Rodiče, dávejte svým dětem dobrý příklad

„PSYCHOLOGOVÉ již sto let pátrají po tom, jak z dítěte vychovat dobrého člověka. Pátrání mohou odvolat — ne proto, že by takovou metodu našli, ale proto, že žádná neexistuje.“ Tento výrok uvedl časopis Time v recenzi na jednu knihu, která pojednává o výchově dětí. V této knize se tvrdí, že děti nepřejímají hodnoty především od svých rodičů, ale hlavně od svých vrstevníků.

Nelze popřít, že tlak vrstevníků je silným vlivem, s nímž je nutno počítat. (Přísloví 13:20; 1. Korinťanům 15:33) Žurnalista William Brown o tom napsal: „Existuje-li něco, čím je život mladistvých ovládán, pak to je přání, aby je druzí uznávali. . . . Lišit se je pro mladé lidi horší než smrt.“ Jestliže se rodičům nepodaří vytvořit vřelé a příjemné rodinné prostředí nebo jestliže netráví se svými dětmi dost času — a obě tyto situace jsou v dnešním uspěchaném světě běžné —, ve skutečnosti vytvářejí podmínky k tomu, aby zhoubný vliv vrstevníků napáchal na jejich dětech nedozírné škody.

Navíc žijeme v „posledních dnech“ a rodina je terčem útoku, protože se splňuje biblická předpověď, podle níž se lidé budou zajímat především o peníze, zábavu a sami o sebe. Měli bychom tedy být překvapeni, jestliže stále častěji vidíme děti, které jsou ‚neposlušné rodičů, nevděčné, nevěrné a bez přirozené náklonnosti‘? (2. Timoteovi 3:1–3)

Výraz ‚přirozená náklonnost‘, jak je použit v Bibli, označuje lásku mezi členy rodiny. Tato láska je přirozeným poutem, které podněcuje rodiče, aby pečovali o své děti, a děti, aby lnuly ke svým rodičům. Ale když rodiče přirozenou náklonnost neprojevují, budou děti hledat citovou podporu jinde — obvykle u svých vrstevníků, jejichž postoje a názor na hodnoty pak pravděpodobně převezmou. Tomu však lze často zabránit, jestliže rodiče dbají o to, aby v životě jejich rodiny měly rozhodující úlohu biblické zásady. (Přísloví 3:5, 6)

Rodina je Boží uspořádání

Když Bůh spojil Adama a Evu jako manžela a manželku, přikázal jim: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ Časem začala existovat rodina — otec, matka a děti. (1. Mojžíšova 1:28; 5:3, 4; Efezanům 3:14, 15) Pokud jde o vychovávání dětí, Jehova poskytl lidem pomoc tím, že jim dal určité základní rodičovské instinkty. Lidem však — na rozdíl od zvířat — instinkty nestačí, a proto jim Jehova navíc poskytl psané pokyny. Jsou mezi nimi směrnice týkající se mravnosti a duchovních věcí a také správného ukázňování dětí. (Přísloví 4:1–4)

Zejména otcům je určen Boží pokyn: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve  svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7; Přísloví 1:8, 9) Povšimněte si, že Boží zákon měli rodiče vložit nejprve do svého vlastního srdce. Proč to bylo důležité? Protože vyučování, které někoho bude opravdu motivovat, nevychází z úst, ale ze srdce. Rodičům se podaří zapůsobit na srdce dětí jedině tehdy, jestliže sami mají v srdci to, čemu své děti učí. Takoví rodiče také budou pro své děti znamenitým příkladem, protože děti snadno rozpoznají neupřímnost. (Římanům 2:21)

Křesťanským rodičům je řečeno, že mají své děti od útlého dětství vyučovat a vychovávat je „v Pánově školení a ukázňování a radě a napomenutí“. (Efezanům 6:4, The Amplified Bible; 2. Timoteovi 3:15) Od útlého dětství? Ano. „My, rodiče, někdy plně neoceňujeme, co všechno naše děti dokáží,“ napsala jedna matka. „Podceňujeme jejich schopnosti. Potenciál u nich je, a my, rodiče, jej musíme využít.“ Ano, děti se dychtivě učí, a pokud je školí zbožní rodiče, děti se také naučí projevovat lásku. Takové děti se budou cítit dobře a bezpečně uvnitř hranic, které jim rodiče stanoví. Úspěšní rodiče se tedy snaží být láskyplnými společníky a trpělivými, ale důslednými učiteli, snaží se o dobrou výměnu myšlenek a vytvářejí pro děti zdravé prostředí, takže se dětem daří dobře. *

Chraňte své děti

Starostlivý ředitel jedné školy v Německu napsal rodičům dopis, v němž je vybízí: „Rádi bychom vás, milí rodiče, povzbudili, abyste vy zkusili udělat více pro výchovu svých dětí . . . a [nepřenechali] televizi či ulici to, co je v podstatě vaším dílem [odpovědnosti] za vývoj osobnosti vašich dětí.“

Nechat dítě na pospas televizi nebo ulici v podstatě znamená dovolit, aby na výchovu dítěte působil duch světa. (Efezanům 2:1, 2) Tento světský duch je pravým opakem ducha Božího. Je jako prudký vítr, který s sebou přináší semena ‚zemského, živočišného, démonského‘ smýšlení a v hojné míře je nechává zapadat do mysli a srdce těch, kdo jsou nezkušení nebo pošetilí. (Jakub 3:15) Tak je srdce jakoby zamořeno plevelem a nakonec se zkazí. Účinek toho, co se zasévá do srdce, znázornil Ježíš podobenstvím: „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného pokladu, neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.“ (Lukáš 6:45) Bible nás proto vybízí: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23)

Samozřejmě, že děti jsou děti — a některé mají sklon k tvrdohlavosti, nebo dokonce ke vzpurnosti. (1. Mojžíšova 8:21) Co mohou rodiče dělat? „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce; prut ukázňování je to, co ji vzdálí daleko od něho,“ říká Bible. (Přísloví 22:15) Někteří lidé se domnívají, že takové jednání je tvrdé a v dnešní době nepřijatelné. Bible ovšem násilí a týrání odsuzuje. „Prut“ sice někdy může být doslovný, avšak znázorňuje rodičovskou autoritu, která je uplatňována  důsledně, ale láskyplně a přiměřeně a je projevem zájmu o věčné blaho dětí. (Hebrejcům 12:7–11)

Věnujte se rekreaci společně se svými dětmi

Je všeobecně známo, že k tomu, aby se děti správně rozvíjely, potřebují si hrát a bavit se. Moudří rodiče využívají všech příležitostí, aby posilovali vzájemná pouta s dětmi, a proto se věnují rekreaci společně s nimi, kdykoli to je možné. Rodiče tedy mohou děti nejen vést při volbě správného druhu rekreace, ale mohou jim také dávat najevo, že si velice váží jejich společnosti.

Jeden otec, který je svědkem Jehovovým, říká, že po návratu z práce často hrávali se synem různé míčové hry. Jedna matka vzpomíná, že její děti měly nejraději stolní hry. Jedna dospělá dcera si pamatuje, že jejich rodina ráda jezdívala na cyklistické výlety. Všechny tyto děti jsou nyní dospělé, ale své rodiče — a Jehovu — milují stejně jako dříve, ne-li více.

Ano, rodiče, kteří slovem i skutkem dávají najevo, že své děti milují a chtějí být v jejich společnosti, tím zanechávají v dětech hluboký dojem, často na celý život. Například mnozí z absolventů jedné třídy biblické školy Strážné věže Gilead vyprávěli, že touha věnovat se celodobé službě v nich vznikla díky příkladu rodičů a díky povzbuzení, které jim rodiče poskytovali. Takové děti dostaly nádherné dědictví a jejich rodiče pociťují velké požehnání. Je pravda, že ne všechny děti mohou v dospělosti vstoupit do celodobé služby, ale všechny jistě budou mít své bohabojné rodiče v úctě a budou mít užitek z toho, že se rodiče stali jejich nejbližšími přáteli a dávali jim dobrý příklad. (Přísloví 22:6; Efezanům 6:2, 3)

Matky a otcové, kteří jsou na výchovu dětí sami, mohou mít úspěch

Mnoho dětí dnes vyrůstá v neúplných rodinách. Výchova dítěte je v takovém případě náročnější, ale přesto lze dosáhnout úspěchu. Rodič, který je na výchovu dítěte sám, může čerpat povzbuzení z biblického příkladu, jímž je Euniké, židovská křesťanka, která žila v prvním století. Její manžel byl nevěřící, a pravděpodobně jí tedy neposkytoval žádnou podporu v duchovním ohledu. Euniké však svého syna Timotea učila příkladným způsobem. Společně s Loidou, Timoteovou babičkou, působila na Timotea dobrým vlivem již od jeho útlého dětství a ukázalo se, že tento vliv byl mnohem silnější než jakýkoli negativní vliv, jímž mohli na Timotea působit někteří z jeho vrstevníků. (Skutky 16:1, 2; 2. Timoteovi 1:5; 3:15)

Dnes jsou mezi námi mnozí mladí lidé pocházející z rodiny, v níž byl jeden z rodičů nevěřící, nebo z rodiny, která byla neúplná, a přece mají tytéž znamenité vlastnosti, jaké měl mladý Timoteus. Takový je například Ryan. Nyní mu je 22 let a je v celodobé službě. Společně se starším bratrem a sestrou vyrostl v neúplné rodině. Jejich otec byl alkoholik a opustil rodinu, když byly Ryanovi čtyři roky.  „Maminka byla rozhodnuta, že naše domácnost bude dále sloužit Jehovovi,“ vzpomíná Ryan. „A dělala všechno pro to, aby to tak skutečně bylo.“

Ryan dále vypráví: „Matka například dbala na to, abychom jako děti byli ve společnosti takových vrstevníků, kteří na nás mohli mít dobrý vliv. Nikdy nám nedovolovala stýkat se s lidmi, o nichž Bible říká, že jsou špatnou společností — ať již mimo sbor, nebo ve sboru. Také nám vštěpovala správný názor na světské vzdělání.“ Ryanova matka často mívala mnoho práce, a byla proto unavená, ale přesto projevovala dětem láskyplný zájem. „Vždycky chtěla být s námi a chtěla si s námi povídat,“ říká Ryan. „Byla trpělivou, ale důslednou učitelkou a ze všech sil se starala o to, abychom měli pravidelné rodinné studium Bible. Když šlo o biblické zásady, výraz ‚kompromis‘ do jejího slovníku nepatřil.“

Když Ryan vzpomíná na své dětství, uvědomuje si, že člověkem, který nejsilněji ovlivnil jeho život i život jeho starších sourozenců, byl rodič, který opravdu miloval Boha i své děti. A tak se vy, křesťanští rodiče — bez ohledu na to, zda jste v manželství nebo jste ovdovělí, zda máte nebo nemáte věřícího partnera —, nenechte přemoci sklíčeností ani dočasnými neúspěchy a dále se snažte své děti učit. Někdy se stane, že se někteří mladí lidé — podobně jako marnotratný syn — od pravdy odvrátí. Ale když vidí, jak je svět ve skutečnosti povrchní a necitelný, najdou možná cestu zpátky. Ano, „spravedlivý chodí ve své ryzosti. Šťastní jsou po něm jeho synové.“ (Přísloví 20:7; 23:24, 25; Lukáš 15:11–24)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 11]

Ježíšovi rodiče, které vybral Bůh

Když Jehova poslal svého Syna, aby se narodil jako člověk, postupoval při volbě Ježíšových rodičů velmi pečlivě. Je zajímavé, že k tomu vybral pokornou, duchovně smýšlející dvojici — rodiče, kteří Ježíše nerozmazlovali, ale učili ho znát Boží slovo, vážit si tvrdé práce a jednat odpovědně. (Přísloví 29:21; Nářky 3:27) Josef učil Ježíše tesařskému řemeslu a s Marií bezpochyby od Ježíše jakožto prvorozeného vyžadovali, aby jim pomáhal pečovat o jejich ostatní děti, jichž bylo nejméně šest. (Marek 6:3)

Představme si, jak se v době Pasachu Josefova rodina společně připravovala na každoroční cestu do Jeruzaléma — tam a zpět to byla cesta dlouhá 200 kilometrů, a nebyly k dispozici žádné dnešní dopravní prostředky. Rodina, která měla nejméně devět členů, jistě musela být na takovou cestu dobře zorganizována. (Lukáš 2:39, 41) Bez ohledu na to, jak byla tato cesta náročná, Josef a Marie si bezpochyby těchto příležitostí velmi vážili. Možná je využívali k tomu, aby své děti učili o dávných biblických událostech.

Dokud byl Ježíš ještě doma, byl „dále . . . podřízen“ svým rodičům a stále „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:51, 52) Ano, Josef a Marie dokázali, že si Jehovovu důvěru zasloužili. Pro dnešní rodiče jsou opravdu znamenitým příkladem! (Žalm 127:3)