Jak nás chrání to, že hledáme spravedlnost

„Neustále tedy hledejte nejprve . . . Otcovu spravedlnost.“ (MATOUŠ 6:33)

1, 2. Jak se rozhodla jedna mladá křesťanka a proč?

JEDNA mladá křesťanka v Asii pracovala jako sekretářka na jistém úřadě. Byla svědomitá, přicházela do zaměstnání brzy a dobře využívala pracovní dobu. Místo však neměla natrvalo, a tak časem došlo na hodnocení její práce. Vedoucí oddělení té mladé ženě nabídl, že ji nejen zaměstná nastálo, ale že ji dokonce povýší, pokud s ním bude mít nemravný poměr. Ona to rezolutně odmítla, ačkoli to znamenalo, že přijde o práci.

² Nejednala ta mladá křesťanka neprakticky? Ne. Pouze se důsledně řídila Ježíšovými slovy: „Neustále tedy hledejte nejprve . . . Otcovu spravedlnost.“ (Matouš 6:33) Jednat v souladu se spravedlivými zásadami bylo v jejích očích mnohem důležitější než získat nějakou výhodu tím, že by se dopustila sexuální nemravnosti. (1. Korinťanům 6:18)

Proč je spravedlnost důležitá

3. Co je spravedlnost?

³ V pojmu „spravedlnost“ je zahrnuta mravní bezúhonnost a poctivost. Slova, která jsou použita v Bibli, vyjadřují v řečtině i v hebrejštině myšlenku počestnosti a přímosti. Nejde o samospravedlnost, tedy o hodnocení sebe sama podle svých vlastních měřítek. (Lukáš 16:15) Jde o přímost podle Jehovových měřítek — o Boží spravedlnost. (Římanům 1:17; 3:21)

4. Proč je pro křesťany spravedlnost důležitá?

⁴ Proč je spravedlnost důležitá? Protože Jehova je ‚spravedlivý Bůh‘, a když jeho ctitelé konají spravedlnost, on jim prokazuje přízeň. (Žalm 4:1; Přísloví 2:20–22; Habakuk 1:13) Žádný člověk, který se dopouští nespravedlnosti, nemůže mít k němu blízký vztah. (Přísloví 15:8) Proto apoštol Pavel nabádal Timotea, aby ‚prchal před touhami, které provázejí mládí, ale usiloval o spravedlnost‘ a jiné nezbytné vlastnosti. (2. Timoteovi 2:22) Ze stejného důvodu Pavel zahrnul „pancíř spravedlnosti“ do výčtu toho, co tvoří naši duchovní výzbroj. (Efezanům 6:14)

5. Jak mohou nedokonalí tvorové hledat spravedlnost?

⁵ Žádný člověk samozřejmě není spravedlivý v absolutním smyslu. Všichni dědí po Adamovi nedokonalost a všichni jsou od narození hříšní, tedy nespravedliví. Přesto Ježíš řekl, že bychom měli hledat spravedlnost. Jak to, že ji můžeme hledat? Je to možné díky tomu, že Ježíš za nás dal svůj dokonalý život jako výkupné, a pokud v jeho oběť projevujeme víru, Jehova je ochoten naše hříchy odpouštět. (Matouš 20:28; Jan 3:16; Římanům 5:8, 9, 12, 18) Na tomto základě Jehova přijímá naše uctívání, pokud poznáváme jeho spravedlivá měřítka a snažíme se je dodržovat — přičemž se modlíme, aby nám Bůh pomáhal překonávat naše slabosti. (Žalm 1:6; Římanům 7:19–25; Zjevení 7:9, 14) To je pro nás velkou útěchou.

Spravedliví v nespravedlivém světě

6. Proč byl pro první křesťany svět nebezpečným místem?

⁶ Když Ježíšovi učedníci dostali pověření být mu svědky „do nejvzdálenější části země“, ocitli se v nelehké situaci. (Skutky 1:8)  Celé území, které jim bylo svěřeno, leželo „v moci toho ničemného“, Satana. (1. Jana 5:19) Svět byl prostoupen ničemným duchem, který Satan šíří, a křesťané byli tomuto nakažlivému ovzduší vystaveni. (Efezanům 2:2) Svět byl pro ně nebezpečným místem. Vytrvat a zůstat ryzí mohli pouze za předpokladu, že budou hledat nejprve Boží spravedlnost. Většina jich skutečně vytrvala, ale někteří jednotlivci byli ze ‚stezky spravedlnosti‘ odvedeni pryč. (Přísloví 12:28; 2. Timoteovi 4:10)

7. Kvůli kterým povinnostem musí křesťané vzdorovat nakažlivému vlivu světa?

⁷ Je dnes pro křesťany svět bezpečnějším místem? To sotva! Je ještě zkaženější, než byl v prvním století. Navíc byl Satan svržen k zemi a vede nelítostný boj proti pomazaným křesťanům — proti ‚zbývajícím ze semene ženy, kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše‘. (Zjevení 12:12, 17) Útočí také na každého, kdo toto ‚semeno‘ podporuje. Křesťané však nemohou ze světa utéct. Nejsou sice jeho částí, ale musí v něm žít. (Jan 17:15, 16) A musí ve světě vykonávat kazatelské dílo, jehož účelem je najít správně smýšlející lidi a vyučovat je, aby se z nich stali učedníci Krista. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Křesťané se tedy nemohou nakažlivému vlivu světa úplně vyhnout a musí mu vzdorovat. Vliv světa se projevuje v různých ohledech a o čtyřech z nich teď budeme uvažovat.

Léčka v podobě nemravnosti

8. Jak to, že Izraelité začali uctívat bohy Moabců?

⁸ Když se blížil konec čtyřicetiletého putování Izraelitů pustinou, odbočilo mnoho z nich ze stezky spravedlnosti. V průběhu let mnohokrát na vlastní oči viděli Jehovovy skutky záchrany a nyní stáli těsně před branami Zaslíbené země. V tuto rozhodující chvíli však začali uctívat bohy Moabců. Jak to? Podlehli totiž ‚touze těla‘. (1. Jana 2:16) Zpráva uvádí, že lid „začal mít . . . nemravný poměr s moabskými dcerami“. (4. Mojžíšova 25:1)

9, 10. Proč je dnes nezbytné mít stále na paměti, jak zhoubný vliv mají nesprávné tělesné touhy?

⁹ Na této příhodě je vidět, že není-li člověk ostražitý, mohou na něj nesprávné tělesné touhy mít zhoubný vliv. Toto poučení bychom měli brát vážně zejména proto, že nemravný životní styl je dnes obecně považován za společensky přijatelný. (1. Korinťanům 10:6, 8) V jedné zprávě ze Spojených států bylo uvedeno: „Asi do roku 1970 bylo soužití dvojic, které nejsou v manželství, ve všech amerických státech nezákonné. Nyní je to běžné. Ve více než polovině případů spolu lidé, kteří poprvé vstupují do manželství, žili již předtím.“ Takové jednání, které svědčí o uvolněné morálce, není jen rysem jedné země. Jde o celosvětový trend a je smutné, že někteří křesťané se mu přizpůsobili, a dokonce tak přišli o své místo v křesťanském sboru. (1. Korinťanům 5:11)

¹⁰ Zdá se, že nemravnost je dnes propagována všude. Z filmů a televizních pořadů musí divák získat dojem, že je naprosto v pořádku, když spolu mladí lidé mají předmanželské  pohlavní styky. Homosexuální vztahy jsou prezentovány jako něco normálního. A v mnoha zábavních programech je sexuální chování předváděno stále názorněji a detailněji. Takové detailní záběry sexuálních scén jsou také snadno dostupné na internetu. Jeden novinář například uvedl, že mu jeho sedmiletý syn po návratu ze školy rozrušeně vyprávěl o spolužákovi, který na internetu objevil stránku s nahými ženami předvádějícími sex. Tento otec byl zděšen, ale kolik dětí asi takové stránky objevilo, aniž o tom svým rodičům řekly? A kolik rodičů ví, jaké hrají jejich děti videohry? Mnoho populárních her se vyznačuje odpornou nemravností a má démonský nebo násilnický obsah.

11. Jak je možné před vlivem nemravnosti chránit rodinu?

¹¹ Jak může rodina takové zvrhlé „zábavě“ vzdorovat? Tak, že její členové hledají nejprve Boží spravedlnost a odmítají zaplést se do čehokoli nemravného. (2. Korinťanům 6:14; Efezanům 5:3) Když rodiče řádně dohlížejí na to, čím se zabývají jejich děti, a když jim vštěpují lásku k Jehovovi a jeho spravedlivým zákonům, pomáhají jim tak, aby měly sílu odolávat pornografii, pornografickým videohrám, nemravným filmům a jiným špatným vlivům. (5. Mojžíšova 6:4–9) *

Tlak okolí může být nebezpečný

12. Jaký problém nastal v prvním století?

¹² Pavel během své návštěvy v Lystře v Malé Asii zázračně vyléčil jistého muže. Zpráva uvádí: „Když zástupy viděly, co Pavel udělal, pozvedly hlas a řekly v lykaonském jazyce: ‚Bohové se stali podobnými lidem a sestoupili k nám!‘ A nazvali Barnabáše Zeus, ale Pavla Hermes, neboť se ujímal vedení v řeči.“ (Skutky 14:11, 12) Tytéž zástupy později chtěly Pavla a Barnabáše zabít. (Skutky 14:19) Je zřejmé, že tito lidé se snadno nechali ovlivnit tlakem okolí. Zdá se, že když někteří obyvatelé té oblasti přijali křesťanství, nezbavili se úplně svého sklonu k pověrčivosti. Ve svém dopise křesťanům v Kolosech totiž Pavel varoval před ‚uctíváním andělů‘. (Kolosanům 2:18)

13. Například jakých zvyklostí se křesťané musí vyvarovat a jak k tomu mohou získat sílu?

¹³ I dnes se praví křesťané musí vyvarovat zvyklostí, které jsou v jejich okolí populární, ale zakládají se na falešných náboženských představách, jež porušují křesťanské zásady. Například v některých zemích je zvykem vykonávat v souvislosti s narozením a smrtí obřady, z nichž mnohé jsou založeny na lživé představě, že v našem těle je duch, který po smrti žije dál. (Kazatel 9:5, 10) Jsou země, ve kterých je zvykem provádět dívkám mrzačení genitálií. * Tato krutá a zbytečná zvyklost je  neslučitelná s láskyplnou péčí, jakou mají křesťanští rodiče projevovat svým dětem. (5. Mojžíšova 6:6, 7; Efezanům 6:4) Jak se mohou křesťané vzepřít tlaku svého okolí a upustit od takových zvyklostí? Musí mít naprostou důvěru v Jehovu. (Žalm 31:6) Spravedlivý Bůh je posílí a bude o ně pečovat, jestliže k němu budou ze srdce volat: „Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.“ (Žalm 91:2; Přísloví 29:25)

Nezapomínejme na Jehovu

14. Před čím Jehova varoval Izraelity, než vstoupili do Zaslíbené země?

¹⁴ Krátce před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, jim Jehova kladl na srdce, aby na něj nezapomněli. Řekl jim: „Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Jehovu, svého Boha, takže bys nedodržoval jeho přikázání a jeho soudcovská rozhodnutí a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji; aby se nestalo, že bys jedl a vskutku se nasytil a nastavěl bys dobré domy a vskutku v nich bydlel, a přibylo by tvého dobytka a tvého bravu a přibylo by ti stříbra a zlata a přibylo by všeho, co je tvoje, a tvé srdce by se vskutku pozvedlo a vskutku bys zapomněl na Jehovu, svého Boha.“ (5. Mojžíšova 8:11–14)

15. Co můžeme dělat, abychom zjistili, zda nezapomínáme na Jehovu?

¹⁵ Mohlo by se něco podobného stát dnes? Ano, pokud bychom neměli správně urovnaný žebříček hodnot. Ale pokud budeme hledat nejprve Boží spravedlnost, pak tím nejdůležitějším v našem životě bude čisté uctívání. Budeme ‚vykupovat příhodný čas‘, jak nás k tomu povzbuzoval Pavel, a budeme kazatelskou službu vykonávat s pocitem naléhavosti. (Kolosanům 4:5; 2. Timoteovi 4:2) Kdybychom však považovali účast na shromážděních a kazatelskou službu za méně důležité než rekreaci a nejrůznější způsoby, jak příjemně trávit čas, mohlo by se stát, že bychom na Jehovu zapomněli v tom smyslu, že by v našem životě měl druhořadý význam. Pavel napsal, že v posledních dnech budou lidé „spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. (2. Timoteovi 3:4) Upřímní křesťané sami sebe pravidelně zkoumají, aby zjistili, zda takovým způsobem uvažování nejsou ovlivněni. (2. Korinťanům 13:5)

Dávejme si pozor na ducha nezávislosti

16. Jaký nesprávný způsob uvažování dala najevo Eva a někteří lidé v Pavlově době?

¹⁶ V Edenu se Satanovi podařilo probudit v Evě sobeckou touhu po nezávislosti. Eva si chtěla sama rozhodovat o tom, co je správné a co nesprávné. (1. Mojžíšova 3:1–6) Takového ducha nezávislosti měli v prvním století někteří členové korintského sboru. Mysleli si, že nepotřebují, aby je Pavel poučoval. Pavel je sarkasticky označil jako nejznamenitější apoštoly. (2. Korinťanům 11:3–5; 1. Timoteovi 6:3–5)

17. Co můžeme dělat, aby se v nás nevyvinul duch nezávislosti?

¹⁷ V dnešním světě je mnoho ‚svéhlavých‘ lidí, kteří jsou „nadutí pýchou“, a někteří křesťané se tímto způsobem uvažování dali  ovlivnit. Z některých se dokonce stali odpůrci pravdy. (2. Timoteovi 3:4; Filipanům 3:18) V záležitostech souvisejících s čistým uctíváním je nezbytné, abychom hledali Jehovovo vedení a spolupracovali s ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a sborovými staršími. To je způsob, jak hledat spravedlnost a jak se chránit před duchem nezávislosti, který by se v nás jinak mohl vyvinout. (Matouš 24:45–47; Žalm 25:9, 10; Izajáš 30:21) Sbor pomazaných křesťanů je „sloup a opora pravdy“. Jehova ho opatřil, aby nás jeho prostřednictvím chránil a vedl. (1. Timoteovi 3:15) Když budeme uznávat, že sbor pomazaných má životně důležitou úlohu, pomůže nám to, abychom ‚nic nedělali ze samolibosti‘, ale pokorně se podřizovali Jehovově spravedlivé vůli. (Filipanům 2:2–4; Přísloví 3:4–6)

Napodobujte Ježíše

18. V jakém směru bychom měli napodobovat Ježíše?

¹⁸ O Ježíšovi je v Bibli prorocky napsáno: „Zamiloval sis spravedlnost a nenávidíš ničemnost.“ (Žalm 45:7; Hebrejcům 1:9) Tento vynikající postoj bychom měli napodobovat. (1. Korinťanům 11:1) Ježíš nejen znal Jehovova přímá měřítka, ale také je miloval. A tak když byl v pustině pokoušen Satanem, bez váhání a rezolutně odmítl sejít ze ‚stezky spravedlnosti‘. (Přísloví 8:20; Matouš 4:3–11)

19, 20. Jestliže hledáme spravedlnost, co dobrého nám to přinese?

¹⁹ Je pravda, že nespravedlivé touhy těla mohou být velmi silné. (Římanům 7:19, 20) Ale považujeme-li spravedlnost za něco drahocenného, pak budeme mít sílu, abychom ničemnosti vzdorovali. (Žalm 119:165) Hluboká láska ke spravedlnosti nás bude chránit, až přijdeme do styku s něčím nesprávným. (Přísloví 4:4–6) Nezapomeňme, že pokaždé když podlehneme pokušení, darujeme tím vítězství Satanovi. Oč lepší je odolat a tak umožnit, aby zvítězil Jehova! (Přísloví 27:11; Jakub 4:7, 8)

²⁰ Praví křesťané hledají spravedlnost, a jsou proto „naplněni spravedlivým ovocem, které je prostřednictvím Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále“. (Filipanům 1:10, 11) Oblékají „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:24) Patří Jehovovi a žijí pro to, aby mu sloužili, a ne pro své vlastní uspokojení. (Římanům 14:8; 1. Petra 4:2) Tato skutečnost má rozhodující vliv na jejich uvažování i jednání. Svému nebeskému Otci tím dělají velkou radost. (Přísloví 23:24)

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Proč je tak důležité hledat spravedlnost?

• Jak mohou křesťané hledat spravedlnost, přestože jsou nedokonalí?

• Například čeho se křesťané musí ve světě vyvarovat?

• Jak nás chrání to, že hledáme spravedlnost?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Pro Ježíšovy následovníky byl svět nebezpečným místem

[Obrázek na straně 27]

Děti, které jsou vedeny k tomu, aby milovaly Jehovu, budou mít sílu odolat nemravnosti

[Obrázek na straně 28]

Když se Izraelitům začalo v Zaslíbené zemi dobře dařit, někteří z nich zapomněli na Jehovu

[Obrázek na straně 29]

Křesťané podobně jako Ježíš nenávidí nespravedlnost