Postavme se proti Satanovi, a uprchne!

„Podřiďte se . . . Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (JAKUB 4:7)

1, 2. (a) Která Ďáblova charakteristická vlastnost je patrná z prohlášení zapsaného v Izajášově 14. kapitole? (b) Kterými otázkami se budeme zabývat?

ĎÁBEL je zosobněním zpupnosti. Jeho pýcha je patrná ze slov, která zapsal Boží prorok Izajáš. Více než sto let před tím, než se Babylónie stala dominantní světovou velmocí, bylo o Jehovově lidu řečeno, že proti „babylónskému králi“ učiní toto prohlášení: „Ty sis řekl v srdci: ‚Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy [vládce z Davidovy královské linie] . . . Připodobním se Nejvyššímu.‘“ (Izajáš 14:3, 4, 12–15; 4. Mojžíšova 24:17) Pýcha ‚babylónského krále‘ se podobá tomu, co si o sobě myslí „bůh tohoto systému věcí“, Satan. (2. Korinťanům 4:4) Ale stejně jako babylónská dynastie skončila neslavně, také Satan Ďábel na svou zpupnost doplatí.

² Dokud však Ďábel existuje, mohou nás znepokojovat různé otázky, jako například: Měli bychom ze Satana mít strach? Proč Satan podněcuje lidi k tomu, aby pronásledovali křesťany? Co můžeme dělat, aby nás Satan nepřelstil?

Měli bychom z Ďábla mít strach?

3, 4. Proč pomazaní křesťané a jejich společníci nemají z Ďábla strach?

³ Pro pomazané křesťany jsou velmi povzbudivá tato slova Ježíše Krista: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:10) Pomazaní ani jejich společníci s pozemskou nadějí nemají z Ďábla strach. Není to však proto, že by odvahu dostali do vínku. Ďábla se nebojí z toho důvodu, že mají uctivou bázeň před Bohem a ‚utíkají se do stínu jeho křídel‘. (Žalm 34:9; 36:7)

⁴ První učedníci Ježíše Krista byli nebojácní a navzdory tomu, co museli vytrpět, se skutečně prokázali jako věrní až do smrti. Nepodlehli strachu z toho, co by jim Satan Ďábel mohl udělat. Věděli totiž, že Jehova své věrně oddané ctitele nikdy neopustí. Podobný postoj mají pomazaní křesťané a jejich společníci, kteří se zasvětili Bohu. Když jsou v dnešní době vystaveni prudkému pronásledování, jsou rozhodnuti, že neporuší svou ryzost před  Bohem. Apoštol Pavel však uvedl, že Ďábel může působit smrt. Mělo by nám to snad nahánět strach?

5. Co se dozvídáme z Hebrejcům 2:14, 15?

⁵ Pavel napsal, že Ježíš ‚se podílel na krvi a těle‘, aby „svou smrtí přivedl vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti, totiž Ďábla, a aby vymanil všechny ty, kdo byli ze strachu před smrtí po celý život podrobeni otroctví“. (Hebrejcům 2:14, 15) Jako ‚ten, kdo má prostředek k působení smrti‘, Satan ovládl Jidáše Iškariotského a pak použil židovské vůdce a Římany, aby Ježíš byl popraven. (Lukáš 22:3; Jan 13:26, 27) Ježíš však svou obětní smrtí vyprostil lidstvo ze Satanova sevření a umožnil nám, abychom měli věčný život. (Jan 3:16)

6, 7. V jakém rozsahu má Satan k dispozici prostředek k působení smrti?

⁶ V jakém rozsahu má Ďábel k dispozici prostředek k působení smrti? Satan vlastně působí mezi lidmi smrt už od začátku své ničemné dráhy, a to svými lžemi a tím, jak lidi vede. Když totiž Adam zhřešil, přenesl hřích a smrt na lidskou rodinu. (Římanům 5:12) Navíc Satanovi pozemští služebníci pronásledují Jehovovy ctitele, a některé přitom dokonce připraví o život, což udělali také v případě Ježíše Krista.

⁷ Neměli bychom se však domnívat, že Ďábel může způsobit smrt každému jednotlivci, kterého si usmyslí zabít. Bůh chrání ty, kdo mu patří, a nikdy nedopustí, aby Satan vyhladil ze země všechny pravé ctitele. (Římanům 14:8) Je pravda, že Jehova dovoluje, aby všichni jeho služebníci byli pronásledováni, a připouští, aby někteří z nás v důsledku Ďáblových útoků ztratili život. Ale všichni, kdo jsou v Boží ‚pamětní knize‘, mají podle Písma nádhernou naději na vzkříšení — a proti tomu, aby jim byl vrácen život, nemůže Ďábel udělat naprosto nic. (Malachiáš 3:16; Jan 5:28, 29; Skutky 24:15)

Proč nás Satan pronásleduje?

8. Proč Ďábel podněcuje pronásledování Božích služebníků?

⁸ Co je hlavním důvodem toho, že Ďábel podněcuje pronásledování věrně oddaných Božích služebníků? Chce nás přimět, abychom se dopustili kompromisu a slevili ze své víry. Satan by velmi rád zničil náš drahocenný vztah k našemu nebeskému Otci. To by nás nemělo udivovat. V Edenu Jehova předpověděl, že bude existovat nepřátelství mezi jeho symbolickou ‚ženou‘ a ‚hadem‘, a také mezi ‚semenem‘ této ženy a ‚semenem‘ hada. (1. Mojžíšova 3:14, 15) V Písmu je Ďábel ztotožněn s ‚tím prahadem‘ a dozvídáme se, že mu už zbývá jen málo času a že má velký hněv. (Zjevení 12:9, 12) Vzhledem k tomu, že  nepřátelství mezi těmito dvěma ‚semeny‘ stále trvá, musí věrní Jehovovi služebníci počítat s tím, že budou pronásledováni. (2. Timoteovi 3:12) Co je základním důvodem pronásledování, které Satan podněcuje?

9, 10. Kterou spornou otázku vznesl Ďábel a jak s touto otázkou souvisí chování lidí?

⁹ Ďábel vznesl spornou otázku týkající se neomezené svrchovanosti. V souvislosti s touto spornou otázkou zpochybnil ryzost lidí před jejich Stvořitelem. Satan přivodil pronásledování přímého Joba. Proč? Proto, aby zlomil Jobovu ryzost. Jobova manželka a jeho „obtížní těšitelé“ tehdy posloužili Ďáblovu záměru. Jak poznáváme z Jobovy knihy, Ďábel vyzývavě tvrdil, že žádný člověk nezůstane Bohu věrný, pokud Satanovi bude dovoleno, aby tohoto člověka vyzkoušel. Job se však pevně držel své ryzosti a tak prokázal, že Satan je lhář. (Job 1:8–2:9; 16:2; 27:5; 31:6) Dnes Ďábel pronásleduje Jehovovy svědky a snaží se zlomit jejich ryzost, aby dokázal, že jeho vyzývavé tvrzení je pravdivé.

¹⁰ Vědomí, že Ďábel proti nám podněcuje pronásledování v zoufalé snaze zlomit naši ryzost před Bohem, nám ve skutečnosti může pomáhat, abychom byli odvážní a silní. (5. Mojžíšova 31:6) Náš Bůh je Svrchovaný Panovník a pomůže nám zachovat ryzost. Vždy se tedy snažme rozradostňovat Jehovovo srdce tím, že zůstaneme ryzí. Tak Jehovovi umožníme, aby dal odpověď tomu, kdo jej popichuje, Satanu Ďáblovi. (Přísloví 27:11)

„Osvoboď nás od toho ničemného“

11. Co znamená prosba „neuveď nás do pokušení“?

¹¹ Zachovávat ryzost není nic jednoduchého. Není to možné bez opravdových modliteb. Velmi nám přitom pomohou slova vzorové modlitby. Ježíš v ní mimo jiné řekl: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Matouš 6:13) Jehova nás nesvádí k tomu, abychom hřešili. (Jakub 1:13) V Písmu však na některých místech čteme, že něco dělá nebo způsobuje, i když ve skutečnosti to pouze připouští. (Rut 1:20, 21) Když se tedy modlíme tak, jak to ukázal Ježíš, ve skutečnosti prosíme Jehovu, aby nás neopustil, když jsme pokoušeni. A on nás opravdu neopustí. Bible nás totiž ujišťuje: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13)

12. Proč se k Bohu modlíme, aby ‚nás osvobodil od toho ničemného‘?

¹² Na výrok o pokušení vhodně navazují další slova vzorové modlitby. Ježíš řekl: „Osvoboď nás od toho ničemného.“ Některé biblické překlady na tomto místě uvádějí: „Zbav nás od zlého“ (Kralická bible, Sýkora) nebo „Ochraňuj nás před zlem.“ (Contemporary English Version) Původní řecký výraz, který je zde přeložen jako ‚osvobodit od‘, je však v Písmu používán především ve spojení s lidmi. V Matoušově evangeliu je Ďábel označen jako „Pokušitel“, tedy jako osoba. (Matouš 4:3, 11) Je tedy důležité modlit se o to, abychom byli osvobozeni od „toho ničemného“, Satana Ďábla. Satan se nás rafinovaně snaží dovést k tomu, abychom zhřešili proti Bohu. (1. Tesaloničanům 3:5) Když našeho nebeského Otce prosíme, aby ‚nás osvobodil od toho ničemného‘, prosíme  ho tím o vedení a pomoc, aby nás Ďábel nepřelstil.

Nedejme se Ďáblem přelstít

13, 14. Proč bylo potřeba, aby křesťané v Korintu změnili své chování k muži, který předtím jednal nemravně?

¹³ Když Pavel nabádal křesťany v Korintu, aby odpouštěli, napsal: „Když někomu něco laskavě odpustíte, já také. Cokoli jsem vskutku i já laskavě odpustil, jestliže jsem něco laskavě odpustil, bylo to kvůli vám před zrakem Krista; aby nás Satan nepřelstil, neboť nejsme v nevědomosti o jeho záměrech.“ (2. Korinťanům 2:10, 11) Ďábel nás může přelstít nejrůznějšími způsoby, ale co měl Pavel na mysli, když řekl tato slova?

¹⁴ Pavel předtím Korinťany pokáral za to, že ve sboru trpěli muže, který jednal nemravně. Sbor toleroval ‚takové smilstvo, jaké není ani mezi národy‘, čímž si přivodil pohanu. Z toho musel Satan mít radost. Nakonec byl provinilec vyloučen. (1. Korinťanům 5:1–5, 11–13) Později ten muž činil pokání. Kdyby mu Korinťané nebyli ochotni odpustit a znovu ho přijmout do sboru, Ďábel by je přelstil jinak než předtím. Jak? Byli by tvrdí a nelítostní — takoví, jako je sám Satan. Kdyby ten kajícný muž byl „pohlcen svým přílišným smutkem“ a úplně se vzdal, zejména starší by se z toho museli zodpovídat milosrdnému Bohu Jehovovi. (2. Korinťanům 2:7; Jakub 2:13; 3:1) Žádný pravý křesťan by jistě nechtěl napodobovat Satana a jednat krutě, tvrdě a nelítostně.

Chrání nás výzbroj od Boha

15. Jaký boj vedeme a na čem závisí naše vítězství?

¹⁵ Máme-li být od Ďábla osvobozeni, musíme bojovat proti vlivu ničemných duchovních sil. V boji s takovou přesilou můžeme vítězit pouze za předpokladu, že na sobě máme „úplnou výzbroj od Boha“. (Efezanům 6:11–18) K této výzbroji patří „pancíř spravedlnosti“. (Efezanům 6:14) Saul, král starověkého Izraele, neposlechl Boha, a proto přišel o svatého ducha. (1. Samuelova 15:22, 23) Nám však Bůh svého svatého ducha dá a bude nás před Satanem a jeho ničemnými anděly neboli démony chránit, jestliže budeme konat spravedlnost a budeme mít na sobě úplnou duchovní výzbroj. (Přísloví 18:10)

16. Co je zapotřebí, abychom před ničemnými duchovními silami byli neustále chráněni?

¹⁶ K tomu, abychom před ničemnými duchovními silami byli neustále chráněni, je mimo jiné zapotřebí pravidelně číst a studovat Boží slovo a dobře přitom využívat publikace poskytované prostřednictvím ‚věrného správce‘. (Lukáš 12:42) Tak svou mysl naplňujeme prospěšnými duchovními věcmi, jak nám to radil Pavel. Napsal: „Bratři, o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8)

17. Co nám pomáhá, abychom účinně ohlašovali dobrou zprávu?

¹⁷ Jehova nám umožňuje, abychom měli ‚nohy obuté výstrojí dobré zprávy o pokoji‘. (Efezanům 6:15) Průpravou  pro ohlašování dobré zprávy o Božím Království je naše pravidelná účast na křesťanských shromážděních. Když druhým pomáháme, aby poznali Boží pravdu a pocítili duchovní svobodu, přináší nám to velikou radost. (Jan 8:32) K tomu, abychom od sebe odráželi nesprávné náboženské názory a ‚vyvraceli silně zakořeněné věci‘, nutně potřebujeme „meč ducha, to je Boží slovo“. (Efezanům 6:17; 2. Korinťanům 10:4, 5) Když obratně používáme Boží psané slovo, Bibli, pomáhá nám to učit o pravdě druhé lidi a chrání to nás samotné, abychom se nedali oklamat Ďáblem.

18. V jakém smyslu můžeme „pevně stát proti Ďáblovým pletichám“?

¹⁸ Pojednání o duchovní výzbroji uvedl Pavel těmito slovy: „Dál získávejte moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly. Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám [„lstivým skutkům“, poznámka pod čarou].“ (Efezanům 6:10, 11) Řecké slovo přeložené výrazem „pevně stát“ se vztahuje na to, že voják si udržuje pozici. V našem duchovním boji svou pozici odhodlaně hájíme, přestože Satan používá nejrůznější lstivé zbraně, aby narušil naši jednotu, zkazil naše učení a zlomil naši ryzost před Bohem. To se však Ďáblovi dosud nepodařilo — a nikdy se mu to nepodaří! *

Postavme se proti Ďáblu, a uprchne

19. Co je jedním ze způsobů, jak se můžeme rázně stavět proti Ďáblovi?

¹⁹ V našem duchovním boji proti Satanu Ďáblovi a ničemným duchovním silám, které on ovládá, můžeme být úspěšní. Nemusíme se před Satanem chvět strachy. Učedník Jakub totiž napsal: „Podřiďte se . . . Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7) Jedním ze způsobů, jak se rázně stavět proti Satanovi a proti ničemným duchovním tvorům, kteří s ním spolupracují, je vyhýbat se čemukoli, co souvisí s okultními nebo magickými zvyklostmi, a nemít nic společného s lidmi, kteří takové zvyklosti provozují. V Písmu je výslovně řečeno, že Jehovovi služebníci nesmí hledat znamení ani se zabývat astrologií, věštěním nebo spiritismem. Jestliže jsme duchovně aktivní a silní, nemusíme se bát, že nás někdo ovládne prostřednictvím kouzel. (4. Mojžíšova 23:23; 5. Mojžíšova 18:10–12; Izajáš 47:12–15; Skutky 19:18–20)

20. Jak se můžeme stavět proti Ďáblu?

²⁰ ‚Proti Ďáblu se stavíme‘ tak, že se držíme biblických měřítek a pravd a že mu odhodlaně vzdorujeme. Svět je se Satanem zajedno, protože Satan je jeho bohem. (2. Korinťanům 4:4) Zavrhujeme proto vlastnosti a projevy, které jsou pro svět příznačné, jako je například pýcha, sobectví, nemravnost, násilí a hmotařství. Víme, že když Ježíš byl v pustině pokoušen Ďáblem a bránil se jeho útokům pomocí Písma, Ďábel od něj uprchl. (Matouš 4:4, 7, 10, 11) Také ‚od nás uprchne‘ poražen, jestliže se budeme plně podřizovat Jehovovi a budeme mu svými modlitbami dávat najevo, že se na něj spoléháme. (Efezanům 6:18) Když se budeme opírat o Jehovu Boha a jeho milovaného Syna, nemůže nám trvalou škodu způsobit nikdo — ani Ďábel! (Žalm 91:9–11)

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Měli bychom ze Satana mít strach?

• Proč Satan podněcuje pronásledování křesťanů?

• Proč se modlíme, aby nás Bůh osvobodil od „toho ničemného“?

• Co musíme dělat, abychom byli úspěšní v našem duchovním boji?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

První Kristovi následovníci byli nebojácní a prokázali se jako věrní až do smrti

[Obrázek na straně 27]

Ďábel nemůže zabránit vzkříšení těch, kdo jsou v Boží paměti

[Obrázek na straně 28]

Modlíte se, aby vás Bůh osvobodil od „toho ničemného“?

[Obrázek na straně 29]

Máte na sobě „úplnou výzbroj od Boha“?