Jak bude zlo přemoženo dobrem

Král David byl dobrý člověk. Hluboce miloval Boha, toužil po spravedlnosti a také měl láskyplný zájem o prosté lidi. Přesto se právě tento dobrý král dopustil cizoložství s manželkou jednoho ze svých důvěryhodných poddaných. A když David zjistil, že tato žena, Bat-šeba, je s ním těhotná, nakonec zosnoval vraždu jejího manžela. Pak si ve snaze utajit své hříchy vzal Bat-šebu za ženu. (2. Samuelova 11:1–27)

JE ZŘEJMÉ, že lidé dokáží dělat mnoho dobrého. Proč tedy stojí za takovým množstvím zla? Bible odhaluje několik základních příčin této skutečnosti. Také vysvětluje, jak Bůh prostřednictvím Ježíše odstraní zlo jednou provždy.

Sklon ke špatnosti

Sám král David poukázal na jednu příčinu, proč je pácháno zlo. Poté, co byly jeho zločiny odhaleny, za své jednání přijal plnou odpovědnost. V hluboké lítosti potom napsal: „Pohleď, v provinění jsem byl zrozen v porodních bolestech a v hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5) Bůh nikdy nezamýšlel, aby matky počínaly děti, které budou hřešit. Když se však Eva a potom i Adam rozhodli proti Bohu vzbouřit, ztratili schopnost přivádět na svět bezhříšné děti. (Římanům 5:12) Když pak přibývalo příslušníků nedokonalého lidského rodu, začalo být zřejmé, že „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“. (1. Mojžíšova 8:21)

Pokud není sklon ke špatnosti potlačován, má za následek „smilstvo, . . . nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist“ a jiné zhoubné jednání, které Bible popisuje jako „skutky těla“.  (Galaťanům 5:19–21) David tělesné slabosti podlehl a dopustil se smilstva, což později vedlo k rozepřím. (2. Samuelova 12:1–12) Svým nemravným sklonům se David mohl vzepřít. Místo toho připustil, aby touha po Bat-šebě dále zaměstnávala jeho mysl. Tento proces později popsal učedník Jakub takto: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jakub 1:14, 15)

Znásilňování, rabování a masové vraždy, o nichž byla zmínka v předchozím článku, jsou extrémní příklady toho, kam až člověk může zajít, když nechá špatné touhy, aby ovládaly jeho jednání.

Živnou půdou pro zlo je nevědomost

Druhou příčinu toho, že se lidé dopouštějí zlých skutků, poznáváme ze zkušenosti apoštola Pavla. Ten si v pozdějším období svého života získal pověst jemného a laskavého muže. Ze všech sil nesobecky sloužil svým bratrům a sestrám. (1. Tesaloničanům 2:7–9) Avšak předtím, v době, kdy byl ještě znám pod jménem Saul, soptil vůči těm samým lidem „hrozbami a vražděním“. (Skutky 9:1, 2) Proč Pavel schvaloval zločiny, které byly páchány na prvních křesťanech, a dokonce se na nich sám podílel? „Protože jsem byl v nevědomosti,“ říká. (1. Timoteovi 1:13) Ano, Pavel dříve měl „horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání“. (Římanům 10:2)

Stejně jako Pavel se mnozí upřímní lidé podílejí na zločinných skutcích proto, že nemají přesné poznání Boží vůle. Vyplývá to i ze slov, kterými Ježíš varoval své následovníky. Řekl jim: „Přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude představovat, že Bohu prokázal posvátnou službu.“ (Jan 16:2) Zážitky novodobých Jehovových svědků dokládají, že Ježíšova slova jsou pravdivá. V mnoha zemích byli pronásledováni, a dokonce zabíjeni lidmi, kteří prohlašují, že slouží Bohu. Taková horlivost zaměřená nesprávným směrem se pochopitelně pravému Bohu nelíbí. (1. Tesaloničanům 1:6)

Původce zla

Na hlavní příčinu zla poukázal Ježíš. Náboženským vůdcům, kteří osnovali jeho smrt, řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit touhy svého otce. Ten byl zabijákem, když začal.“ (Jan 8:44) Byl to Satan, kdo ze sobeckých pohnutek navedl Adama a Evu, aby se vzbouřili proti Bohu. V důsledku této vzpoury se všichni lidé stali hříšnými a začali umírat.

Satanovy vražedné sklony se ještě více ukázaly na tom, jak zacházel s Jobem. Když mu Jehova dovolil, aby vyzkoušel Jobovu ryzost, Satan se nespokojil jen s tím, že tohoto muže připravil o veškerý majetek. Způsobil také smrt jeho deseti dětí. (Job 1:9–19) Prudký nárůst zla, který v posledních desetiletích lidstvo zažívá, je způsoben lidskou  nedokonalostí a nevědomostí a také tím, že Satan se čím dál víc vměšuje do lidských záležitostí. Z Bible se dozvídáme, že Ďábel „byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“. Ve stejném proroctví bylo předpověděno, že to bude pro lidstvo znamenat mimořádné utrpení. Satan sice nemůže lidi donutit, aby dělali zlé věci, ale mistrně „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9, 12)

Jak bude odstraněn sklon ke špatnosti

Má-li zlo navždy zmizet z lidské společnosti, je třeba si poradit s vrozeným sklonem ke špatnosti, s nedostatkem přesného poznání a se Satanovým vlivem. Nejprve se zabývejme otázkou, jak z lidského srdce vykořenit vrozený sklon k hříchu.

To nedokáže žádný lékař na světě ani žádný lék vyrobený člověkem. Jehova Bůh však opatřuje lék na odstranění zděděného hříchu a nedokonalosti všem, kdo ho chtějí přijmout. Apoštol Jan napsal: „Krev Ježíše . . . nás očišťuje od všeho hříchu.“ (1. Jana 1:7) Když dokonalý člověk Ježíš dobrovolně obětoval svůj život, „vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost“. (1. Petra 2:24) Účelem Ježíšovy obětní smrti bylo, aby odčinila následky Adamova zlého skutku. Pavel píše, že Kristus Ježíš se stal ‚odpovídajícím výkupným za všechny‘. (1. Timoteovi 2:6) Ano, Kristovou smrtí se celému lidstvu otevřela možnost znovu získat dokonalost, kterou Adam ztratil.

Možná se však zeptáte: ‚Pokud už před 2 000 lety Ježíšova smrt umožnila lidstvu znovu získat dokonalost, proč stále existuje zlo a smrt?‘ Když člověk nalézá odpověď na tuto otázku, pomáhá odstranit druhou příčinu zla — to, že lidé jsou v nevědomosti o Božích záměrech.

K dobru přispívá přesné poznání

Když bude upřímný člověk získávat přesné poznání o tom, co v dnešní době Jehova a Ježíš dělají pro odstranění zla, může mu to zabránit, aby nevědomky neschvaloval určité zločiny, nebo se dokonce nestal ‚ve skutečnosti bojovníkem proti Bohu‘. (Skutky 5:38, 39) Dřívější chyby, kterých se někdo dopustil v nevědomosti, je Jehova Bůh ochoten přehlédnout. Ve svém proslovu v Aténách apoštol Pavel prohlásil: „Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti, ale přesto nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Skutky 17:30, 31)

To, že Ježíš byl vzkříšen, mohl Pavel doložit vlastní zkušeností, protože s ním vzkříšený Ježíš přímo mluvil a zabránil mu v pronásledování prvních křesťanů. (Skutky 9:3–7) Jakmile se Pavel přesně seznámil s Božími záměry, změnil se a stal se z něj upřímný, dobrý člověk a napodobitel Krista. (1. Korinťanům 11:1; Kolosanům 3:9, 10) Kromě toho Pavel horlivě kázal ‚tuto dobrou zprávu o Království‘. (Matouš 24:14) V průběhu oněch téměř 2 000 let, která uplynula od Ježíšovy smrti a jeho vzkříšení, Kristus vybral z lidstva ty, kdo s ním budou stejně jako Pavel vládnout v jeho Království. (Zjevení 5:9, 10)

Svědkové Jehovovi dnes, tak jako během celého minulého století, horlivě plní pověření, které dostali od Ježíše. Toto pověření znělo: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha, a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ti, kdo na toto poselství příznivě reagují, mají vyhlídku na to, že budou žít  věčně na zemi pod Kristovou nebeskou vládou. Ježíš prohlásil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Pomáhat druhým, aby toto poznání získali, je to největší dobro, jaké jim může člověk prokázat.

Lidé, kteří dobrou zprávu o Království přijímají, rozvíjejí takové vlastnosti, jako je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“, a to navzdory všemu zlu, které je obklopuje. (Galaťanům 5:22, 23) Napodobují Ježíše v tom, že ‚nikomu neodplácejí zlé zlým‘. (Římanům 12:17) Jako jednotlivci se snaží ‚neustále přemáhat zlo dobrem‘. (Římanům 12:21; Matouš 5:44)

Konečné vítězství nad zlem

Toho největšího podněcovatele zla, Satana Ďábla, lidé nikdy nedokáží přemoci. Již brzy však Jehova prostřednictvím Ježíše rozdrtí Satanovi hlavu. (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20) Jehova také pověří Krista Ježíše, aby ‚rozdrtil a ukončil‘ všechny politické systémy, z nichž mnohé jsou odpovědné za nesmírné zlo spáchané v lidských dějinách. (Daniel 2:44; Kazatel 8:9) Během tohoto nadcházejícího dne soudu podstoupí všichni ti, kdo „neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši, . . . soudcovský trest věčného zničení“. (2. Tesaloničanům 1:8, 9; Sefanjáš 1:14–18)

Až budou Satan a jeho podporovatelé odstraněni, bude těm, kdo přežijí, Ježíš z nebe pomáhat, aby obnovili na zemi původní rajské podmínky. Kristus také vzkřísí všechny, kdo si zaslouží, aby jim byla dána příležitost žít na očištěné zemi. (Lukáš 23:32, 39–43; Jan 5:26–29) Tím Kristus odstraní některé účinky zla, které sužovaly lidskou rodinu.

Jehova nebude lidi nutit, aby poslouchali dobrou zprávu o Ježíšovi. Dává jim však možnost, aby získali poznání, které vede k životu. Je nanejvýš důležité, abyste tuto příležitost využili právě nyní! (Sefanjáš 2:2, 3) Pokud to uděláte, naučíte se vyrovnávat s jakýmkoli zlem, které vám snad nyní bere radost ze života. A také uvidíte, jak bude pod Kristovým vedením dosaženo konečného vítězství nad zlem. (Zjevení 19:11–16; 20:1–3, 10; 21:3, 4)

[Obrázek na straně 5]

Saul schvaloval zločiny, protože neměl přesné poznání

[Obrázek na straně 7]

Pomáhat druhým, aby získali přesné poznání Boha, je to největší dobro, jaké jim může člověk prokázat