Při uplatňování autority napodobuj Krista

PŘED lety byl proveden experiment, který přinesl zajímavé poznatky o lidském chování. Jeho účastníci byli rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina dostala za úkol představovat vězně a druhá skupina dozorce, kteří měli na vězně dohlížet. Co se stalo?

Ve zprávě o tomto experimentu bylo uvedeno: „Během několika dnů se většina [dozorců] začala chovat hrubě a tyransky a často vyměřovali tresty, kdežto vězňové začali být ustrašení a podlézaví.“ Výzkumníci došli k tomuto závěru: Téměř každý člověk může padnout do osidel zneužití autority.

Správné a nesprávné uplatňování autority

Když je autorita uplatňována správně, může to samozřejmě mít pozitivní vliv. Autorita může poskytovat vhodné vedení a může v tělesném, citovém a duchovním ohledu přinášet užitek. (Přísloví 1:5; Izajáš 48:17, 18) Ale jak vyplynulo ze zmíněného experimentu, při uplatňování autority vždy hrozí, že bude překročena rozumná hranice. Bible na toto nebezpečí upozorňuje a říká: „Když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.“ (Přísloví 29:2; Kazatel 8:9)

Když někdo zneužívá autoritu, ubližuje tak druhým, i kdyby měl ty nejlepší úmysly. Nedávno se například v Irsku jeden církevní řád, jenž se zabývá vzděláváním, veřejně omluvil za to, že někteří jeho učitelé zneužívali autoritu nad dětmi, které jim byly svěřeny do péče. Mnozí tito učitelé měli jistě ušlechtilé úmysly, ale metody, jež někteří z nich používali, byly nesmírně škodlivé. Jeden list uvedl, že „nepřiměřeně násilným a drsným přístupem mnoha vyučujících bratrů [byly] mnohé děti v nějakém ohledu natrvalo poznamenány“. (The Irish Times) Jak tedy můžeš při uplatňování autority dosáhnout toho, že tvá slova i skutky budou druhé podněcovat, aby ze sebe vydali to nejlepší, a ne je odpuzovat nebo jim ubližovat? (Přísloví 12:18)

Ježíši Kristu byla dána „všechna autorita“

Zamysli se nad příkladem Ježíše Krista. Krátce před tím, než vystoupil do nebe, řekl svým učedníkům: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Vzbudilo to snad v učednících strach? Obávali se snad, že Ježíš se nyní bude projevovat stejně jako římští césarové, kteří byli známi  nelítostným potlačováním každého protestu a vzpoury?

Z biblické zprávy jasně vyplývá, že pro takové obavy neměli sebemenší důvod. Ježíš Kristus vykonává autoritu stejným způsobem jako jeho Otec. Jehovovi sice právem patří postavení všemohoucího Svrchovaného Panovníka, ale od svých poddaných nežádá slepou, bojácnou nebo otrockou poslušnost. Přeje si, aby mu sloužili s ochotným srdcem. (Matouš 22:37) Jehova svou autoritu nikdy nezneužívá. Je to patrné z pozoruhodného vidění, které dostal prorok Ezekiel.

V tomto vidění spatřil Ezekiel čtyři andělské tvory, kteří vyvyšovali Boží svrchovanost. Každý z nich měl čtyři obličeje. „Pokud jde o podobu jejich obličejů,“ píše Ezekiel, „všichni čtyři měli lidský obličej se lvím obličejem doprava a všichni čtyři měli býčí obličej nalevo; všichni čtyři také měli orlí obličej.“ (Ezekiel 1:10) Tyto čtyři obličeje představují čtyři hlavní Boží vlastnosti, které jsou v dokonalé rovnováze. Boží slovo ukazuje, že těmito vlastnostmi jsou láska, představovaná lidským obličejem, smysl pro právo, představovaný lvím obličejem, a moudrost, představovaná orlím obličejem. Tyto tři vlastnosti spolupůsobí se čtvrtou, a tou je moc, která je znázorněna býčím obličejem. Jaký to má význam? Z tohoto vidění je patrné, že Jehova svou neomezenou moc a autoritu nikdy neuplatňuje způsobem, který by byl v rozporu s ostatními jeho hlavními vlastnostmi.

Ježíš Kristus svého Otce napodoboval a vždy svou autoritu uplatňoval v dokonalém souladu s láskou, moudrostí a spravedlností. Podřizovat se Ježíšově autoritě bylo pro jeho učedníky nanejvýš občerstvující. (Matouš  11:28–30) Pokud Jehovu Boha i Ježíše Krista charakterizuje nějaká jedna vlastnost, pak to není autorita nebo moc, ale láska. (1. Korinťanům 13:13; 1. Jana 4:8)

Jak autoritu uplatňuješ ty?

Jak si v tomto ohledu vedeš ty, například v rodinném kruhu? Řídíš věci z pozice autority, i kdybys přitom měl prosazovat své rozmary a vrtochy? Podřizují se ostatní v rodině tvým rozhodnutím proto, že se tě bojí, nebo z lásky? Je rozhodujícím činitelem to, že máš převahu? Tyto otázky si mohou klást hlavy rodin, aby se jim dařilo zachovávat v rodinném uspořádání teokratický řád. (1. Korinťanům 11:3)

Máš určitou míru autority v křesťanském sboru? Pokud ano, přemýšlej nyní o svém chování ve světle následujících zásad, které inspiroval Jehova Bůh a které příkladně uplatňoval Ježíš Kristus. Můžeš tak zkontrolovat, zda se svou autoritou nakládáš správně.

„Pánův otrok . . . potřebuje být ke všem jemný, . . . ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kdo nejsou příznivě nakloněni.“ (2. Timoteovi 2:24, 25)

Někteří jednotlivci v raném křesťanském sboru měli velkou autoritu. Například Timoteus mohl dokonce ‚přikázat jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce‘. (1. Timoteovi 1:3) Timoteus však jistě při všem, co dělal, zrcadlil Boží vlastnosti. Není totiž pochyb o tom, že jednal podle Pavlovy rady, aby druhé poučoval „s mírností“ a aby jako dozorce v křesťanském sboru byl „ke všem jemný“. Protože byl sám poměrně mladý, měl se ke starším křesťanům chovat jako uctivý syn a k mladším křesťanům jako pozorný bratr. (1. Timoteovi 5:1, 2) Když je křesťanský sbor v takové milující péči, vládne v něm podobná atmosféra jako ve vřelé, milující rodině, a ne jako v chladné, bezcitné obchodní společnosti. (1. Korinťanům 4:14; 1. Tesaloničanům 2:7, 8)

„Panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a . . . velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem.“ (Matouš 20:25, 26)

Despotičtí světští vládci se nad svými poddanými „vypínají“. Nařizují jim, aby jednali podle jejich vůle, trvají na tom, aby dělali věci určitým způsobem, a hrozí jim sankcemi v případě, že neuposlechnou. Ježíš Kristus však kladl důraz na to, že druhým se má sloužit a že nemají být utiskováni. (Matouš 20:27, 28) Ke svým učedníkům se vždy  choval laskavě a pozorně. Když se budeš Ježíšovým příkladem řídit, bude pro druhé mnohem snazší s tebou spolupracovat. (Hebrejcům 13:7, 17) Také pro ně bude mnohem snazší udělat víc, než se po nich žádá, pokud to bude v jejich možnostech, a udělají to rádi, aniž k tomu budou nějak nuceni. (Matouš 5:41)

„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne . . . jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3)

Křesťanští dozorci si uvědomují, že jsou zodpovědní za duchovní blaho všech členů sboru. Tuto odpovědnost berou vážně. Snaží se o Boží stádo pečovat ochotně, dychtivě a laskavě. Podobně jako apoštol Pavel se nechovají tak, jako by byli pány nad vírou těch, kdo jim byli svěřeni, ale velmi se namáhají, aby jejich víru budovali a posilovali. (2. Korinťanům 1:24)

Když je třeba usměrnit někoho chybujícího nebo pomoci nějakému spolukřesťanovi k duchovnímu pokroku, starší mu udělí vhodnou radu v duchu mírnosti. Mají na mysli to, co připomínal apoštol Pavel: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý upíráš oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1; Hebrejcům 6:1, 9–12)

„Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte . . . Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:13, 14)

Jak jednáš s těmi, kdo možná nevyhovují dokonale křesťanským měřítkům? Bereš tak jako Jehova a Ježíš Kristus v úvahu, že dělají chyby v důsledku nedokonalosti? (Izajáš 42:2–4) Nebo v každé situaci trváš na liteře zákona? (Žalm 130:3) Pamatuj, že je vhodné se zachovat jemně, kdykoli je to možné, a pevně, jen když je to nutné. Když s těmi, nad nimiž uplatňuješ autoritu, budeš jednat laskavě, snáze se mezi vámi vytvoří silné pouto vzájemné důvěry.

Ať ti byla svěřena jakákoli autorita, dávej si záležet na tom, abys při jejím uplatňování napodoboval Jehovu Boha a Ježíše Krista. Vzpomeň si na nádherný myšlenkový obraz, na němž žalmista ukázal, jakým způsobem Jehova uplatňuje autoritu nad svými ctiteli. David zpíval: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách; vodí mě u dobře zavlažovaných míst odpočinku. Občerstvuje mou duši. Vede mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno.“ O Ježíšovi čteme podobná slova: „Já jsem ten znamenitý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne, právě jako Otec zná mne a já znám Otce; a vzdávám se své duše ve prospěch ovcí.“ Mohli bychom snad mít lepší vzory v tom, jak láskyplně uplatňovat autoritu? (Žalm 23:1–3; Jan 10:14, 15)

[Praporek na straně 18]

Jehova svou moc vždy používá v dokonalém souladu se svým smyslem pro právo, moudrostí a láskou

[Obrázek na straně 18]

Starší někdy musí udělit laskavou radu někomu chybujícímu

[Obrázek na straně 19]

Pavel radil Timoteovi, aby se choval jako uctivý syn a pozorný bratr

[Obrázek na straně 20]

Ježíš Kristus uplatňuje svou autoritu moudře, spravedlivě a laskavě