné zemi na Dálném východě se lidé nejvíc zajímají o zdraví, výchovu dětí a vzdělání. Zvěstovatelé Království se tedy snaží zaměřovat na tato témata a nerozebírají s lidmi takové věci, jako jsou zhoršující se světové poměry nebo složité sociální problémy. Podobně v jednom velkoměstě ve Spojených státech si zvěstovatelé povšimli, že obyvatelé žijící v určité části jejich obvodu se zajímají například o korupci, problémy s hustým silničním provozem a zločinnost. Nyní svědkové Jehovovi tato témata používají a daří se jim zavádět rozhovory o Bibli. Dobří učitelé Božího slova chtějí vždy — bez ohledu na to, jaký námět se rozhodnou použít — zůstat pozitivní a mluvit povzbudivě. Dělají to tak, že lidem vysvětlují, jak uplatňování biblických zásad už dnes přináší praktický užitek a co krásného Bůh nabízí, pokud jde o budoucnost. (Izajáš 48:17, 18; 52:7)

14. Vysvětlete, jak se můžeme přizpůsobit rozdílným potřebám a okolnostem lidí.

¹⁴ Je také užitečné měnit svůj přístup v kazatelské službě s ohledem na to, že lidé pocházejí z nejrůznějšího kulturního a náboženského prostředí a mají různé vzdělání. K lidem, kteří nevěří Bibli, ale věří v existenci Stvořitele, budeme přistupovat jinak než k lidem, kteří se domnívají, že Bůh neexistuje. S člověkem, který veškerou náboženskou literaturu považuje za propagandu, budeme mluvit jinak než s někým, kdo biblické učení přijímá. Přizpůsobit se musíme také úrovni vzdělání, která se u různých posluchačů může velmi lišit. Dovední učitelé použijí v konkrétní situaci takovou argumentaci a takové přirovnání, které se nejlépe hodí. (1. Jana 5:20)

Pomáhejme těm, kdo s křesťanskou službou začínají

15, 16. Proč je potřeba zaměřit se na školení těch, kdo začínají s křesťanskou službou?

¹⁵ Pavel se nestaral pouze o to, aby zkvalitnil své vlastní vyučovací metody. Myslel také na  členy mladší generace, k níž patřil například Timoteus a Titus, a uvědomoval si, že je potřeba je školit a připravovat, aby křesťanskou službu vykonávali účinně. (2. Timoteovi 2:2; 3:10, 14; Titovi 1:4) Poskytovat a přijímat takové školení je naléhavě potřeba i dnes.

¹⁶ V roce 1914 bylo na celém světě přibližně 5 000 zvěstovatelů Království. V dnešní době je 5 000 nových zvěstovatelů pokřtěno každý týden! (Izajáš 54:2, 3; Skutky 11:21) Když se noví jednotlivci začnou stýkat s křesťanským sborem a projeví přání podílet se na službě, potřebují, aby je někdo školil a vedl. (Galaťanům 6:6) Při vyučování a školení učedníků je důležité uplatňovat metody, které používal Pán Ježíš. *

17, 18. Jak můžeme novým zvěstovatelům pomáhat, aby ve službě získali jistotu?

¹⁷ Ježíš nepostupoval tak, že by pouze našel nějaký zástup a řekl svým apoštolům, ať začnou mluvit. Nejprve poukázal na to, jak je kazatelské dílo potřebné, a povzbudil své následovníky, aby se modlili o Boží podporu. Pak se o ně postaral ve třech základních ohledech: každý dostal spolupracovníka, obvod a poselství. (Matouš 9:35–38; 10:5–7; Marek 6:7; Lukáš 9:2, 6) My můžeme dělat totéž. Tento způsob školení bychom se měli snažit použít bez ohledu na to, zda pomáháme svému vlastnímu dítěti, novému zájemci nebo někomu, kdo se na kazatelské činnosti nějakou dobu nepodílel.

¹⁸ Noví zvěstovatelé potřebují značnou pomoc, aby v oznamování poselství o Království získali jistotu. Co kdybyste jim pomohli s přípravou a nacvičením jednoduchého a zajímavého úvodu? Až spolu budete ve službě, sami se ujměte několika prvních rozhovorů a dejte jim tak možnost poučit se z vašeho příkladu. Můžete postupovat po vzoru Gideona, který svým spolubojovníkům řekl: „Měli byste se poučit tím, že mě budete pozorovat, a podle toho byste měli jednat.“ (Soudci 7:17) Potom novým zvěstovatelům umožněte, aby se služby aktivně účastnili. Vřele je chvalte za jejich úsilí, a pokud je to na místě, krátce jim ukažte, v čem se mohou zlepšit.

19. Co jste rozhodnuti dělat, abyste plně dovršili svou službu?

¹⁹ Chceme ‚plně dovršit svou službu‘, a proto jsme rozhodnuti být přizpůsobivější, pokud jde o náš přístup k lidem, a ve stejném duchu také školit ty, kdo s křesťanskou službou začínají. Vzhledem k tomu, jak důležitý je náš cíl — totiž předat lidem poznání o Bohu, které vede k záchraně —, jsme přesvědčeni, že stojí za veškerou námahu ‚stát se lidem všeho druhu vším, abychom rozhodně některé zachránili‘. (2. Timoteovi 4:5; 1. Korinťanům 9:22)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• V jakých směrech můžeme ve službě napodobovat Pavla?

• Jaké změny ve svém smýšlení musíme pravděpodobně udělat?

• Co můžeme dělat, abychom naše poselství stále předkládali pozitivním způsobem?

• Co potřebují noví zvěstovatelé, aby získali jistotu?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 29]

Apoštol Pavel byl při kázání a vyučování všímavý, přizpůsobivý a vynalézavý

[Praporek na straně 31]

Ježíš se o své učedníky postaral ve třech základních ohledech: každý dostal spolupracovníka, obvod a poselství

[Obrázky na straně 28]

Pavel byl přizpůsobivý, a díky tomu se mu dařilo oslovovat různé posluchače

[Obrázek na straně 30]

Máme-li službu vykonávat účinně, musíme brát v úvahu, z jakého kulturního prostředí pocházejí naši posluchači

[Obrázek na straně 31]

Ti, kdo jsou v křesťanské službě progresivní, školí nové zvěstovatele