Vánoce — Na co jsou zaměřeny?

MILIONY lidí dnes považují tyto svátky za příležitost trávit čas s rodinou a s přáteli — tedy za dobu, kdy je možné oživit láskyplné vzájemné vztahy. Jiní lidé je považují za dobu, kdy je třeba uvažovat o narození Ježíše Krista a o Ježíšově úloze ve spojitosti se záchranou lidského rodu. V Rusku, na rozdíl od mnoha jiných zemí, nebylo slavení Vánoc dovoleno vždy. Členové ruské pravoslavné církve sice po celá staletí Vánoce veřejně slavili, ale téměř po celé dvacáté století to dělat nesměli. Co vedlo k této změně?

V roce 1917 došlo ke komunistické bolševické revoluci a zanedlouho potom začaly sovětské úřady agresivně a v celostátním měřítku prosazovat ateismus. Celé období vánočních svátků s jejich náboženským podtextem upadlo v nemilost. Vládní kruhy rozpoutaly kampaň proti vánočním a novoročním oslavám. Místní symboly těchto svátků — vánoční stromek a děda Mráz, což je ruský protějšek Santa Clause nebo „ježíška“ — byly dokonce veřejně odsouzeny.

V roce 1935 nastal obrat, při němž se v Rusku úplně změnil přístup k těmto svátkům. V Sovětském svazu byla znovu zavedena postava dědy Mráze, stromeček a slavení Nového roku. Byl zde však významný rozdíl. Tvrdilo se, že děda Mráz nepřináší dárky o Vánocích, ale na Nový rok. Podobně již neexistoval vánoční stromeček, ale byl zde stromeček novoroční. A tak se v Sovětském svazu pozornost soustředila úplně jinam. Vánoce byly ve skutečnosti nahrazeny oslavou Nového roku.

Vánoce byly oficiálně zbaveny jakéhokoli náboženského významu a úplně se změnily ve světské oslavy. Ozdoby, jimiž se ověšoval novoroční stromek, přestaly být náboženského rázu, ale znázorňovaly světské věci, které připomínaly pokroky dosažené v Sovětském svazu. Ruský časopis Vokrug Sveta o tom píše: „Na typu ozdob, jimiž se v různých letech sovětské éry zdobily novoroční stromečky, je možno sledovat jednotlivé fáze vývoje komunistické společnosti. Vedle obvyklých ozdob v podobě králíčků, rampouchů a bochníčků chleba se začaly vyrábět dekorace ve tvaru srpů, kladiv a traktorů. Místo nich se později začaly objevovat figurky horníků a kosmonautů, a ozdoby v podobě ropných věží, raket a lunochodů.“

A co Boží hod vánoční? Ten rozhodně uznáván nebyl. Sovětské úřady jej naopak degradovaly na obyčejný pracovní den. Lidé, kteří chtěli slavit Vánoce jako náboženský svátek, to mohli dělat jen potají a riskovali přitom, že u státu upadnou v nemilost a budou z toho mít nepříjemnosti. Ano, v Rusku se během dvacátého století význam tohoto svátečního období změnil — ze svátků náboženských se staly světské oslavy.

Pozdější změny

V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl a lidé získali v mnoha směrech více svobody. Stát přestal prosazovat  ateismus. Různé nově vytvořené svrchované státy byly převážně světské a církev v nich byla odloučená od státu. Mnoho nábožensky založených lidí mělo pocit, že mohou jednat v souladu se svým náboženským přesvědčením. Domnívali se, že to budou moci projevit mimo jiné tím, že budou slavit Vánoce jako náboženské svátky. Mnozí z nich však brzy pocítili hluboké zklamání. Proč?

Rok co rok vzrůstá komercializace těchto svátků. Ano, stejně jako na Západě, i v Rusku se Vánoce staly pro výrobce, velkoobchodníky a obchodníky všeho druhu výhodnou dobou k vydělávání peněz. Na průčelích obchodních domů je vánoční výzdoba. Z obchodů se line vánoční hudba západního stylu a vánoční koledy, což bylo v Rusku dříve neznámé. Prodavači nosí ve velkých pytlích vánoční tretky a prodávají je ve vlacích, jimiž lidé dojíždějí do práce, i v jiných dopravních prostředcích. Tak to dnes v Rusku vypadá v období kolem svátků.

Některým lidem sice taková vyslovená komercializace nevadí, ale jsou možná zneklidněni jiným rušivým jevem, který se svátky souvisí — totiž zneužíváním alkoholu a všemi jeho negativními důsledky. Jistý lékař, který slouží na pohotovosti v jedné moskevské nemocnici, o tom řekl: „Lékaři počítají s tím, že při oslavách Nového roku bude spousta úrazů, od úderů a pohmožděnin po řezné a střelné rány, z nichž většina souvisí s projevy domácího násilí, s pitkami a s dopravními nehodami.“ Jistý vedoucí vědecký pracovník jedné pobočky Ruské akademie věd prohlásil: „Prudce vzrůstá počet úmrtí souvisejících s požitím alkoholu. Mimořádně vysoký byl v roce 2000. Náhle se také zvýšil počet sebevražd a vražd.“

Je politováníhodné, že v Rusku se takové chování o svátcích zhoršuje ještě v důsledku další okolnosti. Pod titulkem „Rusové slaví Vánoce dvakrát“ se v listu Izvestije píše: „Téměř každý desátý Rus slaví Vánoce dvakrát. Monitorovací centrum ROMIR provedlo průzkum, podle něhož 8 procent dotázaných osob uvedlo, že slaví Štědrý den jak 24. prosince, tedy podle katolického vánočního kalendáře, tak 7. ledna podle kalendáře pravoslavného. . . . Některým lidem zřejmě nezáleží na náboženském obsahu Vánoc, ale spíše vítají příležitost k oslavě.“ *

Opravdu se v dnešním trendu projevuje úcta ke Kristu?

Je zřejmé, že o svátcích se lidé často chovají bezbožně. Je to sice zneklidňující, ale někdo  si myslí, že z úcty k Bohu a ke Kristu se mají tyto svátky slavit. Přání líbit se Bohu je jistě chvályhodné. Ale opravdu se vánoční svátky Bohu a Kristu líbí? Zamysleme se nad jejich původem.

Bez ohledu na to, jaký kdo má postoj k sovětskému názoru na Vánoce, jen těžko lze popřít historické skutečnosti, které jsou uvedeny v díle Bolšaja sovetskaja enciklopedija. Zde se uvádí: „Vánoce . . . byly převzaty z předkřesťanského uctívání bohů, kteří ‚umírají a vstávají z mrtvých‘, tedy z uctívání, jež bylo rozšířené především u zemědělských národů, které v období kolem zimního slunovratu, mezi 21. a 25. prosincem, každoročně slavily ‚narození‘ Boha-Záchrance, jenž probouzí přírodu k novému životu.“

Výše uvedená encyklopedie obsahuje přesný údaj, který pro vás možná bude důležitý. Je zde uvedeno: „V prvních stoletích nebylo slavení Vánoc v křesťanství známo. . . . Od poloviny čtvrtého století začalo křesťanství přejímat oslavy zimního slunovratu z uctívání Mithry a přeměnilo je v oslavy vánoční. Vánoce se poprvé slavily v náboženských komunitách v Římě. Do Ruska se slavení Vánoc rozšířilo v desátém století společně s křesťanstvím a splynulo se zimními oslavami, které staří Slované pořádali na počest duchů svých předků.“

Možná vás zajímá, co o tom, že by se Ježíš narodil 25. prosince, říká Boží slovo, Bible. Žádné datum Ježíšova narození ve skutečnosti Bible neuvádí, a neexistuje žádný záznam, že by o něm mluvil sám Ježíš, nebo že by dokonce dal pokyn, aby se jeho narození slavilo. Bible nám však pomáhá určit, ve kterém ročním období se Ježíš narodil.

Podle 26. a 27. kapitoly Matoušova evangelia byl Ježíš popraven 14. nisanu, v pozdější části dne židovského Pasachu, který začal 31. března roku 33 n. l. Z Lukášova evangelia se dozvídáme, že když byl Ježíš pokřtěn a zahájil svou službu, bylo mu asi 30 let. (Lukáš 3:21–23) Jeho služba trvala tři a půl roku. Když Ježíš zemřel, bylo mu tedy asi 33 a půl roku. Kolem 1. října roku 33 n. l. by mu bylo 34 let. Lukáš podává zprávu o tom, že v době Ježíšova narození „pastýři . . . žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády“. (Lukáš 2:8) V prosinci bylo chladno a v okolí Betléma mohl ležet sníh, takže pastýři by se svými stády nebyli venku. Kolem prvního října však venku být mohli, a okolnosti nasvědčují tomu, že právě v té době se Ježíš narodil.

A co říci o slavení Nového roku? Již zde bylo poukázáno na to, že lidé se při těchto oslavách chovají zhýrale. Projevuje se sice snaha nespojovat slavení Nového roku s náboženstvím, ale i tato oslava má pochybný původ.

Z okolností, které s tímto svátečním obdobím souvisejí, je tedy patrné, že hesla, která mají zdůrazňovat, jakou úlohu v něm má Ježíš,  vyznívají naprázdno. Komercializace Vánoc a to, že se lidé při těchto oslavách chovají nevázaně, vás možná dráždí, stejně jako skutečnost, že tyto oslavy mají odpudivé pohanské kořeny. Nedejte se tím však vyvést z míry. Způsob, jak projevovat náležitou úctu k Bohu, ctít Krista a zároveň posilovat rodinná pouta, opravdu existuje.

Lepší způsob, jak projevovat úctu k Bohu a ke Kristu

Bible nám říká, že Ježíš Kristus přišel, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za  mnohé“. (Matouš 20:28) Nechal se popravit, a ochotně tedy zemřel za naše hříchy. Někteří lidé by rádi projevili Kristu úctu a domnívají se, že vhodnou dobou k tomu jsou Vánoce. Viděli jsme však, že Vánoce a Nový rok mají s Kristem sotva co společného a že pocházejí z pohanských oslav. Navíc se vyznačují do očí bijící komercializací, i když snad pro někoho mají své kouzlo. Také je nutno přiznat, že mnozí lidé se v tomto období chovají hanebně, takže se Bohu ani Kristu jejich jednání nelíbí.

Co by měl dělat ten, kdo se chce Bohu líbit? Neměl by lpět na lidských tradicích, které sice vyvolávají uspokojující pocit zbožnosti, ale odporují Písmu. Upřímný člověk by se měl snažit zjistit, jak úctu k Bohu a Kristu projevovat správným způsobem. Co je tímto správným způsobem, a co bychom tedy měli dělat?

Sám Kristus nám říká: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Ano, skutečně upřímný člověk se snaží přijímat poznání o tom, jak je třeba projevovat k Bohu a Kristu úctu. Pak toto poznání uplatňuje, a to nejen v určitém ročním období, ale v každodenním životě. Taková upřímná snaha se Bohu opravdu líbí, což může vést k věčnému životu.

Přáli byste si, aby vaše rodina patřila k těm, kdo opravdu projevují úctu k Bohu a Kristu takovým způsobem, který odpovídá Písmu? Svědkové Jehovovi pomohli už milionům rodin po celém světě, aby získaly životně důležité poznání z Bible. Srdečně vás zveme, abyste se obrátili na svědky Jehovovy v místě svého bydliště nebo abyste napsali na některou z adres uvedených na straně 2 tohoto časopisu.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Kořeny novoročních oslav

Mnich gruzínské pravoslavné církve vyjadřuje svůj názor

„Nový rok je svátek, který má své kořeny v několika pohanských svátcích, jež se slavily ve starověkém Římě. Svátek 1. ledna byl zasvěcen pohanskému bohu jménem Janus, jehož jméno je [v mnoha jazycích] základem pojmenování prvního kalendářního měsíce. Janus byl zobrazován se dvěma tvářemi na protilehlých stranách, což znamenalo, že se dívá jak do minulosti, tak do přítomnosti. Tvrdilo se, že kdo vítá první den tohoto měsíce vesele, se smíchem a v hojnosti, prožije celý rok šťastně a v pohodě. Touto pověrou se při novoročních oslavách řídí i mnozí naši krajané . . . Při některých pohanských svátcích lidé přinášeli oběti přímo nějaké modle. Některé z těchto svátků se vyznačovaly nechvalně známými nemravnými orgiemi a lidé se při nich dopouštěli cizoložství a smilstva. Jiné oslavy, například svátek na počest Januse, byly spojeny s výstřednostmi v jídle a pití, s opilstvím a nejrůznějšími druhy nečistoty. Jestliže si vzpomeneme, jak jsme my sami v minulosti slavili Nový rok, musíme si přiznat, že jsme se na této pohanské oslavě podíleli všichni.“ (Jeden gruzínský týdeník)

[Obrázek na straně 6]

Křesťanstvo si přizpůsobilo uctívání Mithry

[Podpisek]

Museum Wiesbaden

[Obrázek na straně 7]

V prosinci, kdy bylo chladno, pastýři nebývali venku se svými stády