Jediný lék na rány způsobené smrtí

JISTÝ muž jménem Lazar a jeho dvě sestry Marta a Marie žijí ve vesnici Betanie, která leží asi tři kilometry od Jeruzaléma. Jednoho dne, když je jejich přítel Ježíš pryč, Lazar vážně onemocní. Jeho sestry si o něj dělají velké starosti, a tak o tom posílají zprávu Ježíšovi. Ježíš se o něco později vydává na cestu, aby Lazara navštívil. Cestou říká svým učedníkům, že cestuje do Betanie proto, aby probudil Lazara ze spánku. Učedníci ho zprvu nechápou správně, a proto jim Ježíš vysvětluje: „Lazar zemřel.“ (Jan 11:1–14)

Když Ježíš přichází k Lazarově hrobce, nejprve nařizuje, aby byl odstraněn velký kámen u jejího vchodu. Poté se nahlas modlí a nakonec přikazuje: „Lazare, pojď ven!“ A Lazar vychází. Muž, který byl čtyři dny mrtvý, je vzkříšen! (Jan 11:38–44)

Ze zprávy o Lazarovi je patrné, že lék, který může zahojit rány způsobené smrtí, opravdu existuje. Tímto lékem je vzkříšení. Můžeme však věřit tomu, že k Lazarovu zázračnému oživení skutečně došlo? Bible to předkládá jako fakt. Když si přečtete evangelium Jana 11:1–44, uvidíte, jak živě a dopodrobna jsou tam tyto události vylíčeny. Lze snad popřít, že se skutečně staly? Kdybyste tomu odmítali uvěřit, mohli byste pak zpochybnit také pravdivost všech ostatních zázraků, o nichž se v Bibli píše, včetně vzkříšení Ježíše Krista samotného. A „jestliže Kristus nebyl vzbuzen,“ čteme v Bibli, „je vaše víra zbytečná.“ (1. Korinťanům 15:17) Vzkříšení je základní biblická nauka. (Hebrejcům 6:1, 2) Co však výraz „vzkříšení“ znamená?

Co je míněno slovem „vzkříšení“?

V Křesťanských řeckých písmech se slovo „vzkříšení“ objevuje více než čtyřicetkrát. Je to překlad řeckého výrazu, který doslova znamená „opětné vstání“. Odpovídající hebrejské slovo má význam „ožití mrtvých“. Jestliže člověk zemře, co je potom vzkříšeno? Nemůže to být tělo, protože to se rozpadá a vrací se do prachu země. Vzkříšeno není totéž tělo, ale tatáž osoba, která zemřela. Při vzkříšení je obnovena lidská bytost — se svojí povahou, zážitky a vším, co pro ni bylo charakteristické.

Pro Jehovu Boha, který má dokonalou paměť, není problém si tyto informace o zemřelém člověku pamatovat. (Izajáš 40:26) Jehova je Původce života, a tak může snadno přivést zpět k životu stejnou osobu v nově utvořeném těle. (Žalm 36:9) Kromě toho Bible píše, že Jehova Bůh ‚prahne‘ — tedy opravdově touží — po tom, aby vzkřísil mrtvé. (Job 14:14, 15) Je pro nás velmi potěšující, že Jehova je nejen schopen přivést lidi zpět k životu, ale také to chce udělat.

Důležitou úlohu při vzkříšení mrtvých má i Ježíš Kristus. Více než rok poté, co zahájil svou službu, řekl: „Právě jako Otec budí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje ty, které chce.“ (Jan 5:21) Není snad z Lazarova příběhu vidět, že Ježíš Kristus má jak moc, tak i touhu mrtvé vzkřísit?

 Jak je to s představou, že uvnitř každého z nás je cosi, co po naší smrti žije dál? Pravda je taková, že představa o nesmrtelnosti lidské duše je s naukou o vzkříšení neslučitelná. Kdyby něco uvnitř nás přežívalo smrt, k čemu by bylo potřeba vzkříšení? Lazarova sestra Marta nevěřila tomu, že její bratr žije po smrti dál v nějaké duchovní říši. Věřila ve vzkříšení. Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ A Marta odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:23, 24) Když byl Lazar přiveden zpět k životu, nevyprávěl žádné zážitky z posmrtného života. Před vzkříšením byl mrtvý, a „pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic,“ píše se v Bibli. „Není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [společném hrobě lidstva], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 10)

Podle Bible tedy může rány způsobené smrtí zahojit jedině vzkříšení. Ale kdo z toho nespočetného množství lidí, kteří zemřeli, bude vzkříšen? A kde budou vzkříšení žít?

Kdo bude vzkříšen?

„Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) V tomto biblickém verši je slíbeno, že budou vzkříšeni lidé v pamětních hrobkách, tedy ti, kdo jsou v Jehovově paměti. Pak vzniká otázka: Kteří lidé z těch všech, kdo zemřeli, jsou v Boží paměti a čeká je vzkříšení?

Jedenáctá kapitola biblické knihy Hebrejcům vyjmenovává muže a ženy, kteří věrně sloužili Bohu. Tito lidé a také věrní Boží služebníci z nedávné doby budou patřit ke vzkříšeným. A jak to bude s lidmi, kteří nesplňovali Boží měřítka pro spravedlnost, snad proto, že s nimi nebyli dobře obeznámeni? Jsou i oni v Boží paměti? Mnozí z nich ano, jak je vidět z tohoto biblického slibu: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15)

Ne všichni lidé, kteří kdy žili, však budou vzkříšeni. „Jestliže . . . svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy,“  píše se v Bibli, „nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu.“ (Hebrejcům 10:26, 27) Někteří lidé spáchali hříchy, které jsou neodpustitelné. Nejsou v hádu (společném hrobě lidstva), ale v gehenně, což je symbolické místo znamenající věčné zničení. (Matouš 23:33) Rozhodně bychom však neměli spekulovat nad tím, zda bude ten či onen člověk vzkříšen, nebo ne. O tom rozhoduje Bůh. On ví, kdo je v hádu a kdo je v gehenně. Na nás je, abychom žili podle Boží vůle.

Koho se týká vzkříšení k životu v nebi?

Nejpozoruhodnějším vzkříšením bylo vzkříšení Ježíše Krista. Byl „usmrcen v těle, ale oživen v duchu“. (1. Petra 3:18) Takové vzkříšení do té doby nikdo z lidí nezažil. Sám Ježíš o tom řekl: „Žádný člověk . . . nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Ano, Syn člověka, tedy Ježíš, byl prvním, kdo byl vzkříšen jako duchovní osoba. (Skutky 26:23) A v Božím slově bylo předpověděno, že později přibudou další: „Každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ (1. Korinťanům 15:23)

Bůh určil, že malá skupina lidí — „ti, kdo patří Kristu“ — bude vzkříšena k životu v nebi za zvláštním účelem. (Římanům 6:5) Tito jednotlivci budou spolu s Kristem „kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10) Budou také sloužit jako kněží, a to v tom smyslu, že se budou podílet na odstraňování účinků hříchu, který lidstvo zdědilo po prvním člověku, Adamovi. (Římanům 5:12) Kristových spolukrálů a spolukněží je 144 000. (Zjevení 14:1, 3) Jaké tělo při vzkříšení dostávají? V Bibli se píše, že to je „duchovní tělo“. Díky tomu mohou žít v nebi. (1. Korinťanům 15:35, 38, 42–45)

Kdy se vzkříšení do nebe odehrává? „Během [Kristovy] přítomnosti,“ odpovídá 1. Korinťanům 15:23. Z toho, k jakým událostem dochází od roku 1914, je patrné, že Kristova přítomnost a zároveň ‚závěr systému věcí‘ začaly právě v tomto roce. (Matouš 24:3–7) Máme tedy důvod se domnívat, že vzkříšení věrných křesťanů do nebe už začalo, i když je pochopitelně lidským očím neviditelné. To by znamenalo, že apoštolové a první křesťané už byli k nebeskému životu vzkříšeni. A co křesťané, kteří žijí dnes a mají od Boha spolehlivou naději na to, že budou vládnout spolu s Kristem v nebi? Jsou vzkříšeni „v okamžiku“, tedy hned poté, co zemřou. (1. Korinťanům 15:52) Vzkříšení malé skupiny 144 000 je označeno jako ‚dřívější vzkříšení‘ a ‚první vzkříšení‘, protože až po něm bude následovat vzkříšení velkého množství lidí k životu na zemi. (Filipanům 3:11; Zjevení 20:6)

Kdo bude vzkříšen k životu na zemi?

Bible ukazuje, že převážná většina mrtvých bude vzkříšena k životu na zemi. (Žalm 37:29; Matouš 6:10) Apoštol Jan popsal své fascinující vidění vzkříšených těmito slovy: „Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ (Zjevení 20:11–14) Ti, kdo jsou v hádu neboli šeolu — tedy společném hrobě lidstva — jsou v Boží paměti. Každý z nich bude vysvobozen ze zajetí smrti. (Žalm 16:10; Skutky 2:31) A všichni budou jednotlivě souzeni podle skutků, jež po svém vzkříšení vykonají. Co se stane se smrtí a hádem? Budou uvrženy do „ohnivého jezera“. To znamená, že smrt, kterou lidé zdědili po Adamovi, už nad nimi nebude mít moc.

 Jen pomyslete, jak krásnou vyhlídku mají díky slibu vzkříšení ti, kterým smrt vzala nějakou milovanou bytost. Když Ježíš vzkřísil jediného syna vdovy z Nain, jistě byla nesmírně šťastná. (Lukáš 7:11–17) A o rodičích dvanáctileté dívky, kterou Ježíš přivedl zpět k životu, Bible říká: „Ihned byli bez sebe velkým nadšením.“ (Marek 5:21–24, 35–42; Lukáš 8:40–42, 49–56) Bude velmi radostné, až v Božím novém světě přivítáme zpět své milované.

Jak může to, že známe pravdu o vzkříšení, ovlivnit náš život již dnes? „Většina lidí se bojí smrti a snaží se na ni nemyslet,“ říká The World Book Encyclopedia. Proč? Protože pro většinu lidí je smrt zahalena tajemstvím — je to pro ně cosi neznámého, z čeho musí mít strach. Když známe pravdu o tom, co je po smrti, a chováme naději na vzkříšení, může nám to dodávat odvahu i tváří v tvář ‚poslednímu nepříteli, smrti‘. (1. Korinťanům 15:26) Také díky tomu můžeme lépe snášet bolest, kterou pociťujeme, když nás smrt připraví o některého blízkého přítele nebo příbuzného.

Kdy začne vzkříšení k životu na zemi? Dnes je země znečištěná a naplněná násilím, spory a krveproléváním. Kdyby se měli mrtví vrátit k životu do takových podmínek, žádné štěstí by nemělo dlouhého trvání. Stvořitel však slíbil, že se současnou lidskou společností, kterou ovládá Satan, brzy skoncuje. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44; 1. Jana 5:19) Boží záměr se zemí se zakrátko stane skutečností. V Božím novém světě pokoje se potom miliardy zesnulých probudí k životu.

[Obrázek na straně 7]

Většina mrtvých bude vzkříšena k životu na zemi