Koho posloucháš — Boha, nebo lidi?

„Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (SKUTKY 5:29)

1. (a) Co je klíčovým textem tohoto článku? (b) Proč byli apoštolové vzati do vazby?

SOUDCI židovského nejvyššího soudu jistě byli rozlícení. Vězni byli pryč! Šlo o apoštoly Ježíše Krista — člověka, kterého nejvyšší soud před několika týdny odsoudil k smrti. Nyní se soud chystal vypořádat s jeho nejbližšími následovníky. Když je však strážní chtěli přivést, zjistili, že jejich cely jsou prázdné, přestože dveře zůstaly zamčeny. Zakrátko se dozvěděli, že apoštolové jsou v jeruzalémském chrámu a že tam dělají právě to, za co byli zatčeni — směle vyučují lid o Ježíši Kristu! Okamžitě zamířili do chrámu, vzali apoštoly zpět do vazby a přivedli je do soudní síně. (Skutky 5:17–27)

2. Co apoštolům přikázal anděl?

² Apoštoly vysvobodil z vězení anděl. Proč? Měli snad být ušetřeni dalšího pronásledování? Ne. Byli vysvobozeni proto, že obyvatelé Jeruzaléma měli slyšet dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Anděl dal apoštolům pokyn, aby ‚dál mluvili k lidem všechny výroky o tomto životě‘. (Skutky 5:19, 20) A tak když chrámová stráž apoštoly dopadla, našla je, jak poslušně plní tento příkaz.

3, 4. (a) Jak Petr a Jan reagovali, když jim bylo nařízeno, aby přestali kázat? (b) Jak reagovali ostatní apoštolové?

 ³ Dva z těchto houževnatých kazatelů, apoštolové Petr a Jan, nestáli před nejvyšším soudem poprvé, což jim také předseda soudu Josef Kaifáš ostře připomenul. Řekl: „Výslovně jsme vám nařídili, abyste dále nevyučovali na základě [Ježíšova] jména, a přesto, pohleďte, naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ (Skutky 5:28) Kaifáše nemělo překvapovat, že Petr a Jan jsou znovu před soudem. Když jim bylo poprvé nařízeno, aby přestali kázat, tito dva apoštolové odpověděli: „Zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu, to posuďte sami. Ale pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Podobně jako starověký prorok Jeremjáš, nemohli ani Petr a Jan upustit od toho, aby plnili své kazatelské pověření. (Skutky 4:18–20; Jeremjáš 20:9)

⁴ Nejen Petr a Jan, ale i ostatní apoštolové, včetně nově vybraného Matyáše, měli nyní příležitost oficiálně sdělit soudu své stanovisko. (Skutky 1:21–26) Když jim bylo nařízeno, aby přestali kázat, také oni odvážně odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

Koho poslouchat jako panovníka — Boha, anebo člověka?

5, 6. Proč apoštolové neuposlechli nařízení soudu?

⁵ Apoštolové měli ve zvyku dodržovat zákony a za normálních okolností by neodmítli uposlechnout nařízení soudu. Avšak žádný člověk, bez ohledu na to, jakou má autoritu, není oprávněn nikomu nařídit, aby neposlouchal nějaký Boží příkaz. Jehova je „Nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18) Nejenže je „Soudce celé země“, ale také je Nejvyšší Zákonodárce a Král věčnosti. Každé soudní nařízení, jež je v rozporu s některým Božím příkazem, je z Božího stanoviska neplatné. (1. Mojžíšova 18:25; Izajáš 33:22)

⁶ Tuto skutečnost uznali také někteří vynikající znalci práva. Například v 18. století napsal proslulý anglický právník William Blackstone, že není přípustné, aby nějaký lidský zákon odporoval ‚zjevenému právu‘ obsaženému v Bibli. Když tedy Sanhedrin apoštolům nařídil, aby přestali kázat, překročil tím svou pravomoc. Tomuto nařízení se apoštolové zkrátka nemohli podvolit.

7. Proč kazatelské dílo přední kněze rozčilovalo?

⁷ To, že apoštolové byli odhodláni dál kázat, přední kněze rozčilovalo. Někteří členové kněžstva včetně samotného Kaifáše byli saduceové, a nevěřili tedy ve vzkříšení. (Skutky 4:1, 2; 5:17) Ale apoštolové neústupně tvrdili, že Ježíš vstal z mrtvých. Kromě toho někteří přední kněží dělali, co mohli, aby se vetřeli do přízně římských představitelů. Když v průběhu soudního procesu s Ježíšem dostali přední kněží možnost přijmout ho za svého krále, šli tak daleko, že křičeli: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:15) * Apoštolové nejen prohlašovali, že Ježíš byl vzkříšen, ale také učili, že kromě Ježíšova jména není „pod nebem . . . žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni“. (Skutky 2:36; 4:12) Kněží měli strach z toho, že kdyby lidé začali vzhlížet ke vzkříšenému Ježíšovi jako ke svému Vůdci, mohli by Římané přijít a odejmout židovským vůdcům ‚jak jejich místo, tak jejich národ‘. (Jan 11:48)

8. Kterou moudrou radu dal Sanhedrinu Gamaliel?

⁸ S apoštoly Ježíše Krista to vypadalo špatně. Soudci Sanhedrinu si umínili, že je dají usmrtit. (Skutky 5:33) Události však vzaly  nečekaný obrat. Slova se ujal Gamaliel, odborník v oblasti Zákona, a varoval ostatní soudce, aby nejednali unáhleně. Moudře poznamenal: „Je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno; ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit.“ Potom dodal slova, která měla hluboký význam: „Jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“ (Skutky 5:34, 38, 39)

9. Co dokazuje, že dílo apoštolů bylo od Boha?

⁹ Soud Gamalielovu radu kupodivu přijal. Soudci Sanhedrinu „předvolali apoštoly, zmrskali je a nařídili jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a pustili je.“ Apoštolové se však nedali zastrašit a byli odhodláni dál kázat, jak jim to anděl nařídil. Po propuštění tedy „každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Skutky 5:40, 42) Jehova jejich úsilí žehnal. V jaké míře? „Boží slovo . . . dále rostlo, a v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků“. Dokonce „velký zástup kněží začal být poslušný víry“. (Skutky 6:7) Když to přední kněží sledovali, museli tím být zdrceni. Vždyť stále přibývalo dokladů o tom, že dílo apoštolů skutečně je od Boha!

Bojovníci proti Bohu nemohou mít úspěch

10. Proč se z lidského stanoviska mohlo zdát, že Kaifášova pozice je neotřesitelná, ale proč jeho důvěra nebyla na místě?

¹⁰ V prvním století byli židovští velekněží dosazováni do úřadu římskými představiteli. Bohatý Josef Kaifáš byl do svého postavení jmenován Valeriem Gratem a zůstal veleknězem déle než mnozí jeho předchůdci. Tento úspěch pravděpodobně nepřičítal Božímu vedení, ale spíše svým diplomatickým schopnostem a svému osobnímu přátelství s Pilátem. V každém případě se ukázalo, že jeho důvěra v lidi nebyla na místě. Pouhé tři roky potom, co se apoštolové dostali před Sanhedrin, Kaifáš upadl v nemilost římských představitelů a byl z úřadu velekněze sesazen.

11. Co se stalo s Pontským Pilátem a se židovským systémem věcí a jaké poučení z toho vyplývá?

 ¹¹ Kaifáš byl svého postavení zbaven na příkaz Lucia Vitellia, který byl místodržitelem Sýrie a Pilátovým přímým nadřízeným. Ani Kaifášův blízký přítel Pilát tomu nebyl schopen zabránit. Samotný Pilát byl pouhý rok po Kaifášově pádu sesazen z úřadu a předvolán do Říma, aby se tam zodpovídal ze závažných obvinění. Pokud jde o židovské vůdce, kteří vkládali důvěru v césara, stalo se jim přesně to, čeho se obávali — Římané odňali ‚jak jejich místo, tak jejich národ‘. V roce 70 n. l. totiž římské vojsko úplně zničilo město Jeruzalém včetně chrámu a včetně sálu Sanhedrinu. Tehdy se prokázalo, že jsou pravdivá slova žalmisty, který napsal: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ (Jan 11:48; Žalm 146:3)

12. Jak to, co se stalo s Ježíšem, dokazuje, že je moudré poslouchat Boha?

¹² Vzkříšeného Ježíše Krista naproti tomu Bůh dosadil do úřadu Velekněze velkého duchovního chrámu. Toto jmenování nemůže žádný člověk zrušit. Ano, Ježíš „má své kněžství bez jakýchkoli nástupců“. (Hebrejcům 2:9; 7:17, 24; 9:11) Bůh také Ježíše ustanovil Soudcem živých a mrtvých. (1. Petra 4:5) V tomto postavení Ježíš rozhodne, zda Josef Kaifáš a Pontský Pilát dostanou možnost opět žít. (Matouš 23:33; Skutky 24:15)

Nebojácní hlasatelé Království v nové době

13. Které dílo v nové době prokazatelně bylo od lidí, a které od Boha? Jak to víme?

¹³ Stejně jako v prvním století, také v naší době bylo a je mnoho ‚bojovníků proti Bohu‘. (Skutky 5:39) Například když svědkové Jehovovi v Německu odmítali používat nacistický pozdrav a tím oslavovat Adolfa Hitlera jako svého Führera, Hitler přísahal, že je vyhladí. (Matouš 23:10) Mohlo se zdát, že jeho výkonná smrtící mašinérie takový úkol hravě zvládne. Nacistům se skutečně podařilo pozatýkat tisíce Jehovových svědků a poslat je do koncentračních táborů. Některé svědky se jim dokonce podařilo připravit o život. Nacisté však nedokázali zlomit jejich odhodlání, že budou uctívat jedině Boha, a nedokázali ani odstranit Boží služebníky jako skupinu. Dílo křesťanů bylo od Boha, ne od lidí, a Boží dílo nemůže být rozvráceno. Od té doby uplynulo šedesát let a někteří z těch, kdo ve věrnosti přežili Hitlerovy koncentrační tábory, stále slouží Jehovovi ‚celým srdcem, duší a myslí‘, zatímco na Hitlera a jeho nacistickou stranu se dnes vzpomíná jen ve spojitosti s jejich hanebnými činy. (Matouš 22:37)

14. (a) Jak se odpůrci snaží pomlouvat Boží služebníky a k čemu to vede? (b) Způsobí takové snahy Božím ctitelům nějakou trvalou škodu? (Hebrejcům 13:5, 6)

¹⁴ Nacistické snahy patří minulosti, ale do předem prohrané bitvy proti Jehovovi a jeho lidu se v průběhu let pustili další odpůrci. V mnoha evropských zemích se náboženské a politické činitele lstivě snaží ocejchovat svědky Jehovovy jako ‚nebezpečnou sektu‘, čímž jen opakují obvinění, které bylo proti křesťanům vzneseno v prvním století. (Skutky 28:22) Ve skutečnosti Evropský soud pro  lidská práva uznal, že svědkové Jehovovi jsou náboženstvím, a ne sektou. Odpůrci to určitě vědí, ale přesto svědky neustále pomlouvají. K čemu vedlo to, že svědkové jsou nesprávně označováni jako sekta? Někteří z těchto křesťanů byli přímo v důsledku toho propuštěni ze zaměstnání. Děti svědků Jehovových se ve škole staly terčem šikany. Bojácní majitelé nemovitostí zrušili smlouvy na pronájem míst, která svědkové dlouhou dobu používali pro svá shromáždění. Několika jednotlivcům dokonce úřady odmítly udělit státní občanství pouze z toho důvodu, že jsou svědky Jehovovými! Svědkové se tím však nedali zastrašit.

15, 16. Jak svědkové Jehovovi ve Francii reagovali na odpor vůči své křesťanské činnosti a proč svědkové vytrvale káží?

¹⁵ Například ve Francii jsou lidé všeobecně rozumní a nepodléhají předsudkům. Několik tamních odpůrců však začalo prosazovat zákony, jejichž účelem je ochromit dílo kázání o Království. Jak na to Jehovovi svědkové reagovali? Začali se kázání věnovat usilovněji než kdy předtím, což přineslo úžasné výsledky. (Jakub 4:7) Za pouhých šest měsíců vzrostl v této zemi počet domácích biblických studií o celých 33 procent! Když Ďábel vidí, jak upřímní lidé ve Francii reagují na dobrou zprávu, musí ho to dohánět k zuřivosti. (Zjevení 12:17) Naši spolukřesťané ve Francii mají pevnou důvěru, že se v jejich případě prokáží jako pravdivá tato slova proroka Izajáše: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.“ (Izajáš 54:17)

¹⁶ Svědkům Jehovovým nepůsobí radost, když jsou pronásledováni. Poslouchají však Boží příkaz určený všem křesťanům, a proto nemohou přestat a nepřestanou mluvit o věcech, které slyšeli. Snaží se být řádnými občany, ale v situacích, kdy si Boží zákon a lidské zákony odporují, musí jako panovníka poslouchat Boha.

Nebojte se jich

17. (a) Proč se svých nepřátel nemáme bát? (b) Jaký bychom měli mít postoj vůči těm, kdo nás pronásledují?

¹⁷ Naši nepřátelé jsou ve velmi nebezpečné situaci. Bojují totiž proti Bohu. Těch, kdo nás pronásledují, se tedy nebojíme, ale v souladu s Ježíšovým příkazem se za ně modlíme. (Matouš 5:44) Možná jsou mezi nimi lidé, kteří Bohu odporují z nevědomosti, podobně jako kdysi Saul z Tarsu. Modlíme se, aby Jehova takovým lidem milostivě otevřel oči a umožnil jim poznat pravdu. (2. Korinťanům 4:4) Saul se stal křesťanským apoštolem Pavlem a později sám mnoho vytrpěl od tehdejších vládních představitelů. Přesto svým spoluvěřícím připomínal, „aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu, aby o nikom [ani o svých nejfanatičtějších pronásledovatelích] nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem“. (Titovi 3:1, 2) Svědkové Jehovovi ve Francii i v ostatních zemích se snaží touto radou řídit.

18. (a) Jak může Jehova osvobodit svůj lid? (b) Jaký bude konečný výsledek?

¹⁸ Proroku Jeremjášovi Bůh řekl: „Jsem s tebou, abych tě osvobodil.“ (Jeremjáš 1:8)  Jak nás dnes Jehova může osvobodit z ruky pronásledovatelů? Může způsobit, že se objeví takový nezaujatý soudce, jakým byl Gamaliel. Může také zařídit, že nějaký zkorumpovaný nebo nepřátelský úředník bude neočekávaně nahrazen někým rozumnějším. Někdy však může Jehova ponechat pronásledování volný průběh. (2. Timoteovi 3:12) Pokud Bůh dovolí, abychom byli pronásledováni, vždy nám poskytne sílu toto pronásledování snášet. (1. Korinťanům 10:13) A bez ohledu na to, co Bůh připustí, nepochybujeme o tom, jaký bude konečný výsledek: Ti, kdo bojují proti Božímu lidu, ve skutečnosti bojují proti Bohu — a bojovníci proti Bohu nezvítězí!

19. Co je ročním textem na rok 2006 a proč je to vhodné?

¹⁹ Ježíš svým učedníkům řekl, aby očekávali soužení. (Jan 16:33) Vzhledem k tomu jsou dnes více než kdy dříve aktuální slova ze Skutků 5:29: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Tento mimořádně působivý výrok proto byl vybrán jako roční text svědků Jehovových na rok 2006. Buďme odhodláni, že v následujícím roce a po celou věčnost budeme jako Panovníka poslouchat Boha, a to stůj co stůj!

[Poznámka pod čarou]

Umíš odpovědět?

• Proč je pro nás povzbudivým příkladem to, jak čelili odporu apoštolové?

• Proč bychom měli vždy poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi?

• Proti komu ve skutečnosti bojují naši odpůrci?

• Co čeká ty, kdo snášejí pronásledování?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 23]

Roční text na rok 2006: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

[Obrázek na straně 19]

„Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“

[Obrázek na straně 21]

Kaifáš vkládal důvěru v lidi spíše než v Boha