Kdo splňuje požadavky pro křest

„Co mi brání být pokřtěn?“ (SKUTKY 8:36)

1, 2. Jak Filip zahájil rozhovor s etiopským úředníkem a z čeho je patrné, že tento muž měl hluboký zájem o duchovní věci?

STALO se to rok nebo dva po Ježíšově smrti. Po cestě z Jeruzaléma do Gazy jel směrem na jih jeden vládní úředník. Měl před sebou asi 1 500 kilometrů únavné jízdy ve dvoukolém voze. Tento zbožný muž podnikl dlouhou cestu z Etiopie do Jeruzaléma proto, aby tam uctíval Jehovu. Nyní se vracel zpět a moudře využíval čas tím, že četl Boží slovo — byl to skutečně hluboce věřící člověk. Jehova to se zájmem pozoroval a prostřednictvím anděla dal učedníku Filipovi pokyn, aby tomuto upřímnému muži oznámil dobrou zprávu. (Skutky 8:26–28)

² Filipovi nedělalo obtíže zahájit s ním rozhovor, protože etiopský úředník podle tehdejšího zvyku četl nahlas. Filip tedy slyšel, že čte ze svitku Izajáše. Jednoduše se ho zeptal: „Opravdu víš, co čteš?“ a muž se zájmem zareagoval. Nato s ním Filip rozebral Izajáše 53:7, 8 a „oznámil mu dobrou zprávu o Ježíšovi“. (Skutky 8:29–35)

3, 4. (a) Proč Filip bez otálení Etiopa pokřtil? (b) O kterých otázkách nyní budeme uvažovat?

³ Etiop brzy pochopil, jakou úlohu má Ježíš v Božím záměru, a uvědomil si, že by se měl stát pokřtěným Kristovým učedníkem. Když zahlédl příhodné místo, kde byla voda, zeptal se Filipa: „Co mi brání být pokřtěn?“ Pochopitelně šlo o mimořádnou situaci. Etiopský úředník byl hluboce věřící a Boha již předtím uctíval jakožto židovský proselyta. Další příležitost  dát se pokřtít by se mu pravděpodobně dlouho nenaskytla. Především však pochopil, co od něj Bůh vyžaduje, plně s tím souhlasil a chtěl podle toho jednat. Filip jeho přání rád vyhověl a pokřtěný Etiop pak „jel dál a radoval se“. Ve své vlasti se nepochybně stal horlivým kazatelem dobré zprávy. (Skutky 8:36–39)

⁴ Ačkoli zasvěcení a křest jsou kroky, které se nemají dělat lehkomyslně ani ukvapeně, z příkladu etiopského úředníka je patrné, že při určitých příležitostech byli lidé pokřtěni krátce potom, co se dozvěděli pravdu z Božího slova. * Je proto na místě uvažovat o následujících otázkách: Jaká příprava by měla křtu předcházet? Do jaké míry by se měl brát v úvahu věk? Jaký duchovní pokrok by měl na člověku být zjevný před tím, než je pokřtěn? A proč vůbec Jehova od svých služebníků žádá, aby tento krok udělali?

Slavnostní dohoda

5, 6. (a) Jak Boží lid v minulosti reagoval na Jehovovu lásku? (b) Jak důvěrný vztah k Bohu může člověk mít, jakmile je pokřtěn?

⁵ Když Jehova vysvobodil Izraelity z Egypta, nabídl jim, že je přijme jako svůj ‚zvláštní majetek‘, že je bude milovat a chránit a že je učiní „svatým národem“. Aby se jim však mohlo dostat takového dobrodiní, museli na Boží lásku reagovat zcela konkrétním způsobem. To se stalo, když slíbili dělat „všechno, co Jehova mluvil,“ a když s ním uzavřeli smlouvu. (2. Mojžíšova 19:4–9) V prvním století Ježíš přikázal svým následovníkům, aby činili učedníky z lidí všech národů. Ti, kdo jeho učení přijali, byli pokřtěni. Chtěl-li někdo mít dobrý vztah k Bohu, musel projevit víru v Ježíše Krista a pak být pokřtěn. (Matouš 28:19, 20; Skutky 2:38, 41)

⁶ Jak ukazují tyto biblické zprávy, Jehova žehná těm, kdo s ním uzavřou slavnostní dohodu, že mu budou sloužit, a tuto dohodu dodržují. V případě křesťanů je nezbytné, aby se zasvětili a dali se pokřtít, což jsou kroky, které vedou k Jehovovu požehnání. Křesťané tím dávají najevo, že jsou pevně rozhodnuti chodit po Božích cestách a spoléhat se na Boží vedení. (Žalm 48:14) Jehova je proto obrazně řečeno bere za ruku a vede po cestě, po níž by měli chodit. (Žalm 73:23; Izajáš 30:21; 41:10, 13)

7. Proč zasvěcení a křest musí být záležitostí osobního rozhodnutí?

⁷ Pohnutkou k těmto krokům by měla být láska k Jehovovi a touha sloužit mu. Nikdo by se neměl dát pokřtít jen proto, že podle něčího názoru už studuje dost dlouho nebo že se na křest chystají jeho přátelé. Rodiče nebo jiní zralí křesťané mohou samozřejmě někoho povzbuzovat, aby o křtu a zasvěcení uvažoval. Apoštol Petr o Letnicích nabádal své posluchače, aby ‚byli pokřtěni‘. (Skutky 2:38) Zasvěcení však je osobní záležitost, kterou za člověka nemůže nikdo udělat. Rozhodnutí činit Boží vůli musí vyjít z něho samotného. (Žalm 40:8)

Co patří k přípravě na křest

8, 9. (a) Proč je podle Bible nepřijatelné křtít nemluvňata? (b) Jaký duchovní pokrok by měli mladí lidé udělat, než se dají pokřtít?

⁸ Jsou děti schopné uváženě se zasvětit Bohu? Písmo nestanovuje věkovou hranici pro křest. Je však jasné, že stát se věřícími, rozhodovat se na základě víry a zasvětit se Bohu by nemohla nemluvňata. (Skutky 8:12) Historik Augustus Neander napsal, že v pojetí křesťanů v prvním století „byly víra a křest vždy úzce spjaty . . . a zvyk křtít nemluvňata byl v tehdejší době neznámý“. (Geschichte der Pflanzung und Leitung der christlichen Kirche durch die Apostel)

 ⁹ A co mladí lidé? Někteří dosáhnou určité míry duchovního smýšlení v poměrně útlém věku, kdežto jiným to trvá déle. Než se však někdo mladý dá pokřtít, měl by stejně jako dospělí lidé mít osobní vztah k Jehovovi, měl by dobře rozumět základním věcem z Písma a měl by jasně chápat, co znamená zasvětit se Bohu.

10. Které kroky musí předcházet zasvěcení a křtu?

¹⁰ Ježíš dal svým následovníkům za úkol, aby druhé vyučovali všemu, co přikázal. (Matouš 28:20) Takoví lidé tedy musí především získat přesné poznání pravdy, a to jim umožní vybudovat si víru v Jehovu a jeho Slovo. (Římanům 10:17; 1. Timoteovi 2:4; Hebrejcům 11:6) Když pak biblická pravda začne působit na srdce takového člověka, podnítí ho to, aby činil pokání ze svého dřívějšího způsobu života a obrátil se. (Skutky 3:19) Nakonec dospěje k tomu, že zatouží zasvětit se Jehovovi a dát se pokřtít v souladu s tím, co Ježíš přikázal.

11. Proč je důležité pravidelně se před křtem podílet na kazatelské činnosti?

¹¹ Dalším důležitým krokem na cestě ke křtu je začít se podílet na kázání dobré zprávy o Království. To je hlavní činnost, kterou Jehovův lid dostal za úkol vykonávat nyní, v posledních dnech. (Matouš 24:14) Nepokřtění zvěstovatelé se tedy mohou radovat z toho, že o své víře mluví s druhými. Když se kazatelské služby účastní, také se tím připravují na to, aby se této činnosti mohli pravidelně a horlivě věnovat po svém křtu. (Římanům 10:9, 10, 14, 15)

Brání ti něco být pokřtěn?

12. Proč možná někteří lidé váhají dát se pokřtít?

¹² Někteří lidé možná váhají dát se pokřtít, protože na sebe nechtějí vzít odpovědnost, která ze křtu vyplývá. Uvědomují si, že mají-li odpovídat Jehovovým měřítkům, musí udělat významné změny ve svém životě. Nebo možná mají obavy, že jim po křtu bude dělat potíže žít v souladu s Božími požadavky. Někdo si dokonce může říkat: ‚Co když jednoho dne udělám něco nesprávného a budu z křesťanského sboru vyloučen?‘

13. Proč někteří lidé v Ježíšově době váhali stát se Kristovými následovníky?

¹³ V Ježíšově době se někteří lidé nestali Kristovými učedníky proto, že si v tom dali zabránit osobními zájmy a rodinnými vztahy. Jeden znalec zákona se dal slyšet, že bude Ježíše následovat, kamkoli půjde. Ale Ježíš mu vysvětlil, že mnohdy nemá ani kde strávit noc. Když Ježíš vyzval jiného ze svých posluchačů, aby byl jeho následovníkem, tento muž odpověděl, že by nejprve potřeboval ‚pohřbít‘ svého otce. Pravděpodobně chtěl zůstat doma, dokud jeho otec nezemře, místo aby následoval Ježíše a tuto rodinnou záležitost zařídil, až to bude nutné. A třetí člověk prohlásil, že bude Ježíše následovat, ale že se nejprve musí ‚rozloučit‘ se svou domácností. Ježíš takové průtahy popsal jako ‚dívání se na věci za sebou‘. Zdá se tedy, že když se někdo chce vyhnout odpovědnosti, kterou by jako křesťan musel nést, vždycky  si dokáže najít nějakou výmluvu. (Lukáš 9:57–62)

14. (a) Jak Petr, Ondřej, Jakub a Jan reagovali, když je Ježíš vyzval, aby se stali rybáři lidí? (b) Proč bychom neměli váhat vzít na sebe Ježíšovo jho?

¹⁴ Úplně jinak se zachovali Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Bible říká, že když je Ježíš vyzval, aby ho následovali a stali se rybáři lidí, „ihned zanechali sítě a následovali ho“. (Matouš 4:19–22) Díky tomu, že se takto pohotově rozhodli, sami se přesvědčili o pravdivosti toho, co jim Ježíš později řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:29, 30) I když křtem na sebe člověk bere jho odpovědnosti, Ježíš nás ujišťuje, že toto jho je příjemné, dá se dobře nést a je velmi občerstvující.

15. Jak je na příkladu Mojžíše a Jeremjáše patrné, že se můžeme spolehnout na Boží podporu?

¹⁵ Na tom, že člověk má pocity nedostatečnosti, není samozřejmě nic nenormálního. I Mojžíš a Jeremjáš měli zprvu pocit, že úkol, který jim Jehova dal, nejsou schopni splnit. (2. Mojžíšova 3:11; Jeremjáš 1:6) Jak jim Bůh dodal odvahu? „Prokáži [se] být s tebou,“ řekl Mojžíšovi. A Jeremjášovi slíbil: „Jsem s tebou, abych tě osvobodil.“ (2. Mojžíšova 3:12; Jeremjáš 1:8) Také my se můžeme spolehnout na Boží podporu. Jestliže má někdo stále pochybnosti, zda dokáže žít v souladu se svým zasvěcením, může mu pomoci láska k Bohu a důvěra v něj. „V lásce není strach,“ napsal apoštol Jan, „ale dokonalá láska odhazuje strach.“ (1. Jana 4:18) Když nějaký klouček musí někam jít sám, asi má strach. Ale když se při chůzi drží za ruku svého táty, dodává mu to odvahu. Podobné je to s námi. Jehova nám slibuje, že budeme-li mu celým svým srdcem důvěřovat a půjdeme-li po jeho boku, on ‚napřímí naše stezky‘. (Přísloví 3:5, 6)

Důstojná událost

16. Proč je při křtu člověk úplně ponořen do vody?

¹⁶ Křtu obvykle předchází biblický proslov, ve kterém je význam křesťanského křtu vysvětlen. V závěru tohoto proslovu jsou uchazeči o křest požádáni, aby odpověděli na dvě otázky a tak učinili veřejné prohlášení o své víře. (Římanům 10:10; viz rámeček na straně 22) Potom jsou — podle vzoru, který stanovil samotný Ježíš — ponořeni do vody. O Ježíšovi je v Bibli napsáno, že když byl pokřtěn, „vystoupil z vody“. (Matouš 3:16; Marek 1:10) Je zřejmé, že Jan Křtitel do ní Ježíše  celého ponořil. * Úplné ponoření vhodně symbolizuje zásadní změnu, kterou člověk dělá — obrazně umírá svému dřívějšímu způsobu života a začíná vést nový život ve službě Bohu.

17. Jak mohou uchazeči o křest i přihlížející přispět k důstojnému průběhu této události?

¹⁷ Křest je událost radostná a zároveň závažná. Bible uvádí, že když Jan pokřtil Ježíše ponořením do Jordánu, Ježíš se modlil. (Lukáš 3:21, 22) Ve shodě s tímto příkladem by se dnešní uchazeči o křest měli chovat důstojně. A vzhledem k tomu, že Bible nás nabádá, abychom i při všedních činnostech byli slušně oblečeni, oč více by člověk měl na tuto radu dbát v den svého křtu! (1. Timoteovi 2:9) Také přihlížející mohou dát najevo náležitou úctu, a to tím, že pozorně naslouchají proslovu ke křtu a že se při sledování křtu chovají ukázněně. (1. Korinťanům 14:40)

Požehnání pro pokřtěné učedníky

18, 19. Jaké výsady a požehnání s sebou přináší křest?

¹⁸ Když se někdo zasvětí Bohu a je pokřtěn, stane se součástí jedinečné rodiny. Předně se Jehova stane jeho Otcem a Přítelem. Než jsme se dali pokřtít, byli jsme Bohu odcizeni, ale křtem jsme s ním byli smířeni. (2. Korinťanům 5:19; Kolosanům 1:20) Prostřednictvím Kristovy oběti jsme se k Bohu přiblížili a on se přiblížil k nám. (Jakub 4:8) Prorok Malachiáš popsal, jak Jehova věnuje pozornost a naslouchá těm, kdo používají a nosí jeho jméno. Jména takových lidí má Bůh zapsána ve své pamětní knize. „Jistě se stanou mými,“ říká, „a projevím jim soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.“ (Malachiáš 3:16–18)

¹⁹ Křest také člověku umožňuje stát se součástí celosvětového společenství bratrů. Když se jednou apoštol Petr zeptal, jak budou Kristovi učedníci odměněni za oběti, které přinesli, Ježíš dal tento slib: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky kvůli mému jménu, dostane mnohonásobně víc a zdědí věčný život.“ (Matouš 19:29) O mnoho let později Petr psal o „celém společenství . . . bratrů na světě“, které mezitím vzniklo. Petr mohl na základě vlastní zkušenosti říci, že milující společenství bratrů je oporou a požehnáním, a stejnou zkušenost můžeme získat my. (1. Petra 2:17; 5:9)

20. Jaká nádherná vyhlídka se před člověkem otevírá díky křtu?

²⁰ Ježíš kromě toho řekl, že jeho následovníci „zdědí věčný život“. A skutečně, díky zasvěcení a křtu máme vyhlídku, že se ‚pevně chopíme skutečného života‘ — věčného života v Božím novém světě. (1. Timoteovi 6:19) Mohli bychom snad položit lepší základ pro to, aby se nám samotným a naší rodině vedlo v budoucnosti dobře? Díky této nádherné vyhlídce můžeme „chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy“. (Micheáš 4:5)

[Poznámky pod čarou]

Umíš to vysvětlit?

• Jak bychom měli reagovat na Jehovovu lásku a proč?

• Jaký duchovní pokrok by člověk měl udělat, než se dá pokřtít?

• Proč bychom si neměli ve křtu nechat zabránit tím, že bychom se báli selhání nebo na sebe nechtěli vzít zodpovědnost?

• Co patří k jedinečnému požehnání, které mohou zažívat pokřtění učedníci Ježíše Krista?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

„Co mi brání být pokřtěn?“

[Obrázky na straně 29]

Křest je událost radostná a zároveň závažná