Skutečná prosperita v Božím novém světě

DAVID * je křesťan a je otcem rodiny. Přestěhoval se do Spojených států a byl plně přesvědčen, že tento krok je správný. Svou manželku a děti sice opouštěl nerad, ale byl si jist, že lepší život může jim všem zabezpečit jedině tehdy, bude-li mít víc peněz. Proto přijal pozvání od příbuzných v New Yorku a brzy tam našel zaměstnání.

Avšak ubíhaly měsíce, a Davidův optimismus se postupně vytrácel. Duchovní činnosti nyní věnoval jen velmi málo času. V jedné chvíli téměř přestal věřit v Boha. Až potom, co podlehl pokušení a dopustil se nemravného jednání, konečně pochopil, do jaké situace se vlastně dostal. Byl na hmotné věci zaměřen natolik, že všechno, co pro něj mělo skutečnou hodnotu, postupně ztrácel ze zřetele. Uvědomil si, že na svém životě nutně musí něco změnit.

Každoročně emigrují z chudých zemí mnozí lidé, kteří podobně jako David doufají, že  tím zlepší svou ekonomickou situaci. Příliš často se však stává, že na to těžce doplatí v duchovním ohledu. Někdo si tedy položí otázku: ‚Může křesťan usilovat o hmotné bohatství a zároveň být bohatý vůči Bohu?‘ Populární spisovatelé a kazatelé říkají, že to možné je. Ale David a jiní křesťané zjistili, že dosáhnout jednoho, aniž by člověk ztratil to druhé, může být obtížné. (Lukáš 18:24)

Zlo nespočívá v penězích

Peníze samozřejmě vynalezli lidé. Na penězích samotných není nic špatného ani nesprávného, podobně jako na mnoha jiných vynálezech. Nejsou opravdu ničím jiným než prostředkem směny. Jestliže jsou tedy používány správně, mohou sloužit dobrému účelu. Bible například potvrzuje, že „peníze jsou pro ochranu“ — zejména před problémy spojenými s chudobou. (Kazatel 7:12) Zdá se, že alespoň v případě některých lidí „peníze vyřeší všechno“. (Kazatel 10:19, Ekumenický překlad)

Písmo odsuzuje lenost a povzbuzuje lidi, aby usilovně pracovali. Je nutné starat se o nejbližší členy své rodiny, a jestliže nám něco přebývá, máme „co rozdávat někomu, kdo je v nouzi“. (Efezanům 4:28; 1. Timoteovi 5:8) Bible navíc nepodněcuje k odříkání, ale naopak nás povzbuzuje k tomu, abychom svůj majetek rádi používali. Máme ‚si odnášet svůj podíl‘ a těšit se z ovoce své namáhavé práce. (Kazatel 5:18–20) V Bibli dokonce najdeme několik příkladů věrných mužů a žen, kteří byli bohatí.

Věrní muži, kteří byli bohatí

Abraham, jeden z Božích věrných služebníků, získal velká stáda bravu a dobytka, mnoho stříbra a zlata a velkou domácnost, k níž patřily stovky služebníků. (1. Mojžíšova 12:5; 13:2, 6, 7) Také spravedlivý Job byl velmi bohatý — měl dobytek, služebníky, zlato a stříbro. (Job 1:3; 42:11, 12) Tito muži byli bohatí i podle dnešních měřítek, ale byli také bohatí vůči Bohu.

Apoštol Pavel nazývá Abrahama „otcem všech těch, kdo mají víru“. Abraham nebyl lakomý a na svém majetku příliš nelpěl. (Římanům 4:11; 1. Mojžíšova 13:9; 18:1–8) A o Jobovi sám Jehova řekl, že je „bezúhonný a přímý“. (Job 1:8) Job vždy pohotově pomáhal chudým a ztrápeným. (Job 29:12–16) Abraham i Job důvěřovali v Boha a nespoléhali se na své bohatství. (1. Mojžíšova 14:22–24; Job 1:21, 22; Římanům 4:9–12)

Dalším příkladem je král Šalomoun. Jako dědic Božího trůnu v Jeruzalémě byl obdařen nejen moudrostí od Boha, ale také velkým bohatstvím a slávou. (1. Královská 3:4–14) Po většinu svého života byl věrný. V pozdějších letech se však Šalomounovo „srdce . . . neprokázalo být úplné s Jehovou“. (1. Královská  11:1–8) Na tom, jak smutně dopadl Šalomoun, vidíme některá z častých osidel hmotné prosperity. O několika z nich budeme dále uvažovat.

Osidla prosperity

Největší nebezpečí spočívá v tom, že peníze a to, co si za ně lze koupit, si člověk může zamilovat. Bohatství vyvolává v některých lidech neukojitelnou žádostivost. Šalomoun si na začátku své vlády povšiml, že k tomu lidé mají sklon. Napsal: „Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem. Také to je marnost.“ (Kazatel 5:10) Ježíš i apoštol Pavel později varovali křesťany před touto zákeřnou láskou. (Marek 4:18, 19; 2. Timoteovi 3:2)

Když pro nás peníze přestanou být pouhým prostředkem k dosažení nějakého cíle a stanou se předmětem naší lásky, můžeme snadno podlehnout pokušení, abychom jednali nemorálně — mimo jiné pokušení lhát, krást a podvádět. Jidáš Iškariotský, jeden z Kristových apoštolů, zradil svého pána za pouhých třicet kousků stříbra. (Marek 14:11; Jan 12:6) Někteří lidé zašli dokonce tak daleko, že začali penězům věnovat výlučnou oddanost, která ve skutečnosti patří Bohu. (1. Timoteovi 6:10) Křesťané by se proto měli vždy snažit poctivě zkoumat, co je podněcuje k tomu, aby si vydělávali víc peněz. (Hebrejcům 13:5)

Honba za bohatstvím v sobě skrývá také další nebezpečí, která jsou ještě zákeřnější. První spočívá v tom, že velké bohatství může vyvolávat pocit sebejistoty. To je zahrnuto v Ježíšově výroku o ‚podvodné moci bohatství‘. (Matouš 13:22) Jakub, jeden z pisatelů Bible, vyjádřil něco podobného, když varoval křesťany, aby ani při plánování obchodní činnosti nezapomínali na Boha. (Jakub 4:13–16) Zdá se, jako by peníze poskytovaly určitou míru nezávislosti, a proto ti, kdo je mají, jsou stále v nebezpečí, že by se mohli spoléhat spíš na ně než na Boha. (Přísloví 30:7–9; Skutky 8:18–24)

David, o němž zde již byla zmínka, se přesvědčil o druhém nebezpečí, které je spojeno se snahou získat bohatství. Takové úsilí vyžaduje tolik času a energie, že člověk postupně odvrací svou pozornost od duchovních zájmů. (Lukáš 12:13–21) Bohatí lidé jsou také stále v pokušení používat svůj majetek především k činnostem, které jim jsou příjemné nebo které slouží jejich osobním zájmům.

Mohl být Šalomounův duchovní úpadek do jisté míry způsoben tím, že Šalomoun připustil, aby přepychový život otupil jeho smysly? (Lukáš 21:34) Věděl, že Bůh výslovně zakazuje uzavírání manželských svazků s lidmi z cizích národů. Nakonec si však shromáždil harém, v němž bylo asi tisíc žen. (5. Mojžíšova 7:3) Ve snaze zavděčit se svým cizozemským manželkám se pokusil zavést pro ně jakési interkonfesijní uspořádání. Jak zde již bylo uvedeno, Šalomounovo srdce se postupně odklonilo od Jehovy.

Z těchto příkladů je jasně patrná pravdivost Ježíšových slov: „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Matouš 6:24) Jak tedy může křesťan úspěšně čelit ekonomickým problémům, s nimiž se dnes setkává většina z nás? A můžeme si položit ještě důležitější otázku: Jaká je naděje, že je před námi lepší život?

Čeká nás skutečná prosperita

Na rozdíl od patriarchů Abrahama a Joba a na rozdíl od izraelského národa dostali Ježíšovi následovníci příkaz ‚činit učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19, 20) Jestliže chtějí tento příkaz plnit, musí tomu věnovat čas a úsilí, které by jinak vynaložili na světskou činnost. Klíč k úspěchu tedy tkví v tom, že jednáme podle Ježíšova pokynu: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

David bezmála přišel o svou rodinu a o svůj vztah k Bohu, ale nakonec se vzpamatoval a svůj život vrátil do správných kolejí. Jakmile opět postavil na první místo v životě studium  Bible, modlitbu a kazatelskou službu, začala se podle Ježíšova slibu celá jeho životní situace zlepšovat. Postupně se obnovil jeho vztah s manželkou a dětmi. Vrátila se mu radost a spokojenost. Musí ovšem až dosud tvrdě pracovat. Jeho životní příběh není vyprávěním o cestě k bohatství. David se však ze své bolestné zkušenosti velmi poučil.

Už si nemyslí, že jednal moudře, když se přestěhoval do Spojených států. Také si slíbil, že už nikdy nepřipustí, aby ho při rozhodování ovládl zájem o peníze. Dnes ví, že to, co je v životě nejcennější — láskyplná rodina, dobří přátelé a vztah k Bohu —, se nedá získat za peníze. (Přísloví 17:17; 24:27; Izajáš 55:1, 2) A mravní ryzost je skutečně daleko cennější než hmotné bohatství. (Přísloví 19:1; 22:1) Společně se svou rodinou je David rozhodnut stále stavět na první místo ty věci, které jsou nejdůležitější. (Filipanům 1:10)

Lidské snahy vybudovat opravdu prosperující společnost, která by se zároveň vyznačovala vysokou morálkou, stále selhávají. Bůh však slíbil, že ve svém Království poskytne lidem hojnost hmotných i duchovních věcí, které potřebujeme ke šťastnému životu. (Žalm 72:16; Izajáš 65:21–23) Ježíš učil, že základem skutečně uspokojujícího života je duchovní smýšlení. (Matouš 5:3) Jestliže tedy budeme dnes stavět na první místo duchovní věci — bez ohledu na to, zda jsme po hmotné stránce bohatí nebo chudí —, je to nejlepší způsob, jak se všichni můžeme připravovat na Boží nový svět, který již je před námi. (1. Timoteovi 6:17–19) V novém světě bude společnost prosperovat jak hmotně, tak i duchovně.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 5]

Job důvěřoval v Boha, a ne ve své bohatství

[Obrázky na straně 7]

To, co je v životě nejcennější, se nedá získat za peníze